Na biopaliva ministerstvo zemědělství zřejmě už nadobro rezignovalo. U bioetanolu odkazuje na resort životního prostředí, u bionafty není s to za celou dobu od našeho vstupu do Evropské unie prosadit jakékoliv dotace, i když nám je Brusel dočasně povolil. Na to, v jakých přebytcích obilí a řepky se naše republika topí, je na straně zemědělské veřejnosti jinak nezvyklé ticho. Tichý boj ale probíhá pod hladinou.
Je ovšem pravda, že představenstvo Agrární komory ČR veřejně vyzvalo vládu a zákonodárce, aby uspíšili rozběh lihobenzinového programu o rok. Tedy místo od začátku roku 2007 od 1. ledna 2006. S tímto datem také vláda původně počítala, když v létě roku 2003 schvalovala program biopaliv a uložila ministru zemědělství vytvořit podmínky pro výrobu potřebného množství bioetanolu právě k 1. lednu 2006. Agrární komora se svým prohlášením měla přijít mnohem dříve než začátkem letošního ledna, kdy se už původní termín nedá technicky stihnout. Kteří investoři dostanou podíl na státní kvótě pro výrobu bioetanolu má být podle ministerstva životního prostředí známo někdy v polovině května.
Necháme si ujet vlak?
Možná by mohlo být jedno, které ministerstvo převezme nad programem bioetanol patronát, když celá vláda se ve svém programu přihlásila k podpoře biopaliv. Přinejmenším je ale zvláštní, že zemědělský resort tuto oblast nepotravinářského využití obilí jen tak přenechá. Zvlášť když ministr Jaroslav Palas si brousí zuby na převzetí agendy, programů a peněz souvisejících s venkovem od ministerstva pro místní rozvoj i životního prostředí. A nemá snad lihobenzinový program prospět hlavně venkovu, jak se vždy tvrdilo?
Mezitím, co se u nás převádí odpovědnost, prodlužují již jednou schválené termíny, z programu vlády se stahují důležité legislativní úpravy (uzákonění vratky spotřební daně u biolihu), v jiných zemích se do výstavby lihovarů mohutně investuje, a to i za podpory státu. A může se stát, že nám tady ujede vlak.
Rafinériím v tuzemsku může být ve finále jedno, jestli do benzínu budou přidávat líh český nebo jakýkoliv zahraniční. Zajímat je bude cena. Výroba litru brazilského lihu vychází asi pětkrát levněji než stejného lihu v Evropě.
Možnost státní podpory nebude věčná
Situace ve světě biolihu se v posledních dvou třech letech hodně změnila. Dokonce se začíná mluvit o kotacích lihu na světových burzách, i když je zatím spíše otázkou let, než se z něj stane obchodovatelná komodita. Do zemí s lacinou výrobou lihu proudí ve velkém zahraniční investice a odsud samozřejmě také sílí tlaky na uvolnění světového trhu, který souběžně požadují světoví obchodníci a nadnárodní koncerny. Drahá evropská produkce by to měla na volném trhu hodně těžké, pokud by ji nepomohla nějaká forma státní ochrany.
Evropa vzhledem k plánům na poli biopaliv vycházejících z příslušné unijní směrnice nemá dostatečné kapacity pro výrobu bioetanolu. Evropská komise proto připouští v této oblasti státní podpory, bez nichž by nové lihovary jen obtížně vznikaly. Využívá toho Německo, kde se rozbíhají nové výrobní kapacity, staví se i jinde, velký lihovar se připravuje na Slovensku na našich východních hranicích. Ve hře je dohoda o bezcelních dovozech deseti milionů hektolitrů bioetanolu na unijní trh ročně, o níž se má znovu jednat pravděpodobně v březnu.
Tuzemští zájemci, kteří to myslí vážně s investováním do výstavby moderních lihovarů, se obávají, aby Brusel nereagoval na přibývající kapacity tím, že přehodnotí svůj pohled na státní podpory a Česká republika pak může mít se svým přístupem k ochraně investic problémy. Potenciálním lihovarníkům jde tedy o čas, s nímž tak lehkovážně nakládá státní exekutiva.
Bionafta k ledu
U bionafty jde vládě v první řadě o peníze, které by na podporu výroby metylesteru řepkového oleje (MEŘO) musela dát. Tedy nejspíš by je muselo najít ministerstvo zemědělství, které kromě toho slibuje dorovnat přímé platby, nemá zdroje na pozemkové úpravy atd. U bionafty přitom zdaleka nejde o miliardu korun, jak se dříve uvádělo v souvislosti s prvním návrhem, v němž se počítalo s dotací MEŘO ve výši 9500 korun na tunu.
