Oba hlasovali pro vstup do Evropské unie. Dnes jsou ale z mnoha věcí rozpačití. „Přebíráme sice unijní společnou politiku, ale v našem státě se toho zase tolik nezmění. I nadále se tu všechno dělá pro velké celky. Kde je konec evropskému modelu zemědělství?“ ptají se otec a syn Sochorovi z Dolan na Pardubicku. Třeba teď se dozvídají o povinnosti vést kvůli některým dotacím podvojné účetnictví. Už předem se obávají, kolik takových průšvihů se ještě provalí.
Slibům o padesátiprocentních dotacích na nákup strojů se už jen smějí. A předčasný odchod do důchodu? „Zase se to u nás vymyslí tak, abychom program nemohli využít,“ trpce konstatuje soukromý zemědělec Jan Sochor. Stejné jméno nosí i jeho osmadvacetiletý syn. Každý má své IČO, takže by mladý farmář splnil požadovanou podmínku nejméně dva roky samostatně hospodařit, než plně převezme otěže po svém otci. „Ale proč bych měl jednou hospodářství od táty kupovat? Zadlužím se, zbytečně budu platit odhady pozemků a dalšího majetku, zhorší se mi finanční zdraví pro operační program a táta zase odvede státu spoustu peněz na daních. To je neslýchané a pro rodinné farmy nepřijatelné,“ rozhořčuje se mladý muž nad českým podáním programu, přebíraným z Evropské unie, kde to ale myslí jinak.
Rok od roku je to lepší
Do práce na farmě, která se věnuje výhradně rostlinné výrobě, je plně zapojen také šestadvacetiletý Tomáš. Dohromady hospodaří na 230 hektarech, které čtyřčlennou rodinu v pohodě uživí.
Začátky ale byly krušné. Zpustošený statek s dvaceti sedmi hektary, o navrácení ukradeného majetku se Jan Sochor musel soudit. Dnes stojí na místě ruin téměř kompletně nové hospodářské zázemí a novostavba obytného domu, do něhož se celá rodina přestěhovala z Pardubic. Na venkově natrvalo zakotvili i oba synové - mají tu přece práci, která je baví.
„Je to rok od roku lepší,“ hodnotí společné hospodaření syn Jan. S tím, jak přibývaly hektary, dalo se investovat více do strojů, postupně se zvyšovaly hektarové výnosy a dál rostou, protože je díky vyšším tržbám zase víc peněz na ochranu a hnojení, i když stále ne tolik, jak by si precizní pěstitelé představovali.
„Vždycky se říkalo Dolany, zlatem kovaný a něco na tom je,“ podotýká sedlák, který více pamatuje. Jen úrodná zem by nestačila, polí si také musí člověk hledět. A díky tomu je možné, že v loňském suchém roce jim řepka dala z hektaru čtyři tuny, jarní ječmen 5,5 tuny, pšenice sedm tun a čistý výnos cukrovky byl 58 tun. „Ale dá se říct, že je to práce od Nového roku do Silvestra. Když nejsou na poli, vyřizují jiné věci, hlavně papíry, a těch se kolem sedlačiny nabaluje čím dál víc,“ poznamenává paní Sochorová.
Přibrali by i další půdu
Nechodí a nepřemlouvají vlastníky, ať jim pozemky přepustí. „Spíš nám je někteří majitelé nabídnou, když nejsou s dosavadním nájemcem spokojeni,“ vysvětlují. Půdu se Sochorovi snaží také nakupovat, svých mají asi třicet hektarů. „Je to těžké a jde to pomalu. Váháme, jestli investovat do půdy nebo do strojů, které zase ulehčí práci. Jenže bez polí nám technika nebude k ničemu,“ dobře vědí. Na pronájem pozemků mají většinou smlouvy s dlouhou výpovědní lhůtou. Není prý problém se s lidmi dohodnout. „Nájemné budeme muset zvednout, když teď budeme dostávat dotace z unie,“ počítá Jan Sochor starší.
