Ptákům je nutné věnovat pozornost

Pracovní skupina stálého výboru pro potravní řetězce a zdraví zvířat vydala v uplynulých dnech pokyny pro členské státy, na jejichž základě by měly zvýšit kontrolu viru ptačí chřipky u volně žijících ptáků v EU. Měly by platit pro období září 2005 až leden 2006. Jde například o kontrolu živých i ulovených ptáků. Ta spočívá i identifikaci a sledování ptáků, které podle odborníků představují největší riziko. Toto riziko vyplývá z původu ptáků, z drah jejich tahů, z četnosti jejich výskytu v zemích EU a z pravděpodobnosti, že se mohou dostat do kontaktu s drůbeží.

Dále je podle expertů unie nutné identifikovat riziková místa. Za ně se považují takové lokality, kde se potkává velký počet migrujících ptáků různých druhů. Pak jsou to místa vyššího výskytu ptáků ležící v blízkosti drůbežích farem a také podél drah letu tažných ptáků. Kontrola ptáků a případné odebírání vzorků musí vzít v úvahu sezónnost ptačích tahů, která se však může v různých zemích unie lišit.
Kromě sledování živých a ulovených ptáků se kontrola musí zaměřit také na nalezené mrtvé jedince. Zejména si musí všímat abnormálního výskytu mrtvých ptáků nebo exemplářů s projevy onemocnění. Zvýšenou pozornost je při tom nutné věnovat opět uvedeným druhům a dalším volně žijícím ptákům, které jsou s nimi v kontaktu, a také zmíněným rizikovým místům.
Pro kontrolu výskytu onemocnění slouží výkaly nebo výtěry z kloaky, u nalezených mrtvých ptáků se pro izolaci viru odebírají také vzorky tkání, a to z mozku, srdce, plic, ledvin a střev. Rozbory musí dělat pouze laboratoře, které garantují kvalitu a používající metody schválené Referenční laboratoří pro ptačí chřipku EU.
Pro zajištění zmíněných opatření unie doporučuje posílit spolupráci a koordinaci mezi veterináři, epidemiology, laboratorními experty a ornitologickými organizacemi.
Podle mluvčího Státní veterinární správy Josefa Dubna je nutné, aby ten, kdo se setká s abnormální úmrtností volně žijících ptáků, či má podezření na jejich onemocnění, hlásil tyto skutečnosti příslušné veterinární autoritě. Ta rozhodne o dalším postupu. V případě ČR to je Státní veterinární správa či místně příslušné krajské veterinární správy.