O sdružení Lesolg z Rozsochatce na Havlíčkobrodsku jsme psali přesně před rokem. Letos jsme se na stejné místo na Vysočině vrátili ze stejného důvodu. Tím je přední umístění v soutěži Zemědělec roku 2004, kterou vyhlašuje naše vydavatelství. Tak jako předloni i v minulém roce skončili Rozsochatečtí na skvělém třetím místě. Rozhodlo o tom finanční zdraví, poměřované podle totožných kritérií jako pro operační program. V něm ovšem se svým projektem na nákup strojů neuspěli. Jaký paradox …
Do soutěže se přitom Lesolg přihlásil právě pro to, aby si ověřil, jak je na tom s finančním zdravím. Zda má vůbec smysl zpracovávat projekt na operační program, s jehož podporou si hospodáři chtěli pořídit lis na kulaté balíky a žací mačkač dohromady za 1,2 milionu korun.
Vyhráli „ekologičtí“
„Ve finančním zdraví jsme získali maximum. Určitě je to díky tomu, že už máme splacené majetkové podíly z transformace,“ těší inženýra Jana Votavu. „Body jsme ztráceli na tom, že nejsme ekologičtí, ani začínají mladí zemědělci. Náš projekt se také netýkal vyjmenovaných, bodově zvýhodněných strojů,“ doplňuje jeho syn. Že se jejich projekt nedostal mezi vybrané, bylo pro všechny z Lesolgu velkým zklamáním. „Před námi se umístily velké podniky požadující vysoké finanční sumy. Zařazení si vylepšily tím, že jsou ekologické. Přitom v tomto režimu mají třeba jen jedinou farmu a jinak hospodaří konvenčně,“ poukazuje Jan Votava mladší na zvláštní postup.
Na rozdíl od naší minulé návštěvy v Rozsochatci odpovídal místo otce na většinu otázek syn. „Žezlo předáváme mladým,“ vysvětlil Jan Votava starší, který tak více času vyšetří pro Asociaci soukromého zemědělství ČR, jejímž je místopředsedou.
Potřebný stroj si v Lesolgu nakonec koupili na leasing. Už ani neuvažují o tom, že by u operačního programu někdy v blízké budoucnosti zkoušeli štěstí. „Není to podpora malých,“ dospěl k poznání soukromý zemědělec. „Kdo žádá o nižší dotaci, nevyplatí se mu podstoupit takové papírování, navíc když teď bude muset za všechna možná vyžadovaná potvrzení oplatit.“ Kdo neprošel administrativou operačního programu, asi by nevěřil, co vše musí žadatel splnit – kupříkladu čestně prohlásit, že na nákup strojů nepotřebuje stavební povolení.
Pečují o zámecký majetek
Lesolg neboli Lesní společnost obhospodařující lesy Greifových je sdružení čtyř fyzických osob – dvou Janů Votavových, otce a syna, Zdeňka Fárky (švagr Votavy staršího) a jeho zetě Jaroslava Haláka. Starají se o 600 hektarů lesů, pronajatých od Jana Greifa, který majetek spolu se zámkem v Rozsochatci dostal zpátky v restituci. V hospodářském zázemí zámku dříve působilo zemědělské družstvo, dodnes mají noví správci co opravovat. V péči mají také necelých 300 hektarů zemědělské půdy a z ní hlavní tržby přinášejí brambory. Z osmi hektarů loni sklízeli sadbu a z 32 hektarů konzum. Důležitými plodinami jsou dále mrkev a len. Krmné obilí využijí ve vlastním chovu prasat a část zkrmí koním, které tu mají pro zálibu a snad jednou i pro agroturistiku.
Loňský rok, stejně jako všechny předtím, byl pro Lesolg ziskový. „Úroda byla velmi dobrá, tržby se budou pohybovat na úrovni minulých let. Ovšem za předpokladu, že prodáme vše, co máme na skladech,“ poznamenává Jan Votava mladší. Brambory mají uskladněné v zateplené hale, kterou koupili od družstva a vloni zrekonstruovali. S velkoodběrateli jsou domluveni, že je začnou dodávat koncem února.
