Tak žije a hospodaří Ekofarma Babočka Ivany Konopkové v Podlesí u Světlé Hory nedaleko Bruntálu. Tato malá farma s ekologickým způsobem hospodaření se umístila na druhém místě soutěže Zemědělec roku 2005. Jak toho dosáhnout, to už byla jedna z otázek, které padly během naší návštěvy na rodinné farmě.
„S podnikáním v zemědělství jsme začali hned po revoluci v roce 1991,“ zahájila své vyprávění o vzniku a činnosti farmy Ivana Konopková, která se do „hospodářství“ přivdala. Součástí života stavení byl odjakživa chov hospodářských zvířat a s tím související výroba sena. To neustalo ani za minulého režimu a v chlévě se neustále prohánělo několik prasat a po dvorku pobíhaly slepice, své místo tu měli také králíci.
Farma začínala s chovem ovcí, tehdy ještě na takříkajíc vedlejší pracovní poměr Ivany Konopkové a v podstatě jen plynule navázala na dosavadní drobnochov. Po mateřské dovolené se ale současná farmářka do práce již nevrátila. Záměrem manželů Konopkových bylo totiž farmu rozšířit a provozovat na profesionální úrovni, ovšem s ekologickým způsobem hospodaření. Důvodem je jednak snaha o maximální sžití se s přírodou a také zabezpečení rodiny v oblasti s vysokou nezaměstnaností do budoucna. Při rozmýšlení, jakým směrem hospodářství rozvinout napomohl fakt, že se veškeré tehdy i dnes obhospodařované pozemky nachází v třetí zóně Chráněné krajinné oblasti Jeseníky v nadmořské výšce 650 metrů, kde je omezený režim hospodaření. Proto se farma věnuje extenzivnímu chovu zvířat a údržbě krajiny.
Nejprve to byl jen chov ovcí a výroba sena nejprve téměř jen ručně, postupně pomocí starší až vysloužilé techniky. Z životního stylu spojeného se zábavou se postupem času stala náročná práce. Životní styl se ale nevytratil, avšak farmářka se potýká z řadou problémů, které ji zatěžují a odvádějí od běžného provozu podniku. Jak ale říká, zatím vše, do čeho se v Podlesí pustili, dopadlo dobře.
Babočka dnes
Farma se od prvopočátku věnuje ekologickému extenzivnímu způsobu chovu zvířat, kdy jsou povinni krmit jen přírodní vlastní krmiva bez doplňků. Výsledkem je pak velice kvalitní maso bez jakýchkoli stop po mimopřírodních látkách. Díky místní dlouhodobé sněhové pokrývce je však zima pro zvířata bez možných krmivářských doplňků velice náročná.
V současnosti farma obhospodařuje 114 ha zemědělské půdy, z nichž je polovina luk a polovina pastvin. Z toho vyplývá, že polovina pozemků je využita k výrobě krmiva na zimu, druhá polovina je spásána přímo.
Farma se již nezabývá jen chovem ovcí, ale i chovem skotu. Základní stádo čítá 17 krav plus jeden plemenný býk plemene hereford. K tomu patří samozřejmě odpovídající počet telat a zvířat ve výkrmu. Základní stádo ovcí pak tvoří 50 bahnic, avšak nedávno to bylo až 70 bahnic. Jak ale konstatovala farmářka, nebylo již v jejich silách tolik zvířat zvládnout.
Dnes tak Konopkovi stojí před dalším rozhodnutím. Buď se současný stav hospodářských zvířat ustálí a do určité míry zakonzervuje na dnešní úrovni, aby bylo možné se o zvířata dobře postarat vlastními silami. Druhou variantou, k níž se prozatím Konopkovi kloní více, je přijmutí zaměstnance, díky kterému by bylo možné rozšířit stav.
Problémem farmy však byl nedostatek hospodářských budov. Farma je tak vybavena jednoduchými přístřešky, k nimž přiléhá ohrada samostatně pro ovce a samostatně pro skot. Přístřešky se však nachází v místech, kde je povolili ochranáři a nikoli tam, kde by je potřebovali mít Konopkovi. Tento stav je tak připravuje o spoustu času a úsilí při překonávání vysoké sněhové nadílky.
I s tím nyní pomáhá nový traktor, který přibyl na farmu spolu s několika novými stroji pro sklizeň píce za pomoci prvního kola operačního programu EU.
