Nejhorší je nedělat nic

Prakticky již rok a půl jsme součástí Evropské unie. Je čas bilancovat, jak se tato skutečnost promítla do našeho zemědělství, nakolik mu pomohly bruselské podpory a co je čeká v nejbližší době. To byl i záměr konference, kterou uspořádal Zemědělský svaz ČR.

Nevyužívání možností hromadného odbytu produkce a nákupu podílů ve zpracovatelských podnicích vytkl zemědělcům předseda svazu Miroslav Jirovský. Problémem je roztříštěnost zemědělské výroby a absence integračních vazeb. Ceny zemědělských komodit jsou dnes podle Jirovského nižší než po vstupu do unie. Nárůst dotací tak slouží na vyrovnání tohoto poklesu. Letos se hrubá zemědělská produkce se dostala na nejnižší úroveň za posledních 15 let. Ve výrobě na hektar zemědělské půdy jsme dosáhly jen 42 procent z průměru Evropské pětadvacítky. Nejvýrazněji — až o 30 procent se propadla živočišná produkce. "V roce 2003 jsme ještě byli soběstační, letos jsme museli dovézt maso za šest miliard korun. Naopak vyvézt potřebujeme 250 tisíc tun obilí, které se u nás nevyužije," povzdechl si Jirovský.
Klesající stavy dojnic a skotu, bilance obilovin a síla nevládních organizací jsou podle prezidenta Agrární komory ČR Jana Veleby tři hlavní problémy našeho zemědělství. Ostatní s nimi jen ve větší či menší míře souvisejí. Nebezpečí dalšího prohlubování kritické situace ve stavech skotu a obilní bilanci by přitom podle něj mělo nepříznivé důsledky pro celý stát. Již dnes jsou, jak uvedl, ohroženy některé mlékárny, masokombináty i prvovýrobci. Problém přebytků obilí bude podle Veleby u nás narůstat, protože špičkové podniky mohou mít výnosy až k deseti tun z hektaru obilnin. Přebytky má Evropská unie a pod tlakem Světové obchodní organizace budou narůstat. "Upínáme se na biolíh, je to cesta dobrá, i když státní administrativa roky váhá," poznamenal s tím, že nejhorším řešením je nedělat nic a nechat věcem volný průběh. Veleba soudí, že je nutné, aby na území ČR byl "zpracovatelský průmysl zachován v určitém rozměru." Za základní považuje politiku českých surovin pro výrobu českých potravin. Pro to je nutné přesvědčit lidi, aby dávali přednost českým potravinám, zkontrolovat, aby tyto potraviny byly bezpečné, upravit legislativu pro obchod s potravinami, podpořit jejich prodej a hlavně "přesvědčit Potravinářskou komoru, že je to třeba dělat." Pro zemědělce je i nadále klíčové sdružování produkce a snaha o kapitálové propojení se zpracovateli. Je třeba posílit i postavení nevládních organizací. Veleba je přesvědčen o tom, že agrární komora by měla mít své zástupce v Podpůrném a garančním rolnickém a lesnickém fondu i v prezidiu Pozemkového fondu ČR.