Rok 2007 není až tak vzdálený, jak by se mohlo zdát. Připravit kvalitní národní plán rozvoje venkova na celých sedm let dopředu a získat pro něj souhlas Bruselu, aby od přespříštího roku mohl nový program smysluplně fungovat, chce určitě čas. A ten se právě nyní využívá k veřejným debatám o tom, jaký venkov lidé vlastně chtějí mít a jak by k naplnění jejich představ mohly pomoci evropské dotace. Souběžně se scházejí expertní týmy složené z výzkumníků a zástupců různých nevládních organizací, které na základě průzkumu potřeb venkova připravují podklady pro národní strategii.
První verze Evropského zemědělského fondu rozvoje venkova (EAFRD) pro období 2007 až 2013, kterou členským zemím předložila loni v létě k diskusi Evropská komise, obsahuje dlouhou řadu opatření. Některé z nich zemědělci znají z Horizontálního plánu rozvoje venkova a operačního programu, jejichž podpory se v novém evropském fondu sdruží. Přibudou však i mnohé novinky. Jednotlivým zemím EAFRD nastaví mantinely, ale zbývá velký prostor pro národní pohled při zpracování povinného strategického plánu České republiky. (Pozn. red.: Přehled opatření předkládaných v návrhu nařízení Evropské komise k EAFRD, o kterých bude i dále řeč, otiskujeme v příloze na str. 27 a 28.)
Nový evropský fond má mít na celých sedm let k dispozici 88,75 miliardy eur. O národních obálkách není zatím vůbec jasno. O to jednodušeji se k jednotlivým opatřením, která bychom chtěli využívat, přiřazují potřebné finance. Jakýsi první finanční nástřel učinily skupiny odborníků, jejichž práci koordinuje Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, pověřený zpracováním národního strategického plánu.
„Při tvorbě programu se dá postupovat různě. Zatímco Nizozemci si umí říci, co chtějí mít ve své zemi třeba za desítky let a směřují k tomuto cíli, u nás není vize tak ucelená. Spíše definujeme problémy a snažíme se najít nástroje, které je řeší,“ říká Tomáš Zídek z VÚZE, koordinátor práce nad plánem pro EAFRD.
Osa I – Konkurenceschopnost zemědělství a lesnictví
V této ose, zaměřené jak na lidský faktor, tak na zlepšení výroby a kvality produkce, si můžeme vybírat z 15 opatření, která jsou vcelku jasně definovaná. Podle týmu pracovníků z výzkumu a z nevládních organizací, zdaleka ne jen zemědělských, které posuzovaly nabídku možných dotačních titulů, bychom v naší republice mohli využívat téměř všechny. Výjimkou jsou samozásobitelské farmy, které prý pro naše podmínky nemají význam. Na české poměry nepasují pravidla u některých opatření, kupříkladu u osamostatňování mladých zemědělců a předčasného odchodu do důchodu, kde zaznívá požadavek rozšířit příjemce podpor o právnické osoby, protože návrh EU počítá pouze s fyzickými osobami.
Za důležité považují odborníci přizvaní k tvorbě sedmiletého programu příspěvky zemědělcům a vlastníkům lesa na placení poradenských služeb, na což by ročně věnovali až 200 milionů korun. V žádném případě nelze tuto částku ani dále uváděné finanční představy chápat jako závazné, ale jako první kvalifikovaný odhad. Dvě miliardy korun na každý rok by si podle přizvaných expertů zasloužila podpora modernizace zemědělských podniků, přitom do rostlinné výroby by mělo směřovat alespoň 500 až 700 milionů korun. Na investice ke zvýšení hospodářské hodnoty lesů by vyhradili 250 milionů korun, na zvyšování přidané hodnoty zemědělské a lesnické prvovýroby by dali 50 až 100 milionů korun. Toto opatření však Evropská komise předepsala pro malé a nejmenší podniky, proto zaznívá požadavek rozšířit jej i na střední podniky. Miliarda korun by podle spolutvůrců programu měla jít na článek 28, jehož smyslem je zpřístupnit zemědělské pozemky a lesní plochy, tedy na pozemkové úpravy. Unie chce rovněž přispívat zemědělcům na přizpůsobení se novým normám. Výši podpory přitom omezuje stropem 10 tisíc eur na podnik, takže pro naše velké podniky to nebude asi příliš zajímavé. Pokračovat by měla podpora sdružování k odbytu, na kterou by se podle prvotní představy mělo vyčlenit 30 milionů korun.
