Farmář se nezdráhá topit obilím

Spalovat obilí v době celoevropské nadprodukce by bylo jednou z možných cest, co s ním, farmářům to ale připadá neetické. Tento názor zazněl nedávno v televizním šotu, který informoval o snaze českého ministra zemědělství získat z bruselské pokladny příspěvek na cestu českých přebytků obilí k přístavům. Někteří pěstitelé si přitom takový způsob nepotravinářského využití své produkce umějí představit. A zatímco se o něj zajímají, soukromý zemědělec Jan Kučera ze Svobodných Dvorů, předměstí Hradce Králové, kotel na obilí už druhou zimu používá k vytápění rodinného domu.

Ač sám si obilí k topení přímo cíleně nepěstuje, takovou možnost vůbec nevylučuje. „Když si někdo zaseje hektar žita, má na celý rok o palivo postaráno. Při dnešních cenách obilí mu takové vytápění vyjde ekonomičtěji, než kdyby kupoval uhlí. O plynu nebo elektřině nemluvě,“ říká Jan Kučera. Sám hospodaří na necelé stovce hektarů orné půdy, na niž dominují obiloviny. A právě zbytky po jejich přečištění využívá jako palivo. „Odpad jednak hoří lépe než celé nenarušené zrno, navíc ho mám zadarmo. Na čištičce jsou jedině rádi, když si zbytky odvezu a nemusejí se o ně starat,“ dodává.
Obilí přináší více pohodlí
Třináct let dodával Kučerovým teplo domova kotel na spalování kusového dřeva od firmy Verner z Červeného Kostelce na Náchodsku. Ne že by po té době dosloužil, pána domu ale lákal větší komfort při obsluze. „Zatímco ke kotli na dřevo jsem musel několikrát za den, u nového vydrží palivo bez přikládání až čtyři dny,“ velmi oceňuje výrobek, u něhož zůstal věrný stejné značce. Obsluha je podle farmáře naprosto minimální, jednoduše ho může zastoupit také manželka.
„Nastavím si teplotu, jakou potřebuji a kotel ji díky automatické regulaci udržuje. Popele vzniká jen malé množství a vynáším ho tak po třech dnech. Jen u řepky je zapotřebí vyprázdnit popelník jednou za den,“ poznamenává. Rychle si zvykl na to, že do kotle stačí přiložit po třech nebo pěti dnech – záleží, jaká je venkovní teplota. Aby si farmář ještě více usnadnil obsluhu kotle, uvažuje o dobudování násypky s automatickým doplňováním. V současnosti při delší nepřítomnosti obyvatel domu přichází ke slovu elektrika. „V místě, kde žijeme, nikdy nebude plyn. Tento kotel v kombinaci s elektřinou je pro nás ideální,“ hodnotí soukromý zemědělec, jehož statek stojí opodál od zástavby.
Nejlepší jsou zbytky po čištění kukuřice
Výrobce uvádí spotřebu paliva na vytápění průměrného rodinného domu od pěti do sedmi tun na topnou sezónu. Jan Kučera se do tohoto rozmezí určitě vejde. „Kolik je to úplně přesně, nevím, protože palivo různě střídám a zkouším. Určitě nejlepší jsou drtky z kukuřice, výborné je žito, z hlediska výhřevnosti vychází velmi dobře řepka, od níž je ale zase více popele. Teprve na další místo bych zařadil pšenici,“ sestavil na základě dvouleté zkušenosti žebříček oblíbených paliv. Před rokem, kdy již došly zásoby topiva, osvědčil se také oves, který farmář pěstuje pro koně. Jsou to jediná zvířata na statku Kučerových, ale o to obletovanější a milovanější.
Nedávnou nabídku jednoho pěstitele, který by se rád zbavil zaplísněné pšenice, Jan Kučera odmítl. „Nepotřebuji nic kupovat, když mám palivo zdarma,“ konstatoval. Pro zemědělce, kterým se část úrody napadne plíseň nebo brouci, by takový kotel byl vysvobozením.