Příjmy podniku
Veškeré příjmy farmy plynou z prodeje dobytka, výjimečně se podaří prodat seno. Značnou část příjmů pak tvoří dotace.
Mimoto farma provozuje agroturistiku, a to v tom pravém slova smyslu. To je však možné jen několik týdnů v roce, neboť opravdu teplo je v Podlesí jen koncem července a začátkem srpna. Jeho koncem totiž již přichází ranní přízemní mrazíky, což pro hosty není příjemné. Hosté bydlí v karavanech či stanech na přilehlých pozemcích u stavení a také přímo v domě. Ubytování nabízí Konopkovi také v zimě, ale to nemohou hostům nabídnout takový komfort, na jaký jsou zvyklí ze specializovaných horských středisek. Jen vytopení celého domu na komfortní teplotu činí při dvaceti až třicetistupňových mrazech značné problémy.
Hlavním příjmem však nadále zůstává prodej dobytka. Jak farmářka podotkla, nebylo v minulosti problém zobchodovat vlastně jakékoli množství jehňat, s hovězím to šlo hůře. V současnosti se karta obrátila a hovězí jde na odbyt snadno, ovšem vázne odbyt skopového.
Běžný den
Běžný pracovní den na farmě se liší podle ročního období. Přesto o zvířata je nutné se starat každý den. První ranní péči zajišťuje pomáhající soused, přes den se o zvířata stará sama farmářka. Večerní péče patří dalším členům rodiny, což jsou dva starší synové nebo manžel, kteří připraví ze seníku krmení na další den. Farmářka mezi tím vaří oběd, stará se o nejmladšího syna, snaží se správně vyřešit veškeré administrativní náležitosti ať už doma nebo na úřadech. Letní den pak vypadá obdobně s tím, že zvířata se pasou na oplocených pastvinách, což nelibě nesou místní myslivci. Manžel farmářky tráví celé léto na lukách sklízením sena. Je to jen díky tomu, že pracuje ve školství a takto si užívá prázdnin. Farmářka se navíc stará o případné rekreanty.
Co nás trápí
Během velice příjemného rozhovoru jsme se dostali také k tomu, co podnik zatěžuje a farmářku trápí. Ku podivu to nejsou nízké ceny nebo vysoké ceny nafty, ale především přebujelá administrativa, které musí soukromě hospodařící rolník ve všem stačit – a to ve všech oblastech i když za přepážkou sedí pracovník školený na zpracovávanou problematiku a např. o chovu ovcí nemá ani potuchy. Naopak po farmáři vyžaduje plnou znalost dané agendy a místo pomoci se mu dostane jen nepříjemného a arogantního vystoupení. Ačkoli se hospodářka všemožně snaží, změní-li se příslušná vyhláška několikrát během roku, není v jejích silách vše usledovat.
Druhou věcí, která je však z jiného soudku, je to, že farmářka je se svými zvířaty hodně sžita a tak se leckdy prodej či porážka zvířat neobejde bez slzí. S tím také souvisí současný způsob porážení zvířat, který je podle chovatelky proti zvířatům a způsobuje jim mnoho stresu při nahánění, nakládání, transportu, potkávání s cizími zvířaty a lidmi, dlouhodobého čekání na porážku atd. Naopak při porážce přímo u chovatele zvíře do poslední chvíle netuší, co se na něj chystá. Další zpracování by pak podle slov farmářky již mohlo pokračovat v provozu jatek. Dnes totiž farmářka může doma porazit ovci, avšak skot se již musí vždy porážet na jatkách. V případě, že by se také ovce museli porážet vždy jen na jatkách, pokryla by tržba za jehně přibližně náklady spojené s porážkou.
Další těžkostí farmářů je nemožnost dostat se ke koupi státní půdy, protože ji za přemrštěné ceny skupují spekulanti. Farma by však potřebovala rozšířit výměru. K tomu oba dodávají, že by díky nakoupeným restitučním nárokům rádi rozšířili farmu a nikoli spekulativně nakupovali pozemky, i když tu již takové možnosti byly. Pozemkový fond však k jejich žádostem přistupuje přinejmenším liknavě. Jak manželé soudí, měl by fond rozlišovat, za jakým účelem potenciální vlastník pozemek chce.
Farmářka se také zmínila o závisti běžných nezemědělských spoluobčanů, kteří by zemědělcům nejraději zrušili veškeré dotace. Neuvědomují si však, že je dostávají zpět v nízké ceně potravin.
