Možná, že chystané zmírnění podmínek pro malé zpracovny mléka a jiných živočišných komodit přivede k výrobě mléčných biovýrobků více farmářů. Zatímco zpracování kozího mléka se u nás přece jen věnuje více zemědělců, u kravského jsou to jen dva.
Josef Šourek prodává výrobky přímo na své ekologické Farmě Filoun a dodává také do obchodů. „Hlavně u tvrdého sýra a másla musíme dodávky krátit. Potenciální odběratele odmítáme,“ říká sedlák, který denně s rodinou zpracuje asi 500 až 600 litrů mléka. Poptávka po jejich výrobcích je několikanásobně vyšší, v dalším rozvoji však Šourkovy brzdí mléčná kvóta. „Dá se sice koupit, ale už jsme se zadlužili při investicích do agroturistiky. U kvót by se mělo nějak rozlišit, zda je mléko z ekologického nebo konvenčního chovu,“ přivítal by Josef Šourek. Aby splnil předpisy, musel do mlékárny, kterou provozuje třináctým rokem, hodně investovat.
Ani Štěrbovi z Deblína nemohou uspokojit zájem zákazníků o tvaroh a čerstvé sýry se značkou bio, které prodávají ze dvora. Za týden zpracují kolem 300 až 400 litrů mléka, s rozšiřováním výroby nepočítají. „Omezuje nás prostor, který máme k dispozici, navíc už těžko stíháme všechny činnosti,“ vysvětluje Marek Štěrba. Ekofarma Deblín, která letos dostala Bartákův hrnec – cenu pro nejlepší ekofarmu roku, pěstuje také zeleninu a bylinky. Navíc se věnuje velkoobchodu s ekologickým ovocem a zeleninou, které nakupuje především v Rakousku. „Mléko chceme spíš tlumit, i když odbyt je bez problémů. Rozvoj této produkce by vyžadoval obrovské investice do stájí a mlékárny,“ říká mladý farmář.
Podporovat české výrobce biopotravin je snahou klubu, který si tito výrobci vloni založili. „Členů však spíše ubývá. Mluví se o podpoře marketingu a reklamy, ale pomalu nebude co propagovat. Dotace na ekologické zemědělství jdou hlavně na pastviny, na biopotraviny není nic,“ konstatuje Josef Šourek.
