Začít v devadesátých letech minulého století hospodařit na vráceném majetku nebylo nic jednoduchého. Chyběl kapitál, technika, zvířata i možnost mít se s kým a kde poradit, vyměnit si zkušenosti, vypůjčit si stroje. Podobné peripetie, jakými prošli naši soukromě hospodařící zemědělci, zažívali i ti, kteří se rozhodli farmařit v zemích bývalé Německé demokratické republiky.
Obklopen velkými zemědělskými podniky se zhruba 2000 hektary půdy začal v roce 1996 Heiko Stengel vskřísit k životu malou rodinnou farmu. Kolem roku 1905 ji založil v braniborském Schöbendorfu jeho dědeček. Po spojení východní a západní části Německa dostala rodina zpátky 12 hektarů půdy, které ke statečku náležely. Chyběl vlastní kapitál, chlévy, stroje i zvířata, ne však touha Heikových rodičů pracovat opět na svém. Farma se postupně rozrůstala přikupováním i najímáním další země. Nebylo to bez problémů: "Neměli jsme sousedy, s nimiž bychom mohli spolupracovat, poradit se, navzájem si půjčovat stroje," zavzpomínal Stengel na začátky podnikání, kdy přemýšlel, jakým směrem by měl farmu orientovat. Nutno dodat, že mu nechybělo vzdělání ani zkušenosti. Absolvoval nejen střední zemědělskou školu, ale v odborném studiu pokračoval později i na vysoké škole. V praxi působil ve východoněmeckých velkých zemědělských podnicích. "Na veletrhu Grüne Woche jsem před lety objevil stánek společnosti Neuland a poprvé jsem se seznámil s její činností," vysvětlil Stengel s tím, že Neuland mu dal nejen potřebné rady, ale nabídl i pomocnou ruku.
Ochrana zvířat i přírody
Neuland založilo v roce 1988 pět skupin orientovaných na zemědělství a ochranu přírody. Byly mezi nimi Německá asociace pro ochranu zvířat, Pracovní skupina selského zemědělství, Spotřebitelská iniciativa, Spolek pro ochranu životního prostředí a přírody BUND a BUKO, síť zemědělských iniciativ třetího světa. V lednu následujícího roku si Neuland otevřel svou první kancelář v Bonnu.
Prvním krokem byla formulace pravidel pro chov prasat, která je respektují jako živé tvory a zároveň chrání životní prostředí. Podobné předpisy vznikly postupně i pro ostatní hospodářská zvířata, skot, ovce a drůbež. Neuland tedy doporučuje farmářům, jak chovat zvířata i chránit životní prostředí. Farmáře, kteří se těmito pravidly řídí, Neuland také kontroluje, a to nejen, jejich chovy, ale také marketing jejich produkce. Určuje jim také, kolik zvířat smějí ročně prodat. Za to mohou, jak připomněl Jochen Dettmer, manažer Neulandu, používat jeho značku, a tím také dostávat za svou produkci lepší ceny. Podmínky pro udělení značky Neulandu dnes splňuje 200 farmářů v různých spolkových zemích Německa, hlavně ve Westfálsku, Dolním Sasku a jižním Německu. "Spotřebitelé vědí, že značka Neulandu pomáhá chránit životní prostředí, zajišťuje pohodu zvířat a pomáhá zachovat malé a střední farmy," uvedl Dettmer s tím, že značka je zárukou, že maso, na němž je, je kvalitní, chutné a pochází ze zdravých chovů.
Zejména v bývalém NDR zanikly původní lokální marketingové a zpracovatelské struktury, například jatky, výrobny masných produktů či subjekty zajišťující dopravu a prodej. Proto se Neuland snaží o jejich obnovu. Maso se značkou Neulandu se prodává přímo na farmách, místních jatkách, ve vlastních prodejnách a restauracích. Neuland přímo vstupuje do kontaktu s obchody mimo svou síť a domlouvá se o cenách. "Ty jsou za naše maso vyšší než za maso konvenčně chovaných zvířat, ale my také musíme na jeho produkci vynaložit více práce," podotkl Stengel.
Zásady Neulandu
Filozofie Neulandu vychází ze čtyř zákldních bodů:
Prvním je myšlenka ochrany zvířat. Masové chovy degradují zvířata pouze na předmět výroby. Neuland předepisuje podestýlky a větší pohyb pro zvířata. Například prasata z farem Neulandu rostou pomaleji, ve chlévech mají více světla. Dostávají různá krmiva. Nejsou uvázaná, netísní se v malém prostoru a nemusí žít na roštech. Selatům se nesmějí trhat zuby. To je jen malý výčet pravidel, která jsou podrobně propracovaná pro všechny druhy zvířat.
Druhým principem je ochrana přírody. Vychází z toho, že masový chov zvířat s nejnovějšími technologiemi produkuje tekuté exkrementy v takovém množství, že narušují mikroflóru v půdě a do pitné vody se dostávají dusičnany. Naproti tomu kompostovaná podestýlka zvyšuje úrodnost půdy a snižuje nebezpečí znečišťování vod dusičnany. Farmy sdružené v Neulandu mohou chovat pouze limitovaný počet zvířat na plochu.
Třetím bodem je odpovědnost vůči zemím třetího světa. Snahou Neulandu je snížit produkci na úroveň spotřeby populace státu a neporušovat složení plynů v atmosféře. Neuland výrazně omezil import krmiva a brzy pravděpodobně zakáže používat jakékoliv dovážené krmivo. Chce jej nahradit v Německu pěstovaným hrachem, fazolemi a lupinou.
