Po dvaceti měsících členství v Evropské unii se domácí zelinářství nachází v nezáviděníhodné situaci. Pěstitelé z toho viní hlavně obchodní řetězce, které tu prodávají kolem osmdesáti procent čerstvé zeleniny. Jejich cenové politice se dodavatelé nedokáží vzepřít a mnohdy přistupují na ceny, které jim nepokryjí ani výrobní náklady.
„Farmářské ceny zeleniny v průměru dále klesají, současně však rostou náklady na výrobu a prohlubuje se tlak na tok peněz u pěstitelů. Přitom loňský rok byl co se týče úrody poměrně dobrý,“ zhodnotil předseda Zelinářské unie Čech a Moravy Jaroslav Zeman poslední sezónu na tradičních Zelinářských dnech, které se v uplynulém týdnu konaly v Olomouci. Přes meziroční pokles ploch o 2333 hektarů, kdy výměra spadla na necelých 10,8 tisíce hektarů, nebyl výpadek v produkci nijak závažný. Sklidilo se 245 tisíc tun zeleniny, zatímco rok předtím, kdy se celá Evropa potýkala s nadprodukcí, to bylo 266 tisíc tun.
Vloni se podle Zemana naštěstí neopakoval rok 2004, kdy se na tuzemský trh valila zelenina ze všech stran. „Zvýšil se vývoz a některé druhy odcházely za hranice řádově ve stovkách tun. Dokonce se vozilo zelí do Polska a na Slovensko, což nás trochu překvapilo,“ konstatoval předseda unie zelinářů. Poukázal však na to, že přes vyrovnání poptávky a nabídky přetrvávají cenové problémy, které přičítá zejména stálým nákupním cenám velkých zahraničních řetězců a levným dovozům.
Zelináři si stále marně stěžují na to, že nemohou konkurovat laciné zelenině z Polska kvůli tamní nesrovnatelně nižší ceně práce. Uvědomuje si to také ministr zemědělství Jan Mládek a našim producentům radí, aby využili toho, že se pohybují na jednotném trhu a hledali jiné komparativní výhody, protože v ceně práce s Poláky soutěžit nemohou. Zelinářům ministr neslíbil ani lepší vyhlídky při zaměstnávání sezónních pracovních sil z východu, právě naopak. Upozornil, že s pokračující evropskou integrací se sníží propustnost vnějších hranic Evropské unie, což ještě omezí příchod nekvalifikovaných pracovníků zvenčí. „Jsem pro větší otevření přístupu pracovníků z Ukrajiny a dalších zemí, ale je to složitá diskuse,“ řekl Mládek. Odpůrci podle něho argumentují kriminalitou, zneužíváním sociálního systému a ztrátou pracovních příležitostí pro české občany.
S tím, jak skončí možnost zaměstnávat lidi z východu, skončí i zelinářství v České republice, upozorňuje pěstitel z Polabí Zdeněk Moc. „Zdejší lidé tuto práci dělat nechtějí. V bývalém východním Německu běžně vypomáhají Poláci, v Nizozemsku pracují lidé všech barev pleti. Nevím, proč to tak nemůže fungovat i u nás,“ poznamenal.
Za nejohroženější v českém zemědělství označil zelináře prezident Agrární komory ČR Jan Veleba. Jak řekl, marně pro ně hledá pozitivní zprávy do budoucnosti. „Pokud obchodní řetězce nezmění svou devastující politiku vůči odběratelům, východisko moc nevidím,“ prohlásil. Pomoci by podle něho měla novela zákona o ochraně hospodářské soutěže, na níž se komora podílí. „Bohužel do voleb se její schválení nedá stihnout, ale začít se musí,“ zdůraznil Veleba.
Jeho slova o devastující politice řetězců se nelíbila zástupcům Aholdu. „Nevybíráme si zboží na základě ceny, ale poměru ceny a kvality. Když jsou dva produkty srovnatelné v obou parametrech, vždy dáme přednost českému zboží,“ řekl Libor Ondráček, který je v Aholdu vedoucím nákupu ovoce a zeleniny pro střední Evropu. „Když tady zboží není, tak obchodujeme s ostatními zeměmi,“ dodal s tím, že to je nyní případ mrkve a docházejí i tuzemské zásoby cibule. Ahold prodává podle Ondráčka v tomto sortimentu nejméně padesát procent zboží od domácích producentů, což považuje za dost vysoký podíl. Jsou v něm zahrnuty i druhy, které se u nás nepěstují, jako citrusy a banány. Chování Aholdu, jehož zástupci se jako jediní z obchodních řetězců zúčastnili olomouckého fóra, diskutující zelináři označovali za korektní. Tato společnost má na trhu řetězců v ovoci a zelenině desetiprocentní podíl.
Velké dopady také na náš sektor ovoce a zeleniny bude mít podle poslance Evropského parlamentu Hynka Fajmona (ODS) tlak světa na liberalizaci obchodu. „Podstatně se projeví rovněž vstup Bulharska a Rumunska do EU, k němuž má dojít na začátku roku 2008,“ uvedl.
Předseda zelinářské unie si uvědomuje, jak sílí tlak Světové obchodní organizace na otevření evropského trhu, přitom na východě dřímá velký výrobní potenciál. „Proti tomu stojí zatím dvourychlostní agrární politika unie,“ připomíná.
Pokud Česká republika podle Fajmona využije plně možnosti dorovnat přímé platby zemědělcům, dostanou se na úroveň jako v původní evropské patnáctce v roce 2010. „Bulharsko a Rumunsko budou mít stejné dotace jako v ostatních zemích unie v roce 2017,“ dodal. Evropský poslanec se snažil zelináře povzbudit tím, že zatímco v nových členských zemích dotace v příštích letech mírně porostou, ve starých členských zemích budou naopak mírně klesat. „Ve Francii budou zemědělci házet rajčata, jejich konkurenceschopnost se bude snižovat,“ předpokládá.
Asi čtvrtina peněz oproti výdajům, které se dostanou k zemědělcům prostřednictvím přímých plateb a podporu trhu, půjde v novém rozpočtovém období na rozvoj venkova z fondu EAFRD, konstatoval Fajmon. Obává se však, že kvůli neschválení unijního rozpočtu na období 2007 až 2013 v parlamentu nestihneme čerpat prostředky z nového fondu od ledna 2007. „Nakonec dojde ke kompromisu a rozpočet se zvýší možná o miliardu eur, nastane však zbytečné zdržení,“ řekl Fajmon s tím, že čeští poslanci většinou hlasovali pro rozpočet, aby se vše stihlo hned od začátku příštího roku. Ministr Mládek ale ujišťuje, že EAFRD bude připraven a začne fungovat od ledna 2007.
Stínový ministr zemědělství ODS Jiří Papež zelinářům nastínil, jaké podpory v novém fondu se jich budou týkat. Za slabinu strategického programu označil, že je bez jasných priorit a snaží se dát každému alespoň trochu. „Padesát podopatření, která obsahuje poslední verze, je pro snížení byrokracie a efektivní řízení programu příliš mnoho. Přes 60 procent prostředků má jít na plošné platby, ale víc se mělo ponechat na investice,“ přimlouvá se Papež. Osobně věří, že tuzemská produkce zeleniny a její uplatnění na českém trhu bude mít stoupající tendenci. „Musíme si však ujasnit, kam se chceme dostat a vymezit roli státu a roli pěstitelů. Produkce zeleniny přináší pracovní místa a je pro stabilitu venkova důležitá,“ uvědomuje si Papež.
