Co přinese reformovaná agrární politika unie evropským a konkrétně českým zemědělcům? Zatímco ti žijí spíše v obavách, očekávání ekonomů jsou více optimistická, ukázala konference zamýšlející se nad budoucností společné zemědělské politiky. V úterý ji uspořádaly v Senátu spolu s jeho komisí pro rozvoj venkova Institut pro strukturální politiku IREAS a nadace Konrada Adenauera.
Reforma prospěje evropským zemědělcům a další snižování protekcionismu jim umožní lépe se uplatnit na světovém trhu, je přesvědčen Martin Banse z Institutu zemědělské ekonomiky Univerzity v Göttingenu. „Šance na celosvětovém trhu jsou větší než případná rizika. A tím, že od příštího roku přecházíme na přímé platby odpojené od produkce, tzv. decoupling, jen pomůžeme našim zemědělcům,“ tvrdí německý ekonom.
Stěhování obilí do nejpříhodnějších oblastí
Podle Tomáše Zídka z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky v Praze usnadní oddělení přímých plateb od produkce farmářům volbu, co pěstovat. Naznačil přitom, že některé komodity se z naší republiky jednou možná odstěhují. „Maďaři a Francouzi budou vzhledem ke klimatickým podmínkám umět lépe produkovat potravinářskou pšenici, u níž my budeme hůř konkurovat. Šanci máme u olejnin, kvalitního sladovnického ječmene nebo u krmné pšenice,“ řekl. K perspektivě tuzemské produkce by se mělo přihlížet u operačního programu a dotace směřovat do strategických komodit, poznamenává Zídek.
Opatření revidované společné zemědělské politiky znamenají podle prezidenta Agrární komory ČR Václava Hlaváčka zmenšení rozměru evropského zemědělství. „Důsledkem bude značná přeorientace zemědělců na plnění placených nevýrobních funkcí a diverzifikaci do ostatních odvětví,“ uvedl.
Osm na plochu, sedmnáct na farmu
Zatímco osm nových členských zemí bude i v příštích letech uplatňovat zjednodušený systém přímých plateb na plochu, tzv. SAPS, evropská patnáctka a spolu s ní i Slovinsko a Malta přecházejí na jednoduché platby na farmu, tzv. SPS, když některé státy si více či méně zachovají některé dotace spojené s komoditami, jak to povoluje reforma zemědělské politiky.
„Současný systém bychom měli uhájit do doby, než se v úrovni přímých plateb srovnáme se starými zeměmi. Pokud chceme udržet chov skotu, pěstování chmele, lnu a brambor na škrob, musíme tyto komodity podporovat zvláštními platbami co nejdéle,“ přimlouvá se Hlaváček.
Ministerstvo zemědělství předalo Evropské komisi k posouzení český návrh na dorovnávání přímých plateb, tzv. top-up pro nadcházející dva roky. Počítá se v něm s dotacemi na zmíněné komodity a zemědělskou půdu. „Diskusi očekáváme u podpory přežvýkavců přes velké dobytčí jednotky. Budou k tomu probíhat technické konzultace a do konce roku bychom se měli dozvědět více o realitě našeho požadavku,“ řekl Tomáš Kreutzer. U ostatních komodit v top-up by podle něho neměl být problém.
Otevřené otázky
Otázka, jaký systém plateb u nás bude od roku 2007, není stále zodpovězená. „Měli bychom přejít na platby na podnik, tzv. SPS, ale nejsou dořešené některé problémy. Například jak to bude s uplatňováním cross compliance (standardy zejména vůči životnímu prostředí, jejichž splnění bude podmínkou pro udělení podpor – pozn. red.),“ konstatoval Zídek. Dodal, že vyjasněný není také prodej práv k přímým platbám. „Je nejvyšší čas, aby se o tom u nás vzhledem k době legislativního procesu zahájila diskuse,“ vyzval s tím, že třeba Francie už přijala zákon o převodu práv k těmto dotacím.
