Není všechno zlato, co se třpytí. Tak nějak by se dal charakterizovat reálný pohled na často deklarované výhody společného evropského trhu agrárních komodit, jehož součástí se letos stali i tuzemští producenti vajec. V průběhu doby zřejmě převáží výhody, nicméně zatím se zdá, že hlavním problémem pro ně není evropská konkurence, ale chování úřadů a obchodních partnerů na tuzemském trhu. A to se netýká jen podniků slabých, ale i dobře prosperujících firem, jako je například Druko Střížov s. r. o. nedaleko Přeštic na Plzeňsku.
Podle ředitele společnosti Františka Svobody patří Druko s ročním průměrem 314 vajec na slepici a s moderní evropskou technologií mezi pět předních podniků v oboru. Objem produkce pak podnik řadí do první desítky, ze zhruba čtyřiceti hlavních výrobců vajec u nás. Loni společnost vyprodukovala zhruba 59 milionů vajec, a její obrat se ročně pohybuje kolem sto milionů korun.
Spokojená slepice
Drůbežářský podnik, který dnes zaměstnává asi 40 pracovníků, byl před privatizací součástí státního statku Přeštice a společnost Druko zde působí přes deset let. Hlavním úkolem nového majitele bylo podle Svobody dohnat skluz v technologickém vybavení. Dnes firma odchovává kuřice v odchovnách s kapacitou zhruba 140 tisíc kuřat jednorázového zástavu. Samotný chov nosnic probíhá v šesti halách vybavených moderní technologií od firmy Kovobel, jejíž součástí je i centrální sběr vajec italské provenience. Jeho prostřednictvím se dostane vejce bez doteku lidské ruky od nosnice až do třídicí linky. Kapacita hal byla původně asi 210 tisíc nosnic, ale v současné době, kdy byl podnik nucen přejít na evropské normy, které požadují minimální prostor 550 cm čtverečních podlahové plochy na nosnici, činí kapacita asi 187 tisíc slepic. Přestavba klecí v jedné takové hale, kde je ustájeno kolem 36 tisíc nosnic, přišla zhruba na sedm milionů korun a k tomu je třeba připočítat ještě investice do třídírny, na značení vajec, skladovou technologii a na splnění řady hygienických norem.
„Mohli bychom dlouze diskutovat o tom, co je to spokojená slepice. Podle zelených je to ta, která se může někde proběhnout a roztáhnout křídla. Slepice v klecích jsou ale pro klecové chovy vyšlechtěné. Jsou tak chovány po mnoho generací, mají stoprocentní servis, stálý přísun vody, ideální složení krmiva a veškerou hygienu. Takže kdybychom je pustili ven, myslím, že by se trápili mnohem víc než v klecích,“ uvažuje Svoboda. Možná důležitějším aspektem chovu slepic je však podle něj kvalita a hygiena konečného produktu, tedy vejce. „To z klecového chovu pro spotřebitele skýtá daleko méně zdravotních rizik, než z chovu volného. Zejména po stránce mikrobiologické. U volných chovů totiž nelze výběh desinfikovat, objevují se cizopasníci, kteří už z klecových chovů vymizeli, atd. V okamžiku, kdy tyto problémy překročí únosnou míru, zvýší se infekční tlak a ten volný chov bude třeba chránit, například podáváním antibiotik nebo použitím razantních desinfekčních prostředků. A to se pochopitelně projeví i v horší kvalitě vajíčka,“vysvětluje.
Trh se změnil
Po vstupu České republiky do Evropské unie přestal podle Svobody tuzemský trh s vejci v podstatě existovat, protože jeho podobu nyní určuje trh středoevropské především německý. „Bohužel produkci a trh vajec u nás také ovlivnil, a musím dodat, že negativně Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který udělil některým členům Drůbežářské unie desetimilionovou pokutu jenom za to, že drůbežáři odmítli svoji produkci prodávat za cenu nižší, než výrobní náklady,“ stěžuje si. Podle jeho slov byla v době jednání většina producentů vajec v kritické ekonomické situaci a dohody, které jim měli pomoci, se netýkaly výše ceny. „Domluvili jsme se pouze na tom, že už nebudeme prodávat pod výrobní cenu a tu má přeci každý výrobce jinou,“ konstatuje. Přesto ale na Druko připadlo zaplatit 1,2 milionu korun z udělené pokuty. Drůbežáři se ale ještě nevzdávají a proti rozhodnutí podali odvolání ve formě rozkladu. Jak celý problém dopadne, je však zatím nejisté. „Úřad pro ochranu hospodářské soutěže tímto rozhodnutím zasadil tuzemským producentům vajec smrtící ránu a myslím, že to rozhodně nebylo fér,“ uzavírá Svoboda.
