Když obyvatelé zemí Evropské unie dají po příštích sedm let 862 miliard eur na zemědělství a rozvoj venkova, něco za tyto peníze také očekávají. Společná zemědělská politika unie musí být schopna reagovat na přání společnosti.
Úvodní slova zazněla minulé úterý v Senátu na konferenci věnované společné zemědělské politice v kontextu finanční perspektivy EU v letech 2007 až 2013. Během tohoto období má Česká republika dostat na rozvoj venkova z unijního rozpočtu 72 miliard korun a k nim má sama přidat dalších dvacet miliard.
Spolu s tím každoročně zemědělcům porostou přímé platby. Jestliže v roce vstupu do unie jejich výše začala na 199 milionech eur, letos dosáhne 310 milionů (8,8 miliardy korun při kursu 28,50 Kč za euro), v příštím roce by podle ministerstva zemědělství měla stoupnout na 418 milionů eur, v roce 2008 na 520 milionů a v roce 2009 na 619 milionů eur. V roce 2013, kdy přímé platby českých zemědělců mají dostihnout úroveň v původní evropské patnáctce, budou tyto dotace 29 miliard korun, uvedla Karolína Dobíhalová z ministerstva zemědělství.
Nástroje společné zemědělské politiky se přeměňují spíš v sociální dotace, konstatoval tajemník Agrární komory ČR Jan Záhorka. „Nejen české, ale celé evropské zemědělství je na křižovatce. Trendem je liberalizace, ale té se nepřizpůsobíme environmentálními programy a svazováním přísnými předpisy. Zemědělství nemůže dlouhodobě žít z dotací, musí mít nové programy, které povedou ke zvýšení zaměstnanosti, přidané hodnoty produktů,“ řekl Záhorka.
S Josefem Stehlíkem z vedení Asociace soukromého zemědělství se zástupce komory shoduje na tom, že šance skýtá energetické zemědělství. „Tady je zatím – na rozdíl od potravinářského průmyslu – poměrně volné pole působnosti. Bylo by neodpovědné tuto příležitost promeškat, a to jak ze strany sedláků, tak i státní správy,“ zdůraznil Stehlík. Záhorka se však obává, že program využití biopaliv v dopravě se bez podpory u nás nepodaří nastartovat. „Nadějí je, že platba zemědělcům, nazývaná uhlíkový kredit, se rozšíří i do nových členských zemí a stoupne z dnešních 45 na 80 eur na hektar,“ poznamenal tajemník komory.
„Produkce zdravé krajiny“ - tak nazývá Stehlík činnost, která bude pro zemědělce jistotou do budoucna. Podpory ale podle něho musí sedláky stimulovat k odpovědnějšímu chování v krajině, a tak tomu dnes není, dotkl se přehlíženého problému eroze a nedostatečného zatravňování pozemků méně vhodných pro obdělávání a v záplavových oblastech. „Agrární koncepce počítá se zvyšováním podílu trvalých travních porostů, na které by měly navazovat extenzivní chovy skotu ovcí a koz, popřípadě využití travní hmoty jako alternativního zdroje energie. Skutečností je, že od roku 2004 posílily systémy hospodaření na orné půdě bez chovu hospodářských zvířat a zatravňování na pozemcích, které si o to říkají, se téměř zastavilo,“ zhodnotil Stehlík.
Zlepšení životního prostředí a krajiny má finančně podporovat osa II v EAFRD. Národní strategie plánované zlepšení přímo vyčísluje, připomněla Jiřina Šlaisová z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. Území obhospodařované způsobem, které přispívá k ochraně půdy by se během nadcházejících sedmi let mělo rozšířit o 21 tisíc hektarů. O 83 tisíc hektarů by se mělo rozrůst území, udržované postupy, které prospívají biodiverzitě. Hospodaření přispívající k ochraně vody se má rozšířit na dalších 26 tisících hektarů.
Prostředky vyplácené na modernizaci z osy I by měly za sedmileté období zajistit růst hrubé přidané hodnoty v podpořených podnicích o půl miliardy korun. Díky podpoře z EAFRD má přibýt 280 zemědělských a lesnických podniků, které zavedou nové produkty či postupy. Příspěvky z osy III pro venkov mají mimo jiné pomoci vytvořit třicet tisíc nových pracovních míst. „Všechny předchozí vlády venkovu hodně dluží. Jejich kroky vedly k posílení závislosti na sociálních dávkách, místo aby se podnítila aktivita lidí,“ konstatovala Šlaisová.
Podle tajemníka agrární komory je hlavně potřebné zvýšit prostředky na modernizaci podniků v ose I. „Už dnes máme co dělat, abychom vyhověli současným normám a k tomu přibude požadavek na splnění 19 směrnic v rámci cross compliance. Řada provozů ani nežádá o povolení IPPC a počítá s uzavřením, protože předepsané podmínky nemohou investičně zvládnout. Když podnikatelé nevyhoví směrnicím, může to vést k výraznému propadu v čerpání evropských peněz a dalšímu poklesu konkurenceschopnosti,“ upozorňuje Záhorka.