Předseda senátní komise pro rozvoj venkova Jan Fencl se obává, aby požadavky na cross compliance nebyly pro nováčky přísnější než pro původní členy unie. Upozornil také na skryté riziko, kterým může být při platbách na farmu odlišný přístup vůči producentům ze stejných výrobních podmínek v nových a starých členských zemích. „V evropské patnáctce vycházejí platby na podnik z objemu podpor v období 2000 až 2002. Novým zemím ale EU narýsovala scénář, podle kterého si mají objem prostředků rozdělit na definované regiony. U nás by to bylo zřejmě na oblasti LFA a ostatní,“ řekl Fencl.
Přetahovat se budou se starosty
Co je vlastně cílem reformy společné zemědělské politiky? Chce stabilizovat současnou zemědělskou produkci, nebo získat prostor v nových členských zemích pro zboží s evropské patnáctky? Na otázky, které položil prezident Hlaváček, vybral i odpověď. „Unie nehledá vyvážený model, důkazem je revize cukerního pořádku,“ kritizoval. Sám rozděluje společnou politiku EU na dvě části: agrární pro původní členy a komunální pro nováčky. „Rozvoj venkova, to není zemědělství. Co ale bude páteří rozvoje venkova? Obávám se, že nebudeme mít konkurenty v německých nebo rakouských farmářích, ale ve starostech obcí a měst či občanských sdruženích, které budou bojovat o peníze ze strukturálních fondů,“ naznačil v souvislosti s novým Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova a finančních perspektivách na období 2007 až 2013.
Pomůže i český jazyk
Co od budoucnosti očekávají soukromí zemědělci, shrnul zahraniční tajemník jejich asociace Michal Pospíšil: „Lidé na rodinných farmách chtějí znát jasné cíle národní politiky srozumitelné v českém jazyce, nikoli v tzv. eurospeaku. Znát pravidla pro financování na pět let. Potřebují jednoduchou administrativu podpor a požadují průhlednost v rozhodování, třeba by rádi věděli, co se děje s projektem, který předložili. Uvítali by i jasná pravidla pro kontrolu evropské legislativy. Chtějí, aby informace dostávali včas a na odpovídající odborné úrovni. Důležité pro ně je, aby stát a EU příliš nezasahovaly svými byrokratickými vlivy do jejich hospodaření.“ Jak ale Pospíšil poznamenal, ani letos nejsou pravidla stálá. „K tomu rodinné farmy poznávají, že stejně jako neměly stejnou startovní čáru dříve, nemají ji ani v unii,“ dodal představitel Asociace soukromého zemědělství ČR. Označil přitom za pozitivní pro budoucnost, že přesto se tyto farmy rozvíjejí a zvětšují své hektarové rozlohy, navíc mají pokračovatele.
Do barevného rastru:
Půjde to i bez dotací
„Evropští zemědělci ztrácejí pozice na světovém trhu, ač k jejich ochraně existují politické prostředky. Ale ukazuje se, že není zapotřebí tolik dotovat export. Kupříkladu velký podíl pšenice nebo drůbeže a vepřového masa se vyváží bez subvencí,“ uvedl v Senátu ekonom Martin Banse. Konstatoval, že zemědělské podniky pronajímající si půdu jsou v podstatě schopny vyrábět obilí za světovou cenu, když přímé platby jim nezůstávají, ale odcházejí k vlastníkům pozemků. Agrární ochrana a cenové intervence podle něho neprospívají zemědělcům, resp. jen minimálně, efekt z podpor je pro ně čtvrtinový. „Při novém systému získá prvovýrobce kolem 45 procent podpor, pronajímatel půdy 50 procent a v tržním procesu se ztratí pouhých pět procent, zatímco nyní je to asi třicet procent,“ porovnal zastánce reformované politiky. Je také přesvědčen o tom, že ceny na světovém trhu nebudou klesat, jako tomu bylo v minulosti. „Roste poptávka po potravinách, zejména po obilí a živočišných výrobcích, přitom růst zemědělské produkce se zastavil. Navíc kolísání cen bude omezeno liberalizací obchodu. Toho by němečtí i ostatní evropští zemědělci měli využít,“ doporučuje Banse. Německé sedláky považuje za vzdělané, pilné, hospodařící v dobrých podmínkách s příznivým klimatem, orientující se na řadu specialit, což se podle něho dá říci také o českých zemědělcích. Na příkladu hovězího masa Banse ilustroval příznivou tvář decouplingu: Produkce podle očekávání klesne asi o tři procenta, ale ceny stoupnou zhruba o šest až sedm procent.