Apokalyptické scénáře nevyšly

Počátkem tohoto měsíce uplynuly dva roky od největšího rozšíření, jaké pamatuje Evropské společenství. Evropská unie se ze dne na den rozrostla o deset nových členských zemí, z 15 na 25. Evropská komise hodnotí uplynulé dva roky jako úspěšné, neboť podle ní ekonomiky nováčků rostou a nečekaně rychle dohánějí bohatší sousedy.

Současný komisař pro rozšíření Olli Rehn z Finska připomněl, že zejména ve východní Evropě bylo mnoho pesimistických scénářů, žádný z nich se však podle něj nenaplnil. Dva roky, které uběhly od rozšíření, zkoumá z různých aspektů podrobná zpráva zveřejněná Evropskou komisí. Samostatná kapitola se zabývá zemědělstvím. Jak konstatuje, očekávalo se, že právě na agrární sektor bude mít rozšíření největší vliv. Obavy přitom neměli jen zemědělci v nových státech unie. O svou existenci ohroženou se báli také zemědělci v původní evropské patnáctce.
Nízká produktivita zemědělství nováčků
Rozloha využívané zemědělské půdy se po rozšíření zvýšila o 25 procent, zemědělská produkce narostla o deset procent a počet farmářů se zvedl o více než 50 procent. Komise konstatuje, že ve většině nových států je produktivita práce v zemědělství stále velmi nízká. Průměrný výnos pšenice v zemích nováčků dosahuje jen asi dvou třetin hodnoty průměru původní evropské patnáctky. Příčinu vidí zpráva v nedostupnosti finančních prostředků, jejímž důsledkem je nižší používání pesticidů i hnojiv a také neodpovídající technické vybavení.
Různý podíl pracovníků
Za jedno z měřítek vyspělosti sektoru se považuje jeho podíl na celkové zaměstnanosti. Zatímco ve starých členských zemích dosahuje v průměru 3,8 procenta, u nováčků je toto průměrné číslo daleko vyšší a činí 12,5 procenta. Všechny nové členské země nemají samozřejmě tento ukazatel shodný. Nejvyšší podíl lidí zaměstnaných v zemědělství — až 19,2 procenta — vykazuje Polsko, o něco lépe je na tom Litva (15,8 procenta) a Lotyšsko (12,5 procenta). To je výsledek míry srovnatelný se stavem, jaký byl na počátku devadesátých let v převážně zemědělských státech původní evropské patnáctky, například v Portugalsku nebo Řecku. Na druhé straně zpráva připomíná Slovensko (podíl na zaměstnanosti 3,9 procenta) a Českou republiku (4,2 procenta), které dosahují hodnoty tohoto ukazatele již velmi blízké průměru evropské patnáctky.
Liší se velikost farem
Zpráva také poukazuje na základní rozdíly ve struktuře farem. Uvádí, že České zemědělství má převážně hospodářství velkého rozsahu s výměrou více než 100 hektarů. Tyto subjekty obdělávají více než 90 procent zemědělské půdy a zaměstnávají 68 procent pracovních síl působících v zemědělství. České zemědělství se svou průměrnou velikostí farem 79 hektarů a 4,6 pracovníky na hektar za rok je z hlediska struktury konkurenceschopné s průměrem starých členských států, kde průměrná velikost farmy je 20 ha a na 100 ha pracuje pět lidí. V kontrastu k tomu je maďarské nebo polské zemědělství. Ačkoliv v Maďarsku obdělávají asi 60 procent zemědělské půdy podniky o rozloze přesahující 100 hektarů zemědělské půdy, více než 70 procent zaměstnanců pracuje na farmách menších než deset hektarů. V polském zemědělství dominují malé usedlosti. Jen 20 procent zemědělské půdy využívají podniky o výměře převyšující 100 ha. Průměrná velikost farmy je v Maďarsku 5,6 ha a v Polsku 6,6 ha. Na 100 hektarech pracuje v Maďarsku v průměru 12 a v Polsku 15 lidí. Podle zprávy je tedy zřejmé, že zemědělský sektor obou zemí nutně potřebuje v nejbližších letech restrukturalizaci. Podobně jsou na tom i další nováčci. Totéž se týká potravinářské výroby v nových členských státech, která je v převážné míře podle zprávy charakterizována přebytkem kapacit a malými podniky. Zejména to platí v mlékárenském a masném oboru.
