Kudy se bude ubírat trh s půdou, budou se ji snažit zemědělci kupovat, nebo vidí jistotu v uzákonění dlouhodobých pronájmů? Jakou pomocí bude státní podpora nákupu půdy, která se nyní rozjíždí? Co lze očekávat od dvou legislativních návrhů k nájmům, které jsou nyní ve sněmovně? Jak se budou vyvíjet ceny půdy i pachtovného? Především o těchto otázkách diskutovali minulé úterý u kulatého stolu, pořádaného týdeníkem Zemědělec, zástupci zemědělců, ekonomické sféry a poslanci.
Jména uvádíme v abecedním pořádku: Tomáš Doucha, ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky, Eduard Kadrnka, soukromý zemědělec, farma Mikálka u Moravských Budějovic, Josef Kubiš, ředitel akciové společnosti Agro Jesenice, Lubomír Netolický, předseda představenstva a ředitel Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, Jiří Papež (ODS), člen zemědělského výboru Poslanecké sněmovny, a Ladislav Skopal (ČSSD), předseda sněmovního zemědělského výboru.
Kubiš: Rostlinná výroba je dlouhodobá a pokud chce někdo hospodařit s nějakou perspektivou, pak s touto perspektivou dává také vklady do půdy. To znamená, že do ní vkládá hnojiva. Některá hnojiva, hlavně fosforečná, se hnojí na pět až deset let do zásoby. Dlouhodobé jsou také investice do živočišné výroby. Nájem, pokud já vím, býval i za první republiky kolem sedmi let. Takže si myslím, že pět let je minimální doba, na kterou by měl být nájem půdy. Kratší doba, to už by potom nebylo hospodaření, ale"loupežné hospodaření", jak se tomu říkalo, když končil nájem a do půdy se nevkládalo nic, jen se využívala. To si myslím, není zájem ani nájemce, ani majitele půdy. Jako sedláci vítáme možnost zvýhodněného odkupu půdy. Je to ale trošku složitější, pokud vezmeme v úvahu současnou rentabilitu zemědělské výroby a očekávané ceny. Z krátkodobého hlediska si musí každý zvážit, zda se mu to vyplatí nebo ne. Z dlouhodobého hlediska to vypadá trochu jinak. Kdo má "dlouhé" peníze, může si dovolit je dát do půdy, protože to je nejlépe uložený kapitál.
Kadrnka: V ČR je podíl pronajaté půdy mimořádně vysoký, což je pro další rozvoj podnikání v zemědělství velké riziko. Za nejlepší řešení považuji vytvořit takové podmínky, aby zemědělci mohli kupovat půdu do svého vlastnictví. To se nyní pokouší program PGRLF, což velice vítáme, protože zemědělci nemají finanční prostředky. Pokud do toho vstoupí i banky, které peníze mají, pak se zemědělci mohou k půdě dostat. Jako člen Společnosti mladých agrárníků chci PGRLF poděkovat, že do programu zapracoval některé podmínky zvýhodňující mladé zemědělce. Jsem přesvědčen, že možnost koupit si půdu je rozhodně lepší, než uzákonit nějakou dobu nájmu. I kdyby se podařilo uzákonit nájem půdy na sedm let, je nebezpečí, že příští vláda to může změnit.
Netolický: Program na nákup půdy jsme zahájili 20. února, odkdy přijímáme žádosti o podporu. Z informací, které mám, je zájem ze strany zemědělců veliký. Je ale otázkou, jaké podmínky hypoték budou banky v konkrétních případech nabízet. Hlavně jak vysoká bude úroková míra. Ta může být různá, protože banky se budou orientovat podle bonity klienta. Dnes se dá se tedy říci, že zájem o program je sice veliký, ale zatím spíše obecný, a evidujeme především zájem od menších zemědělců. Na druhé straně je nám jasné, že jiné možnosti budou mít alespoň v první fázi větší firmy, vůči nimž jsou banky vstřícnější. Myslím si tedy, že počáteční nápor bude větší ze strany drobných zemědělců, ale žadatelé budou nejspíš ze všech skupin a velmi bude záležet na bonitě jednotlivého klienta. Odhadujeme, že v prvních dvou třech letech se změní vlastnictví asi 50 tisíc hektarů nestátní zemědělské půdy. Pokud parlament legislativně upraví dlouhodobé nájmy, nemyslím, že by to mělo vliv na nákup půdy. Obě věci se mohou doplňovat.
