Vyrábět palivo z rostlinného odpadu je ekonomicky zajímavější než pěstovat na poli pšenici a prodávat ji. Alespoň to tvrdí v Družstvu Březovice na Mladoboleslavsku, kde nápad využít zbytky po přečištění obilí k lisování pelet proměnili v patent pro originální topivo. Na jeho výrobu poskytují know-how a zájem o něj mají jak zemědělské podniky, tak výkupy. Pelety hoří ve speciálních kotlích na biomasu i všude tam, kde se topí uhlím.
V Březovicích, kde žijí asi tři stovky obyvatel, není zavedený plyn a nejspíš ani nikdy nebude. Naprostá většina domácností má kotel na uhlí. Speciální kotle na biomasu se tu zatím dají spočítat na prstech jedné ruky. „Chtěli jsme topit biomasou, a tak jsme po republice objížděli různé kotelny a zjišťovali, jaká cesta by pro nás byla nejvhodnější,“ vysvětluje prokurista zemědělského družstva Lubomír Verner, jak se dostali k vlastní výrobě paliva.
Centrální kotelnu zamítli
Na samém počátku byla myšlenka nahradit vytápění uhlím nějakým alternativním zdrojem, blízkým zemědělství, který by zajišťoval teplo především pro kanceláře družstva, jeho dílnu a bytovky na návsi. Centrální kotelnu, kde by se dalo topit třeba balíky slámy, vyloučili kvůli rozvodům tepla, které vše velmi prodražují. Začali tedy pátrat po středních nebo malých kotlích a vhodném palivu. Pelety z pilin zavrhli, protože vycházejí draho. „Piliny musíte koupit, usušit, našrotovat a teprve pak granulovat. Jsme zemědělci, tak jsme se naučili využívat rostlinný odpad, který máme zadarmo,“ říká.
Učení, o němž Lubomír Verner - duchovní otec dnes již patentovaného paliva s obchodní značkou Ekover - mluví, byla metoda omylů a pokusů. Trvalo víc než čtvrt roku, než v Březovicích přišli jak na to, aby pelety držely pohromadě a dobře hořely. „Sehnali jsme si staré granulovací zařízení, na němž se dříve lisovaly granule z vojtěšky, osadili klasickými matricemi a zjistili, že to nefunguje. Po delším zkoušení jsme tedy vyvinuli jiný vnitřek granulátoru se speciálně zkonstruovanou matricí, která umožňuje vysoký tlak při lisování,“ popisuje spoluautor řešení založené na mechanické změně. Výsledkem jsou pelety bez jakýchkoliv chemických ztužovadel či lepidel o průměru osm milimetrů a délce deset až třicet milimetrů. Jejich výhřevnost je podle výrobce srovnatelná s hnědým uhlím. Oproti němu však z pelet zůstává jen asi čtvrtina popela, které se dá navíc využít jako hodnotné hnojivo.
Surovinou je odpad z čističek
Odpad rostlinných pletiv – tak označuje vyhláška ministerstva životního prostředí surovinu, z níž se pelety podle březovického receptu lisují. Jde o odpad, který vzniká při čištění zemědělských plodin, a majitelé čističek a sušiček se ho zbavují různými způsoby.
„Buď se zdarma nechává myslivcům, nebo skončí na skládce, a za to platíme. Kompostování není nejvhodnější, protože semena plevelů, která jsou v těchto odpadech spolu s plevami a obilním prachem, se tak vrací zpátky na pole. Zužitkování na pelety je tedy zajímavé řešení,“ přivítal ho Josef Martin, ředitel ZZN Polabí Kolín, kde s licenční výrobou paliva Ekover začali letos na jaře. V sezóně tu vykoupí kolem 220 tisíc tun obilí a olejnin, z čehož odpad po vyčištění může tvořit zhruba dvě procenta, odhaduje ředitel Martin.
Miroslav Zobal, ředitel výkupní firmy Grana, se spíš přiklání k tomu, že odpad činí jedno procento z dodávek. „Většinou ho poskytujeme mysliveckým sdružením nebo rybářskému spolku za odvoz. Kdybychom ho vozili na skládku, vyjde nás jedna fůra, což je asi jeden a půl tuny, i s dopravou až na tisíc korun,“ vyčíslil. Kdo z pěstitelů chce, může si zbytky po vyčištění brát zpátky. „Jedno období jsme to měli ve smlouvách jako podmínku. Je to pro nás lepší, než abychom platili za skládku,“ dodal Zobal s tím, že o výrobě pelet zatím neuvažovali.
Propůjčí know-how
Najít smluvní partnery mezi výkupy a dalšími majiteli čističek po celé republice je právě záměrem Družstva Ekover, které pro tuto speciální doplňkovou činnost vzniklo při zemědělském podniku v Březovicích. „Další výrobna pelet už běží v sušárně Kratonohy u Hradce Králové. Šest zájemců se na zahájení produkce v současné době připravuje,“ upřesňuje Lubomír Verner. O výrobě pelet jednají s držitelem její licence i výkupy ze skupiny Agrofert, první kontakty proběhly i s Agropolem. O využití zbytků po přečištění obilí na palivo se zajímají i přímo zemědělci, kupříkladu dvě velká družstva z východních Čech. Potenciální partneři se ozývají i ze Slovenska.
