Přes osmdesát procent území kraje Vysočina patří podle současného vymezení do méně příznivých oblastí (LFA). Nejvíce pozemků je přitom zařazených do kategorie ostatní LFA. Jak to bude po roce 2010, odkdy má pro „óčka“ platit nová definice? Přijde Vysočina z valné části o vyrovnávací příspěvky pro LFA? Mají zdejší zemědělci spoléhat na dotace a přiklonit se k extenzivnímu hospodaření, nebo se uživí produkcí, ale s menšími podporami?
Debaty o těchto otázkách nebudou mít ještě nějaký čas konkrétní odpovědi. Evropská komise vloni „nakousla“ revizi vymezení LFA, ale po odporu členských zemí ji odložila. Reforma LFA se spojuje s rokem 2010, což pro zemědělce není vzdálená budoucnost. Nová definice tzv. ostatních méně příznivých oblastí bude zvlášť důležitá pro Vysočinu, proto i v naší regionální rubrice besedují na toto téma Marie Štolbová, odbornice na LFA z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky, Věra Skalníková, ředitelka akciové společnosti Agra Ždánice ze Žďárska, a Jan Votava spolumajitel rodinného podniku Lesolg z Rozsochatce na Havlíčkobrodsku.
Unie chce jasná a průhledná pravidla
„Evropská komise musí přehodnotit vymezení oblastí LFA. Nemůže nechat bez povšimnutí kritickou zprávu Evropského účetního dvora, který v souvislosti s podporami pro méně příznivé oblasti poukázal na plýtvání penězi daňových poplatníků,“ konstatuje Marie Štolbová. „Stejně jako jsou jasně nastavená kritéria pro horské oblasti, kde je určující nadmořská výška a svažitost, chce EU určit průhledná a srovnatelná kritéria pro ostatní LFA. První, narychlo připravený návrh, který neprošel, by pro nás byl velmi nepříznivý,“ připomíná.
Komise chtěla, aby jedním z kritérií pro vymezení LFA bylo zatravnění na více než 60 procentech zemědělské půdy, nebo průměrný výnos obilí pod 2,68 tuny z hektaru, či kombinace obou faktorů. „Logicky zní argument Bruselu, že na půdě s nízkou úrodností ve znevýhodněných oblastech, za což má zemědělec brát vyrovnávací příplatek, asi nebude dělat intenzivní zemědělství. Ale zamýšlený požadavek na zatravnění pro tuzemské podmínky nesedí.Komise také dostatečně nezvážila rozdíl mezi travními porosty u nás a travními porosty například v Nizozemsku,“ rozlišuje inženýrka Štolbová.
Proč odmítá zatravňování
„Osmdesátiprocentní zatravnění v horských oblastech je nesmysl,“ vrací se Věra Skalníková k takzvanému balíčku opatření, se kterým letos na jaře vyšlo ministerstvo zemědělství pod vedením Jana Mládka, aby motivovalo zemědělce k menšímu podílu zornění. Odvolávalo se přitom na nevyhnutelnou reformu LFA s tím, že je nejvyšší čas zahájit strukturální změny. Podobně jako Evropská komise, ani české ministerstvo se svým návrhem napoprvé nepochodilo.
Podnik Agra Ždánice hospodaří zhruba na tisíci hektarech, třetinu pozemků má v ostatních LFA a dvě třetiny v horských. „U skotu máme zatížení 0,5 VDJ na hektar a jsme schopni ho uživit při 65procentním podílu orné půdy. Kdybychom měli víc pozemků pod drnem, tak nastanou problémy, protože tráva u nás nevyroste. Letošek to jen potvrzuje – druhé seče jsou stařiny,“ říká inženýrka Skalníková. Sama se označuje za velkého odpůrce zatravňování. Podíl 72 procent zornění podle ní odpovídá našim klimatickým podmínkám.
Opačný názor
„V produkčních oblastech by se mělo dělat skutečně intenzivní zemědělství, v méně příznivých převážně údržba krajiny, za kterou však musí společnost zaplatit. A bude záležet, pro co se ten který podnik rozhodne,“ míní Jan Votava. Ani on nesouhlasí se zvažovaným direktivním předpisem diktujícím, jaký podíl zornění musí zemědělec splňovat, aby dostal dotace. „Když si myslíte, že i bez dotací budete konkurenceschopní, máte-li 65procentní zornění a pozemky ze dvou třetin v horské oblasti a ze třetiny v ostatní LFA, tak zůstaňte u intenzivní výroby,“ reaguje inženýr Votava na názory ředitelky Agra Ždánice. Sám vidí perspektivu jinde, proto se v rodinné firmě Lesolg přiklání k zatravnění.
