Bez úprav krajiny a jejího postupného vyčištění od starých ekologických zátěží neexistuje podle zoologa Miloše Anděry naděje na zvýšení populace zajíců, kteří začali ubývat v druhé polovině minulého století.
O počtech zajíců výmluvně svědčí čísla odstřelů. "Zatímco v 70. letech to byl milion ročně, v současnosti je to desetina," řekl zoolog. Za nesmyslné považuje vedoucí zoologických sbírek Národního muzea snahy myslivců doplnit počty zajíců dovozem. "Je to pro ta zvířata pouze stres, na nové podmínky si nezvyknou," soudí.
Aby lidé vídávali zajíců na polích víc, musejí se podle něj změnit podmínky, ve kterých zvířata žijí. Ačkoli jsou zajíci obyvateli české krajiny odedávna, lidé o nich často málo vědí. Například právě v těchto dnech přichází pro zajíce velice rizikové období. Mají totiž složité zažívání a po skončení žní si hodně z nich nezvykne na novou stravu. "Někdy se zdá, že letos už se počty zvýší, pak ale přijde sklizeň, která znamená pro přežití zajíců velké riziko. Ve střevech mají mikroflóru, která se nedokáže rychle přizpůsobit změně stravy, a po žních hynou na zažívací potíže," popsal Anděra jednu z mozaiky příčin ubývání zajíců.
Dříve, když místo velkých lánů byla krajina rozdělena na menší pole, byli zajíci zvyklí na pestřejší stravu a jídelníček nemuseli nikdy měnit radikálně. Další příčinou ubývání zajíců je zamoření prostředí těžkými kovy a pozůstatky umělých hnojiv používaných v 60. letech. Nemalou měrou se na úhynech podílí také doprava. "Například na dálnici z Prahy na Plzeň hned za hlavním městem není silnice oplocená, krajina by tam zajícům byla jinak příznivá. Obecně je na dálnicích málo zvířecích podchodů," míní Anděra.
