Český model jde více cestou zákazů než motivace
V letošním roce se čeští zemědělci poprvé setkávají s programy péče o krajinu v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP). I v minulosti u nás existovaly programy na podporu hospodaření v méně příznivých oblastech, údržbu trvalých travních porostů a pastvu. Podporu této oblasti zemědělství bude od roku 2004 řešit HRDP. Jak takovýto program vypadá v Rakousku v zemi s dlouhou tradicí podpory zemědělství ve směru péče o krajinu a rozvoji venkova a jak je tomu u nás, porovnáme u základních opatření na údržbu travních porostů a také orné půdy.
Situace v Česku
V souvislosti se vstupem naší země do EU se změní podpora zemědělství. Kromě tzv. přímých plateb, o kterých se v předvstupním období mluvilo nejvíce, se naskýtá možnost získat finanční prostředky i z druhého pilíře podpory zemědělství v EU, a tím je rozvoj venkova. Tato u nás bohužel doposud opomíjená oblast stojící ve stínu přímých plateb může našemu zemědělství přinést poměrně značné finanční prostředky. Její význam ještě vzroste po změnách v dotační politice EU od roku 2007 a přesunem části finančních prostředků ve prospěch rozvoje venkova.
Možnost získat finační prostředky z tohoto zdroje jsou v základě dva. Prvním je operační program zemědělství, který hrubě řečeno zahrnuje podporu investic. Druhým je již zmíněný HRDP podporující hospodaření v LFA, odchod do důchodu a tzv. agroenvironmentální opatření, podporující údržbu krajiny. Součástí je podpora ekologického zemědělství, ošetřování travních porostů, zatravňování orné půdy, pěstování meziplodin a mnoho dalších.
Podle toho, jaké názory se ozývají v Česku v souvislosti s programy na údržbu krajiny, se lze domnívat, že jde o programy na maximální útlum zemědělské výroby. Ale pojem údržba krajiny se nerovná pojmu maximální extenzita výroby nebo úplné zrušení zemědělské produkce. Alespoň ne v okolním světě.
Rakouský program podporuje i plodiny
Rakousko podporuje údržbu krajiny programem ÖPUL, což znamená Rakouský program na podporu extenzivního zemědělství šetrného k životnímu prostředí a životnímu prostoru. Slovo extenzivní v názvu programu by se mohlo našim ekologům zdát zcela nepatřičné, když si uvědomí, co se myslí pod slovem extenzivní u nás a v zahraničí. ÖPUL řeší také podpory takřka všech pěstovaných plodin včetně ovoce, zeleniny a speciálních plodin a také některá odvětví v chovu zvířat.
Struktura programů na údržbu krajiny
1) Základní opatření
Jde o základní prvek stavebnicového systému opatření. V ČR takovéto opatření není. V Rakousku je vstup do tohoto opatření nezbytnou podmínkou pro možnost zúčastnit se dalších navazujících dotačních programů. Týká se orné půdy i trvalých travních porostů. Podmínkou pro vstup do tohoto opatření je:
- obhospodařování celé výměry podniku v rámci opatření,
- max. 2 VDJ/ha zemědělské půdy (přepočty ha TTP podle intenzity, tab.2),
- dodržování zásad hnojení (plán hnojení, max. dávka N pro jednotlivé plodiny, řízení se rozbory půdy),
- udržování a ošetřování krajinných prvků (meze, osamělé stromy),
- zachování travních porostů,
- u podniků s více než 2 ha orné půdy max. 85 % obilovin a kukuřice.
2) Ošetřování travních porostů
Takovéto opatření existují v ČR i Rakousku. Každá země je ovšem rozdílně pojímá. Zatímco u nás rozlišujeme obhospodařování luk a pastvin, ale nerozlišuje se různá intenzita hospodaření, tak v Rakousku rozlišují různou intenzitu obhospodařování a přijatá omezení, zatímco nerozlišují mezi loukou a pastvinou.