Když jsme v předchozím čísle Zemědělce informovali, že kabinet má ve středu 23. února projednat dotace na bionaftu, vycházeli jsme z tvrzení tiskového oddělení MZe. Na programu vlády v uplynulém týdnu tento bod ale nakonec chyběl.
„Legislativní rada vlády doporučila návrh podpory, předložený ministerstvem zemědělství, opětovně projednat v příslušných komisích,“ vysvětluje Hugo Roldán, vedoucí oddělení vnější komunikace MZe. „Nedokážeme v tuto chvíli odhadnout, jak dlouho bude návrh projednáván v komisích legislativní rady, a tudíž ani kdy by se mohl dostat na pořad jednání vlády,“ poznamenal. Vláda přitom „filozofii“ podpory bionafty odkývala už vloni v listopadu. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek se nechal slyšet, že s dopracovaným materiálem dodaným z MZe nemá problém.
Aktuálnější nyní bude asi otázka, jestli se s podporou dá počítat alespoň po nové sklizni. Jsou-li tuzemští výrobci schopni dodat kolem deseti tisíc tun metylesteru měsíčně, mohli by za podzim vyrobit pro směsnou bionaftu zhruba čtyřicet tisíc tun MEŘO. To sice nedá ani jedno procento podílu biopaliv na pohonných hmotách spotřebovaných v dopravě, ale bude tu alespoň snaha o splnění unijní směrnice č. 2003/30.
Co lze čekat z Bruselu
Evropská komise si dělá obrázek o tom, jak se která členská země staví k tomuto předpisu vážně, podle zpráv zasílaných národními vládami vždy k 1. červenci. „Komise bere ale také v úvahu všechny stížnosti týkající se provádění směrnic v členských státech a velmi pozorně se jimi zabývá,“ upozorňuje mluvčí jejího zastoupení v ČR Jaromír Levíček. „V případě, že členský stát nedostatečně provádí směrnici a neplní cíle v ní obsažené, může komise navrhnout novou, více zavazující právní úpravu,“ doplnil s tím, že Evropská komise se v této fázi neusnesla, zda tak učiní. „Podle směrnice se touto otázkou má zabývat až v roce 2006,“ upřesnil Levíček.
Dnem 15. února nabylo účinnosti nařízení vlády č. 66/2005 Sb., které stanoví minimální množství biopaliv v sortimentu motorových benzínů a nafty na českém trhu. Pro období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2012 je to ročně dva miliony hektolitrů bioetanolu a 200 tisíc tun metylesteru řepkového oleje.
Soustředí se na Setuzu
Zatímco Agrární komora ČR se přimlouvá za uspíšení výroby bioetanolu, u bionafty se nevládní organizace neangažují, nebo se spíše vyjadřovaly v opačném směru. Jediný Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin upozornil ministra Palase na kritickou situaci v odbytu řepky po loňské rekordní sklizni a vyslovil se pro podporu jejího zpracování na metylester.
Celostátní nevládní organizace sice adresovali vládním činitelům prohlášení k programu biopaliv, v něm se ale soustředily na obhájení záměru majetkově ovládnout Setuzu. K agrární komoře, zemědělskému svazu, svazu podnikatelů a družstvu Agroodbyt se ovšem nepřipojila asociace soukromého zemědělství, jak jsme uvedli minulý týden. Její předseda Stanislav Němec byl sice uveden mezi signatáři verze prohlášení, které má redakce k dispozici, svůj podpis k němu ale nepřipojil.
„S myšlenkou propojení dodavatelů řepky se zpracovatelskou kapacitou souhlasíme. Plán získat majoritní podíl v Setuze se nám ale v tuto chvíli nezdá dostatečně podložený a rozpracovaný do té fáze, abychom se k němu závazně přihlásili,“ uvedl tajemník Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek. Jak dodal, asociace v této souvislosti zřídila expertní výbor složený ze zástupců své komoditní rady pro olejniny a přizvaných expertů, kteří budou s Agroodbytem v otázce případné podpory zmíněného prohlášení dále jednat. „Požadují zcela konkrétní podrobnosti o celém projektu tak, aby rozhodnutí bylo činěno na základě reálných čísel, marketingových studií atd., neboť asociace podporuje pouze průhlednou privatizaci Setuzy,“ dodal Šebek.
