Rakousko je naším jižním sousedem a státem, s nímž nás pojí nejen staletá společná historie. Rozkládá se na 83 856 km2 a žije v něm kolem osmi milionů obyvatel. Stát tvoří devět spolkových zemí s vlastními vládami, které spojuje vláda centrální. (Podobně je tomu i s parlamenty.) Převážnou část území — asi dvě třetiny — vyplňují Alpy, na východě leží nížinná Vídeňská pánev. Většina území je porostlá lesy nebo ji zaujímají vysokohorské louky. V zemědělství hospodaří hlavně menší farmy. V roce 1996 činil podíl zemědělství na hrubém domácím produktu 1,7 procenta, o sedm let později to již bylo jen 1,2 procenta.
Až do roku 1990 se strukturální data o rakouském zemědělství shromažďovala zemědělským a lesnickým cenzem farem v desetiletých intervalech. Nový způsob, který je obvyklý v Evropské unii, použilo Rakousko poprvé v roce 1993. Probíhá ve dvouletých intervalech, k dispozici jsou údaje z roku 2003. Podle nich bylo v roce 2003 v Rakousku celkem 190 382 zemědělských a lesnických subjektů, z toho 74 600 horských usedlostí. Ve srovnání s rokem 1999 to bylo méně o 27 126 hospodářství neboli o 12,5 procenta. Z celkového počtu připadalo 42,3 procenta na zemědělské farmy, které zaměstnávají své hospodáře na plný úvazek, zbytek — 53,7 procenta — jsou subjekty, jejichž hospodáři mají ještě jiné zaměstnání. Většina farem, tj. více než 60 procent, obdělává méně než 20 ha celkové plochy a jen asi čtyři procenta pracují na více než 100 ha celkové plochy. Jen asi sedm tisíc farem jsou velké podniky. Jde o družstva zemědělců nebo akciové společnosti. Průměrná velikost hospodářství však postupně roste. Od roku 1999 se z 34,9 hektaru zvýšila na 39,0 hektaru v roce 2003.
Ani Rakousku není cizí hašteření mezi různými typy podniků. Nejde však o spor mezi malými a velkými, ale spíš mezi těmi, které hospodaří v nížinách a na horách.
Malé farmy postupně mizí
Přestože se vláda snaží malé farmy různými opatřeními udržet, postupně zanikají. "Podle statistiky z roku 2003 se u nás každé dvě hodiny zavře jedna farma. Je to zejména v Burgenlandu, který leží hranicích s Maďarskem a kde převažují malá hospodářství," uvedl Peter Hancvencl, rakouský vyslanec v České republice pro zemědělství a životního prostředí. Jak poznamenal, v době vstupu jeho země do Evropské unie, tj. v roce 1995, bylo v Burgenlandu 15 500 farem. V roce 2003 jen 8600. Skončily hlavně subjekty, které neměly hlavní příjem ze zemědělství. A důvod? "Mnoho práce a nic z ní. Problémy nejsou tam, kde je tráva a pastviny v horách, v Tyrolsku, kde se spojuje rodinná farma s hotýlkem. Nejhorší je to v malých hospodářstvích s ornou půdou. Tam jsou fixní náklady vysoké a obdělávání půdy pracné." Mnoho rodin sice stále ještě žije tak, že manžel dojíždí někam do práce a jeho žena se stará o farmu. Jejich děti již o tento způsob života a namáhavou práci nemají zájem. Situaci malých farmářů v některých případech ulehčuje vzájemná spolupráce: půjčují si stroje, krmí zvířata sousedům, kteří jsou na dovolené. "V některých zemích to funguje, někde ale ne," poznamenal Hancvencl.
Ekologické zemědělství a agroturistika
Vstup do Evropské unie tedy není jediným důvodem, proč malé farmy v Rakousku zanikají. Jejich počet se snižoval již před ním. "V roce 1951 jsme měli 432 848 podniků s průměrnou výměrou 9,4 ha zemědělské půdy a 16 ha lesa. V roce 1999 jen 217 508 podniků s průměrně 20,6 ha a 16 ha lesa. Od vstupu do unie do roku 1999 jsme zavřeli téměř 22 tisíc podniků a od roku 1999 do 2003 to bylo více než 27 tisíc podniků," poznamenal Hancvencl, který hlavní důvod vidí v tlaku trhu na ceny zemědělské produkce. Řešením pro malé farmy by podle něj mohl být přechod na ekologické zemědělství. Připouští ale, že i v Rakousku jsou s odbytem ekologických potravin problémy, i když je tam klientela, která má peníze na to, aby si biopotraviny kupovala. Zájem o ně by měly i obchodní řetězce, ale ty by je chtěly za cenu, jakou platí za konvenční potraviny. Pak se ovšem ekologická produkce nevyplatí. Navíc podmínky pro ekologické hospodaření a jeho kontrola jsou podle farmářů příliš tvrdé.
