Hongkong se pokouší o dohodu

Hongkong se pokusil o dohodu
V úterý 13. prosince začalo v Hongkongu dlouho očekávané jednání Světové obchodní organizace WTO. Hongkong nebude patrně poslední tečkou za složitými jednáními, která začala v roce 2001 v Katarském hlavním městě Doha. Odtud pochází i název kola – v angličtině Doha round, v české verzi se dává přednost označení Katarské kolo.

Vzhledem k zaměření jednání se mluví také o kole rozvojovém. Základní snahou by totiž měla být pomoc rozvojovým zemím, zejména těm nejchudším. Hlavním problémem, kolem něhož se jednání celou dobu točí, je obchod se zemědělskými výrobky.
Potravinová pomoc likviduje zemědělce
Spor o způsob pomoci chudým zemím se rozhořel hned na počátku summitu WTO mezi komisařem Evropské unie pro obchod Britem Peterem Mandelsonem a americkým obchodním zmocněncem Robem Portmanem. Mandelson totiž napadl Spojené státy americké kvůli potravinové pomoci. Podle Mandelsona není mnohdy hlavní příčinou podvýživy v chudých zemích nedostatek potravin, ale finančních prostředků na jejich nákup. Potraviny, které do takových zemí proudí prostřednictvím zahraniční pomoci zadarmo, křiví, jak Mandelson uvedl, tamní trh a likvidují domácí zemědělce. Podle Mandelsona by proto daleko vhodnější byla finanční pomoc, která by pomohla i výrobcům potravin v daném státě. Komisař zaútočil na USA proto, že dodávají zhruba polovinu celkové potravinové pomoci. Jen loni to bylo asi za 1,1 miliardy amerických dolarů. Portman na Mandelsonovy výtky reagoval tím, že jednání WTO má i jiné priority. USA přišly s návrhem na zpřísnění podmínek pro potravinovou pomoc. Chtějí ji však nadále zachovat i vedle podpory finanční. Přitom peníze je podle nich možné použít k jiným účelům než na nákup potravin.
Potravinová pomoc se podle Mandelsona musí řešit v rámci odstraňování exportních subvencí, protože se dá považovat za jednu z forem podpory exportu agrárních výrobků země, která tuto pomoc poskytuje.
Kdy skončí exportní subvence
USA na jednání v Hongkongu požadovaly, aby se delegace dohodly na jasném datu, kdy přestanou poskytovat exportní subvence. Ty nejvíce využívá Evropská unie. Ta ale požaduje, aby zrušení exportních subvencí bylo součástí celkové dohody o reformě agrárního obchodu. Portman vyzval k vytvoření globálního vzorce, který umožní přístup na agrární trh vyspělých zemí. USA, Brazílie, a některé další země kritizují Evropskou unii za to, že podle nich nenabízí výraznější snížení celních tarifů.
Překračují mandát pro jednání
Na jedné straně čelí unie kritice USA a dalších států, že si stále příliš chrání svůj vnitřní agrární trh. Na druhé straně se ozývá kritika jejích zemědělských organizací COPA a COGECA, že svou poslední nabídkou, kterou předložila WTO, překračuje mandát, jenž pro jednání dostala. Základní nabídka, s níž delegace unie přišla, spočívá v 70procentním snížení domácích podpor, až se 60procentním snížením celních tarifů s průměrným krácením cel o 46 procent a s úplným zrušením exportních subvencí. Tato nabídka se podle prezidentů obou organizací Rudolfa Schwarzböck a Eduardo Baamondeho nesetkala s odpovídající odpovědí od USA, Brazilíe a ostatních zemí. Podle představitelů evropských zemědělců a jejich družstev jde však nabídka EU příliš daleko. Evropští zemědělci podle nich prošli podstatnou reformou společné zemědělské politiky, snižováním cen a omezováním produkce jen aby vyhověli požadavkům obchodních partnerů ve WTO. Musí přizpůsobit svou výrobu náročným standardům týkajícím se bezpečnosti potravin, ochrany životního prostředí i welfare zvířat a do budoucna budou muset čelit větší konkurenci dovážených potravin. Prezidenti ve svém stanovisku upozorňují, že otevření zemědělských trhů nepřinese prospěch rozvojovým a zejména nejchudším zemím a jejich farmářům, ale velkým zemědělským společnostem a nadnárodním exportérům. Obávají se, že výsledek WTO by mohl vést k dalšímu tlaku na farmářské ceny a k omezování zemědělské produkce v unii.