Pro vstup do opatření je nutné v ČR splnit:
- min. 0,2 VDJ/ha travních porostů,
- max. 40 kg N/ha včetně statkových hnojiv,
- max. 170 kg N/ ha na orné půdě,
- u luk sekat minimálně 2x ročně,
- u pastvin dodržovat aktuální zatížení 0,5 – 1 VDJ/ha pastvin, zákaz aplikace kejdy.
V Rakousku existují pro ošetřování travních porostů dva podprogramy. Prvním je Upuštění od prostředků zvyšujících výnos a druhým Redukce prostředků zvyšujících výnos. Obdobné programy upuštění nebo redukce prostředků zvyšujících výnos jsou také pro ornou půdu. Do určité doby trvání závazku a za určitých podmínek je možno přestoupit mezi opatřeními redukce a upuštění.
Pro vstup do opatření Upuštění od prostředků zvyšujících výnos je nutné:
- účast na základním opatření,
- min. 0,5 VDJ/ha travních porostů (platí koeficient pro přepočet v tab. 2),
- zákaz používání kompostů z kalů,
- zákaz používání hnojiv s výjimkou statkových a určitých minerálních (povoleny např. hyperfosfát, hyperkorn, patentkali, zakázana dusíkatá minerální hnojiva, lehce rozpustná hnojiva),
- zákaz používat chloridovou formu hnojiv (s výjimkou směsných PK hnojiv),
- zákaz plošné aplikace herbicidů,
- účast na obdobném opatření u orné půdy (upuštění nebo redukce),
- hnojení PK na základě rozborů a plánu hojení.
Pro vstup do opatření Redukce prostředků zvyšujících výnos je nutné:
- účast na základním opatření,
- účast na obdobném opatření u orné půdy (upuštění nebo redukce),
- max. 50 kg N/ha v minerálních hnojivech,
- max. 180 kg N celkem u 4x a více často využívaných porostů,
- max. 130 kg N celkem u 3x využívaných porostů,
- max. 60 kg N u 2x využívaných porostů,
- u extenzivních porostů žádný minerální N, max. 20 kg N ve statkových hnojivech,
- PK hnojení na základě rozborů a plánu hnojení,
- zákaz plošné aplikace herbicidů.
Zásadní rozdíl u TTP
V ČR je snaha rozlišit obhospodařování lučních a pastevních porostů, ale bez ohledu na to, v jakých půdních a klimatických podmínkách se dané stanoviště nachází. V jedné intenzitě se tak nachází teoreticky všechny travní porosty od vrcholu Sněžky po ty nejpříznivější podmínky. Existují sice programy pro extenzivní travní porosty ve velkoplošných chráněných územích a některé další, ale zde je vesměs možnost volby, zda se jich podnik vůbec zúčastní.
V Rakousku je naopak snaha rozlišit obhospodařování ploch na základě intenzity, která vyplývá z různých stanovištních podmínek. Naopak se nerozlišuje luční nebo pastevní obhospodařování.
Celé rakouské opatření na podporu hospodaření na TTP fakticky tvoří různé stupně omezení od základního opatření, přes redukci, upuštění a končí ekologickým zemědělstvím. Opatření Upuštění od prostředků zvyšujících výnos je určitým přechodem k ekologickému zemědělství. Například jsou povolená stejná hnojiva a některé pesticidy.
Nabízí se otázka, který systém rozdělení je lepší. Na jedné straně existuje sice rozdíl mezi využíváním pastvou a sečení, ale na druhé straně stojí fakt, že více než polovina ploch pastvin se sklízí jednou nebo i vícekrát ročně na seno nebo siláž. Střídání pastvy a sečení na jednom pozemku nejen zlepšuje skladbu a vyváženost porostu a tudíž profit zemědělce, ale i odpovídá způsobu hospodaření na TTP, který byl u nás běžný v minulosti, kdy se na podzim po sklizni otav přepásaly skoro všechny louky.