Většina u nás vyrobených vajec se také v České republice prodá, přitom téměř tři čtvrtiny produkce jdou přes obchodní řetězce. Smluvní podmínky, za kterých tam lze prodávat, jsou však maximálně tvrdé. Dodavatel, je podle smluv uzavíraných s řetězci povinen dodávat, a vyplnit kdykoli jakoukoli objednávku, přitom obchodní řetězec nemá vůči dodavateli povinnost žádnou. „Z jejich strany neexistuje žádný závazek, ani co se týká odebraného množství. Oni pouze kladou podmínky. A my proti nim nemáme šanci protože při vyrovnané nabídce a poptávce jsou tyto řetězce silnější. Všude v Evropě se prvovýrobci sdružují, aby obstáli, a stát to podporuje. U nás podpora v podstatě neexistuje,“ říká Svoboda.
Podle něj si u nás každý obchodní řetězec vybudoval hned po příchodu několik prodejních hal a ty ostatní pak postavil za poplatky, které vybral od dodavatelů. „Jeden z nejsilnějších obchodních řetězců tak jen při sečtení skonta, regálného, poplatků za letákové akce a zalistovacích poplatků, získal celkem jedenáct procent z celkového obratu prodaných vajec. Podle našich odhadů, jenom na komoditě vejce dostaly touto formou obchodní řetězce za poslední rok zhruba 40 milionů korun. To znamená, že kdyby prodávaly vejce jenom za ceny, za které je nakupují, tak by jim 40 milionů korun zůstalo,“ vysvětluje Svoboda. V chování řetězců jsou ale podle něj podstatné rozdíly. „Zatím nejseriózněji ze všech obchodních řetězců se chová vůči dodavatelům Lidl, který ze zmíněných poplatků nepožaduje nic, pouze tlačí na co nejnižší cenu,“dodává.
Do Evropy to jde ztuha
Export se na celkovém obratu firmy podílí deseti až 15 procenty, přičemž vedení firmy při mezinárodních obchodních aktivitách využívá bohatých zkušeností z minulých let, kdy Druko například vyváželo vajíčka do zemí bývalé Jugoslávie, kuřice do Německa, nebo na Ukrajinu. „Vždycky jsme se snažili být pružní v obchodě, protože nestačí jen vyrobit, ale musíte především prodat“ říká Svoboda. Po vstupu do unie se sice export velmi výrazně zjednodušil, odpadly celní a veterinární kontroly, což je obrovská výhoda, ale na druhou stranu jsou firmy zatíženy vynucenými investicemi, které často neplatí ani ve starých členských zemích. „Jak jsme vybaveni my v Čechách a jak jsou vybaveni obdobné podniky v zemích původní patnáctky se vůbec nedá srovnat. I když my budeme couvat, tak nás mají evropské podniky stále ještě co dohánět. Jenomže naše vlastní orgány si vymýšlejí takové požadavky, které nejsme schopni ekonomicky ustát,“ konstatuje.
Přesto je ale pro české producenty vajec obtížné proniknout například na německý trh. „Německo, které mělo podle prognóz dovážet osm milionů vajec denně, má najednou přebytek vajec dovezených ze Španělska, Itálie nebo z Řecka. Podle mého názoru je to důsledek skutečnosti, že zásady welfare, které od nás unie striktně vyžaduje, se v těchto zemích prostě nedodržují,“ soudí Svoboda. Za druhý diskriminační faktor pak považuje německé nevládní organizace, které sdružují podniky dodávající vejce na německý trh, bez jejichž souhlasu nelze v Německu prodávat přímo do maloobchodní sítě. Za souhlas však tyto organizace však požadují jedno procento z výroby podniku, a to ještě před tím, než se v německých obchodech prodá první vejce.
Pozitivně by naopak mohl otevřený evropský trh působit při získávání krmiva. „Je otázkou, zda nám i v budoucnu dokáží naši současní partneři dodávat ve všech ukazatelích kvalitní krmivo za přijatelnou cenu. Naši domácí zemědělci jsou totiž na rozdíl například od těch bavorských kráceni na přímých platbách, takže bavorské obilí je dotováno podstatně víc, než české a může být tedy levnější. Přitom výrobní náklady tam i tady jsou v podstatě stejné,“ tvrdí Svoboda s tím, že už nyní začínají z německé strany chodit první nabídky.
Podle jeho slov však může být evropský trh pro českého zpracovatele výhodný pouze za předpokladu, že bude schopen přežít. Hlavním problémem je totiž kapitálová vyčerpanost našich podniků, která je důsledkem především vynucených nezbytných investic. „Přestože v závěru loňského roku i v prvním čtvrtletí letošního prodávali producenti vajec za slušné ceny, mnozí ještě nedohnali ztrátu, kterou měli v předchozím období,“ vysvětluje ředitel. ale optimisticky dodává, že pokud budou v Evropské unii platit jednotné zásady pro výrobu vajec, tedy stejné pro Českou republiku jako například pro Španělsko či Řecko, mají naši drůbežáři velkou šanci na úspěch. Pokud ovšem budou v těchto zemích platit jiná měřítka, nastanou velké problémy. Od evropských předpisů a norem se také budou odvíjet investice společnosti v následujících letech. „Zatím ale není jasné, jaké chovy bude unie v budoucnu podporovat,“ uzavírá Svoboda.