Skopal: Zemědělský výbor chce přijmout nějaké řešení pro dlouhodobé nájemní vztahy, aby v zemědělství byla stabilita. Zatím nechceme upřednostňovat ani jednu ze dvou předkládaných variant. Poslanecký návrh prošel ve sněmovně prvním čtením, zemědělský výbor jeho projednání přerušil a čeká na vládní návrh upravující pětileté nájmy v občanském zákoníku. I když v poslanecké předloze je také obsažena pětiletá lhůta, já bych se přimlouval spíše za sedm let, zajímavá by byla i doba devět let, jako je tomu třeba ve Francii. Návrhy na ošetření dlouhodobých nájmů předkládáme proto, že samotný nákup půdy je z více důvodů pro zemědělce problematický. Odvětví je několik let spíše ve ztrátě, všechny formy podnikání jsou v současné době podkapitalizované. Prodej půdy považuji spíše za doplněk a pochybuji, i když budou zemědělci pozemky nakupovat, že se do deseti let dostaneme pod 70procentní podíl pronajaté půdy. Proto je potřeba k pronájmům přijmout legislativní normu.
Doucha: Byl bych rád, aby se trh s půdou rozvíjel. Jedině trh může vygenerovat nějakou cenu půdy a ta může být v mnoha případech dosti odlišná od dnešního pojetí, které vychází stále z administrativního ocenění, z jakýchsi rentních efektů, které se v čase budou velmi měnit. Jakmile by trh vyprovokoval cenu, byla by i půda daleko přístupnější k jakékoli manipulaci ve vztahu k bankovnímu sektoru. Obávám se, že bankovní systém kvůli tomu, že nezná cenu půdy, protože administrativní cena nic neříká, bude usilovat o co největší záruky. To se v řadě případů pravděpodobně promítne buď ve vztahu ke klientovi nebo vůbec obecně k jakési nedůvěře, a může se významně zvyšovat riziková část úroků.
Jsou tady dvě opatření, která jdou zdánlivě proti sobě. Myslím ale, že by v určitém teritoriálním souběhu mohly fungovat obě formy, jak upevnění nájemného, tak i podpora nákupu půdy. I když bych přivítal fixaci k užívání půdy, proto, aby zemědělci měli částečnou jistotu, je zřejmé, že se zemědělství bude muset dál restrukturalizovat. A restrukturalizace se neobejde bez změny jak ve způsobu užívání půdy, možná vlastníků či uživatelů půdy, takže dojde k pohybu. Na jednu stranu je tedy fixace nájmu potřebná, ale na druhé straně bude přinášet některé bariéry, jejichž negativa mohou převážit nad očekávanými pozitivy. Je to samozřejmě hypotéza, nebo spíše analogie z okolních zemí.
Jak vlastníci, tak uživatelé žijí nyní, před vstupem do EU, v očekávání, ale s očekáváním je třeba pracovat. Je zřejmé, že s půdou budou souviset podstatně větší podpory, které se musí dříve nebo později zásadně dotknout vztahů vlastníků a uživatelů půdy. Ale jde i o to, že každý pozemek bude mít na trhu jinou váhu, podle toho, jak bude zařazen do podpůrných programů. Máme 4,2 milionu hektarů zemědělské půdy, přitom na 3,4 až 3,5 milionu hektarů půjdou podpory. Současně tu tedy máme 700 tisíc hektarů, na které podpory nebudou. Jakou cenu bude mít taková půda? Bude tady i Natura 2000, nitrátová směrnice, možná se najdou nějaké erozní nebo povodňové oblasti a najednou se každá parcela stane kombinací podpor a jakýchsi věcných břemen, která budou velmi tvrdě zasahovat do trhu s půdou.
Očekáváme, že cena půdy poroste, ale existují bariéry rozvoje trhu půdy, a to nejen administrativní, ale i faktické. Je zde ohromná fragmentace vlastnictví a neustálé potíže s identifikací majetku a fyzickým přístupem k němu, což vytváří vysoké transakční náklady. A jsem zvědav, jak se s nimi ti, kteří budou chtít nakupovat půdu a budou ji muset stmelovat od stovek či desítek vlastníků, vyrovnají. Cena půdy nicméně určitě poroste a zájem o ni také i v důsledku podpory PGRLF. Naše ceny jsou sice dnes desetkrát až patnáctkrát nižší než v okolních zemích, víme však, například z bývalé NDR, že i po totálním uvolnění trhu zůstává cena půdy ve východní části Německa při stejné kvalitě proti západní části stále asi na třetinové úrovni. Což signalizuje, že o ceně půdy rozhodují ještě mnohé další faktory.