Zajímavé proto je, že v ČR je dokonce zakázáno vůbec spásat louky! Bylo by dobré slyšet zdůvodnění proč, pokud jej někdo zná.
Problematické také je, že není možné v průběhu pětiletého trvání závazku přestoupit z louky na pastvinu. Během doby závazku tak nemůže podnik měnit zaměření a způsob svého hospodaření. To je problematické nejen z hlediska reakce na změnu v situaci na trhu, kterou na druhé straně dnes každý po zemědělcích vyžaduje.
Rovněž striktní omezení maximálního aktuálního stavu pasených zvířat není zrovna ve světě obvyklé. Většinou bylo a je spíše voleno ne aktuální zatížení, ale průměrné za rok. Problematickým se tak může snadno stát pouhý posun některých zvířat o kategorii výše kvůli věku, zvláště pokud půjde o větší skupinu. Splnění požadavků zatížení 0,5 až 1 DJ/ha v opatření ošetřování pastvin znamená například pro chovatele KBTPM zatížení od min. 0,31 do max. 0,62 krávy (kráva + tele = 1,6 DJ) na ha pastvin. Z toho, že i jednodenní tele má hodnotu 0,6 VDJ, by bylo možné si odvodit, že sežere za den 7 kg sena.
Kromě určeného zatížení je jediným dalším rozdílem mezi loukou a pastvinou zákaz aplikace kejdy. Proč se tam toto objevilo, zřejmě nikdo nezdůvodní. V zahraničí by se asi taková myšlenka nesetkala s úspěchem, když uvážíme, že tam, kde jsou pastviny, je často jen málo a nebo vůbec žádná orná půda a tudíž ani sláma. Snahou je tedy v těchto oblastech budovat bezstelivové ustájení. Výhodou kejdy oproti stelivovému hospodaření s produkcí chlévského hnoje je mnohem snazší aplikace na travní porosty a také lepší ekonomika kejdového hospodářství.
Možnost volby intenzity hospodaření v Rakousku umožňuje lepší přizpůsobení nejen přírodním podmínkám, ale také zaměření podniku. Například pro chov dojnic je vhodná vyšší intenzita hospodaření než pro chov masného skotu nebo odchov jalovic.
Podle názoru Rakušanů, není v jejich zemi žádoucí dále snižovat intenzitu hospodaření ze současného zatížení asi 0,8 VDJ/ha TTP. Negativně by se to totiž podepsalo na tváři krajiny. Nižší intenzitou hnojení a snížením počtu sečí nebo intenzity spásání, by došlo ke „zhnědnutí“ luk a pastvin. Obdivované zelené alpské louky nejsou jen výsledkem vyšších srážek, ale také intenzivního hnojení statkovými hnojivy v dávkách vysoko přes český strop 40 kg č. ž. N/ha. Prodávat vlastní statková hnojiva a otvírat tím koloběh živin v podniku s následkem snížení výnosů a kvality by v Rakousku napadlo jen málokoho.
Méně intenzivně využívané plochy by byly méně zelené a tudíž by se méně líbily turistům. Co by pro rakouské hospodářství znamenalo snížení počtu turistů není třeba dodávat.
Ani náš běžný občan nežádá, aby byly travní porosty extrémně druhově bohaté a pestré, ale vesměs mu stačí, aby byly krásně zelené. Takovýto běžný občan je ten, kdo vše nakonec zaplatí a není se co divit, když se mu nelíbí hnědé louky u nás často ve spojení s horami hnijícího sena. Zelená louka bez hnijícího sena se dá jen těžko dosáhnout jednou sečí v červenci v kombinaci s 1 VDJ na 5 ha.
V rámci programu Ošetřování travních porostů je možnost pro zemědělce hospodařící ve zvláště chráněných územích dalšího rozšíření. Navíc přistupují omezení jako úplný zákaz hnojení nebo ponechání neposečených pásů. Ti, kteří nemají ornou půdu nebo travní porosty, na něž se rozšíření nevztahuje a přijmou opatření úplného zákazu hnojení, by si měli nejdříve ujasnit, co budou dělat s vyprodukovanými statkovými hnojivy.