Peníze se neztrácejí jako ve státních lesích
Roční obrat sdružení se pohybuje kolem 17 milionů korun, z toho deset milionů jsou tržby z lesů. Za jejich pronájem platí tři miliony korun. „Kdyby podnik Lesy České republiky odváděl do státního rozpočtu tolik, co my odevzdáváme vlastníkovi, mohla by na tom být kapitola zemědělství velice dobře,“ narazil syn Votava na aktuální téma státní lesy. „My také lesy udržujeme, opravujeme cesty a přitom vyděláváme,“ dodává. Nejde mu proto do hlavy, kam se peníze ze státních lesů ztrácejí.
Všechnu práci v lesích, na poli, ve chlévě a kanceláři zastanou spolu se čtyřmi majiteli sdružení tito lidé: hajný, od jara do konce roku pět žen pro pěstební práce v lese, čtyři traktoristé, krmič a účetní.
První evropské dotace – přímé platby na hektar přišly na účet Lesolgu na konci ledna. V dotacích jsou na tom určitě lépe než dříve. Pravidla by se však mohla konečně usadit a ne se neustále měnit, přáli by si nejen v Rozsochatci.
Jsou v LFA, ale bez dotace
Ve finančně zdravém podniku nemusí řešit, zda přežijí do druhého dne. A tak se mohou zamýšlet, co vylepšit, do jakých nových činností se pustit, ale i jak se vejít do nastavených dotačních podmínek, které někdy nemají logiku.
„Na odlehlejší farmě u Chotěboře máme na 25hektarové pastvině osm krav bez tržní produkce mléka. Půjdou na jatka, protože jsou staré, takže zvažujeme, zda nakoupíme mladý skot charolais nebo jiné plemeno a hlavně kolik mít zvířat. Teď nemáme nárok na podporu pro LFA, i když jsme v kategorii OA, ale nesplňujeme minimální zatížení 0,2 VDJ na hektar. Na naši výměru bychom tedy měli mít 60 dospělých krav. Jenže to je zase moc, když budeme mít jen masný skot na 25 hektarech. Pak bychom na druhé straně překročili povolenou intenzitu na pastvu. Jsou to nesmyslně nastavené požadavky, které jdou proti sobě. Mohou vyhovovat velkým podnikům, které mají dojnice v chlévě,“ říká Jan Votava starší a ministerským úředníkům takový protismysl zatím marně vysvětluje. Cestou by bylo zatravňovat, ale k tomu vlastníci většinou nechtějí dát svolení.
Nízká dotace na přežvýkavce, navrhovaná pro doplňkové přímé platby, sklidila kritický ohlas také v Rozsochatci „Nově nastavená pravidla, v nichž se počítá s dotací 545 korun na VDJ, jasně znevýhodňují chov skotu v ostatních méně příznivých oblastech. Svědčí o tom i výsledky šetření Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity, jejíž pracovníci porovnávali dva návrhy top-up na souboru testovaných podniků,“ odvolávají se Votavovi na článek, který vyšel minulý týden v Zemědělci.
Do agroenvironmentálního programu se Lesolg přihlásil, a to na údržbu trvalých travních porostů a na meziplodiny. „Opatření meziplodiny je špatně nastavené. Mělo se týkat zranitelných oblastí, pozemků svažitých, ohrožených erozí, ne kterýchkoliv pozemků třeba v Polabí či na Hané. Ale program je už pro nové zájemce uzavřený a pozemky, které by zasetí meziplodin nutně potřebovaly, mají smůlu. Cíl vůči životnímu prostředí se vytrácí,“ promlouvá zkušený hospodář.