Doposud téměř žádné podpory od státu neměli, využívali pouze program uvádění půdy do klidu, zelenou naftu, dotace úroků z Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, jednou obdrželi odškodnění za sucho. „Platby na hektar, které od letoška máme mít díky unii, jsou samozřejmě milé. Okamžitě ale odstartují kromě zdražení nájemného a ceny půdy také růst cen vstupů – osiva, hnojiva atd. A také se díky vyšším podporám nadechnou podniky, které jsou před krachem,“ dodává mladý zemědělec. Také se mu nelíbí, že dotace dostávají i podniky, které se nesnažily vypořádat závazky vůči oprávněným osobám. „Vím, že to pro ně byla velká zátěž, ale znám spoustu těch, kteří se vyrovnaly. I když to pro ně bylo složité, teď mají čistý štít.“
Zkusí aspoň projekt na traktor
Na stroje si Sochorovi jako správní chlapi potrpí. Říkají sice, že dá starosti neustále obměňovat strojový park, jezdí po výstavách, předváděcích akcích, na Dny Zemědělce. Je ale vidět, že je to baví. Na předloňském Techagru si koupili velkou secí kombinaci Kverneland a traktor John Deere. V minulém roce si pořídili pluh Kverneland s drobicím zařízením. „Dali jsme sice hodně peněz za „kus železa“, ale vklad se v celkové ekonomice vrátí,“ obhajuje investici syn Jan, který k mechanizaci vždycky tíhnul a podle toho si vybral obor na střední škole. Aby mu nechyběly všeobecné znalosti, na zemědělské univerzitě už pokračoval na agronomické fakultě.
Minulý týden si farmáři přivezli do Dolan kombajn Claas Lexion. Vzhledem k „nižší“ ceně je jasné, že není úplně nový. Původně sice pomýšleli na nový a uvažovali, že by zkusili štěstí v operačním programu. Žádal by pochopitelně syn, který by si připsal body za mládí, také za finanční zdraví mu vychází nejlepší ohodnocení.
„Už jsme ale vystřízlivěli z představ, že budeme dostávat padesátiprocentní dotace na novou techniku jako sedláci v Německu. Dokud si na kombajn nevyděláme, tak ho mít nebudeme,“ smiřují se. Zcela odradit se ale nenechají a hned v první vlně syn podá projekt na nákup traktoru John Deere. Když dotaci nezíská, s obchodem ještě počká.
Byrokracie na vzestupu
Papírování, které se zpravidla v denním programu soukromých zemědělců přesouvá na večer, stále přibývá a bude hůř. „Otravuje nás vyplňovat stohy formulářů. I když používáme jen uznané osivo, musíme pro Družstvo vlastníků odrůd pracně vypisovat, co v jakém katastru sejeme. K tomu hlášení pro statistiku, šílené peripetie se zelenou naftou. Jen díky Asociaci soukromého zemědělství ČR se dozvídáme, že musíme mít podvojné účetnictví, když chceme podpory ze strukturálních fondů. To je jasná diskriminace sedláků, protože skoro každý má jednoduché účetnictví, které si doma dělá sám. Takhle bude muset navíc platit účetní, nebo po večerech studovat podvojné účetnictví.“
Pro sedláky, kteří za sebou nemají administrativní štáb, je narůstající byrokracie velkou tíhou. „Jen kolikrát jsem byl na zemědělské agentuře kvůli půdním blokům, raději ani nemluvit. Ač se lidé na agentuře ohromně snažili, za což jim velice děkuji, těžko se evidence ne jejich vinou dávala do kupy. Ve velkém podniku na to mají vyčleněného pracovníka, a to je rozdíl,“ posteskl si Jan Sochor mladší.
Výměra, na které v současnosti rodina hospodaří, je v podstatě trojí. Jedna odpovídá nájemním smlouvám a z té platí daň z nemovitosti. Druhá, menší, je nahlášená v půdním registru. Třetí je skutečná rozloha, kterou opravdu obdělávají a přesně ji zjistí při pojezdu stroje.
Nejen pole, časem i agroturistika
Dohromady asi na padesáti hektarech letos pěstují otec a syn Sochorovi cukrovku. Mají ji rádi nejen proto, že je a hlavně by teprve měla být nejlukrativnější plodinou, ale i z důvodu, že od setí po sklizeň si všechny práce mohou po nákupu staršího sklízeče zajistit sami. Poslední sezóna vyšla skvěle u obilí, pšenici prodávali za 4200 až 4500 korun za tunu a mít ji uskladněnou doma místo ve výkupu, mohla být cena ještě o tři stovky vyšší. Proto pro novou sklizeň rozšiřují skladové prostory na farmě, posklizňovou linku mají. „S prodejem obilí jsme mohli vyčkat na lepší ceny díky Hospodářskému a odbytovému družstvu Pardubice, které členům vyřídilo úvěr na úhradu faktur za chemické přípravky, kde se ručilo komoditou,“ chválí si společný odbyt i nákup chemie, pohonných hmot a dalších věcí.
Veškeré příjmy rodinné farmy nyní stojí na zemědělství, časem k nim zřejmě přibude i přilepšení z agroturistiky. Program pro hosty – vyjížďku na koních - mohou zajistit už nyní. Objekt vhodný pro ubytování by byl, takže zbývá zřídit pokoje. „Venkovská turistika nemusí být jen na horách, ale i v nížinách, když budeme mít lidem z měst co nabídnout,“ jsou přesvědčeni Sochorovi.
