Zejména po rovném přístupu k nováčkům, a to i od zastřešujících zemědělských organizací volali účastníci kongresu agrárních komor Visegrádské čtyřky, který proběhl uplynulé pondělí v Praze.
Výsledkem kongresu byla deklarace, kterou účastníci adresovali vedení COPA/COGECA (C/C). Podepsali ji nejen představitelé zemědělských organizací ze zemí Visegrádské čtyřky (V4, tj. Maďarsko, Polsko, Slovensko, Česká republika), ale také ze Slovinska, Litvy a Turecka, kteří se jednání rovněž zúčastnili.
Co chce deklarace
Zemědělci unijních nováčků podle deklarace necítí v C/C dostatečnou podporu pro řešení problémů, které vyplývají z odlišnosti podnikatelského prostředí v jejich zemích od situace ve státech původní evropské patnáctky. Zastřešující zemědělské organizace by podle deklarace měly proto pomoci prosadit, aby například o stropu plateb rozhodoval příslušný členský stát. Šablona šitá podle míru malých hospodářství západních zemí by totiž poškodila zejména velké zemědělské podniky, které v některých nových státech převládají.
Zájmem všech nováčků je požadavek, aby se termín intervenčního nákupu obilí ve středoevropských zemích posunul na začátek září. Za současných podmínek totiž intervenci využívají zejména nákupní organizace. Suchozemským státům, které nemají přístup k moři, by měl Brusel při prodeji intervenčních zásob zohlednit a kompenzovat náklady na jejich dopravu do přístavů.
Náklady na přizpůsobení zemědělských podniků požadavkům 19 směrnic týkajících se cross compliance by dále snížily konkurenceschopnost zemědělců evropské desítky nováčků. Proto účastníci konference požadují, aby jim C/C pomohla prosadit oddálení aplikace cross compliance do roku 2013, v němž by mělo dojít k vyrovnání plateb se zemědělci evropské patnáctky. Podobně by C/C měla podpořit i posunutí termínu zavedení plateb na farmu v nových zemích až na rok 2011. Důvodem je nestabilní struktura zemědělství a nízká úroveň plateb v referenčním období. I nové země by také měly dostávat dotace na pěstování energetických plodin, které v EU—15 činí 45 eur na hektar.
Všech zemědělců v unii se týkají body deklarace požadující směrnici k ochraně půdy před zábory pro nezemědělskou a lesnickou činnost, pomoc a ochranu před narůstající rizikovostí zemědělství danou nejen změnami klimatu, ale také liberalizací světového obchodu. Zejména maďarský zájem je patrný z požadavku na zachování parametrů kukuřice pro intervenční nákup. Delegáti také chtějí, aby bylo možné podporovat šlechtění. Potřebné je podle nich i zpracování jednotné strategie, která bude čelit síle stále se rozrůstajících nadnárodních obchodních řetězců. Podpořit by C/C měla také stanovisko poradního výboru Evropské komise, který nevidí důvodu, proč by se masokostní moučka měla nadále vylučovat z krmiv pro monogastry.
"Deklarace není proti nikomu. Chceme jen upozornit na problémy. Odpovědí je i to, že se nedají řešit," komentoval výstup kongresu Ivan Oravec, předseda Zemědělské a potravinářské komory Slovenska.
Další požadavky
Na kongresu zazněly i další požadavky. Miroslav Jirovský, předseda Zemědělského svazu, například navrhl také prodloužit konečný termín pro povinné získání integrovaného povolení výroby (zavedení IPPC) o dva roky (zatím konec října 2007). Top up by se podle něj mělo financovat z rozpočtu EU. V sekretariátě C/C by měl pracovat i odpovídající podíl lidí z EU—10. Prokop Šmirous ze Lnářského svazu ČR se přimlouval za zvýšení kvót pro len. Marie Brodinová, předsedkyně Agrární komory z Havlíčkova Brodu, otevřela otázku cen mléka.
Dva roky od vstupu
Dva roky jsou již nováčci v unii. Za tu dobu pocítili na své kůži mnohé klady i zápory společné zemědělské politiky, jednotného trhu i bruselské administrativy.
Ve svém úřadě končící ministr zemědělství Jan Mládek připomněl nejistotu, která panovala před vstupem do EU. "Žádná katastrofa nenastala," konstatoval. Jak dodal, na jedné straně sice zemědělci i potravináři pocítili zesílený tlak konkurence z ostatních členských států, na straně druhé dostali peníze z Bruselu, které jim pomáhají udržet konkurenceschopnost. Kladem je podle něj vyšší stabilita trhu, jednotná pravidla pro podpory i fungování společných tržních organizací. Výsledkem dvou let v unii je, jak uvedl, zisk českého zemědělství na úrovni 8,5 miliardy korun v roce vstupu a loňských 7,6 miliardy korun.