Kotel na dřevo spíš nutností
Rodinný dům, do něhož si Kučerovi pořídili kotel na obilí, se dá označit jako středně velký, o půdorysu asi deset krát deset metrů, s obývaným podkrovím. „Rychle jsme ho opravili, abychom měli kde bydlet, když jsme statek dostali zpátky v restituci,“ vrací se majitel k začátku devadesátých let minulého století.
Postupně, za velikých nákladů pak doslova stavěl na nohy celou hospodářskou usedlost, po letech socialismu tradičně zdevastovanou. Také původní obytné stavení, při jehož citlivé opravě byl zachován historický ráz, je dnes plně funkční. V současné době ho Kučerovi pronajímají a této možnosti rádi využívají cizinci, kteří dlouhodobě se svou rodinou v České republice pracují a žijí. Tento dům vytápí kotel na dřevo. „I když bych i tady raději přešel na obilí, protože je to pohodlnější, zůstat u dřeva je pro mě v podstatě nutností,“ říká Jan Kučera, který vlastní blízký asi pětihektarový les.
Na přání zajistí palivo
„Nechápu, proč zemědělci topí plynem nebo uhlím, když mají svoje palivo,“ říká Jiří Hlávka z akciové společnosti Verner. Sám může také porovnávat – místo hnědého uhlí přikládá do nového kotle zbytky po vyčištění hořčice. Zatímco dřív spotřeboval kolem 120 metráků uhlí, letos mu určitě postačí 80 metráků paliva a celá sezóna ho vyjde asi na patnáct tisíc korun, protože jako nezemědělec palivo nakupuje. Za výhodnou cenu, nebo i zcela zdarma, jako formu přilepšení k nízkým platům, by mohly zemědělské podniky dodávat palivo rostlinného původu svým zaměstnancům.
Jinak svým zákazníkům nabízí společnost Verner průběžné dodávky paliva po celou topnou sezónu. „Jsme schopni po dobu osmi let garantovat cenu paliva vždy o 15 procent nižší než plyn,“ zdůrazňuje zástupce firmy. Pokud by snad své slovo nedodržela, je připravena odkoupit kotel od klienta za původní cenu.
„Pro kotel Verner s výkonem 25 kW doporučujeme jako palivo obilí včetně kukuřice, alternativní pelety, vyráběné z odpadů po přečištění zemědělských plodin. Kdo chce využívat zbytky po čištění semen olejnin, především řepky a hořčice, musí to konzultovat s výrobcem,“ upozorňuje Hlávka. Od příštího roku bude firma Verner dodávat také kotel s výkonem 50 kW.
Pořízení kotle stát dotuje
Pořizovací cena kotle na obilí není nejnižší – 100 tisíc korun. Rodiny, kterým bude sloužit pro vytápění domácnosti, kde nahradí dosavadní zdroje tepla na fosilní paliva či přímotopy, mohou žádat o dotaci u Státního fondu životního prostředí (SFŽP). Ten hradí padesát procent ceny, nejvýše 70 tisíc korun. O příspěvek je možné se ucházet do 30. září. Podmínkou je, aby zařízení byla už instalovaná, přičemž o dotaci lze žádat nejdéle do devíti měsíců po uvedení do trvalého provozu. Dotační titul pro kotle na biomasu se netýká oblíbených krbových kamen nebo krbových vložek. „Vloni byli všichni žadatelé úspěšní, kteří splnili formální požadavky,“ poznamenává Jiří Hlávka. Podnikatelům poskytuje SFŽP půjčku až do výše 70 procent se zvýhodněnými úroky.
„Zájemcům nabízíme vyřízení žádosti o dotace. K ní je nutné přiložit některé podklady od dodavatele kotle, rovněž výpis z katastru nemovitostí na objekt, v němž bude obnovitelný zdroj instalován. Součástí je i čestné prohlášení, že původní kotle na fosilní paliva budou zlikvidovány,“ uvedl zástupce firmy Verner.
