Chmel je svým způsobem zvláštní komodita. Má odbyt – tuzemské pivovary zvyšují jeho spotřebu a je o něj zájem ve světě - přes osmdesát procent produkce se vyváží. Po loňské rekordní sklizni se prodalo téměř veškeré množství nad uzavřené kontrakty. Může se však stát, upozorňují pěstitelé, že obchodníkům za několik let nebudou schopni zajistit dostatek zboží. Důvod? Další snižování ploch kvůli špatné ekonomice.
Chmelaři se v současnosti potýkají se dvěma hlavními problémy. Jedním je posilující koruna, která jim sráží výkupní ceny, druhým nedostatek peněz na obnovu přestárlých chmelnic. Většina pěstitelů neví, kudy ven ze začarovaného kruhu. Pokud nebudou místo starých nevýkonných chmelnic vysazovat nové a investovat do své konkurenceschopnosti, s rentabilitou této výroby to dál půjde s kopce. Jenže dotace na obnovu chmelnic skončily se vstupem do Evropské unie a z příjmů na ni hned tak nenaspoří. Od obchodníků přitom slyší, že dlouhodobě prodejná je produkce kolem 6000 tun, což je zhruba průměrná úroda za posledních šest let.
Ztrácejí s posilující korunou
„Dlouhodobý vývoj kursu znamená pro české chmelaře velkou konkurenční nevýhodu a především obrovský tlak na ceny chmele, tedy i na ekonomiku jeho pěstování,“ zdůrazňuje tajemník Svazu pěstitelů chmele ČR Zdeněk Rosa. Právě ekonomice pěstování chmele byl věnován seminář, který nedávno uspořádal Chmelařský institut v Žatci.
Prezident Unie obchodníků a zpracovatelů chmele ČR Josef Ondráček na něm připomněl, že patnáctiprocentní posílení koruny za dva roky představuje cenový rozdíl na jedné tuně zhruba 27 až 30 tisíc korun. Poznamenal také, že na snížení ceny se v minulém roce projevil důsledek velké úrody – nabídka byla vyšší než poptávka. „Pivovary nejsou ochotny zvyšovat ceny chmele, a tak se dostáváme do dvojích kleští. A ceny dál klesají,“ konstatoval Ondráček. Slíbil, že cílem obchodníků je ceny stabilizovat na současné úrovni a snažit se přesvědčit pivovary, aby přistoupily na vyšší. Pokud však měna dál posílí a bude pod 28 korun za euro, situace se zhorší, upozornil.
Chmel v roce 2005
Plocha 5 672 hektarů
Sklizeň 7 831 tun
Průměrný výnos 1,38 t/ha
Vývoz 5 249 tun
Cena 120 347 Kč/t
Počet pěstitelů 145
Pramen: ÚKZÚZ, VÚZE, ČSÚ
Proč další pokles ploch
„Při současných cenách a vývoji nákladů se dá bohužel očekávat další pokles ploch chmelnic v České republice,“ konstatuje tajemník Rosa. Chmelaři vedle jednotné platby na plochu, tzv. SAPS, dostávají i speciální platbu z národních doplňkových plateb. Vloni činila 6387,60 koruny na hektar. Letos by celková dotace na hektar měla při kursu 29 korun za euro dosáhnout podle předpokladu ministerstva zemědělství 9048 korun. Přesto jsou chmelaři přesvědčeni o tom, že jsou na tom hůř než třeba obilnáři, kterým pokles cen vyrovnávají dotace. Vysvětlují to tím, že většina produkce jde na export, kterému posilující koruna neprospívá.
Německý pěstitel, který je pro našeho konkurentem, dostává podle Rosy vedle 320 eur na každý hektar, což je platba na farmu, ještě část z bývalé speciální platby na chmel – tedy navíc kolem 120 eur na hektar chmelnic.
„Víme, že výměru chmelnic nejspíš neudržíme, proto hektarové výnosy musí jít nahoru. Minimálně se musí dostat na průměrných 1,2 tuny, za tím však stojí investice,“ říká ředitel Chmelařského institutu Jiří Kořen.
Věková struktura se stále zhoršuje
Hlavní je obnova chmelnic, která se však zrušením národních dotací po vstupu do EU prudce zbrzdila. Zatímco v uplynulém desetiletí se ročně vysadilo v průměru 260 hektarů, tak v loňském roce to bylo 44 hektarů, uvádí svaz pěstitelů. V minulém roce představovaly výsazy podle ÚKZÚZ pouhých 0,7 procenta plochy. „Potřebovali bychom se dostat na osm až devět procent, abychom zajistili přijatelnou míru obnovy a srovnali léta výpadku z počátku 90. let,“ konstatuje ředitel Kořen.
