Část zoraných polí zatravnit a zajistit si i jiné příjmy než z klasické prvovýroby – touto cestou se zemědělský podnik hospodařící v Orlických horách vydal už před více než deseti lety. Událostem se snažil vždy spíše předcházet, je to však čím dál složitější.
„Od roku 2009 mají být přímé platby na farmu, ale nikdo neví, co to je. V roce 2010 mají skončit z valné části vývozní subvence a přehodnotit vymezení oblastí LFA a zřejmě i jejich podpory. Po roce 2013 se budou snižovat agrární dotace. Neví se tedy, co bude, přitom čtyři roky pro plánování v zemědělství je krátká doba,“ říká Oldřich Žďárský, předseda představenstva a ředitel Živa – zemědělská obchodní, a. s.
Pro podnik hospodařící v horské oblasti typu A a B bude hodně důležité, jak se změní politika vůči LFA, což se spojuje s rokem 2010. „Těžko se dnes rozhodujeme, kudy jít dál,“ konstatuje šéf podniku, který sídlí v Klášterci nad Orlicí.
Extenzita nedává práci
Jistě tu dnes vědí snad jen to, že vždycky budou v méně příznivé oblasti. „Nyní děláme intenzivní zemědělství. Pokud by se v LFA podporovala jen extenzita a my bychom se tomu měli přizpůsobit, bude nám na udržování pozemků stačit jen pár lidí,“ poukazuje inženýr Žďárský na důsledek takového hospodaření pro venkov.
Společnost Živa obdělává 1100 hektarů zemědělské půdy a zaměstnává 139 lidí. Z toho přímo v zemědělské prvovýrobě jich pracuje 45. „Kdybychom všechno zatravnili a produkci mléka vyměnili za masný skot, potřebovali bychom maximálně pět lidí,“ předpokládá ředitel. Neumí si představit, že z nepotřebných zaměstnanců se najednou stanou podnikatelé, i když, jak říká, slova o podpoře podnikání na venkově znějí hezky. „Kdo chtěl podnikat, už dávno začal a všichni se na to nehodí,“ myslí si. Bude se dál vylidňovat venkov, jak vidí v sousední vesnici.
Úspěšní i v nezemědělské činnosti
S diverzifikací si uměl poradit samotný zemědělský podnik. Už název firmy napovídá, že jednou z činností pro další zdroj příjmů a pracovní místa je obchod, tedy prodej a servis speciální techniky. Vedle dřevovýroby je to i stavební činnost, kdy Živa zajišťuje prodej montovaných rodinných domů na klíč a stavby či rekonstrukce roubených chalup, včetně šindelových střech. Příjmy ze zemědělství v současné době už nedosahují ani čtyřiceti procent z celkových příjmů akciové společnosti.
Základ tržeb z prvovýroby tvoří produkce mléka, která byla vloni díky dobrým farmářským cenám zisková. Před osmi lety prošla modernizací mléčná farma v Českých Petrovicích, za dva roky podnik splatí úvěr na tuto velkou investici. „Kdybychom měli ustoupit od výroby mléka a hospodařit extenzivně, když to tak stát bude v horských oblastech chtít, pak jsme peníze do mléčné farmy vynaložili zbytečně, byly by to vyhozené peníze, které by chyběly při splácení úvěru. A to se týká mnoha dalších investic v oblastech LFA, třeba na Českomoravské vysočině, navíc podporovaných z evropských i národních zdrojů,“ uvědomuje si Oldřich Žďárský. Obává se, že při uvažované administrativní změně pravidel nebude možné splatit úvěry na investice do chovu dobytka, a tím se ohrozí samotná existence těchto podniků. „Bankám budeme těžko vysvětlovat svou neschopnost splácet úvěry z důvodu rozhodnutí státu nebo Bruselu,“ dodává.
Zatravňování se nebránili
Ohrožení chovu dojnic, které tu spásají horské pastviny, spatřuje ředitel kláštereckého podniku v záměru z dílny ministerstva zemědělství, který chce předepsat žádoucí podíl zatravnění v oblastech LFA. Kdyby ho nesplnili, přišli by o dotace a bez nich by se v těchto podmínkách těžko obešli.
Přitom zatravňování se v Živě nebránili a začali s ním už při prvních pobídkách v polovině devadesátých let za tehdejšího ministra Josefa Luxe. Mezi travní porosty by se však podle Žďárského měly zahrnovat i plochy, na nichž rostou jetelotrávy. „Vždyť stejně tak dobře plní ochranný účel v krajině jako trvale zatravněné pozemky,“ přesvědčuje. Vysvětluje také, proč určitý podíl zornění chtějí zachovat: „Nyní máme zornění 54 procent. Po započtení víceletých pícnin a trav na semeno, které do těchto oblastí patří, klesne na 37 procent. Tuto strukturu pro zajištění další ekonomické existence podniku chceme zachovat. Jednak na téměř padesáti hektarech pěstujeme sadbu brambor, a proto si udržujeme klasický osevní postup. I do této produkce, pro niž tu jsou vhodné podmínky, jsme investovali – máme odkameňovací technologii, klimatizovaný sklad, novou příjmovou a třídicí linku. Naše sadba se dobře prodává, velkou část vyvážíme do Polska a na Slovensko. Asi na 150 hektarech pěstujeme obilí, hlavně proto, abychom měli slámu pro stlané provozy pro mladý dobytek. Nemůžeme spoléhat na to, že ji někde nakoupíme. Obilí zužitkujeme a ještě musíme dokupovat. Věnujeme se také množení trav na semeno – při tříletém drnu jde v podstatě o travní porost. Vhodné podmínky tu jsou také pro řepku, která díky nepotravinářskému užití bude mít vždy odbyt.“
Těžko se dají dělat závěry
Ředitel zemědělské společnosti odmítá v ministerském materiálu k zatravnění navrhované další snížení zatížení velkou dobytčí jednotkou na hektar, které je už tak ve srovnání s Evropskou unií nízké. Obává se i toho, že by producenti mléka v méně příznivých přírodních podmínkách nemohli obstát v konkurenci s chovateli z příhodnějších oblastí.
A to si v Živě nechtějí připustit. Chov čítající nyní 550 dojnic prochází převodným křížením na holštýnské plemeno. Rostoucí užitkovost je za překročením mléčné kvóty o 450 tisíc litrů.
„Uplynulý kvótový rok s přečerpáním národní kvóty byl takovou labutí písní. Při nižších nákupních cenách řada chovatelů s mlékem skončí. Zemědělci teď zvažují, co bude mít smysl dál dělat, ale z toho, co nyní vědí, závěry nevymyslí,“ uzavřel Oldřich Žďárský.