U první osy se bude posuzovat přijatelnost projektu, u druhé osy je podmínkou splnění unijních norem pod hrozbou sankcí.
Osa II - životní prostředí
Do této kapitoly s 12 opatřeními, která je v očích EU prioritou, se spojí platby pro LFA a dnešní agroenvi opatření. Nově se budou podobná opatření týkat i lesů a pak se o nich hovoří jako o „lesoenvi“. Součástí je povinné opatření na ekologické zemědělství a welfare zvířat. Novinkou je zařazení podpor pro území Natura 2000 na zemědělské i lesní půdě. Změní se hranice LFA, kterým pracovní týmy, nesvázané žádnými limity, zatím přiřkly tři až pět miliard korun ročně. Na agroenvi opatření by si představovaly tři až 3,5 miliardy korun, zatímco na lesoenvi sto až dvě stě milionů. Zatím neznámým titulem jsou neproduktivní investice jak v zemědělství, tak lesnictví.
„Finanční představy, které vzešly z těchto expertních týmů, ministerstvo zemědělství uzpůsobí tak, aby byly únosné. Musí se také zvážit, zda je vůbec možné vše kontrolovat, aby se na kontrolu nevydalo víc než na samotné podpory,“ poznamenal Zídek. Dodal, že je také otázkou, zda se vždy podaří vymezit území, pro něž je jednotlivé opatření navrhováno.
Osa III – diverzifikace, kvalita života
Třetí osa s osmi opatřeními má na srdci širší rozvoj venkova. Narážíme tu na problém, že u nás není definice venkova. Zde EU rovněž vymezuje okruh příjemců podpor pro malé podniky do deseti zaměstnanců. „Jestliže chceme zahrnout i střední podniky do 50 zaměstnanců, musíme přijít s dobrým argumentem, proč to chceme. Nestačí jen konstatovat, že to odpovídá naší struktuře,“ upozorňuje Zídek. Jak poznamenává, unie zastává názor, že nejlépe se přizpůsobují ti malí. Česká republika by tedy musela vyvrátit, že u nás to funguje jinak.
Osa IV – Leader
U tohoto směru založeného na fungování místních akčních skupin se očekává největší využití právě v širším rozvoji venkova.
Dotace samy o sobě nepřesvědčí
Oficiální expertní tým při VÚZE, který připravuje priority pro národní strategický plán, dostane i výsledky široké veřejné debaty, kterou v jednotlivých krajích organizuje sněmovní podvýbor pro rozvoj venkova a Spolek pro obnovu venkova. „Diskuse, které nyní vedeme, by měly mimo jiné přispět i k tomu, aby skutečně po celé plánovací období zůstaly programy pokud možno neměnné a zemědělci a lidé na venkově se mohli na něco orientovat,“ říká předseda zmíněného podvýboru, poslanec Jiří Papež. Nemělo by se podle něho opakovat, že nařízení k HRDP se měnilo dvakrát ročně a docházelo k nemálo zmatkům a nejasnostem.
Národní diskuse k budoucnosti venkova, které se snaží formulovat priority, tak jak je lidé v regionu cítí, již proběhly v krajích Libereckém, Zlínském a Olomouckém. Nyní je na řadě Plzeňský kraj, kde se akce uskuteční ve čtvrtek 10. března. Další pak budou 15. března v Olomouci a 16. března v Jihlavě. Ve zbývajících krajích diskuse proběhne do konce června a bude zakončena národní konferencí letos v říjnu.
Na setkání v Brně kupříkladu silně zazněla myšlenka, že „dnešní náhled na podporu rozvoje venkova míří k lidem, kterých je na venkově stále méně. Ten, kdo v zemědělství nedělá, se k němu kvůli dotacím nevrátí. Nikdo nemá zájem být závislý na dotaci, která pokryje pouze náklady a není z ní možné vytvořit zisk.“ Ve Zlíně směřovala největší část podnětů k otázce motivace lidí k životu na venkově.