Pokud se někdo rozhodne, že všechnu svou půdu s dotací zatravní, tak by si to měl také buď rozmyslet, nebo najít kupce na hnůj, protože na nově zatravněných plochách se nesmí aplikovat hnojiva obsahující N včetně statkových. Opět je možná konfrontace s okolními zeměmi EU, kde tvoří statková hnojiva základní a často také jediný zdroj živin na travních porostech.
Další možnosti v rámci hospodaření na TP jsou Ptačí lokality na TP a Trvale podmáčené a rašelinné louky. Zde je také navíc zákaz hnojení a posun termínu první seče.
V ČR se můžeme dozvědět, že český model opatření na obhospodařování travních porostů vychází z rakouského, ale dokazujeme na podmínkách v těchto programech, je to názor zcela mylný a zavádějící. Český model odlišuje jak praktická neexistence rozdělení podle intenzity hospodaření a rozlišování mezi loukou a pastvinou, tak i celkový přístup k programu, který je často spíše zákazový než motivační. Mohlo by se zdát, že celého programu je využito k tomu, aby se zakázalo, co se zakázat dá, protože stejně těm zemědělcům nezbude, než se do programu přihlásit, jinak budou bez dotací.
3) Opatření u orné půdy
V ČR není žádné plošné opatření, které by se vztahovalo k obhospodařování orné půdy. Určitou roli může hrát opatření na pěstování meziplodin, které bude zejména vzhledem k výši příspěvku ekonomicky velice výhodné. Není to však plošné opatření v pravém slova smyslu. Dalšími možnostmi pro získání podpory na ornou půdu je zatravňování, travnaté pásy na svazích a biopásy.
V Rakousku jsou pro obhospodařování orné půdy obdobně strukturovaná opatření, jako je tomu u travních porostů. Prvním je Upuštění od prostředků zvyšujících výnos a druhým Redukce prostředků zvyšujících výnos. Také zde existují podpory zatravňování, pěstovaní meziplodin, setí do mulče a další.
Pro možnost zúčastnit se opatření Upuštění od prostředků zvyšujících výnos musí rakouský zemědělec splnit následující podmínky:
- obhospodařování celé orné půdy podniku,
- účast na základním opatření,
- účast na obdobném opatření u TTP (upuštění nebo redukce),
- zákaz aplikace kalů a kompostu z kalů,
- nepoužívání prostředků na ochranu rostlin (existují četné výjimky),
- zákaz používání hnojiv s výjimkou statkových a určitých minerálních (povoleno hyperfosfát, hyperkorn, patentkali, zákaz minerálních N hnojiv a lehce rozpustných hnojiv),
- nepoužívání hnojiv s chloridovou formou (s výjimkou směsných PK hnojiv).
Pro vstup do opatření Redukce prostředků zvyšujících výnos musí splnit:
- obhospodařování celé výměry orné půdy s výjimkou půdy uvedené do klidu,
- účast na základním opatření,
- účast na obdobném opatření u TTP,
- obhospodařování min. 40 % plochy obilovin a olejnin dle zásad opatření,
- maximální úroveň hnojení N k dané plodině,
- vedení evidence o použití hnojiv, pesticidů a pěstitelské technologii.
Celé opatření redukce má poměrně složitou strukturu s množstvím rozšíření a je specifikováno takřka pro každou plodinu včetně ovoce, zeleniny a speciálních plodin. Hlavním omezením je velikost celkové dávky N hnojiv (např. maximálně pšenice 130 kg, ječmen jarní a oves 80 kg, kukuřice 150 kg, řepka 140 kg) a maximální jednorázové dávky N hnojiv.