Dalším řešením mohla být agroturistika. Ta však nefunguje všude, ale jen tam, kde turisti mají i jiná lákadla než jen pouhý pobyt na farmě. Třeba cyklostezky, vinice s přístupnými sklípky na ochutnávání vína apod.
Rakouské výhody
Za výhodu rakouského zemědělství pokládá vyslanec skutečnost, že má více politického vlivu. Nejde jen o to, že členství v rakouské agrární komoře je povinné, ale mnoho poslanců ze zemědělství pochází. Svou vlastní agrární komoru přitom má každá z devíti rakouských zemí, navíc existuje i centrální komora, kterou tvoří prezidenti zemských komor. Povinné členství je v některých zemích již od držby 0,6 hektaru, někde až od jednoho hektaru.
Nespornou výhodou bylo i to, že při vstupu do unie mělo Rakousko již ověřený program životního prostředí OPÜL, v němž je zapojeno 1705 zemědělských podniků.
Unie vlastně pomohla
Přestože vstup do unie zánik malých farem urychlil, byl podle Hancvencla paradoxně jedinou možností, jak rakouskému zemědělství pomoci. Tehdejší vláda totiž už nebyla ochotná nadále zemědělství podporovat. Vstupem do EU se zemědělci dostali k dotacím ze společné zemědělské politiky. Zvýšila se i ochota vlády vydávat na zemědělství peníze, protože domácí spolufinancování programů je podmínkou přísunu bruselských peněz. Osvědčená rakouská byrokracie slaví své úspěchy i po vstupu do unie: "Neměli jsme ani jeden případ, kdy by chtěl po nás Brusel nazpátek peníze vydané v rozporu s pravidly unie," konstatoval vyslanec.
Na vstup doplatili i potravináři
Stejně jako malé farmy, doplatili na vstup do unie i zpracovatelé. "Chtěli jsme před vstupem podporovat potravinářské podniky, ale nesehnali jsme na to peníze," poznamenal Hancvencl s tím, že sektorový program umožnil pomoc jen některým subjektům. Hygienické podmínky, které dělaly problémy i našim potravinářům, byli schopni splnit jen někteří jejich rakouští kolegové.
Úspěšná agentura
Co můžeme Rakousku opravdu závidět, je fungující a úspěšná agrární marketingová agentura Agrarmarkt Austria — AMA. Vznikla již v roce 1992, tedy tři roky před vstupem země do EU. Řídí ji federální ministr pro zemědělství a lesnictví, životní prostředí a vodní hospodářství. Poté, co se Rakousko stalo členem EU, AMA svou činnost značně rozšířila. Dnes má na starosti všechna tržní opatření, včetně mléčných kvót a licencí. Administruje také dotace, zajišťuje centrální hlášení o trhu a cenách a spadá pod ni i identifikace zvířat. AMA se také stará o podpory z programu ÖPUL a kompenzační platby pro farmáře na horách a v méně vhodných oblastech LFA. Důležitým úkolem je marketing zemědělských výrobků a opatření na zvýšení jejich jakosti. AMA má také svou laboratoř pro kvalitu potravin. Zaměřuje se na analýzu a kontrolu od produkce potravin po maloobchod.
Propagace potravin
V propagaci potravin používá AMA nástroje klasické reklamy, propagaci prodeje a styk s veřejností. Snaží se posílit povědomí spotřebitelů o jakosti, čerstvosti a původu potravin, a tím podporuje prodej zemědělských výrobků. Marketingové aktivity se neorientují jen na Rakousko, ale také na ostatní země EU, hlavně Německo a Itálii. Letos proběhly akce této agentury v Praze a v Budapešti, AMA se zaměřila i na Moskvu.
Agentura uděluje své vlastní známky. Jednou z nich je AMA pečeť kvality. Je to symbol jakosti poskytující konzumentům záruku, že potraviny jím označené mají vysokou jakost, prošly nezávislou kontrolou a mají identifikovatelný původ.
AMA organická známka se může používat jen pro ekologicky produkované potraviny. Symbol BOS je identifikační známka pro hovězí maso, u něhož je zaručená sledovatelnost od narození po konzumaci.
Výrobci odvádějí agentuře poplatky ze své produkce. Není to však bez problémů zejména v poslední době je jim tato povinnost na obtíž. Některé podniky si dokonce šly stěžovat do Bruselu, že marketingový příspěvek je proti pravidlům unie. Problém je i v tom, že rakouští obchodníci ztrácejí zájem o domácí potraviny, protože jsou poměrně drahé.
Do propagace domácích potravin se zapojil i ministr zemědělství. Jeho cesta přes celé Rakousko s propagací rakouských specialit v každém regionu posiluje zájem médií i spotřebitelů.
Závěr s nadějí
"Situace v rakouském zemědělství je podle mne vážná, ale ne neřešitelná. Nadějí je nová generace vzdělaných farmářů, kteří do zemědělství přinášejí ekonomický pohled, nové metody řízení a využívání nových technologií zaměřených nejen úzce na vlastní zemědělskou produkci. Příkladem je výroba bioplynu či energetické využívání biomasy," uzavřel Hancvencl.