Prospěch nebudou mít chudé země
Na jednání WTO putovala i společná deklarace, kterou podepsali zástupci zemědělců uskupení a států, které celkem představují 128 zemí světa, tedy 86 procent všech členů WTO. Jsou mezi nimi nejchudší země, státy Afriky, Tichomoří a Karibiku, které byly dřív koloniemi zemí Evropské unie, dále Indie, USA, Kanada a také státy Evropské unie. Stěžují si, že hlas většiny zemí ve WTO není slyšet. Podle společné deklarace těchto zemí jen asi deset procent celkové zemědělské produkce se prodává na světových trzích. Expanze tohoto obchodu přinese prospěch jen několika zemím a v nich hlavně velkým zemědělským a exportním společnostem. „Je nutné připomenout, že Katarské kolo jednání se nazývá kolem rozvojovým a ne kolem přístupu na trh,“ píše se v deklaraci. Zemědělci v chudých zemích potřebují hlavně přístup k základním zdrojům, jakými je pro ně zemědělský půda, osivo, voda, technologie a úvěry. I zmíněná deklarace se věnuje otázce rozvojové pomoci. Podle ní by se mělo zajistit, aby šla vždy do míst postižených přírodními nebo sociálními katastrofami. Tato pomoc nesmí narušit místní výrobu a trh s potravinami. Deklarace souhlasí s postupným odstraněním exportních subvencí, přičemž rozvojové země musí mít možnost se proti subvencovanému dovozu potravin chránit. Autoři také požadují, aby nová pravidla nenarušila preference přístupu na trh, které nejchudším zemím poskytují vyspělé státy.
Ohrožená bavlna
Afričtí vývozci bavlny vyzvali Evropskou unii, Spojené státy a Čínu k okamžitému zrušení vývozních subvencí na bavlnu. Bavlna je totiž zdrojem asi třetiny příjmů z exportu v zemích západní a střední Afriky a poskytuje obživu nejméně deseti milionům lidí. Ceny bavlny se však již sedm let drží na nízké hladině, a proto africké země žádají zrušení exportních podpor ještě do konce letošního roku.

(alt, čtk) - Vzhledem k zaměření jednání se mluví také o kole rozvojovém. Základní snahou by totiž měla být pomoc rozvojovým zemím, zejména těm nejchudším. Hlavním problémem, kolem něhož se jednání celou dobu točí, je obchod se zemědělskými výrobky.
Potravinová pomoc likviduje zemědělce
Spor o způsob pomoci chudým zemím se rozhořel hned na počátku summitu WTO mezi komisařem Evropské unie pro obchod Britem Peterem Mandelsonem a americkým obchodním zmocněncem Robem Portmanem. Mandelson totiž napadl Spojené státy americké kvůli potravinové pomoci. Podle Mandelsona není mnohdy hlavní příčinou podvýživy v chudých zemích nedostatek potravin, ale finančních prostředků na jejich nákup. Potraviny, které do takových zemí proudí prostřednictvím zahraniční pomoci zadarmo, křiví, jak Mandelson uvedl, tamní trh a likvidují domácí zemědělce. Podle Mandelsona by proto daleko vhodnější byla finanční pomoc, která by pomohla i výrobcům potravin v daném státě. Komisař zaútočil na USA proto, že dodávají zhruba polovinu celkové potravinové pomoci. Jen loni to bylo asi za 1,1 miliardy amerických dolarů. Portman na Mandelsonovy výtky reagoval tím, že jednání WTO má i jiné priority. USA přišly s návrhem na zpřísnění podmínek pro potravinovou pomoc. Chtějí ji však nadále zachovat i vedle podpory finanční. Přitom peníze je podle nich možné použít k jiným účelům než na nákup potravin.
Potravinová pomoc se podle Mandelsona musí řešit v rámci odstraňování exportních subvencí, protože se dá považovat za jednu z forem podpory exportu agrárních výrobků země, která tuto pomoc poskytuje.