Opatření upuštění a redukce je možné dále rozšířit a získat tak větší příspěvek. U obilovin a řepky jde například o upuštění od aplikace fungicidů nebo regulátorů růstu a u kukuřice o podsev trav. Pro různá rozšíření platí, že se ne vždy dají navzájem kombinovat. Prémii na obiloviny a kukuřici může podnik získat maximálně do 55 % výměry orné půdy.
4) Ekologické zemědělství
Součástí programů na údržbu krajiny je v obou zemích podpora ekologického zemědělství. Příspěvky na tuto oblast jsou diferencovány podle toho, zda jde o hospodaření na travních porostech, orné půdě, trvalé kultury a zeleninu a byliny.
Pro vstup do tohoto programu musí žadatel v Česku splnit následující základní podmínky:
- plnit podmínky zákona č. 242/2000 Sb. a Nařízení Rady (ES) č. 2092/1991,
- v případě příspěvku na TTP chovat 0,2 – 1,5 VDJ/ha TTP,
- být veden v seznamu ekologických zemědělců.
Účast na tomto opatření v Rakousku je podmíněna podobně:
- účast na základním opatření,
- plnění zákonných požadavků na ekologické zemědělství,
- při podílu více jak 90 % TP chovat min. 0,2 VDJ/ha TP,
- zákaz používání hnojiv s výjimkou statkových a určitých minerálních (povoleno hyperfosfát, hyperkorn, patentkali),
- zákaz používání prostředků na ochranu rostlin (existují výjimky).
Požadavky na ekologické zemědělství jsou velice podobné v obou zemích. Rozdílem je, že u nás je ekologické zemědělství kombinovatelné na jednom půdním bloku s ostatními základními programy (travní porosty, orná půda), kdežto v Rakousku toto není možné. Nelze tedy na jednom pozemku spojit ekologické zemědělství a Upuštění nebo Redukci prostředků zvyšujících výnos. Je však možná kombinace s jinými opatřeními, které ale nejsou plošného charakteru a samozřejmě se základním opatřením, které je podmínkou pro vstup.
5) Další opatření
V rámci obou programů existují v obou zemích i další opatření. Většinou se vztahují na určité předem určené lokality a nejsou celoplošného charakteru. V Rakousku je to například opatření, kdy se upustí od konzervace píce silážováním, podpora hospodaření na horských pastvinách (almech) a podpora hospodaření na svazích.
Výše příspěvku
Co každého asi zajímá nejvíce je, kolik může vstupem do jednotlivých opatření získat. Je obtížné porovnávat země jako je ČR a Rakousko s rozdílnou úrovní cen. Na druhé straně se výše cen většiny vstupů a také cen produkce již takřka srovnala. Od května 2004 se produkty českých a rakouských zemědělců potkají na jednom společném trhu a tom, kdo bude schopen prodávat levněji, rozhodne kromě výše nákladů také výše dotací, které daný zemědělec dostane. A nejde samozřejmě jenom o výši přímých plateb. Velký vliv má i to, kolik je daná země ochotna přispět na danou oblast. Velká část jde sice ze společné pokladny EU, ale je zde nutný i určitý příspěvek z národních zdrojů.
Na český HRDP má jít o 80 % financí z rozpočtu EU a 20 % z národního rozpočtu. Otázka je, kolik bylo možné při jednání o vstupu do EU získat na programy rozvoje venkova, kdyby se pozornost nejen státu, ale zejména představitelů agrárního sektoru nezaměřila takřka zcela na přímé platby a jejich 25% výši a tento zdroj skoro úplně opomněla. I to, že v návrhu rozpočtu na rok 2004 se na tyto programy nenašly peníze, o něčem svědčí.
Jak je vidět na příkladu Rakouska, dají se z těchto zdrojů získat velice slušné podpory. A případná omezení, která se k získání těchto prostředků vztahují, mohou být z našeho pohledu až směšně malá. Ale je třeba také poznamenat, že Rakousko je země, která na programy údržby krajiny vydává ze zemí EU nejvíce finančních prostředků.