Po vstupu do unie se ze dne na den zlepšilo saldo zahraničního obchodu ČR. To však, jak Mládek upozornil, neplatilo u agrárního obchodu. Odpovídá to i zkušenosti Rakouska, jehož zahraniční agrární obchod se po vstupu do unie propadl do hlubokého salda. "Proto se věnujeme propagaci tuzemských potravin," připomněl Mládek.
Klady versus zápory
"Příprava na vstup nás stála mnoho sil a prostředků, které se po vstupu nezúročily," uvedl prezident Agrární komory ČR Jan Veleba s tím, že naopak se dále zmenšuje rozměr českého zemědělství. V ČR klesá nejen živočišná výroba, ale i produkce speciálních plodin. Snižují se příjmy ze zemědělské činnosti a roste závislost na dotacích. "Vytváříme tedy model, který je v rozporu s tím, co by mělo být po roce 2013," varoval.
Podle Vladimíra Kočárika, předsedy Sdružení vlastníků půdy a agropodnikatelů Slovenska přinesl vstup do EU slovenským zemědělcům konec korupce a diskriminace některých podnikatelů při udělování dotací. Na druhé straně se zvýšila administrativa. Jsou velké nároky na projektovou dokumentaci. "Některé postupy by podle nás bylo možné vypustit, zjednodušit," navrhl. Slovenským problémem byla zatím neochota politických špiček zvýšit přímé platby na úroveň povolenou EU. Unie tak možná není jen dvourychlostní, ale dokonce třírychlostní. Slovákům se po vstupu propadly ceny obilovin, a to až o 25 až 40 procent, nejvíce u potravinářské pšenice a krmného obilí. Navíc je trápí nedostatek skladovacích kapacit, který neumožňuje, aby zemědělci využívali intervenční nákup. Proto obilí prodávají většinou přímo od kombajnu. Na intervenci pak dodávají výkupní společnosti. Tragický je propad v zelinářství, které na Slovensku téměř zlikvidovaly levné dovozy. Ceny prasat se sice stabilizovaly, skot však není rentabilní, pokud se zvířata nevyvezou. Chov ovcí balancuje na pokraji rentability. Zemědělce trápí dovoz málo kvalitních potravin a nedostatek skladovacích kapacit. Vyvážejí se hlavně suroviny. Prvovýroba je jen málo organizovaná. Nemá dostatečné finanční zázemí. Podle Oravce se slovenští zemědělci potýkají zejména s tlakem obchodních řetězců, snižující se pomocí státu, nároky legislativy, prudkým růstem cen pohonných hmot, energií a vstupů obecně, zvyšující se zátěží půdy daní z pozemku i narůstajícím nájmem, nedostatkem intervenčních skladů a také veřejným míněním. "Rolníci se nebojí konkurence, jen nerovných podmínek. Slovensko ke dvěma rychlostem přidává i zpátečku," uvedl Oravec a vysvětlil: "V roce 2004 jsme byli jedno procento pod možnou úrovní přímých plateb, loni šest procent, letos 11 a pro příští rok je zatím v návrhu rozpočtu mínus 26 procent. Musíme dělat lobbing na dvě strany — v Bruselu i doma."
"Unie podporuje plodiny na orné půdě, zatímco budoucnost živočišné výroby je nejistá. Na ni by se měly proto orientovat nové platby," poznamenal Miklós Czikai, prezident Maďarské agrární komory. Maďarsko má podle něj na svém území více než sedm milionů tun intervenčních zásob obilí, které až do doby prodeje financuje maďarský státní rozpočet. Chov skotu poklesl o deset procent, snížil se i počet prasat. Panika kolem ptačí chřipky tvrdě poškodila prvovýrobce i zpracovatele drůbeže. Zatímco z hlediska výplat a příjmů vykazuje EU u zemědělství nováčků zlepšující se tendence, ukazatele zemědělské výroby se zhoršily. "Nedokázali jsme zlepšit odbyt a marketing," konstatoval Czikai.
Desítka má jiné podmínky
"Máme konkurenční nevýhody: Přímé platby jsou v jiné výši, máme jiné obchodní vztahy, jinak se dostáváme k potřebným finančním prostředkům. Pokud by trh měl být opravdu jednotný, pak na něm musíme mít alespoň přibližně stejné podmínky. Pak se dá soutěžit," prohlásil Zoltán Szabó, maďarský zástupce a viceprezident COGECA.