Optimální doba obměny porostů, běžná ve světě, je podle Rosy kolem 10 až 12 let. U nás je nyní průměrné stáří 17,5 roku a stále se zvyšuje. „Už téměř polovina chmelnic je starších 15 let, dokonce 34 procent přesáhlo dvacet let. Takové porosty dávají výnosy o 20 až 30 procent nižší než porosty v produktivním věku. Ve stresových letech, jako byl rok 2003 s extrémními teplotami a nedostatkem srážek, jsou rozdíly ještě mnohem výraznější,“ porovnává tajemník svazu pěstitelů.
Obnova bez dotací vázne
„Pokud se nějakým způsobem nepodpoří obnova chmelnic a tempo výsadby by bylo podobné jako vloni, tak se během pěti až deseti let rapidně sníží celková výměra – oproti roku 2004 o 15 procent,“ propočítal Rosa. Pomoc chmelařům při nové výsadbě obhajuje mimo jiné argumentem, že nejde o podporu produkce. „Není přece v našem zájmu zvyšovat plochy nebo celkovou produkci, ale pěstovat chmel ekonomicky a vůbec udržet u nás tuto jedinečnou komoditu světového významu,“ poznamenává.
Z resortního ministerstva už dříve chmelaři slyšeli, že si na obnovu mají našetřit z dotací, které na hektar dostávají. „Spočítali jsme, že by to trvalo asi 10 až 15 let. Náklady na postavení nové konstrukce a výsadbu přesahují půl milionu korun na hektar,“ upřesňuje Jiří Kořen. Dodává, že tyto dotace pěstitelům částečně vyrovnávají rostoucí náklady, když na rozdíl od nich farmářská cena klesá.
Slabou náplastí, za kterou jsou však chmelaři vděčni, je nový dotační titul MZe na podporu nákupu certifikované sadby se sazbou do 15 korun na sazenici. Náklady na sadbu představují jen malou položku v celkové investici, rozhodující je výstavba konstrukce, jejíž podporu by chmelaři rádi našli od příštího roku v investičních opatřeních Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Do nového fondu se má vrátit podpora při nákupu techniky, tedy i strojů pro sklizeň a posklizňovou úpravu chmele, postřik a klimatizované sklady, věří pěstitelé této speciální komodity. Zlepšením kvality a výnosů obhajují požadovanou pomoc při budování vodních zdrojů pro závlahy i posílení současné podpory na kapkové závlahy.
Kde se dá šetřit
Mnoho podniků v ekonomicky složitém období šetřilo podle Jiřího Kořena hlavně ve výdajích na investice, a to je špatná cesta. Doporučované možnosti v úsporách nákladů jsou však velmi omezené. Odborníci se shodují, že jisté rezervy jsou v energetických vstupech, zvlášť při nákladném sušení chmele. Pohonné hmoty a lehký topný olej přitom v posledních letech průběžně zdražovaly.
„Výdaje na lidskou práci, jejíž potřeba je zhruba 600 hodin na hektar a těžko lze nahradit, stále rostou. Není to jen vlivem zvyšující se minimální mzdy, která se za posledních deset let zvedla trojnásobně, ale i vyššími odvody za brigádníků,“ poznamenal ředitel Chmelařského institutu.
K lepší rentabilitě chmele tak vedou především vyšší výnosy. Jen na příznivé klimatické podmínky, díky nimž byla v loňském roce rekordní úroda, se nedá spoléhat. Cestou je intenzivnější obnova chmelnic a jsme opět v začarovaném kruhu.
Produkce sušeného chmele v ČR
Marketingový rok Sklizňová plocha (ha) Výnos (t/ha) Produkce (t)
1989/90 10 468 1,03 10 794
1990/91 10 435 0,90 9 437
1991/92 10 385 0,95 9 827
1992/93 10 522 0,81 8 536
1993/94 10 574 0,89 9 417
1994/95 10 678 0,89 9 489
1995/96 10 115 0,98 9 889
1996/97 9 436 1,07 10 125
1997/98 7 475 0,99 7 415
1998/99 5 633 0,87 4 896
1999/00 6 012 1,07 6 434
2000/01 6 095 0,80 4 865
2001 6 075 1,09 6 621
2002 5 968 1,08 6 442
2003 5 942 0,93 5 527
2004 5 838 1,08 6 311
2005 5 672 1,38 7 831
Pramen: Ministerstvo zemědělství ČR