Nekonečné čekání na pozemkové úpravy
„Zajímavá by byla podpora biopásů. Rádi bychom je uplatnili na menších políčcích ve svahu, kde se ani nevyplácí hospodařit. Naráží to ale na vlastnické problémy a strašně nás blokují pozemkové úpravy,“ stěžují si Votavovi. I když přesvědčí vlastníka, že by mohli zatravnit, zastaví je nesrovnalosti v katastru, neshodují se stará parcelní čísla a současná evidence nemovitostí a vše se neskutečně komplikuje. „Asi osmdesát procent vlastníků nám podepsalo, že žádají o pozemkové úpravy. Čekáme na ně snad deset let, ale nic se neděje. Nejsou peníze.“
První krůček udělali v Rozsochatci na zatím málo prošlapané cestě k obnovitelným zdrojům energie. Vloni jsme na sedmi hektarech zaseli šťovík, letos by měla být první sklizeň. „Můžeme ho ale jedině prodat do spalovny. Uvažujeme o kotelně na spalování biomasy, nejlépe i s kogenerační jednotkou na výrobu elektřiny. Máme totiž dřevovýrobu a potřebovali bychom sušit dřevo. Jenže ze studie, kterou jsme si nechali vypracovat, vyšlo, že nejlevnější bude přípojka zemního plynu z obecního plynojemu,“ trpce konstatují otec se synem. Poukazují, že malé provozy jsou vzhledem k drahé technologii příliš nákladné a případná dotace se z velké části spotřebuje na administrativní záležitosti. „Kdyby stát přispěl na menší kotelny ve vesnicích a u těchto projektů zjednodušil administrativu, pomůže to venkovu i zemědělcům. Nebude se muset dovážet tolik zemního plynu a více energie si vyrobíme doma,“ přivítal by Jan Votava mladší. Věří, že pěstování energetických plodin bude jednou opravdu šancí pro zemědělce.
Agroturistika je zatím jen snem
Stále nedoceněné možnosti skýtá podle Votavových agroturistika a Vysočina si o ni říká. Turistům by měli co nabídnout, chybí to hlavní – ubytování a peníze na jeho pořízení. Je tu krásná příroda, historické památky, hostům by umožnili projížďku na koních, pozorování, fotografování i lov zvěře ve vlastní daňčí oboře, patří jim také rybník, kde by si návštěvníci mohli zalovit. Jako lesáci a myslivci by Votavovi mohli lidem z měst třeba také vysvětlit, jak se chovat v lese, když jej na kolech nebo běžkách křižují. „I zvířata potřebují klid a lidé by to měli respektovat,“ říká hospodář. Neuvěřitelná lidská nepořádnost přiměla správce lesů Greifových, aby vjezdy na cesty uzavřeli závorou. „Už bylo neúnosné, co vše jsme museli uklízet – pneumatiky, ledničky a dokonce fůru eternitu. Vše to šlo na naše náklady a likvidace eternitu jako nebezpečného odpadu nebyla nejlevnější,“ posteskl si mladší Jan Votava. Pytle s odpadky sbírají i nadále, ale už před závorou a nemusejí zajíždět hlouběji do lesa.
Rok není tak dlouhá doba, nějaké změny od naší poslední návštěvy v Rozsochatci přece jen přinesl. Nový kabát na jednom z největších hospodářských stavení je patrný na první pohled. Adaptace haly na sklad brambor je viditelná zevnitř. Zpracovna zvěřiny, vybudovaná s podporou Sapardu, už není opuštěná jako minule a funguje. Provoz plně vyhovující unijním směrnicím nemá sloužit jen pro zpracování daňků z vlastní obory, ale i zvěřiny z širokého okolí. Bourání a opracování masa tu nabízejí ve službě, nebo zvěř přímo vykoupí. Protože zvěřina je sezónní záležitostí, rádi by v budoucnu tento provoz rozšířili o zpracování jehněčího a vepřového masa. K tomu by ale potřebovali vstřícnější legislativu, která by něco jako domácí porážky. „V současnosti jsou veterinární a hygienické požadavky i na tyto malé provozy tak vysoké, že se nedá zajistit ekonomika provozu,“ poukazují majitelé. Většímu využití porážky by také napomohlo, kdyby české předpisy umožnily usmrcování zvířat z farmových chovů odstřelem a následné zpracování v těchto provozech. „To naše zákony zatím nepřipouští. Přitom tvrzení, že se tato zvířata poráží na jatkách, snad nikdo nemůže brát vážně. V širokém regionu jsme jediní, takže máme přehled, kolik zvířat skončí na jatkách. Jak se nakládá s ostatní, by mělo určitě zajímat veterináře,“ domnívají se Votavovi. Situace se prý ale malinko lepší.
