Dotace by Zemědělskému družstvu Chýšť měly díky členství k Evropské unii stoupnout oproti minulým rokům asi na dvojnásobek. Výkupní ceny agrárních produktů by se mohly zvednout o deset procent, některé i o víc, věří Václav Cincibus, ředitel podniku, který hospodaří na zhruba 3000 hektarech zemědělské půdy a věnuje se chovu skotu.
Kdo míří z Chlumce nad Cidlinou do Pardubic, nemůže ze silnice přehlédnout rostoucí komplex pro chov dojnic, do něhož družstvo investuje asi 35 milionů korun. Kdo by na sebe vzal takovou zátěž, aniž by byl přesvědčen, že bude lépe?
„Hůř být nemůže. Dotace jsou spočítané tak, abychom na tom byli tak zhruba stejně,“ nehýří inženýr Cincibus zase přehnaně pozitivním očekáváním. „Nejsme schopni investovat tak, jak bychom potřebovali. To je kámen úrazu podnikání v zemědělství.“
V polovině devadesátých let družstvo posílilo novou technikou rostlinnou výrobu, protože v té době přibíralo hodně pozemků. Poté chystalo také finanční injekci do produkce mléka. Neochota banky uvolnit úvěr a mléčná krize v roce 1997 projekt o několik let oddálila. „Do zásadní přestavby mléčné farmy jsme se nepustili kvůli Evropské unii. Bylo nám jasné, že když nebudeme investovat do chovu dojnic, do pěti let s ním skončíme. Prostě ho nezvládneme provozně. Sehnat 25 spolehlivých lidí s chutí do práce není takřka možné, takhle budeme potřebovat pět, a ty máme,“ uvádí ředitel hlavní důvod pro stavbu nové produkční stáje pro 400 dojnic.
Té předcházela rekonstrukce starého kravína K-104 pro 137 krav s nákladem čtyři miliony korun. Program Sapard na ni po dokončení přispěl 1,2 milionu korun. Minulý týden proběhla kolaudace jímek na kejdu, pro něž si v Chýšti vybrali v naší zemi ojedinělou technologii německé licence. Dvě jímky ze stočeného plechu o průměru 22 metrů, připomínající spíše obilní sila, pojmou 5600 kubíků kejdy a postačí asi na šest měsíců. Polovinu z pětimilionové investice by měl uhradit Sapard. Jímky začnou plnit svou funkci koncem letošního června, kdy se do nového kravína sestěhují dojnice ze starých vazných stájí. Jeho stavba spolu s dojírnou, kterou družstvo financuje z 29milionového bankovního úvěru s podporou PGRLF, začala loni v prosinci.
„Velká investice do mléka se nám vrátí. Bezprostředně se projeví v nárůstu užitkovosti, kterou dnes máme nízkou – v průměru 5200 litrů,“ není ředitel spokojen s výsledky zdejšího šlechtitelského chovu českého strakatého plemene. Vrásky na čele mu přidělává mléčná kvóta, která podniku v blízké budoucnosti určitě nebude stačit. „K přidělené výši 2,5 milionu litrů jsme přikoupili další litry za 800 tisíc korun. Krácením o to zase přijdeme,“ bezmocně dodává Václav Cincibus. Za spravedlivější by považoval procentické snížení ze skutečné dodávky mléka. Takhle mu nezbývá než věřit, že se při rozdělování státní rezervy dostane na chovatele, kteří postavili novou stáj, nebo provozy rekonstruovali.
Staré chlévy, které dojnice opouštějí, chtělo družstvo využít pro krávy bez tržní produkce. V jednom se obměna podařila, pro další budou muset najít jiné využití, v lepším případě uvolněné objekty prodat. Stát sice chov masného skotu dříve plošnými dotacemi všemožně podporoval, dnes ale chovatelé v produkčních oblastech nevědí, zda obstojí bez prémiových práv.
„Zatravnili jsme kopcovité pásy podél potoka, nevhodné k jinému obdělávání, vybudovali pastevní areál, křížením českých strak vychovali masné stádo, na to všechno jsme čerpali dotace,“ připomíná ředitel. Přepočítal se ale, když očekával, že asi na stohlavé stádo dostanou kolem 85 prémiových práv. „Obdrželi jsme limit na pouhých 24 zvířat. Nevím, jestli budeme ekonomicky stačit, když na kus získáme o 4500 korun méně. Sázíme proto na nejkvalitnější produkci hovězího,“ představuje inženýř Cincibus chov kříženců belgického modrého plemene. Zatím podle něho ale není špičkové hovězí doceněné v porovnání s masem z červenostrakatého skotu. Rezervy, jak zlepšit zpeněžení, vidí hlavně u obchodních řetězců. I když Chýšť v těchto dnech navštěvují obchodníci a nabízejí od května za býky 45 až 47 korun za kilogram pro vývoz do Německa, družstvo nemíní kvůli jednorázovým kontraktům měnit odběratele. Tím jsou dnes výhradně jatka v Hlavečníku, které vlastní královéhradecký Chovservis. „Už nyní nám platí za býky 40 až 41 korun za kilogram, což přesahuje republikový průměr. A slibují, že budou reagovat na vyšší ceny, vyvolané zájmem ze zahraničí,“ dodává ředitel družstva, které má ve výkrmu kolem 300 býků.
