Odbytové družstvo Bioetanol sever má jako výhradní dodavatel zásobovat obilím nový lihovar v Litvínově. Od svých členů soustředí zatím zhruba polovinu množství, které se zavázal ročně zajistit. Ostatní tedy musí shánět jinde. O obilí tady brzy bude bitva, je přesvědčen předseda představenstva odbytového družstva Otakar Šašek, který je jinak ředitelem ZD Klapý na Litoměřicku.
Na čem je založena vaše spolupráce s budoucím lihovarem v Litvínově?
Podepsali jsme s ním exkluzivní smlouvu na zásobování surovinou pro jeho celou zpracovatelskou kapacitu, což znamená 240 tisíc tun obilí ročně po dobu deseti let. Tolik obilí se v našem Ústeckém kraji zřejmě nesežene. Další lihovar chce postavit teplická společnost Vodohospodářské stavby na okraji Ústí nad Labem, takže tu asi bude třenice, která by mohla být ku prospěchu zemědělců.
Jak daleko je záměr výstavby lihovaru v Litvínově?
Firma SPofW už staví. Vloni na podzim začaly zemní práce a příprava sítí. Lihovar, který má ročně vyrobit 70 tisíc tun bioetanolu, vyroste na rekultivované výsypce Růžodol v těsném sousedství Chemopetrolu, což je ideální poloha pro následné přimíchávání bioetanolu do benzínu. Ve druhém čtvrtletí příštího roku má začít zkušební provoz, takže lihovaru už dodáme asi 40 až 50 tisíc tun obilí z letošní úrody.
Hlásí se do odbytového družstva zemědělci, když vidí, že zajistí odběr pšenice za dohodnutou cenu? Kolik pěstitelů a s jakou plochou nyní sdružuje?
Zpočátku bylo v družstvu dvacet subjektů, dnes je jich asi 115 s výměrou orné půdy zhruba 120 tisíc hektarů. Další zájemci se stále hlásí. Nejsou jen z Ústeckého kraje, ale i Českolipska, Mělnicka a dalších částí středních Čech, dokonce máme členy z okraje Prahy a náš záběr se rozšiřuje směrem ke Karlovým Varům. Předpokládáme, že dáme dohromady asi polovinu z množství, které máme dodat lihovaru. Zvažovali jsme, jestli se zavázat k částečnému nebo plnému zásobování surovinou, protože odběratel nám dal na vybranou. Hodně jsme o tom v družstvu diskutovali a dohodli se, že zajistíme obilí pro celou kapacitu.
Už víte, jak si s tím poradíte? Počítáte, že byste přitom spolupracovali také s národním obilnářským družstvem, do jehož vzniku se družstvo Bioetanol sever zapojilo?
Určitě. Jednáme také s výkupy ze skupiny Agrofert o spolupráci. Máme dvě možnosti – buď obilí, které nám bude chybět, nakoupíme, nebo jiný subjekt bude dodávat na naše dodávací práva. Lihovarů má v republice vyrůst tolik, že názory o nadprodukci vezmou za své. Vycházím z toho, že průměrně bývá přebytek kolem 700 tisíc tun obilí ročně. Spotřeba potravinářského obilí se asi bude udržovat, u krmného se dá čekat spíše pokles. Prostor pro rozšíření pěstitelských ploch tu už není příliš velký, růst ještě mohou hektarové výnosy. Při současné úrovni pěstování a spotřeby obilí je tu surovina pro tři, nejvýše čtyři lihovary zpracovávající obilí.
Na jakých cenových podmínkách jste se s budoucím odběratelem dohodli?
Cena se bude počítat ze vzorce a předpokládáme, že průměrná výsledná cena bude vyšší než 3000 korun za tunu. Lihovar nezajímá, odkud obilí bude, za kolik a kde se skladuje, to bude naše věc. Odběratel po nás chce pravidelně 20 tisíc tun pšenice nebo tritikale každý měsíc a zaplatí za to, co mu dodáme na rampu. Průměrná cena v sobě bude zahrnovat náklady na skladování, manipulaci a dopravu. Těsně po žních by měla být 2600 korun, naopak před novou sklizní 3180 korun. Desetiletá jistota dodávek za tyto peníze je to, po čem jsme dlouho volali.
Kdy dostanou členové družstva za své dodávky zaplaceno?
Inspirovali jsme se principem solidarity, které používá ovocnářské družstvo CZ Fruit. Počínaje zářím budou všichni každý měsíc dostávat 200 korun za nasmlouvanou tunu. V okamžiku, kdy někdo pšenici dodá, zaplatí se mu skladování – 30 korun za tunu měsíčně, manipulace spojená s naskladněním a vyskladněním, tj. 2 x 70 korun za tunu a doprava. Zbytek do finální ceny obdrží v měsíčních splátkách 200 korun. Všichni tedy budou peníze dostávat postupně. Tato filozofie se u členů setkala s velkým pochopením.