Unie by si přitom měla uvědomit, že její konkurenceschopnost nezáleží jen na EU—15, ale i na nováčcích. Pokud se desítka patnáctce ještě více vzdálí, konkurenceschopnost unie se sníží.
Malí vedle velkých
Zemědělství unie není možné naroubovat na jeden model. Výhodou českého zemědělství je podle Mládka převaha kapitálově silných podniků, které mají vyšší ekonomickou výkonnost. Problémem je však vysoký podíl pronajímané půdy, který dosahuje až 92 procent. Stát by měl proto i do budoucna podpořit nějakou formou hypotečních úvěrů nákup půdy. K vlastní půdě se rolník chová jinak než k najmuté. Velké podniky s průměrnou výměrou 930 ha u nás hospodaří na třech čtvrtinách zemědělské půdy. Kromě nich je však v ČR asi 20 tisíc rodinných farem. Právě v horských a podhorských oblastech by mělo být podle Mládka rodinných hospodářství více. Mohly by se tu věnovat i ekologickému zemědělství, které dává dobrou šanci uspět do budoucna na společném trhu. Zatím chybí zpracování, takže se suroviny vyvážejí. Mládek se obává, že když budeme mít jen velké celky, ztratíme možnost čerpat dotace.
Vysoká intenzita zemědělské výroby je podle Mládka dvousečnou zbraní. Vytváří přebytky, hrozí překročení kvót. Tyto problémy názorně ukázala nadúroda z předchozích dvou let. Problém s nadprodukcí ještě umocní otevření trhů unie, k němuž ji tlačí WTO.
Mít slovo i zastání
Na kongresu zaznívala často kritika C/C. "Hlas každého účastníka, ať již je z desítky nebo patnáctky, by měl vážit stejně. Proto jsme šli do solidární unie," postěžoval si viceprezident C/C a zároveň prezident národní unie polských farmářů Wladyslaw Serafin, který požaduje hlubokou reformu C/C. Nelíbí se mu také, že bruselší úředníci, kteří přijíždějí k nováčkům, jsou na nízké úrovni. Na otázku Zemědělce, zda není možné, aby viceprezidenti Szabó a Serafin využili své vysoké funkce v C/C a pokusili se přispět k její změně Serafin odpověděl: "Jsme viceprezidenty pouze desítky. Podle statutu jsme však viceprezidenty všech. Náši prezidenti nám však neukládají takové úkoly, jako vykonávají sami. Je třeba říci, že francouzské svazy hájí zájmy svých producentů apod. Zatímco na Slovensku a v Maďarsku prudce klesla produkce prasat, v Dánsku je na stejné úrovni,"
"C/C je partnerem, pokud máme argumenty," oponoval Zoltán Szabó, představitel Maďarska a viceprezident COGECA. "Nemají naše zkušenosti. Proto musíme formulovat své požadavky tak, aby jim rozuměli. Stejně je třeba formulovat stanoviska která jdou do rady ministrů zemědělství," poznamenal.
Na C/C si nestěžuje ani Miklós Czikai. Připomněl, že prezident COPA intervenoval v otázce obilí, C/C dala do svého stanoviska maďarský názor na reformu tržní organizace ovoce a zeleninu i na GMO.
"Důležité je, co uhrajeme pro naše zemědělce. Osud zemědělství záleží na tom, jaká bude unie," přidal svůj názor Wiktor Szmulewitz z Národní rady polských zemědělských komor. Podle něj je třeba diskutovat o tom, jak EU—10 dohoní EU—15, aniž zatíží rozpočty jednotlivých zemí. Musíme začít přemýšlet o tom, jak odolat světové konkurenci a ne té, která je na trhu unie. "Zdokonalme činnost C/C a neříkejme, že je špatná. Může být i lepší. C/C očekává od nás něco nového. Měli bychom ne kritizovat, ale upevnit věrohodnost C/C."
Problémem jsou vysoké příspěvky
Nováčci do roku 2008 neplatí ještě C/C plnou výši poplatků. Přesto s nimi mají již dnes někteří problémy. To je podle Serafina i případ Polska. Přitom mnoho peněz jde podle něj na "turistiku úředníků nebo představitelů C/C". Měly se však spíše vynaložit na vzdělávání zástupců nováčků. "Své zemědělské organizace budujeme jen krátkou dobu a chce se po nás, abychom se chovali stejně jako organizace, které se tvořily desítky let," kritizoval Serafin.