Kdy skončí exportní subvence
USA na jednání v Hongkongu požadovaly, aby se delegace dohodly na jasném datu, kdy přestanou poskytovat exportní subvence. Ty nejvíce využívá Evropská unie. Ta ale požaduje, aby zrušení exportních subvencí bylo součástí celkové dohody o reformě agrárního obchodu. Portman vyzval k vytvoření globálního vzorce, který umožní přístup na agrární trh vyspělých zemí. USA, Brazílie, a některé další země kritizují Evropskou unii za to, že podle nich nenabízí výraznější snížení celních tarifů.
Překračují mandát pro jednání
Na jedné straně čelí unie kritice USA a dalších států, že si stále příliš chrání svůj vnitřní agrární trh. Na druhé straně se ozývá kritika jejích zemědělských organizací COPA a COGECA, že svou poslední nabídkou, kterou předložila WTO, překračuje mandát, jenž pro jednání dostala. Základní nabídka, s níž delegace unie přišla, spočívá v 70procentním snížení domácích podpor, až se 60procentním snížením celních tarifů s průměrným krácením cel o 46 procent a s úplným zrušením exportních subvencí. Tato nabídka se podle prezidentů obou organizací Rudolfa Schwarzböck a Eduardo Baamondeho nesetkala s odpovídající odpovědí od USA, Brazilíe a ostatních zemí. Podle představitelů evropských zemědělců a jejich družstev jde však nabídka EU příliš daleko. Evropští zemědělci podle nich prošli podstatnou reformou společné zemědělské politiky, snižováním cen a omezováním produkce jen aby vyhověli požadavkům obchodních partnerů ve WTO. Musí přizpůsobit svou výrobu náročným standardům týkajícím se bezpečnosti potravin, ochrany životního prostředí i welfare zvířat a do budoucna budou muset čelit větší konkurenci dovážených potravin. Prezidenti ve svém stanovisku upozorňují, že otevření zemědělských trhů nepřinese prospěch rozvojovým a zejména nejchudším zemím a jejich farmářům, ale velkým zemědělským společnostem a nadnárodním exportérům. Obávají se, že výsledek WTO by mohl vést k dalšímu tlaku na farmářské ceny a k omezování zemědělské produkce v unii.
Prospěch nebudou mít chudé země
Na jednání WTO putovala i společná deklarace, kterou podepsali zástupci zemědělců uskupení a států, které celkem představují 128 zemí světa, tedy 86 procent všech členů WTO. Jsou mezi nimi nejchudší země, státy Afriky, Tichomoří a Karibiku, které byly dřív koloniemi zemí Evropské unie, dále Indie, USA, Kanada a také státy Evropské unie. Stěžují si, že hlas většiny zemí ve WTO není slyšet. Podle společné deklarace těchto zemí jen asi deset procent celkové zemědělské produkce se prodává na světových trzích. Expanze tohoto obchodu přinese prospěch jen několika zemím a v nich hlavně velkým zemědělským a exportním společnostem. „Je nutné připomenout, že Katarské kolo jednání se nazývá kolem rozvojovým a ne kolem přístupu na trh,“ píše se v deklaraci. Zemědělci v chudých zemích potřebují hlavně přístup k základním zdrojům, jakými je pro ně zemědělský půda, osivo, voda, technologie a úvěry. I zmíněná deklarace se věnuje otázce rozvojové pomoci. Podle ní by se mělo zajistit, aby šla vždy do míst postižených přírodními nebo sociálními katastrofami. Tato pomoc nesmí narušit místní výrobu a trh s potravinami. Deklarace souhlasí s postupným odstraněním exportních subvencí, přičemž rozvojové země musí mít možnost se proti subvencovanému dovozu potravin chránit. Autoři také požadují, aby nová pravidla nenarušila preference přístupu na trh, které nejchudším zemím poskytují vyspělé státy.
Ohrožená bavlna
Afričtí vývozci bavlny vyzvali Evropskou unii, Spojené státy a Čínu k okamžitému zrušení vývozních subvencí na bavlnu. Bavlna je totiž zdrojem asi třetiny příjmů z exportu v zemích západní a střední Afriky a poskytuje obživu nejméně deseti milionům lidí. Ceny bavlny se však již sedm let drží na nízké hladině, a proto africké země žádají zrušení exportních podpor ještě do konce letošního roku.