O současné pozici České republiky k reformě Společné zemědělské politiky Evropské unie a o prioritách, které bude při její přípravě prosazovat česká strana.
Mohl byste charakterizovat současnou pozici České republiky k reformě Společné zemědělské politiky EU (SZP)? Co považujete za její priority a v čem se liší pohled české strany a unie na tuto reformu?
Předně Česká republika bude vždy podporovat reformní kroky, které povedou na jedné straně ke zjednodušení zatím stále komplikovaného mechanismu SZP a na straně druhé zachovají příjmy zemědělců. Při jednáních o reformě bude mít česká strana vždy na paměti dvě věci. Za prvé reformou se musí zvyšovat konkurenceschopnost zemědělství Evropské unie vůči světu, jinak se to zle odrazí na tržních cenách a odbytu komodit i na vnitřním trhu EU a potažmo na trhu ČR. Za druhé musíme vždy usilovat, aby při reformních krocích nebyly poškozeny zájmy České republiky. A teď tím mám na mysli například případné změny výrobních kvót apod.
Rozdíly mezi naším postojem a postojem jiných zemí zcela logicky existují. Mohu jmenovat alespoň ten nejzákladnější rozdíl: Například česká republika se díky struktuře svého zemědělství bude vždy bránit tomu, aby byl zaváděn nějaký horní strop pro dotace na farmu nebo aby docházelo k přehnanému zvýhodňování malých farem vůči velkým farmám. Máme za to, že jsou-li velké farmy dobře manažersky řízené, jsou vysoce konkurenceschopné a jako takové v ostré konkurenci celosvětového zemědělství mohou přežít.
Jaké stanovisko zaujme Česká republika ke změnám SZP u cukru?
Naše pozice je jasně vydefinovaná: Pokud bude docházet ke snižování minimálních cen v sektoru cukr-cukrovka, a je to v logice zvýšení konkurenceschopnosti evropského cukru, pak musí být toto snížení kompenzováno farmářům v přímých platbách na farmu. Pokud má dojít ke snižování kvót, v žádném případě nepodpoříme snižování kvóty A. O snižování kvóty B může být řeč, ale poměrně vůči všem státům stejným metrem. V principu budeme vždy podporovat model regulace trhu s cukrem, který nepovede k dalšímu dramatickému snižování výroby cukru, neboť cukrovka do našich končin patří a bylo by proti logice věci, abychom dováželi cukr pro domácí spotřebu, když si jej zde za poměrně solidních nákladových podmínek dokážeme vyrobit.
Máte už jasno ve struktuře doplňkových přímých plateb (top-up), které budou vypláceny z národního rozpočtu v letech 2005 až 2006 ?
Předně je třeba říci, že podmínky našich top-upů pro roky 2005 a 2006 budou muset být už schvalovány Evropskou komisí. Nicméně naší snahou je zachovávat kontinuitu v podporách, a proto se budeme snažit navázat na dotační tituly, které platily v letošním roce. Tím, že do hry vstupují v některých bodech relativně nejasná pravidla EU pro výpočet obálek pro národní dorovnání v jednotlivých sektorech, tak dnes nemůžeme říci, že něco s jistotou bude tak, jak si naplánujeme. Velice bude záležet na přístupu Evropské komise a na jejím výkladu pravidel. Principielně však ve spolupráci s VÚZE a jihočeskou univerzitou připravíme návrh top-upů na příští rok, který podrobíme diskusi mezi zemědělskou veřejností a následně projednáme s Evropskou komisí. Vše chceme zvládnout zhruba do konce října či do listopadu 2004, abychom stihli vydat příslušné nařízení vlády, podle kterého se pak top-upy budou poskytovat.
Jak dnes funguje komunikace našich resortních orgánů s orgány unijními?
Vstupem ČR do EU se vlastně uzavřela jedna kapitola, kdy naši experti jezdili do různých Výborů a pracovních skupin s mandátem pozorovatelů, a nyní se stav změnil tak, že z pozorovatelů se stali řádní členové se všemi právy a povinnostmi. To znamená, že díky jejich účasti na zasedáních, získáváme přehled o tom, co nového je v přípravě, jaký je postup, včetně finálního produktu. Obdobný postup je aplikován i v případě žádostí na Evropskou komisi. Příprava se odbývá v rámci resortu popřípadě ve spolupráci s jinými resorty a konečné stanovisko se zasílá prostřednictvím Stálého zastoupení České republiky při ES na EK. Pokud to tedy shrnu - proceduální stránka vzájemné komunikace byla půl roku před vstupem ve „zkušebním režimu“, aby se jednak odstranily případné nedostatky v nastaveném systému, ale především, aby se naši delegáti, „vyslanci“ za českou agrární politiku, dokonale sžili s novým prostředím. Nyní je na nich, jak a jakým způsobem budou hájit zájmy české strany.
