Poučení z kalamity v Tatranském národním parku

Odborný názor představitelů České lesnické společnosti (ČLS) na větrnou kalamitou postiženou oblast Vysokých Tater.
Republikový výbor ČLS vyslal ve dnech 22. – 23. 9. 2005 pracovní skupinu do lokalit Tatranského národního parku (TANAP) postižených kalamitou 19. 11. 2004. Specialisté z různých oblastí na lesní tématiku chtěli získat odborný názor na oprávněnost kritické mediální kampaně, která proběhla i v českém tisku.

Diskuse se soustředily na nejdůležitější otázky, které se v TANAPu objevily po přírodní katastrofě. Jsou to zejména:
1. Ohrožení přírodního prostředí v důsledku postižení lesů vichřicí.
2. Posouzení nebezpečí přemnožení kůrovce na polomových plochách.
3. Posouzení poslání TANAPu a cílů ochrany přírody (OP) ve vztahu k dlouhodobé péči o lesy.

Výsledkem odborných diskusí jsou následující postřehy:
K bodu 1:
Příčinou kalamity byl studený padavý vítr typu bóra, který je trvalou součástí terénní konfigurace Vysokých Tater. Je prokázáno, že jeho destrukční účinky se nepravidelně, leč soustavně a v různé intenzitě opakují především v turisticky nejvíce využívané části parku v nadmořských výškách 700 – 1200 m n. m.

K bodu 2:
Je zcela mimo pochybnost, že díky enormnímu nárůstu výskytu kůrovce dojde v celé oblasti k masovému napadení, a tím také k úhynu smrkových porostů v širokém okolí.
Silný nálet podkorního hmyzu v Tiché a Koprové dolině a v některých lokalitách při horní hranici hlavní kalamitní holiny mezi Tatranskou Lomnicí a Štrbským plesem, ve kterých se nesmí zpracovávat kalamitní dřevo, vyvolává vážné obavy o osud tamnějších převážně smrkových lesů, které byly vichřicí z listopadu 2004 ušetřeny. Změna přírodního prostředí pravděpodobně povede ke zhoršení stavu populace druhů tamější navrhnuté ptačí oblasti soustavy Natura 2000. Riziko potencionálního rozpadu dalších porostů není tedy ani v souladu s požadavky Evropské unie.

K bodu 3:
Tuto přírodní katastrofu je možné využít k novému posouzení jaká území v TANAPu věnovat ryze přírodním procesům a vědeckému zkoumání – bezzásahovým zónám – a jaký podíl věnovat řízenému managementu lázeňsko – rekreačního využití. Dosavadní zkušenosti ukazují na potřebu specifických postupů, jejichž hlavním bodem je pěstování diverzifikovaných lesů s upřednostňováním staticky odolnějších druhů dřevin.

Závěr:
Podobné situace je možno řešit i jiným způsobem než jen nechat velkoplošně působit ryze přírodní procesy. Takováto řešení jsou namístě například převážně v lidmi neobydlených oblastech Skandinávie, Aljašky či asijského Ruska. Jelikož se ve středoevropských podmínkách jedná o lidmi silně využívané a dlouhodobě ovlivňované prostředí, je zde reálná hrozba zejména:
1. Následný velkoplošný úhyn stávajících porostů, ušetřených následků vichřice.
2. Povodní a následných problémů s naplaveným dřevem v oblasti mostů a jiných umělých překážek.
3. Eroze a následných splavenin a těžko zalesnitelných erozních rýh.
4. Zásadní změny přírodního prostředí, a tím vymizení dnes chráněných živočišných a rostlinných druhů.
5. Ztráta léčebných a rekreačních hodnot regionu.
6. Přímé ohrožení sousedních majetků kůrovcem a následným úhynem stávajících porostů.
7. Velké riziko rozsáhlých požárů na nezpracovaných kalamitních plochách s možným rozšířením do míst kalamitou nepostižených či do míst obydlených.

Pokud se zodpovědní činitelé kdekoliv ve světě k bezzásahovým řešením přikloní, měli by na rizika společnost upozornit, ta ať prostřednictvím politické reprezentace rozhodne a také následně nese zodpovědnost.
Vysoké Tatry, 23.9.2005
Seznam účastníků:
Prof. Ing. Jan Jeník, Dr.h.c., Prof. Ing. Radomír Mrkva, Ing. Vladimír Krečmer, CSc., Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc., Ing. Jaromír Vašíček, CSc., Ing. Petr Moucha. CSc., Ing. Josef Balek, Ing. Jan Svoboda, Ing. Ivan Žlábek, Ing. Martin Smola, Ing. Richard Slabý.