Přehled jednotlivých podpor ve stručnosti uvádějí tabulky 1 a 2. Většinou je výše příspěvku u nás mnohem nižší. Výjimku představuje jen pěstování meziplodin, kde je naopak příspěvek v Česku vyšší. Pěstování meziplodin se zřejmě stane doslova hitem následujících let. Za výsev hořčice s náklady, které těžko přesáhnou 1000 Kč, dostane zemědělec 4500 Kč. V porovnání s 1900 Kč na údržbu luk jde určitě o poměrně lukrativní obchod. V Rakousku není pěstování meziplodin tak lukrativní, protože výše příspěvku se odvíjí od vyseté plodiny.
Rozdíl v neprospěch ČR je ovšem někdy poměrně drastický. Snad největší rozdíl je u příspěvku na travní porosty v ekologickém zemědělství, kde rakouský zemědělec dostane více než 7x více. Nemožnost kombinace ekologického zemědělství a ošetřování travních porostů, jako je tomu v ČR, vyváží nutný vstup do základního opatření a s ním spojená dotace. U běžných programů zaměřených na TTP je výše příspěvku v Rakousku přibližně dvojnásobek částky u nás, ale při mnohem menších omezeních.
Zatímco pro hospodaření na travních porostech je v ČR alespoň nějaká, i když v porovnání s Rakouskem malá dotace z těchto programů, tak zemědělci hospodařící na orné půdě mohou jen závidět. Žádné plošné opatření, jehož „rakouské“ podmínky by zřejmě většině podniků nedělaly velké problémy, u nás neexistuje.
Z tabulky 2 zřejmé, že v případě rakouských příspěvků v základním opatření a na ošetřování travních porostů je jasné kladné ohodnocení intenzity hospodaření. Kdo chová málo skotu a hospodaří extenzivně, dostane mnohem méně, nebo se opatření nemůže vůbec zúčastnit. Souvisí to s tím, co je uvedeno výše. A také, že za málo práce je málo peněz. U nás platí spíše opak. Po intenzifikační mánii let 70. a 80. se u nás projevuje pohyb kyvadla na druhou stranu k extenzitě afrických savan. Ti, kteří opravdu hospodaří a nesoustřeďují se jenom na získání dotací, budou mít možná i problém se do podmínek u opatření vůbec vejít.
Při celkovém pohledu na nutná omezení a výši příspěvku za ně u nás a v Rakousku, je možné použít rčení, že u nás se chce „za málo peněz hodně muziky“.
Teoreticky je výchozí hladina, ze které omezení a tudíž úhrada vychází, prakticky stejná jak v ČR, tak v Rakousku.
Závěr
Možná se zdá předčasné hodnotit a srovnávat program, který ještě nevstoupil v platnost a jehož přesné znění bohužel ještě pořád není známo. Není to ale až tak úplně pravda. V roce 2007 se nejen změní způsob vyplácení přímých plateb, ale také začíná nové pětileté období rozpočtu EU. S novým rozpočtem bude třeba možné zlepšit podmínky, které má české zemědělství ze strany EU dány z doby (ne)úspěšného vyjednávání o vstupu. A právě programy na údržbu krajiny a s tím neoddělitelně spojené udržení zemědělství jsou oblastí, kde by se to mohlo povést.
Jak je vidět z příkladu sousedního Rakouska, nemusí jít o žádné drastické opatření, kterých by se zemědělci museli bát. Samozřejmě není žádoucí vysoce intenzivní zemědělství s jeho negativními dopady na životní prostředí, ale ani druhý extrém s přílišnou extenzitou, do kterého se v některých oblastech dostává české zemědělství, zřejmě není to pravé. V celé Evropě se v LFA oblastech stává problémem ne intenzivní zemědělství, ale zajistit, aby tam vůbec nějaké zemědělství ještě zůstalo.
Tab. 1: Výše příspěvku na jednotlivá opatření v Česku
Tab. 2: Výše příspěvku na jednotlivá opatření v Rakousku
Ing. Martin Müller
MZLU v Brně