Na podporu agrárního sektoru je podle zprávy třeba vytvořit odpovídající institucionální rámec, který například zajistí přístup ke kapitálu nebo položí základ pro fungující trh v zemi. Autoři zprávy připomínají, že úspěch restrukturalizace závisí na alternativních příjmech mimo zemědělství nebo na dobře vyvinutém sociálním systému. To se týká nejen ekonomického systému obecně, ale zejména přístupu k rozvoji regionů a venkova.
Všichni nováčci kromě Malty a Slovinska si vybrali možnost vyplácet zemědělské podpory ve formě jednotné platby na plochu (SAPS). Dříve mnohé ze států, které se staly členy EU před dvěma lety, vyplácely svým zemědělcům poměrně vysoké podpory. To se však — někde velmi drasticky — změnilo v devadesátých letech minulého století. Státy postupně zaváděly různé nástroje společné zemědělské politiky, jako je intervenční nákup či kvótový systém u mléka a cukru apod. V mnoha státech vzrostly ceny některých komodit.
Zpráva konstatuje, že zavedení produkčních omezení, jako jsou například kvóty na mléko nebo na cukr, pravděpodobně zabránilo v nových členských státech zvyšování produktivity a konkurenceschopnosti agrárního sektoru. Podobný efekt podle ní přinese i povinné set aside.
Dopad na potravinářství
Začátkem devadesátých let minulého století vzrostl v nových členských státech počet potravinářských podniků. Důvodem byla decentralizace, privatizace a restituce. Později se tento trend zvrátil, zejména v subjektech, které zpracovávaly maso a mléko. Zmíněný koncentrační proces nepřipisuje zpráva vstupu do EU, ale považuje jej za typický jev v období přechodné ekonomiky. Řada podniků však zanikla také proto, že nebyla schopna se přizpůsobit přísným hygienickým a veterinárním požadavkům unie. Zpráva připomíná, že blížící se vstup do EU přivábil do nových členských zemí zahraniční investory, z nichž někteří se orientovali na potravinářský průmysl. Zdůrazňuje, že investory lákala nejen levná pracovní síla a suroviny, ale zejména očekávaný vstup do EU. Ten jim otvíral přístup na jednotný vnitřní trh unie. Přes pokrok v restrukturalizaci potřebují potravinářské podniky v nových členských zemích vyvinout ještě značné úsilí, aby se dostaly na úroveň srovnatelnou se svými kolegy v původní evropské patnáctce. Jako příklad zpráva konstatuje, že průměrný příjem na mlékárenský podnik ve všech nových zemích — kromě ČR — činil v roce 2004 méně než deset procent z úrovně, jakou dosahovali jeho konkurenti v Německu nebo v Nizozemsku.
Agrární obchod i příjem rostly
Po vstupu do EU padly pro nováčky celní bariéry uvnitř unie, ale museli přijmout omezení, která platí pro obchod se třetími zeměmi. Podle zprávy agrární obchod trvale roste. Největší skok zaznamenal obchod nováčků uvnitř společenství i se třetími zeměmi právě v roce 2004, tedy v roce vstupu do unie. Daleko výrazněji než export vzrostl však dovoz do nových zemí. Přesto Maďarsko zůstalo čistým agrárním exportérem.
Zpráva přináší již publikované údaje o nárůstu průměrného zemědělského příjmu v nových zemích. Ten se měl v období 2004/05 zvýšit v těchto zemích v průměru o více než 70 procent ve srovnání s průměrem dosahovaným mezi roky 1999 a 2003. "Výsledkem přistoupení byl značný nárůst reálných příjmů pro zemědělce v nových členských státech. nejpravděpodobněji odrážející zavedení přímých plateb. Poskytnutí pobídek pro farmáře, aby zůstali v sektoru a odložili restrukturalizaci, mohly být v rozporu s podporou konkurenceschopnosti zemědělství. Je také otázka, zda se tento nárůst příjmu může udržet, jestliže ostatní sektory srovnatelný růst příjmu nemají. Úhrnem je možné konstatovat, že se nepotvrdily obavy, které měli zemědělci v EU—15 z konkurentů z nových zemí,"konstatuje zpráva.