Jaké nároky bude mít lihovar na kvalitu suroviny?
Kvalitativní parametry vycházejí se státní normy na krmné obilí. Základními kritérii budou zdravotní stav, nečistoty, klíčivost, vlhkost a nejdůležitější bude obsah škrobu a zkvasitelných sacharidů. Podle toho se bude také odvíjet cena.
Kolik obilí si bude moci uskladnit samotný lihovar a jak zajistíte, aby zásobování nevázlo?
Měsíčně by měl zpracovávat 20 tisíc tun, jeho skladovací kapacita nebude ani poloviční – má mít prostor na sedm až osm tisíc tun. Logistika tedy bude nemalý problém. Dopravit zrno půjde jak nákladními auty, tak vlakem. Ekonomicky lépe vychází nákladní automobily. S výkupy máme předjednaný pronájem skladových kapacit a jak už jsem říkal, i přímo výkupní podniky se budou podílet na dodávkách.
Budete časem uvažovat o stavbě vlastního sila? Operační program tyto investice ale podporuje jen přímo u zemědělců, odbytové organizace nemají nárok – není to chyba?
Na rekultivované výsypce, kde vyrůstá lihovar, je kolem dostatek prostoru. Firma, která investuje do stavby lihovaru, nám nabídla, zda bychom si tam nechtěli vybudovat vlastní skladovací kapacity. Do budoucna bychom jistě chtěli a určitě by bylo velké plus, kdybychom si na peníze ze strukturálních fondů mohli sáhnout. Nyní bychom těžko sháněli finanční prostředky, když za sebou nemáme minulost, ani majetek, kterým bychom mohli ručit.
Vyvíjí už družstvo nějakou obchodní činnost?
Zatím ne, připravujeme se na ni. V Litoměřicích máme kancelář, dosud bez placeného pracovníka. Vypsali jsme výběrové řízení na ředitele. Vše zatím zajišťuje představenstvo a revizní komise, agenda probíhá v sídle Okresní agrární komory Most. Krajský úřad nám vloni přispěl dotací 414 tisíc korun na vybavení kanceláře a pořízení výpočetní techniky, což je pro nás velká pomoc. Třicet procent jako spoluúčast na projektu za 650 tisíc korun uhradilo družstvo.
Co je podmínkou členství?
Základní členský vklad je 5000 korun, a to pro všechny. Máme také pravidlo co člen, to hlas. Nechtěli jsme, aby hlasování bylo vázané na nasmlouvané tuny. Naší snahou je družstvo pro všechny. Jsou v něm fyzické osoby větší i menší a právnické osoby v poměru zhruba půl na půl. Nerozlišujeme mezi těmi, kdo mají deset nebo tři tisíce hektarů.
Bude družstvo zprostředkovávat levnější vstupy?
Byla to vlastně první činnost, s níž jsme začali. Oslovili jsme dodavatele osiv, pesticidů, hnojiv a snažili se domluvit lepší podmínky, než je běžné. U osiv nabídla nejvýhodnější podmínky Oseva Uni Choceň, která bude našim členům dodávat veškerá osiva. Začali je odebírat už od loňského roku. Firma poskytuje slevu sedm procent všem, neváže ji na velikost odběru. Tento bonus pokryje i navýšení ceny při odložení platby za osivo o dvanáct měsíců. Společnost také přistoupila na náš požadavek, aby se veškeré osivo množilo a zpracovávalo v Ústeckém kraji a nadále se využil potenciál, který tu je.
A co pesticidy a hnojiva?
Doporučili jsme členům, aby obchodovali s firmou VP Agro, která jim při rychlé platbě dá slevu až 23 procent proti ceně v ceníku. Zda členové nabídku využijí, je na jejich vůli. U hnojiv mohou využívat služeb čtyř distributorů, s nimiž jsme dohodli citelné slevy.
Jak se družstvo vyrovnává s průtahy v lihobenzinovém programu?
Náš partner bude jedním z prvních, který výrobu bioetanolu spustí. Na druhou stranu jsem přesvědčen o tom, že pokud by budování lihovarů bylo nějak regulované, přineslo by to rozumnější hospodaření. Stály by v produkčních oblastech kvůli co nejmenším dopravním nákladům. Bohužel stále nevíme, jestli u bioetanolu bude vratka spotřební daně, nebo dotace výrobcům. Bylo by jedině dobře, kdyby byla i platba na plodiny pro energetické využití, což se dnes také neví.