„V našem podniku si chceme ze 300 hektarů zemědělské půdy ponechat ornou jen na krmné obilí pro prasata, daňky a koně. Budeme dělat nadále brambory, protože máme zrekonstruovanou bramborárnu, technické plodiny, na deseti hektarech máme šťovík. Pořídili jsme si granulátor a ze slámy, šťovíku a pilin chceme vyrábět pelety. Kdybychom je vyváželi do Rakouska, tak nám takové peníze z hektaru rozhodně nedá žádná plodina. Proč setrvávat u obilí, když výnosy u nás na Havlíčkobrodsku jsou v průměru 3,5, nejvýše čtyři tuny z hektaru,“ má jasno Jan Votava.
Žít z dotací nebo bez nich?
Ředitelka Agra Ždánice spojuje budoucnost společnosti se zemědělskou výrobou: „Nechci podnik stavět na příjmech z dotací. Musím vidět za rok 2013, kdy se mají agrární dotace snižovat. Jsem ale přesvědčena, že vyrovnávací příplatky za znevýhodněné přírodní podmínky by měly zůstat. Kdyby to tak nebylo, tak ti, co opravdu chtějí dělat zemědělství, by museli říci, že v LFA být nechtějí a příspěvku se vzdát. A pak tu budou ti, co chtějí žít z dotací, bydlet třeba v Praze, dvakrát za rok si nechat posekat louky, nemít téměř žádné zaměstnance, jen udržovat krajinu. Dnes už je to tak rozdělené, na Vysočině se zatím drží první varianta.“ Věra Skalníková také zdůrazňuje, že zemědělci, kteří chtěli pokračovat s chovem dojnic, do něj také mohutně investovali. „Kdybychom měli zatravnit na 80 procent, o obrovské investice bychom přišli. Místo dojnic bychom mohli mít masný skot, který nepotřebuje stavby, ale ani zaměstnance,“ dodává.
Údržba krajiny je služba občanům a stát by si ji měl objednat a také za ni zaplatit. Takto je to také potřeba lidem vysvětlovat, říká inženýr Votava. Předpokládá se, že po roce 2013 budou klesat dnešní přímé platby, naopak dotace za udržování krajiny by měly nabýt na významu.
I podle počtu pracovníků
Každá země si stanoví různé podmínky pro vyplácení příplatků pro LFA, konstatuje inženýrka Štolbová. Kupříkladu nové spolkové země Německa uplatňují horní hranici podpory podle počtu pracovníků. „Ve Španělsku nedostane příplatek LFA zemědělec, který bydlí jinde než v obci, kde má pole, nebo v sousední vesnici. Stát se touto politikou snaží udržet osídlení venkova,“ uvedla odbornice na méně příznivé oblasti z VÚZE.
Česko by se podle ní mohlo pokusit při jednáních o revizi LFA obhájit v Bruselu kritérium nadmořské výšky pro vymezení kategorie ostatní oblast, třeba od 500 metrů. „Argumentem je zkrácená vegetační doba, což prokazatelně omezuje zemědělskou činnost,“ dodala. V nastavení horských oblastí je délka vegetační doby podle Štolbové zohledněná i dnes – tím, že některé země mají jako hranici pro zařazení do horské LFA vyšší nadmořskou výšku. Například v Německu či Řecku je to 800 metrů, ve Španělsku 1000 metrů. V Rakousku je pro zařazení do horské LFA hranicí výška 700 metrů nad mořem s výjimkou Salcburska, kde postačí 600 metrů.
Marie Štolbová by ještě doporučovala obhájit pro ČR úpravu nadmořské výšky, aby pro zařazení do horské oblasti stačilo 550 metrů místo současných 600 metrů. „Větší snížení bychom už asi neměli prosazovat, protože když by většina území patřila do méně příznivých podmínek, pak by byl logický tlak na snižování zemědělské výroby i u těch podniků, které v těchto podmínkách vyrábět umí nebo chtějí,“ poznamenala.