Kubiš: Souhlasím s tím, že cena půdy zatím není známá a teprve ji určí trh. Nám se zdá, že u nás očekávání asi předbíhá realitu. Cena půdy je v různých státech značně rozdílná. Například jižní Švédsko je velice úrodná oblast, ale půda tam stojí kolem 65 až 70 000 Kč/ha. Za takovou cenu u nás půdu v úrodnějších oblastech nikdo nebude chtít prodat. Ve Francii je cena kolem 120 až 130 000 Kč/ha. Takže očekávání u nás je asi větší než bude skutečnost, stejně jako u ostatních realit. Jestliže PGRLF předpokládá, že se program bude týkat 50 tisíc hektarů, pak se vlastnické vztahy pohnou jen o nějaké procento. V Evropě je dnes kolem 55 procent půdy v nájmu a tento podíl se rychle zvyšuje. My se opravdu hodně přibližujeme Evropě, jak strukturou zemědělství, tak i vlastnickými vztahy. Samozřejmě budou určitě lokality a plodiny, například vinohrady, které jsou na patnáct, dvacet let, kde pěstitelé budou chtít vyřešit majetkové vztahy. Neočekávám ale, že to bude masivní. U nás je asi 3,5 milionu vlastníků půdy, to znamená, že na jednoho vlastníka je kolem jednoho hektaru. Bude strašný problém to dát dohromady. Samozřejmě, že trh s půdou bude a jsme za to rádi, ale že by nastaly nějaké strategické změny, to v žádném případě ne.
Sedlák jakmile má korunu, tak ji nespotřebuje, ale přikoupí si nějaký hektar. Jenže ekonomové to budou přepočítávat, co z půdy mohou dostat a zda se to vyplatí. A pak se vše dostává do úplně jiných dimenzí. Nesouhlasím s tím, že moc naroste nájem - to je zase jen očekávání. Musíme vzít v úvahu výši dotací, které zemědělci opravdu dostanou. Dneska se v úrodnějších oblastech platí běžně nájem 1500 až 3000 Kč/ha. Jestliže k tomu ještě platíme daň, tak to už je nájemné na úrovni bývalé NDR a Švédska i skoro Francie. Neříkejme, že bude desetkrát až patnáctkrát vyšší cena půdy a patnáctkrát vyšší nájemné. Není to pravda.
Každý vlastník má samozřejmě možnost se rozhodnout, jak bude s majetkem hospodařit. Na druhé straně majetek není jen radost, ale v první řadě starost. Spousta lidí si vzala pozemky, nehospodaří na nich, ani třeba neplatí daně, má je zarostlé plevelem, který se rozšiřuje kolem. Jako větší firma se budeme asi snažit koupit pozemky pod budovami nebo rozhodující plochy. Ale ostatní je třeba řešit nájmem.
Kadrnka: Hospodařím na 900 hektarech, z toho je již 200 mých. Začínal jsem s padesáti vlastními hektary po restitucích, koupil jsem také sto hektarů státních. Sem tam jsem přikoupil nějaké hektary od vlastníků, kteří byli ochotni je prodat za rozumnou cenu. Šlo ale spíš o rozdrobené pozemky, jeden, pět hektarů. Rád bych samozřejmě koupil půdy víc a využil programu PGRLF, takže jeho zahájení vítám. Obávám se totiž, že pokud půda nepřejde do vlastnictví zemědělců, tak dotace přes ně budou jen protékat. Nájemné půjde nahoru. Zemědělci sice dostanou vyšší dotace, ale odevzdají je vlastníkům půdy a z příjmů jim zůstane velice málo. Získat půdu do svého vlastnictví považuji za podstatné. Je jasné, že nemohu získat všechnu půdu, na které hospodařím, ale mým cílem je vlastnit aspoň polovinu.
Ve Společnosti mladých agrárníků se tomuto programu PGRLF věnujeme poměrně dlouhou dobu. Uspořádali jsme seminář v Havlíčkově Brodě, kde byli zástupci bank i fondu. Připomínky, které zemědělci měli, jsme sepsali a předali PGRLF. Kupříkladu šlo hlavně o podmínku, aby zájemce, který se chce do programu přihlásit, na nakupované půdě hospodařil tři roky. Chtěli bychom, aby se to vztahovalo i na hospodaření na náhradních pozemcích. Dále je nutné se zavázat k desetiletému hospodaření na nakoupené půdě. Chceme, aby byl umožněn i časový odstup od toho, kdy se pozemek koupí, do doby, kdy na něm kupec začne hospodařit. Může se totiž stát, že na pozemku ještě dobíhá nějaký nájem.
