Rozhovor s Františkem Jandou, předsedou Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR
Na valné hromadě 20. listopadu jste byl zvolen předsedou svazu, který si klade za prioritu napravit deformaci vlastnického práva k půdě. Čeho konkrétně chcete docílit?
Neděláme si iluze, že něco zmůžeme v současných politických poměrech. Nyní hlavně očekáváme brzké parlamentní volby a nový pohled na záležitosti, které se nás týkají. Však také po tomto zemědělském výboru Poslanecké sněmovny bude co napravovat. Ale věříme, že ani za současného složení parlamentu neprojdou připravovaný zákon o nájmu zemědělské půdy či snad opětovná novela transformačního zákona. Senát je jednoznačně nepustí. Za nové vlády pak budeme usilovat o změny zákonů, které zatěžují vlastnické právo. Dnes to není možné, to jsme poznali. Snažili jsme se jednat s předsedou zemědělského výboru, nebo s ministrem, ale oni s námi absolutně nekomunikují.
Pozorujete, že by po vstupu do Evropské unie a v souvislosti s většími dotacemi přibývalo vlastníků, kteří se začínají více starat o svůj majetek, nebo přímo chtějí sami hospodařit?
Vlastníci půdy poznávají, kdo se podílí na jejich problémech, kdo jim krátí vlastnické nároky a zcela zřetelně to dávají najevo jako voliči. U nás jsou tři miliony převážně drobnějších vlastníků, kteří mnohdy žijí mimo venkov, a přesto se začínají zajímat o svá pole. Je to jedině dobře. V EU se jim díky různým programům otevírají nové možnosti. Příkladem jsou dotace na zalesňování. Především pro lidi, kteří žijí v blízkosti svých pozemků, začíná být zajímavé je užívat a myslím, že by to bylo i žádoucí. Je ale na škodu, že Pozemkový fond není vstřícný ke směnám pozemků. Pro vlastníky, kteří hospodaří a mají ještě další půdu ve vzdálenějších oblastech, by směna za státní pozemky v místě jejich hospodaření byla velká pomoc. Měl by to být i státní zájem, protože taková půda by dostala konkrétního vlastníka.
Jak vlastníci reagují na zatím neúspěšné snahy legislativně upravit podmínky nájemních vztahů? Slyší více na potřebu uzavírat dlouhodobé smlouvy, nebo to působí opačně?
Zrovna před pár dny mi přišel návrh smlouvy na pět let s nájemným 300 korun na hektar, což je hrozné. Samozřejmě chování uživatelů je individuální a podmínky jsou různé. Postarší lidé jsou stále většinou vystrašení, bojí se, aby jim vůbec někdo půdu obdělával. Určitě se dá ale říci, že vlastníci zbystřují a jsou si vědomi, že mají větší možnosti, i když zvyšování nájmů není populární asi nikde. Mnohdy také ještě neví, jaké příležitosti se jim otevírají, jaké dotace se nabízejí. My je nechceme je jenom nabádat, aby žádali větší nájmy, ale motivovat je k tomu, aby se sami začali ujímat pozemků a využívali evropských dotačních programů, hlavně těch agroenvironmentálních. Chceme rozšířit konkrétní pomoc vlastníkům, včetně poradenství.
Z hlediska půdy je půl roku členství v EU krátká doba, přesto, jsou patrné nějaké tendence? Cena se zatím příliš nehýbe.
Cena souvisí s omezováním vlastnických práv. Připravují se dlouhodobé nájmy, zastavují pozemkové úpravy, u státem podporovaných hypoték lze půdu prodávat jen těm, kdo na ni hospodaří. O jaké jednání o ceně za takových okolností může jít? Tím pádem nefunguje trh a ceny zůstávají stejné. Ukazuje se také, že obavy z výprodeje půdy cizincům byl záměrný humbuk, jehož smyslem bylo vyvolat opatření, aby vlastníci nemohli svůj majetek prodávat. Žádný výprodej cizincům nehrozí, to je jednoznačné. Když Švédsko vstoupilo do unie, vrhli se cizinci na jeho nejlepší půdu. To se u nás neděje.
Myslíte, že tedy působí devizový zákon, který má omezit prodej cizincům?
Listina základních lidských práv a svobod jasně chrání vlastnická práva i svobodné nakládání s půdou. Jsem přesvědčený, že listina je dokument větší právní síly než devizový zákon.
Co říkáte tomu, že na příští rok nejsou v rozpočtu peníze na pozemkové úpravy?
Je to poslední krok, který zapadá do cíleného omezování vlastníků. Prvním úderem bylo zrušení pozemkových úřadů v okresech, které se přičlenily jako odděleníčko k zemědělským agenturám. Dalším je systém IACS, který vůbec nerespektuje hranice vlastnických pozemků, a to si nenecháme líbit. Jsme členem ELO – evropské organizace vlastníků půdy, kde tyto věci otevíráme. Utlumení pozemkových úprav tím, že na ně vláda nedává peníze, je podle našeho názoru vyloženě politický záměr, aby nedošlo k narovnání vlastnických vztahů, aby se vlastníci nemohli dostat ke svým pozemkům.
Zájemců o nákup půdy se státní podporou přibývá. Vlastníci jsou tedy ochotni prodávat, i když cena zatím mnoho nestoupá?
Po desítkách let, kdy nemohli s půdou nakládat, protože trh v podstatě neexistoval, přistupují na prodej vlastníci, kteří si potřebují vyřešit majetkové poměry v rodinách, nebo je k tomu vedou naléhavé finanční potřeby. Po této první vlně zájem opadne, když za současných podmínek nemohou svobodně prodat půdu komu chtějí, ale jen tomu, kdo jim třeba roky neplatil nájem a mají s ním špatné zkušenosti. Přitom jinak než na hypotéky, které mohou využít jen dosavadní nájemci, nikdo půdu většinou nekoupí.