Přísná pravidla
Jakou krajinu vlastně chceme udržovat? To je základní otázka, na kterou si doma musíme odpovědět, upozorňuje inženýrka Štolbová. Jak říká, jinou krajinu v LFA má Anglie nebo Irsko, kde je všude tráva, jinou Bavorsko, ke kterému máme blízko. „V sousedním Bavorsku jsou příplatky pro LFA vztažené na louky, pastviny a vyjmenované plodiny na orné půdě. Mezi nimi je třeba oves, ale určitě ne kukuřice na zrno nebo cukrovka,“ uvedla. Česko ve snaze motivovat k zatravnění je s platbou pro LFA výhradně na trvalé travní porosty nejpřísnější. „Ostatní země mají v oprávněné ploše ještě alespoň krmné plodiny,“ porovnává.
Diskutující z praxe se shodují, že dotace jen na zatravněné pozemky znamenají omezení. Českým pravidlům se nicméně přizpůsobili někteří podnikatelé hospodařící v pohraničí po bývalých státních statcích. „Podnik s výměrou kolem 4500 hektarů luk a pastvin tak může dostat jenom ve vyrovnávacím příspěvku pro LFA přes dvacet milionů korun ročně. Na jednoho pracovníka tak může činit tento příplatek až 160 tisíc korun ročně,“ uvedla inženýrka Štolbová.
Ohrazuje se proti plýtvání
S tvrzením auditorů z Evropského účetního dvora o tom, že hlavně v tzv. ostatních LFA se plýtvá penězi, za Vysočinu nesouhlasí Jan Votava: „V kategorii ostatní A je u nás podpora 3490 korun na hektar TTP. Kdybychom ji ale přepočítali na hektar zemědělské půdy, tak na Vysočině vychází pouze 907 korun. V typu horská A je na hektar TTP 4680 korun, po přepočtu na zemědělskou půdu se příspěvek sníží na 3182 koruny, u oblasti specifické by platba poklesla z 3420 na 2052 koruny.“
Vysočina má podle Votavy 82,5 procenta území v LFA, z toho v typu HA je 23 procent, v HB 2,5 procenta, v OA 48 procent a v OB devět procent. „Kdyby se spojil příspěvek na LFA s platbou na ornou půdu z top-up a celková částka se rozpočítala veškerou zemědělskou půdu, ostatní oblasti by na tom vydělaly, protože dnes jsou oproti jiným LFA opravdu poškozené,“ uvažuje inženýr Votava, ale neví, zda by taková změna při výplatě dotací byla reálná.
Extenzita nepotřebuje lidi
K zásadnímu rozhodnutí, jestli do budoucna pokračovat v intenzivním zemědělství a uživit se produkcí, nebo zvolit dotovanou extenzitu, se jinak přistupuje ve velkém podniku se složitější majetkovou strukturou a jinak na rodinné farmě, zaznělo také při debatě.
„Když farmu vlastní jedna rodina, nebo společnost má pět akcionářů, tak se rozhoduje jednodušeji, než když jsou akcionáři zaměstnanci, kteří si chtějí udržet práci,“ porovnává ředitelka Skalníková. „U nás je to 45 lidí a ti toto rozhodnutí nikdy neudělají, protože by jich z podniku musela většina odejít.“
Nežít jenom ze zemědělství
Inženýrka Štolbová upozorňuje na to, jak různé podpůrné programy mohou jít proti sobě: „Cílem Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova je, aby se venkov nevylidňoval. Když ale platby pro LFA vyúsťují do extenzity, vede to k úbytku lidí, pro které je potřeba najít nové uplatnění.“
To nabízejí třeba mimozemědělské aktivity, které EAFRD současně podporuje. Dobré zkušenosti s nimi má Jan Votava – jak z vlastního hospodaření, tak od jiných sedláků: „Při vyhodnocování soutěže Asociace soukromého zemědělství ČR o farmu roku jsem za několik let navštívil na devadesát farem. Samozřejmě se hlásí ty dobré, které prosperují, a ty přitom nežijí jenom ze zemědělství. Když začnu od sebe – protože kromě zemědělské půdy obhospodařujeme i 600 hektarů lesa, zpracováváme také dřevo, s příspěvkem Sapardu jsme vybudovali zpracovnu zvěřiny, prodáváme oleje pro celou Vysočinu a vytvořili jsme tak i nová pracovní místa.“
Podnik Agra Ždánice naopak dřívější přidružené výroby zanechal. „Měli jsme sítotisk, řeznictví a uzenářství, od kterého jsme ale upustili kvůli přísnějším veterinárním předpisům. O nějaké nezemědělské činnosti také uvažujeme, ale museli bychom kvůli tomu založit novou společnost s ručením omezeným,“ dodala ředitelka Skalníková.