Posledním principem je zachování malých a středních farem. Podle Neulandu velké zemědělské podniky tyto rodinné farmy ničí. Rodiny zemědělců je opouštějí, odcházejí z vesnic, devastuje se venkovská kultura, trpí i životní prostředí. Cílem Neulandu je, aby rodiny i nadále žily na svých farmách po mnoho dalších generací a zachovaly kulturní a přírodní různorodost venkovského života.
Reforma nutí k zamyšlení
Viditelná cedule s nápisem Neuland visí nejen na dřevěných vratech vedle nenápadného Stengelova domku na hlavní ulici braniborského Schöbendorfu. Naprosto stejná se opakuje i na dveřích do dřevěné otevřené stáje, která v nepohodě poskytuje úkryt zhruba 150 kusům ekologicky chovaného masného skotu. Dnes má Stengelova farma asi 135 hektarů pastvin a luk a devět hektarů polí. Na nich se pěstuje krmné obilí. "To musí být bio, není možné koupit třeba sóju ze zahraničí. Obilí na krmení musí být místní, ode mne nebo od někoho z Neulandu," vysvětlil Stengel. Kromě obilí, které šrotuje přímo ve chlévě, krmí Stengel svá zvířata senem uskladněným v balících chráněných fólií a senáží z plastových obalů.
Na farmě pracuje Stengel většinou sám nebo s pomocí svého otce. Pomocníka si sjednal teprve loni a jen na pár měsíců.
Telata se rodí postupně, Stengel je tedy schopen dodávat telecí na trh téměř po celý rok. Prodává však i starší zvířata, která vykrmuje až do 20 měsíců.
Roční zisk z farmy dosahuje kolem 20 až 30 tisíc eur. Tyto peníze však farmář stále investuje. V době, kdy se mění společná zemědělská politika unie, se musí zamyslet nad tím, zda se vyplatí i nadále rozšiřovat stavy skotu i celé hospodářství. Německo, jak Stengel připomněl, přijalo kombinovaný model reformované společné zemědělské politiky. Zemědělci nadále už nebudou dostávat prémie na skot, jen celkovou subvenci odpovídající průměru toho, co daná farma dostávala v dotacích na skot ročně v letech 2000 až 2002. To ve Stengelově případě činilo asi 18 tisíc eur. Tato dotace se bude postupně snižovat a v roce 2013 by měla úplně zmizet. K této podpoře se začne vyplácet dotace na půdu, která v Braniborsku dosahuje 70 eur na hektar pastvin nebo luk a 280 eur na hektar orné půdy. Tyto platby se naopak budou postupně zvyšovat a po roce 2013 by měly být jedinou formou podpory pro zemědělce.
Dostat turisty na venkov
Na tištěném informačním letáčku nabízí Stengelova farma zákazníkům možnost nakoupit si její produkci přímo v místě, kde se zvířata narodila a vyrostla. Je ovšem třeba se předem telefonicky či písemně (buď tradiční cestou nebo e—mailem) objednat a domluvit se, o jaké množství má zákazník zájem a kdy si pro maso dojede. (Je to logické, protože zvířata se samozřejmě neporážejí přímo na farmě.) Taková návštěva bývá obvykle spojena s pohoštěním a posezením, procházkou po okolí, návštěvou nedalekých pamětihodností apod. Kromě hovězího masa prodává farma také senáž pro koně v balíkách.
V Braniborsku je asi 350 zemědělských subjektů a dále ještě malá hospodářství, která slouží jen k zásobování vlastní rodiny. Půda je písčitá a v létě velmi suchá. Pro region je typickou plodinou žito a brambory. V živočišné výrobě převládá skot a prasata. BSE bylo proto pro místní sedláky pravou pohromou. Braniborští zemědělci se hodně orientují na ekologickou produkci, o kterou mají obyvatelé blízkého Berlína velký zájem. Místní farmy ji dodávají nejen do obchodů, ale zejména ovoce a zeleninu prodávají i na trzích, které se v různých částech Berlína pořádají téměř každou neděli.
Ačkoliv více než deset let uběhlo od spojení východní a západní části Německa, je původní rozdělení stále patrné, a to nejen v Braniborsku. Přes obrovské peníze, které federální vláda dala na podporu tzv. nových zemí, zůstává mezi oběma částmi státu patrný rozdíl. Nejde jen o statistická čísla vypovídající o hrubém domácí produktu na hlavu, počtu nezaměstnaných, výši průměrné mzdy či nedostatku pracovních příležitostí. Podle Stengla je to také stále přetrvávající myšlení lidí, jejich přístup k práci i vlastnímu životu.
Velkým problémem, a to nejen Braniborska, je, jak udržet zejména mladé lidi na venkově a jak jim zde zajistit obživu. Je zřejmé, že jednou z cest může být zvýšení zájmu turistů, z nichž mnozí již nyní tráví svou dovolenou nejen na venkově, ale přímo na zemědělských farmách. Dřevěný srub pro turisty má na svém pozemku i Stengel. Chová také koně pro rekreační ježdění. I s přispěním farmářů vznikla v zemi asi 170 kilometrů dlouhá trasa pro ty, kteří si rádi zajezdí na kolečkových bruslích. Že jim k tomu přijde vhod pohoštění, prodejničky s potravinami či dárkovými předměty, útulné penzionky nebo pokojíky na farmách na přespání, netřeba připomínat.