Na způsob výroby, technické řešení a produkci má březovické družstvo ochranná autorská a průmyslová práva. Jejich držitel nabízí smluvním výrobcům poskytnutí licence, technickou pomoc od rady až po dodání granulovací linky na klíč. Pomůže rovněž získat povolení na krajském úřadě pro zpracování odpadu. „Partnera zapojíme do řetězce dodavatelů odpadu a odběratelů paliva, nebo si každý může obchodovat sám,“ doplňuje zástupce družstva. Nejméně půl roku podle něho trvá, než oba partneři dospějí od prvního projevení zájmu k dohodě o spolupráci.
Linky také na klíč
O jak náročnou investici vlastně jde? „Musí být co nejmenší a vydělat si na sebe. Pak se může provoz zvelebovat,“ razí zásadu Lubomír Verner. V Březovicích koupili starý granulátor, v dílně zemědělského družstva vyrobili zásobníky a dopravníky. „S technologií jsme se vešli do 300 tisíc korun,“ vyčíslil. „Tak jako u nás, i všude jinde v zemědělském podniku si výrobní linku mohou připravit. Nebo ji můžeme dodat na klíč, to pak stojí řádově do 800 tisíc korun. Granulátory, kterých dříve v provozech byla spousta a často skončily ve šrotu, repasuje pardubická firma. Nejdražší vyjdou na 450 tisíc korun.“
Rostlinný odpad, z něhož se pelety vyrábějí, musí být vždy zadarmo. Na tom je, jak zdůrazňuje Lubomír Verner, založená celá ekonomika. „Projekt pak finančně vychází i bez dotací, takže nás žádné politické rozhodnutí nemůže ohrozit. Kdyby ale v české vládě byli hospodáři, tak jako jsou v Německu nebo Dánsku, spočítali by, jak je pro celou společnost výhodné využít energii od našich zemědělců a přitom ušetřit na dovozu fosilních paliv,“ poznamenává.
Na zákon o obnovitelných zdrojích energie, který po dlouhém parlamentním jednání nedávno schválil Senát, v Březovicích pochopitelně také čekají. „My jako menší výrobce si s odbytem pelet poradíme i bez nového zákona. Ten je ale důležitý pro velké producenty, kteří potřebují palivo z biomasy prodávat do velkých elektráren,“ konstatuje Verner.
Pro malé kotle ve vesnici
V Březovicích začali se zkušební výrobou pelet v říjnu 2003, naplno se provoz rozjel loni koncem února. Rostlinné odpady do zdejší výrobny sváží z okruhu sto kilometrů a podle Lubomíra Vernera se to i z takových vzdáleností stále vyplatí. „Položka na dopravu ale představuje nejvyšší částku v nákladech,“ přiznává.
Za minulý rok tu vyrobili zhruba 1300 tun paliva, což by podle představitele družstva postačilo na topnou sezónu asi pro 250 rodinných domů, kde mají kotel s výkonem 25 kW. Pelety Ekover, které se prodávají v průměru za 1200 korun za tunu, si kupují většinou lidé ze vsi a blízkého okolí. Přidávají je do běžných kotlů na uhlí nebo na dříví. Zatímco první zimu si pro alternativní pelety přijíždělo do Březovic asi třicet drobných uživatelů, tuto zimu jich byl téměř dvojnásobek.
Pelety vyhřívají také kanceláře družstva, kde je sypou do původních, středně velkých kotlů na uhlí. „Některé rodinné domy mají již automatické kotle na biomasu na 25 kW, do bytovky jsme pořídili kotel s výkonem 35 kW - všechny od firmy Verner z Červeného Kostelce, které jsou tady v republice nejlepší,“ tvrdí Lubomír Verner z Březovic. S majitelem továrny na výrobu kotlů Vladimírem Vernerem jsou pouze jmenovci, nespojuje je žádný příbuzenský vztah, ale přesvědčení, že biomasa je perspektivní zdroj energie. Kotel Verner A25 se samozapalovacím systémem a automatickým přikládáním paliva z násypky vyvinula červenokostelecká společnost speciálně pro paliva ze zemědělské produkce.
„Pořízení kotle na biomasu vyjde dráž než na dřevo nebo plyn, avšak taková investice se začne okamžitě vracet,“ tvrdí Lubomír Verner coby uživatel. Stát výměnu kotle při přechodu z fosilního paliva na obnovitelný zdroj energie dotuje. V Březovicích založili kvůli ekologickému vytápění občanské sdružení, protože tak se dá získat nejvyšší dotace. Spolek vlastní bytovky, dříve vytápěné uhlím, a také výrobnu pelet, kterou provozuje zemědělské družstvo.
Palivo i pro elektrárny
Větší výrobci pelet pochopitelně nemohou spoléhat jen na odbyt v domácnostech, mezi jejich odběrateli by měly být také střední teplárny i elektrárny. „Jednáme s ČEZ, konkrétně elektrárnou ve Chvaleticích. Naše pelety chtějí vyzkoušet na vzorku tisíc tun, který by jim měli dodat z Kolína a Kratonoh. Nejméně dvacet tisíc tun pelet ročně by mohla odebírat elektrárna v Opatovicích, která si chce pořídit kotel výhradně na biomasu. Hledáme proto výrobce paliva v jejich regionu,“ uvedl Lubomír Verner.
Ekover z Kratonoh podle něho využívá třeba výtopna v Rokytnici v Orlických horách, kde původně začali topit dřevní štěpkou, šťovíkem a pilinami. Pelety si vyzkoušela také teplárna Ško-energo z Mladé Boleslavi. „Musejí si vyřešit jiný příchod materiálu do kotle, ale o palivo mají zájem,“ těší jeho výrobce.