Vysoké členské příspěvky trápí i Maďary: "Rok od roku však rostou obavy, zda maďarská komora dokáže platit členské příspěvky. Proto žádáme C/C o prověření výše členských poplatků," uvedl Csikai.
Sytý hladovému nevěří
Hluboké rozdíly, které existují mezi EU—15 a EU—10, obsazení postů v Bruselu i přístup úředníků z unie ilustroval Alexandravicius Zigmantas ze Svazu litevských farmářů. "Jací lidé od nás pracují v Bruselu? Jsou mladí, mezi 22 a 28 lety, mají vzdělání, hovoří anglicky. Ale nevědí, co to je zemědělství," poukázal na jeden z problémů. "Návštěvy z Bruselu přijedou v posledním modelu mercedesky k nějakému našemu zemědělci, který je předem připraven na to, co má říkat. Ale to není život na našem venkově. Země EU—15 neměly socialismus. To, co je pro nás normální, je pro Francouze nebo Němce nepředstavitelné," uvedl a vysvětlil na příkladu z trochu jiného soudku: "Němečtí turisté chtěli po našem řidiči autobusu, aby jim zastavil, že potřebují na toaletu. Zastavil u lesa. Přišli za půl hodiny s tím, že toaletu nenašli. To, jak žijeme u nás na venkově, je pro Brusel nepředstavitelné. Loni při záplavách volali z Bruselu, že potřebují poslat potřebné dokumenty. Ale my je vezeme koňmi, u nás není internet." Nad některými věcmi běžnými pro starou patnáctku se zase pozastavují litevští farmáři. "Když jsme se ptali v jednom intervenčním skladu v Německu, kolik roků skladují obilí, řekli nám že sedm až osm. Jak můžete sedm let skladovat zboží, ptali jsme se těch lidí a oni říkali, že o tom nepřemýšlejí, že za to mají peníze."
Co přinese budoucnost
Podle Mládka je nejbližší budoucnost je pro naše zemědělce pozitivní. Hlavní druhy dotací mají garantovány do roku 2013. "Co bude po roku 2013, je zahaleno do nejistoty. Jisté je, že vysoké podpory a ochrana trhu jsou neudržitelné v rámci Světové obchodní organizace i samotné unie. Na doposud jasném obzoru se rýsují temná mračna," uvedl bývalý český ministr zemědělství. Konstatoval, že zemědělci v zemích EU—15 jsou závislí na dotacích daleko více než farmáři nové desítky. "Vysoké podpory nejsou jednoznačnou výhodou. Čím vyšší podpory, tím obtížnější bude obejít se bez nich. I odpojení dotací od produkce (decoupling) bude pro rolníky z EU—15 problémem. To, že máme nižší podpory, je v podstatě výhoda. Lépe se dokážeme přizpůsobit měnícím se podmínkám," řekl Mládek. Společnou zemědělskou politiku podle něj čeká zásadní reforma. Dnes známe rámec této politiky do roku 2013. Ale existují tlaky na její změnu, a to jak uvnitř EU, tak mimo ni. "Abychom nezažili léčbu šokem, je třeba najít si spojence, zavést dialog. Chleba se bude lámat asi v polovině roku 2009," předeslal Mládek s tím, že to bude i v době českého předsednictví.
"Pro budoucnost je třeba vypracovat agrární strategii na základě národních daností, což může posílit konkurenceschopnost na světových trzích. Z této strategie by pak měla vzniknout nová společná zemědělská politika," navrhl Czikai.
Jak dál
Jednou z cest, jak pomoci zlepšit vyjednávací pozici zemědělců, je podle Mládka podpora skupin výrobců. Po roce 2007 na ni v ČR půjdou i prostředky z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Klíčem k řešení problémů zemědělství s odbytem je podle něj i pěstování energetických plodin a bioplynové stanice. Nevýhodou samozřejmě je, že naši pěstitelé nedostanou jako jejich kolegové v EU—15 platbu na hektar, která by pěstování těchto plodin u nás podpořila.
Dnes je podle Mládka v ČR nedostatkovým zbožím dřevní štěpka. Potřebují ji papírny, celulózka i výrobny dřevovláknitých desek, hodí se pro energetické účely. Navíc její cenu zvyšují i odběratelé z Rakouska. Proto dostal státní podnik Lesy ČR 18 hektarů zemědělské půdy pro pěstování rychle rostoucích dřevin. "Je nutné tento problém někam posunout," vysvětlil Mládek. Buducnost má podle něho i ekologické zemědělství.