Právě hovězí maso bude podle něho komoditou, u níž by se mohly farmářské ceny po vstupu do EU nejvíce zvýšit. To platí také pro cukrovku, která je pro ZD Chýšť důležitou plodinou. Pěstují ji zhruba na 200 hektarech z 2754 hektarů orné půdy. „Řepu dodáváme do cukrovaru v Hrochově Týnci a loňské zkrácení kvóty pro společnost Eastern Sugar ČR nás stálo 1,8 milionu korun,“ konstatoval ředitel. Nahoru podle jeho mínění mohou jít i ceny obilí. „Záleží však, z jaké úrovně vycházíme. Pokud budeme srovnávat s předminulým rokem, tak stoupnou. Samozřejmě nečekám, že ceny pšenice půjdou nad 4700 korun za tunu, za něž jsme ji naposledy prodávali.“ Jak ředitel dodává, bylo to možné díky Hospodářskému a odbytovému družstvu Pardubicko, které svým členům zařídilo komoditní úvěr a s prodejem obilí mohlo vyčkat na nejlepší ceny.
Rostlinná produkce, která podniku přináší zhruba polovinu tržeb, by si podle Cincibuse už opět zasloužila modernější techniku. „Podle toho, co jsem viděl ve východním Německu, dostávali tam snad všichni farmáři padesátiprocentní dotace na nákup nových strojů. To se původně slibovalo i nám, jenže peněz bude nakonec strašně málo. Přesto titul z operačního programu určitě zkusíme, když už jsme se naučili využívat Sapard,“ chystá se ředitel družstva opět ponořit do náročné administrativy. Vzhledem k časovému prodlení v programu už vzdal projekt na žací mačkač, pokusí se alespoň získat příspěvek na míchací krmný vůz do nové stáje.
„Ve finančním zdraví, které bude rozhodující při získání bodů pro výběr žádostí, jsme na spodní hranici nadprůměrných podniků. I přesto, že loňský rok nám nevyšel nejlépe a byl druhým ztrátovým v desetileté řadě. V ukazateli dlouhodobé rentability jsme na tom velmi dobře,“ hodnotí inženýr Cincibus. Zadluženost družstva se kvůli stavbě kravína nepříznivě prohloubí až letos – cizí zdroje tak budou představovat 44 procent na celkovém jmění.
Z Horizontálního plánu rozvoje venkova chtějí v Chýšti využít příspěvky na pastvu a pěstování meziplodin. „Pětiletý závazek hospodaření u agroenvironmentálních opatření může být někdy problém. S většinou vlastníků se dohodneme, ale vše může ztroskotat na jednom,“ obává se. Většina smluv na pronájem půdy, které družstvo uzavřelo s majiteli, je dlouhodobých. Podle délky nájmu je také odstupňované pachtovné. U smluv na dobu neurčitou s jednoroční výpovědí platí procento z ceny půdy, u desetileté smlouvy 1,3 procenta a při 15 letech 1,7 procenta. „Očekáváme tlak na zvýšení nájemného. Požadavky ale nemohou být nepřiměřené, jinak se s tím nevyrovnáme,“ poznamenává ředitel. Vlastní půdy má podnik jen minimum – asi 80 hektarů, hlavně pod stavbami. V nájmech platí ročně 2,8 milionu korun a 2,4 milionu odvádí na dani z nemovitostí. „Výměru orné půdy v půdních blocích máme téměř o sto hektarů menší, než za kolik skutečně platíme daně. Kromě záboru pozemků pro dálnici, které zatím obděláváme, někde vznikly rozdíly u jednotlivých parcel, asi nějaké stíny,“ nedovede si vysvětlit ztráty hektarů, na které družstvo tak nebude brát dotace.
Připojení k EU Václav Cincibus vítá i proto, že snad skončí zoufalá vymahatelnost práva. Doufá, že s českými nepořádky se jednou provždy rozloučí dopisem od správce konkursní podstaty pardubické mlékárny Milpa, který právě dostal. „Z jednoho milionu korun - s penálem je to 1,7 milionu, které nám odběratel zůstal dlužen, dostaneme po letech konkursního řízení směšných 4,47 procenta.“
