Bývalý okres Bruntál je patrně nejchudším regionem Moravskoslezského kraje a možná celé České republiky. Už řadu let se vyrovnává s rušením výrobních provozů a vysokou mírou nezaměstnanosti. Hospodářský útlum postihl také zdejší zemědělskou výrobu.
Ta měla na Bruntálsku vždy svá specifika. Region se totiž rozkládá převážně v horských a podhorských oblastech. Dříve se zde pěstoval především len pro potřeby zdejšího textilního průmyslu. Bruntálsko bylo rovněž sladařským mikroregionem, pěstoval se zde sladovnický ječmen. To vše je ale minulost. O tom, jak samospráva může napomoci udržení zemědělské výroby jsme se zeptali vedoucího odboru životního prostředí a zemědělství na Městském úřadě v Bruntále Mgr. Vladimíra Procházky.
Zemědělská výroba na Bruntálsku prošla v 90.letech výraznou strukturální změnou a její objem se celkově zmenšil, což se odrazilo na vysoké nezaměstnanosti zejména v menších sídlech. Může místní samospráva vůbec nějak přispět k dalšímu udržení zemědělství? Má k tomu potřebné nástroje?
Jen velmi omezené. Město Bruntál jako obec s rozšířenou působností nemá žádnou vlastní koncepci pro rozvoj zemědělství v regionu, protože nedisponuje prostředky, s jejichž pomocí by ji mohlo realizovat. Nejsme subjektem, který by měl vstupovat mezi zemědělské podniky a určovat strukturu jejich výroby.
Jako převážná většina obcí v České republice ani my nerealizujeme nějakou užší stálou spolupráci se zemědělskými podniky. Avšak jako státní orgán místní správy, působící v oblasti zemědělství, se snažíme zemědělským subjektům vycházet maximálně vstříc při jejich jednání s centrálními úřady, zvláště při realizaci jednotlivých dotačních titulů. Spolupracujeme s podniky také v tom smyslu, že jim dáváme vyjádření, zda splňují předepsané podmínky na úseku ochrany přírody a životního prostředí, což je právě jeden z předpokladů pro získání státních dotací nebo finančních podpor od Evropské unie. V tomto směru máme s podniky dobrou spolupráci.
Jako odbor životního prostředí a zemědělství vítáme některé dílčí části transformace zemědělské produkce, zejména její orientaci na chov skotu. Právě ten zde v horských a podhorských oblastech má svůj význam pro údržbu a zkulturnění krajiny. Stejně tak vítáme trend zatravňování zemědělských ploch za finančního přispění státu, ve kterém Česká republika kopíruje ostatní členské země Evropské unie.
Do jaké míry transformace vyhovuje také zemědělským podnikům, si však netroufám hodnotit. Je jasné, že pokaždé, když dochází k omezení zemědělské produkce z titulu ochrany životního prostředí, měla by od státu přijít nějaká kompenzace.
Dostáváte se někdy do střetu se zemědělskými podniky?
Občas ano. Jedná se především o problém chovu dobytka na pastvinách v závislosti na ochraně vodních toků, jejich břehů a stavu koryt. Také občas řešíme případy průniku stád do lesních porostů. Naše spolupráce se zemědělskými podniky je však dobrá. Většinou si jen vyjasníme, jaké máme nároky na ochranu životního prostředí a podniky se jim snaží přizpůsobit. Jen výjimečně dochází k nějakým vyhrocenějším střetům.
Jak se podle vašeho názoru daří na Bruntálsku udržet zaměstnanost v zemědělství a jaké jsou v tomto směru prognózy do budoucna? Má zde zemědělství vůbec budoucnost?
Zaměstnanost v zemědělství vždy odpovídá způsobu hospodaření. To znamená, že dnešní objem této zaměstnanosti samozřejmě zdaleka nedosahuje té míry, které bývalý okres Bruntál dosahoval v dobách před patnácti lety. Dost nás také zklamalo původně velké očekávání od drobných družstev přidružené výroby, k jejichž zakládání stát svou politikou zemědělce tlačil. Právě zde vznikla v 90.letech nová pracovní místa, zatímco zemědělské podniky buď propouštěly nebo rovnou krachovaly. I zde na Bruntálsku vznikly různé malé jateční provozy, provozovny na zpracování masa a jiné menší podniky přidružené výroby.
Stát nejprve odstartoval tento trend za situace, kdy se tyto podniky při zavádění nové výroby nejprve řídily výhradně českými normami a nyní se v souvislosti se vstupem do Evropské unie musí znova vyrovnávat s vysokými nároky na další podmínky výroby tak, aby plně odpovídaly také evropským normám. To samozřejmě znamená opětovné rekonstrukce, rozsáhlé přestavby, nákup nových technologií a především nové investice. Některé evropské normy se přitom zdají být velmi přísné i nám na odboru životního prostředí a zemědělství. Myslím si, že rozvoj přidružené výroby občas brzdí.
Jaké jsou na Bruntálsku podmínky pro ekologické zemědělství? Nenabízí se nějaká další perspektiva právě v tomto odvětví?
Podmínky pro rozvoj ekologického zemědělství jsou u nás velmi dobré. Velká část našeho regionu je totiž pod režimem zvýšené ochrany z hlediska životního prostředí. Máme tady rozsáhlou chráněnou oblast Jeseníky a dále chráněnou oblast akumulace vod. Některé podniky se do ekologického zemědělství již plně pustily. Jedná se především o již zmíněný trend zatravňování a chov skotu. Jeho další rozvoj bude úzce souviset především s dotační politikou státu. Nikde ve světě se zemědělství v chráněných oblastech neobejde bez státní pomoci. Vychází se přitom z obecně přijatelného předpokladu, že každé omezení musí být za určitou náhradu. A ekologická výroba je oproti té klasické omezena zvláštním zohledněním veřejného zájmu na ochranu životního prostředí.
Jestliže má stát zájem, aby zemědělci obhospodařovali krajinu i v horských a podhorských oblastech, musí jim k tomu poskytnout odpovídající dotace. Ti, kteří zatravňují zemědělské plochy, pochopitelně nevydělávají, ale zato zkulturňují krajinu, čímž poskytují státu a celé společnosti službu. V tomto směru je úloha státu v dotování zemědělství naprosto nezastupitelná.
