Chmelaři mají za sebou slušnou sklizeň a co je hlavní - mají na ni odbyt. Ani s dotacemi si však nevydělají na potřebnou obnovu chmelnic, důrazně upozorňují. Dostávají se tak do začarovaného kruhu: přestárlé porosty dávají nižší výnosy, horší ekonomiku, a tím menší je i šance, že na výstavbu nových chmelnic si pěstitelé našetří. Jejich svaz proto pohlíží na budoucnost s velkými obavami a varuje, že během pěti až deseti let se výměra chmele u nás může dramaticky snížit. Na uvolněné plochy by nejspíš jako v minulosti přišlo obilí.
Bez dotací, které skončily se vstupem České republiky do Evropské unie, obnova chmelnic prudce poklesla. Zatímco v předchozích letech se podle tajemníka Svazu pěstitelů chmele Zdeňka Rosy nově vysazovalo v průměru 250 hektarů, letos to bylo jen 44 hektarů. Situační a výhledová zpráva ministerstva zemědělství z letošního června přitom hovoří o nutnosti každoročně vysadit minimálně 350 hektarů. Téměř polovina chmelnic je totiž starších než 15 let. V optimálním produkčním věku od pěti do 14 let je jen necelých 35 procent porostů. Špatná ekonomika u starších porostů a rostoucí náklady na pěstování chmele povedou k omezování ploch, které může být v horizontu pěti až deseti let velmi výrazné, upozorňuje předseda svazu pěstitelů Bohumil Pázler. Oproti loňsku klesla sklizňová plocha o tři procenta na 5672 hektarů, přitom ještě před deseti lety se u nás chmel pěstoval na téměř dvojnásobné výměře.
Obnovu chmelnic po zrušení dotací značně přibrzdila i blšanská společnost PP Servis, která je s téměř 400 hektary největší chmelařskou firmou v Evropě. „Letos jsme vysadili 4,5 hektaru, dříve to bývalo až 40 hektarů,“ porovnal předseda představenstva PP Servis František Ritter. Podnik v Blšanech byl při obnově chmelnic v minulých letech čilý, novou výsadbu zvládl na více než 160 hektarech. Na to mu 22 miliony korun přispěl stát, nemalou část investic hradila společnost z úvěrů. „Bez dotací však možnost obnovy klesla. Když jsme v roce 1992 prodávali tunu chmele za 180 až 200 tisíc korun, dalo se na ni ušetřit. Ale náklady stále rostou, dnes je cena 130 až 135 tisíc korun a z toho ani s dotacemi na plochu a doplňkovou národní platbou nové chmelnice rozhodně nepostavíme,“ konstatuje Ritter.
Chmelaři nesdílejí názory ministerstva zemědělství, že na obnovu se dá ušetřit z nových dotací, které berou po vstupu do EU. „Přímé platby neřeší obnovu, ale rostoucí náklady,“ říká předseda svazu Pázler. Šéf firmy PP Servis dodává: „Pracovní síla je čím dál dražší, rostou ceny energií a my to neumíme promítnout do ceny našeho výrobku.“
Jako všichni zemědělci dostávají pěstitelé chmele přímou platbu na plochu, tzv. SAPS, což bude letos kolem 2000 korun na hektar. K tomu mají doplňkovou platbu, která vloni činila 4320 korun na hektar. Poukazují ale na to, že v dotační podpoře se nemohou srovnávat s německými kolegy, kteří dostávají 480 eur na hektar. Svaz pěstitelů také spočítal, že i kdyby chmelaři všechny dotace použili na obnovu chmelnic, stačilo by to ročně asi na 1,5 procenta plochy, přitom vzhledem ke stáří porostů je potřebná výsadba na osmi procentech z celostátní výměry.
Jistou pomocí, o jejíž uznání již požádalo MZe v Bruselu, by byla dotace na nákup sadby, slibovaná od příštího roku. Nákladná je však především výstavba chmelové konstrukce, která přijde na 500 až 700 tisíc korun na hektar. „Jednou z cest by byla podpora této investice z Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Ale nebyl by to všelék,“ poznamenává František Ritter. V souvislosti s dotacemi také připomíná, že chmel dává práci mnoha lidem, za něž zaměstnavatelé odvádějí státu nemalé daně. „Když se bude pěstování chmele omezovat, skončí lidé na úřadech práce a stát je bude muset platit,“ zdůrazňuje.
Za podporu při obnově chmelnic se přimlouvají také obchodníci. Podle prezidenta Unie obchodníků a zpracovatelů chmele Josefa Ondráčka uzavírají kontrakty do Japonska na pět let dopředu a chtějí mít tedy jistotu, že pěstitelé zboží dodají. „Ze sklizně jsme schopni prodat 6000 tun chmele,“ konstatoval prezident unie. Objem obchodu s chmelem podle něho představuje 800 milionů až jednu miliardu korun. Osmdesát procent produkce se prodá do zahraničí. Silná koruna se promítne i do farmářských cen, které se při současném kursu mohou podle Ondráčka snížit asi o 9000 korun na tuně. Největším českého chmele je Japonsko, kam směřuje 1600 až 2000 tun. Japonci ho od nás nakupují už sto let, první doložená objednávka od obchodní firmy v Jokohamě na pět tun pochází z 13. září 1905.
V České republice je 154 pěstitelů, z toho v Žatecké oblasti jich je 106 s výměrou 4227 hektarů, v Úštěcké oblasti se 740 hektary je 34 chmelařů a na Tršicku působí 14 pěstitelů, kteří letos chmel sklízeli ze 705 hektarů.
