Společná zemědělská politika unie určuje pravidla, stále však existuje značný prostor pro suverénní agrární politiku, jakou má třeba Rakousko. Tato sousední země nám podle ředitele VÚZE Dušana Vaňka nastavuje zajímavé zrcadlo.
“I po vstupu do EU si Rakousko zachovalo velkorysé podpory extenzivního zemědělství a životního prostředí. Voliči jsou ochotni to akceptovat. Dotace se totiž díky nebývalému přílivu turistů vrací do celé ekonomiky,” uvedl na národní konferenci v Praze Zdeněk Lukáš z Vídeňského institutu pro mezinárodní ekonomické srovnávání a poradce ministra Jana Mládka. Připomněl, že Rakousko, kde je 70 procent zemědělské půdy v oblastech LFA, přišlo s modelem multifunkčního zemědělství už před dvaceti lety, tedy v době obrovského rozmachu intenzivního zemědělství a převažujících podpor trhu ve vyspělé Evropě. I ta postupně tento model přijala za svůj.
Podle Lukáše se daří plnit cíle rakouského ekologického program ÖPUL, a to udržet méně intenzivní výrobu, která vede k minimální ekologické zátěži, rozvíjet péči o kulturní krajinu, zvýšit význam multifunkčního zemědělství a zajistit zemědělcům přiměřený příjem, nikoliv však zvyšováním tržeb z produkce. “I z tamního venkova nastal během desetiletého členství v EU určitý odliv lidí. Bez programu ÖPUL by byl ale daleko větší,” zdůraznil ekonom. Jak porovnal, Rakousko má obrácený poměr zemědělských výdajů než evropská pětadvacítka. V ní jde na podporu trhu 81 procent financí a na rozvoj venkova 19 procent, zatímco Rakušané dávají ze svých a unijních zdrojů na venkov 64 procent a na trh jen 36 procent.
“V režimu ÖPUL, na který šlo předloni téměř 650 milionů eur (tj. zhruba 18,6 miliardy korun), se obhospodařuje 80 až 90 procent zemědělské půdy. Platby dostávají sedláci převážně na hektar – v průměru 280 eur - a podepisují smlouvy nejméně na pět let. Na jeden subjekt vychází výplata 4800 eur a celkem je v režimu zapojeno 134 tisíc zemědělců, jejich průměrná výměra je 17 hektarů. Vybírat si mohou z 31 programů a 50 podprogramů. Od velikosti sto hektarů se platby snižují,” v kostce představil Lukáš ekologický program. Z poloviny ho financuje EU, na druhou půlku se skládají stát a jednotlivé spolkové země.
Ve struktuře celkového příjmu typického rakouského zemědělského podniku s 19 hektary, který činí 35 tisíc eur, tvoří podle Lukáše největší podíl platby z veřejných zdrojů, tedy z programu ÖPUL a vyrovnávací příspěvky pro LFA. Jen zhruba třetinové oproti nim jsou příjmy ze zemědělské a lesnické činnosti, které jsou přibližně stejné jako nezemědělské příjmy.
Největší výzvou pro české zemědělství je podle ministra Mládka dosáhnout toho, co se po deseti letech členství v EU podařilo Rakousku - zvrátit bilanci agrárního zahraničního obchodu. „Po vstupu v roce 1995 měli také deficit, vloni poprvé skončili s aktivním saldem. Pro nás ale není dobré, že přebytek mají v obchodu i s naší republikou,“ poznamenal ministr.