Vyvíjejí také pelety ze sena
Majitel červenokostelecké společnosti Vladimír Verner vidí jako perspektivní ekologické vytápění venkovských domů hlavně ve dvou cestách. V nížinách považuje za rozumný kompromis obilí, ať už přímo sklizené zrno, zbytky po přečištění nebo z nich vyrobené peletky. Časem to budou speciálně pěstované rostliny, třeba energetické tritikale.V horách se bude topit granulemi ze sena s asi desetiprocentním podílem uhelného prachu. „To je můj sen, na jehož uskutečnění pracujeme. Granule ze sena by se používaly v kotlích na obilí a mohly by být lacinější, když existují dotace na údržbu travních porostů a ty budou asi vždycky,“ předpokládá.
Státu nemůže Vladimír Verner odpustit, jak macešsky se staví k energetické politice, která tu dodnes chybí. „Neuváženou plynofikací se udělaly nenapravitelné chyby. Kdyby se v začátcích devadesátých let nastavila rozumná energetická politika, nemuseli bychom nakupovat ročně za 25 miliard korun zemní plyn a topné oleje. Obnovitelné zdroje by už mohly mít třeba dvacetiprocentní podíl na spotřebě energie a zmíněné peníze by mohly jít do českého zemědělství,“ dodává. Uznává ale, že současná dotační podpora v této oblasti funguje a je srovnatelná se sousedním Německem. „Ale třeba Slováci jsou v uplatňování obnovitelných zdrojů před námi. Daleko tvrději regulují ceny fosilních paliv a ukazuje se, že tamní zemědělci na to reagují,“ říká majitel firmy Verner, která tam nyní realizuje dvě zakázky na velké kotelny na slámu. „Slovenští pěstitelé se velmi zajímají o dodávky slámy a obilí, u jehož odbytu nemají nikdy jistotu,“ dodal.
Energetická soběstačnost venkova
Velké naděje českých pěstitelů obilí se nyní upínají k budoucím lihovarům, které mají vyrábět bioetanol pro příměs do benzínu. „Ani pak ale nebude mít zemědělec úplně jisté, jestli tato velká fabrika od něj obilí vezme. Když si však najde zákazníky přímo ve své obci nebo v sousední, tak ví, že topit se bude vždycky. Přes zimu si může sedlák přivydělávat i tím, že se bude domácnostem starat o chod kotle – stačí vyřešit samostatný přístup k němu. Počítáme-li, že obilí z hektaru nebo hektaru a půl stačí na teplo pro jeden dům, pro vesnici se sto baráky by se takto uživilo 150 hektarů, pokud by zemědělec obstarával topení pro všechny. Za zimu by si tak mohl zvýšit své příjmy o 1,5 milionu korun. Škola, obecní úřad, hospoda a další stavení, které jsou pohromadě, by mohly mít centrální kotelnu na slámu,“ věděl by Vladimír Verner jak na to.
A co podle něho vypovídají čísla? Gigajoul při ceně obilí 2400 korun za tunu vychází na 150 korun, při spotřebě 100 GJ v podobě 6,3 tuny paliva je to tedy 15 tisíc korun na topnou sezónu. Plyn přijde na osm korun za metr krychlový, na sezónu tak představují náklady 28 tisíc korun, počítá-li se stejným množstvím GJ a odběrem 2632 m3. Levnější než topení obilím je stále hnědé uhlí – při stejných výchozích parametrech o 4000 korun za topnou sezónu, porovnává Verner. Jestliže náklady na pořízení kotle, jsou srovnatelné, když u kotle na biomasu se započítá nabízená státní dotace, nesrovnatelný je komfort vytápění.
Zemědělcům, kteří se zajímají o energetické využití biomasy, by neměla uniknout ani podpora nabízená v rámci operačního programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství. Dotace ve výši až 50 procent se přímo týká výroby a zpracování biomasy z vlastní zemědělské činnosti a její uvádění na trh. V minulém roce o ni nepožádal jediný zájemce z celé republiky.