Jste ředitelem Integrované střední školy zemědělsko—manažerské, odborného učiliště a učiliště Cheb a také předsedou Asociace vzdělávacích zařízení pro venkovský prostor. Jaké je poslání této organizace?
Tato asociace dnes sdružuje kolem stovky středních škol a učilišť zemědělských, potravinářských, ale třeba i veterinárních, rybářských a lesnických. Jsou v ní nejen školy. ...
Považujeme za velký úspěch, že se nám letos podařilo získat Agrární komoru ČR. To je rozhodující faktor pro dobrou spolupráci nejen při zakládání center odborného vzdělávání pro zemědělství, ale také proto, abych škola nebyla odtržena od skutečných zemědělců. Asociace nám dává možnost mluvit v parlamentu či na ministerstvu prakticky za sto škol podobného zaměření. Máme dosah i do tripartity, abychom mohli získat podporu odborů a podnikatelů. Proto má význam, aby se školy sdružovaly. Naše asociace je jednou z 19, které tvoří Národní radu CESHA, což je pobočka evropské asociace ředitelů škol.
Dnešní školy se potýkají s různými problémy. Co kromě úbytku žáků nejvíc tíží zemědělské střední školy a učiliště?
Jedním z největších problémů jsou školní statky. Snahou asociace je, aby nebyly příspěvkovou organizací krajů, ale staly se takovou institucí, jako je školní statek při České zemědělské univerzitě v Praze. To by znamenalo, že by dosáhly na dotace, a to nejen z Evropské unie, ale i na dotace ministerstva zemědělství jako každý jiný zemědělský podnikatel v ČR. Dnes jsou školní statky většinou příspěvkovými organizacemi, proto nemohou dostávat dotace. Přitom krajské úřady školním statkům přispívají pouze na dny, kdy tam jsou žáci na praxi. Jinak si musí statek svou ekonomiku řešit sám. Protože však musí nechat prostor pro vzdělávání, dosahuje nižší produktivitu jak lidí, tak i zvířat.
Nebylo by možné vyjednat praxi žáků přímo v soukromých podnikatelských subjektech?
O tom uvažuje řada zastupitelstev krajů. Podnikatel ale podniká za účelem dosažení zisku. Nemůže riskovat, že mu žáci něco poškodí, ať již jde o milionové hodnoty strojů, nebo o zvířata. Žáci by se také mohli stát jen levnou pracovní silou na pomocné práce.
A další problémy?
V ČR je asi 1800 učebních a studijních oborů. Ty by se měly redukovat na počet odpovídající katalogu prací, který vede asi 350 povolání. Dochází proto k jakémusi srovnání formou rámcových vzdělávacích programů, které připravuje Národní ústav odborného vzdělávání. K nim budou muset školy vytvořit vlastní školní vzdělávací programy. Například náš obor opravář zemědělských strojů se bude muset orientovat jen na stroje, které se používají v zemědělské výrobě v naší oblasti. Ideální by však bylo, kdyby žák nebyl úzce zaměřen, kdyby měl univerzální vzdělání. Učí se totiž pro 50 let svého praktického života a na to mu nestačí vyučit se v jednom úzkém oboru. Podmínky pro výrobu se budou měnit a také lidé se budou stěhovat za prací a budou se muset přizpůsobit místním podmínkám. Smůla je, že si žák učební obor vybírá v 15 letech, kdy má málo zkušeností a většinou vůbec neví, co by chtěl v životě dělat, a nemá představu, co která práce obnáší. Řadu problémů představuje i dlouhá léta připravovaná nová maturita. Měnit se budou také závěrečné zkoušky žáků v učebních oborech. Nejzásadnějším problémem jsou ale peníze. Vyspělé evropské země dávají na školství okolo pěti procent svého národního důchodu, ČR jen 3,2 procenta.
Existuje nějaká možnost, jak se školy mohou dostat k penězům?
Obrovskou šanci pro školy vidím v nepřeberném množství grantů a projektů z EU, které se nabízejí. Ať již jsou to projekty na vzdělávání, jako je Leonardo, Sokrates, ale také Phare. I připravovaný Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova má jeden bod věnovaný vzdělávání.
Mají žáci o studium na Vaší škole zájem?
U nás poklesl zájem zejména o primární zemědělské obory, jako byl zemědělec, hospodyňka, farmář. Je to tím, že jsme v marginální oblasti, kde zemědělství je více méně pro údržbu krajiny. Existují ovšem obory specifické, jako je třeba zmíněný opravář zemědělských strojů, který učíme již od roku 1955 a o který je stále zájem, protože se jeho absolvent uplatní v řadě dalších sfér. Jsme školou velkou a z rozhodnutí krajského úřadu přibíráme letos další čtyři školy. V určité fázi bychom měli mít 1700 žáků, 68 tříd, asi 200 zaměstnanců a k tomu asi 35 různých oborů. Pořádáme různé kurzy, ale také rekvalifikace v některých oborech, jako je třeba Zemědělec, Farmář či středoškolský obor Agropodnikání
