Co čeká naše zemědělství?

Co čeká naše zemědělství po vstupu do Evropské unie? Jaké mu tato změna poskytuje možnosti a jakou má šanci tyto možnosti využít? Jak se bude dále vyvíjet zemědělství a potravinářství nováčků nových členských států unie? Jaké dopady bude mít rozšíření na agrární sektor celého společenství? Jaký vliv bude mít probíhající reforma a její nástroje? Na tyto otázky se snaží odpovědět studie rakouských autorů Zdenka Lukase a Josefa Pöschla, jejíž překlad vydává v těchto dnech Ministerstvo zemědělství ČR.

Za přistupující země studie považuje země střední a východní Evropy (ZSVE), tedy osm čerstvých nováčků - ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko a Slovinsko - a Bulharsko spolu s Rumunskem, které by se měly stát součástí EU pravděpodobně v roce 2007. Studie si všímá zahraničního obchodu, vývoje cen i kurzů, struktury podniků před reformou zemědělství i po ní, srovnává vývoj cen zemědělských výrobců a cen vstupů. Rozebírá i stav potravinářského průmyslu, jeho jednotlivých oborů a nastiňuje možné dopady vstupu na jednotný trh. Předpovídá vývoj poptávky po potravinách v nových zemích unie po roce 2010 v souvislosti s předpokládanými změnami reálných příjmů obyvatelstva. Při svých odhadech počítá se čtyřmi pravděpodobnými scénáři dalšího vývoje.
Studie samozřejmě bere v úvahu, že zemědělství ZSVE není jednolité. Stejné nejsou ani podmínky, do nichž je zasazeno, ať již to jsou podmínky přírodní, či ekonomické. Vstup do unie se může výrazněji dotknout států s vyšší ochranou trhu zemědělských komodit, než má unie. Tyto státy mohou očekávat, že kromě agrárního zboží ze zemí unie budou na jejich trh ve větší míře pronikat i zemědělské komodity z třetích zemí. Podle autorů studie tak například v případě Polska klesly po prvním květnu celní sazby ze 43,7 procenta na 13,4 procenta.
Zajímavé závěry
Stejně jako bruselští úředníci počítá studie s tím, že zemědělské podniky v ZSVE by se po vstupu měly těšit z vyšších příjmů, ať již díky vyšším cenám, nebo větší podpoře. Na druhé straně však autoři upozorňují na to, že tento pohled je poněkud zjednodušený a nepočítá s možným pohybem cen vstupů do zemědělství. Růst příjmu zemědělců proto nemusí zdaleka být tak výrazný a může se stát, že v delším horizontu by mohl naopak hrozit jeho pokles.
Autoři se mimo jiné dotýkají i faktu, že při přístupových jednáních kladly ZSVE rozhodující důraz na úroveň přímých plateb. Ty se však budou i nadále odvozovat od referenčních ploch a výnosů stanovených v Kodani, které vycházely z období, v němž zemědělství nováčků zápasilo s důsledky transformace. Pokud se tedy nezmění pravidla společné zemědělské politiky, budou mít naši zemědělci i po roce 2013 nižší přímé platby na plochu než jejich kolegové v zemích původní patnáctky.
Zajímavý je i pohled autorů na budoucí šance velkých a malých podniků, podniků, které se snažily modernizovat a přizpůsobit evropským požadavkům a těch, které do své budoucnosti neinvestovaly.
Co se může stát
Detailní rozbory a srovnávání vedou k různým závěrům. Jedním z nich je třeba konstatování, že ve všech zemích střední a východní Evropy (ZSVE), ať již těch, které se již nyní staly členy unie, nebo do ní teprve v blízké době mají vstoupit, není zdaleka vyčerpán potenciál zemědělské produkce. Autoři nastiňují možnosti, které by nastaly, pokud by unie byla - například tlakem Světové obchodní organizace WTO - nucena odbourat všechna opatření, jež omezují nabídku zemědělské produkce, a také vnější ochranu svého trhu. Pravděpodobným důsledkem by byl pokles farmářských cen a v konečném důsledku zvýhodnění podniků hospodařících v příznivých oblastech, tedy zejména maďarských, bulharských a rumunských.
Nač se zaměřit
S předpokládaným vzrůstem příjmů obyvatel ZSVE po vstupu do unie by se měla také zvyšovat jejich poptávka po potravinách - studie odhaduje nárůst až o jednu třetinu. Tuto zvýšenou poptávku by mohly pokrýt přebytky členských zemí unie. Větší šanci uspět v konkurenci budou přitom mít kvalitní potraviny s vyšší přidanou hodnotou a s přijatelnými cenami.
Na vyšší výrobky s vyšší přidanou hodnotou by se ostatně měly potravinářské podniky soustředit již nyní, pokud chtějí uspět v konkurenci jednotného evropského trhu. Stejně tak by měly klást větší důraz na obchodní značky a nezapomínat na přiměřenou úroveň cen.
Snižování nákladů výroby nebude patrně jedinou a nejsprávnější možností pro přežití evropského zemědělství. Jeho přírodní podmínky většinou nedovolují, aby dokázalo účinně konkurovat jiným oblastem v produkci obilí. Půjde spíš o to, aby evropští zemědělci byli schopni nabídnout produkty mimořádné kvality, které najdou své zákazníky schopné a ochotné zaplatit vyšší cenu. To by například znamenalo větší zaměření na ekologické zemědělství. Tomu však chybí potřebné prodejní struktury.
To je jen několik málo ukázek z některých myšlenek publikace Možnosti a bariéry rozvoje zemědělství v ZSVE v rámci EU-25, kterou vydává MZe v omezeném nákladu. Distribuuje ji odbytové oddělení Ústavu zemědělských a potravinářských informací (ÚZPI, Slezská 7, 120 56 Praha 2, uzpi@uzpi.cz).