V Ústeckém kraji žije také poslanec, člen zemědělského výboru sněmovny Josef Bíža (ODS). Současně je krajským zastupitelem a starostou obce Mšené – lázně na Litoměřicku. V každodenním životě tak dobře vidí, jak přijímaná legislativa ovlivňuje život na venkově.
Jako zákonodárce musí přiznat, že menším podnikatelům házejí nové předpisy spíš klacky pod nohy. „Pořád chceme někoho řídit, ale jen odrazujeme lidi, kteří se chovají poctivě. Výška daní je neúnosná a k tomu se přidávají další zátěže, nyní třeba chystané kolkování lihovin nebo povinné registrační pokladny,“ jmenuje příkladem dva návrhy z poslední doby, které sněmovna postoupila k dalšímu projednávání. Sám hlasoval proti nim.
Jak se ztrácí pracovní příležitosti
„Malý výrobce lihovin v naší obci už propustil jednoho člověka a asi utlumí produkci, i když odbyt na ni má. Zákony mu ale neskutečně komplikují podnikání, počínaje třeba placením zálohy spotřební daně na půl roku dopředu. Původně měl uhradit asi čtyři miliony korun, ale protože na všechno jsou zase výjimky, stačí nakonec deset procent z této částky. K tomu musí doložit, že nikde nedluží na daních a zdravotním a sociálním pojistném. Tři měsíce před koncem pololetí ovšem musel o tatáž potvrzení žádat znovu, aby mu stát prominul vysokou zálohu na druhou polovinu roku. Při odběru lihu musí složit celou výši spotřební daně, kterou mu po měsíci celní úřad vrátí, ale pro výrobce je to milion korun, s nímž si po tu dobu hraje někdo jiný. Nově se má přidat kolkování lihovin a jeden kolek ho prý vyjde na pět korun, když různé druhy alkoholu vyrábí v omezené sérii,“ popisuje starosta anabázi místního podnikatele, jehož činnost má blízko k zemědělství, když odebírá obilní líh.
Nesmyslný zákon o pachtu
Předloha chystaného zákona o pachtu, kterou poslanec Bíža považuje za naprosto zbytečnou, se nyní zastavila v zemědělském výboru. „U nás pronájmy půdy fungují na základě dohody, a to je nájemné zpravidla vyšší než v jiných oblastech. Určitě nedochází k tomu, že by vlastník každý rok pronajímal pole někomu jinému.“
Za chybu považuje pomalý postup pozemkových úprav, což je celorepublikový problém. „U nás jsou hotové pouze na jediném katastru ze sedmi.“
Kraj uvolní dotace na hnojení
Litoměřicko postihly povodně v roce 2002 velmi drasticky. „Lidé se ale rychle vzpamatovali, pozemky dali do pořádku a příští rok opět hospodařili,“ těší Josefa Bížu, který se angažoval především v nápravě škod na závlahách, jejichž nezbytnost se prokázala hned v následujícím suchém roce. Připomíná, že ministerstvo zemědělství tehdy poskytlo na opravu závlah čtyři miliony korun a kraj 400 tisíc korun. Letos na podzim mají pěstitelé z vyplavených oblastí dostat dotace na hnojení, kterým se doplní organická hmota do půdy. Ministerstvo životního prostředí má podle Bíži uvolnit asi 14 milionů korun, z kraje by měly přijít další asi tři miliony korun.
Jako krajský zastupitel by určitě přivítal, kdyby se více peněz rozdělovalo přímo z kraje než z centra. „Kraj má k lidem blíž,“ zdůrazňuje.
„V sedmimiliardovém rozpočtu Ústeckého kraje je asi jedna miliarda korun volně k rozdělení. Nelíbí se mi, že peníze šly loni na průmyslovou zónu na bývalém letišti v Žatci. Přednost bych dal rozvoji malého a středního podnikání, včetně zemědělství, kde by se ve finále mohlo zaměstnat daleko více lidí. Přednostně by se měla podporovat drobná výroba, která by se zužitkovala v nejbližším okolí,“ přál by si zastupitel. Jak dodává, zapomínat by se nemělo ani na udržování krajiny, na podporu lázeňství a turistiky. „Na venkovskou turistiku navazuje chov koní, který se v našem kraji docela rozšiřuje. Zemědělců už ubývat nebude, ale budou si muset najít nějakou doplňkovou činnost,“ je přesvědčen Bíža. Jako starosta vidí určité možnosti ve výpomoci obcím, hlavně při sekání trávy. Zatím se spíše setkává s nezájmem ze strany zemědělců. „Je pro ně jednodušší, když si vyřídí dotace od státu, ale jsou to pořád jedny peníze z rozpočtu, které pak chybějí třeba na školu,“ poznamenává. Další příležitosti jsou podle něho v agroturistice nebo třeba při údržbě rozšiřující se sítě cyklostezek.