Netolický: Program je nový a snažíme se ho dolaďovat, aby reagoval na potřeby zemědělců. Po dvou či třech měsících vyhodnotíme první zkušenosti a pokud nebude dostatek žadatelů a program mít dopad, jaký očekáváme, můžeme jeho podmínky zjemnit. Poněkud striktními pravidly se na druhou stranu snažíme předejít spekulativním nákupům půdy. Její cena je nyní poměrně výhodná a může se objevit snaha některých finančně silných investorů kupovat půdu, na níž nechtějí hospodařit, ale jen využívat pozdějších cenových rozdílů. Proto jsme opatrní a podmínky jsou pro začátek nastartovány poměrně tvrdě i ve vztahu k bankám, i když spekulativní nákupy nelze nikdy vyloučit. Jak ale říkám, jsme připraveni se Společností mladých agrárníků i dalšími nevládními organizacemi vyhodnotit první zkušenosti a program případně upravit. Pokud bude pro zemědělce velmi zajímavý, můžeme ho v příštím roce rozšířit. Jsme připraveni věnovat na tento účel i větší prostředky než 500 milionů korun, které máme ze státního rozpočtu.
Skopal: Při projednávání zákonných úprav týkajících se nájemného se jistě budou diskutovat různé souvislosti. Třeba podmínka minimálně pětiletého závazku hospodařit na pozemcích při čerpání strukturálních fondů EU. Ovšem bude-li v zákoně pronájem na pět let, je to krátká doba. Než se vše stačí zúřadovat, čas doby nájmu uběhne, proto se přikláním k sedmi letům. Dále se bude asi hodně diskutovat výpovědní lhůta v případě, kdy majitel bude chtít začít hospodařit na své vlastní půdě. Pak by přece jen sedmiletá výpověď byla pro něj dost komplikovaná. Bude také potřeba vyjasnit návaznost smluvních vztahů. Když nebudu mít jistotu dalšího prodloužení pronájmu, nebudu mít zájem půdu udržovat v kvalitním stavu, tzn. nebudu hnojit dostatečně. Pro nás je opravdu důležitá stabilita pro hospodaření na půdě, aby nedocházelo k tomu, co už dnes v naší republice vidíme, že ne všechna půda je obdělávaná. Někdy je obtížné ji vůbec pronajmout. A také dnes neřešíme velký problém, kterým je starost o půdu. Jsou majitelé, kteří ji neobhospodařují, neplní povinnosti vůči státu a ten bude muset vůči nim rázně zakročit, aby se o půdu starali, nebo ji pronajali či prodali.
Papež: Program Půda jsem přivítal, možná tu mohl být i dříve. Trh s půdou u nás zatím pořádně nefunguje a je třeba ho rozhýbat. Bez toho se zemědělství a venkov nestabilizují. Ke stabilitě totiž potřebujeme snížit procento pronajaté půdy a zemědělcům umožnit, aby se k půdě dostali. Jestliže budeme oddalovat snahu českého sedláka, aby si půdu koupil, tak ji v ještě větším rozměru než dnes začnou kupovat cizinci. Vláda totiž nevyjednala žádné sedmileté přechodné období pro omezení nákupu půdy cizinci. To v přístupové smlouvě není. Po jejím podrobnějším prozkoumání a při projednávání devizového zákona jsme z toho byli zděšeni, a to jak opoziční, tak koaliční poslanci. V projednávaném devizovém zákoně se totiž umožňuje přístup k půdě všem lidem ze zemí EU bez omezení. A požadavek, že u nás musejí být zaregistrováni jako zemědělští podnikatelé, si vždycky nějak dokáží zařídit. O to větší je tedy riziko, že se půda bude ztrácet někam jinam a spolu s ní i dotace, které by podle mého názoru měly zůstávat doma u tuzemských podnikatelů. Také proto je třeba trh s půdou co nejrychleji rozhýbat. Bohužel, některými legislativními návrhy, které v tuto chvíli ve sněmovně leží nebo už jí dokonce prošly, například schválená novela zákona o zemědělství, nesmírně komplikujeme vlastníkům začít na své půdě hospodařit. Já když například dědím půdu po strýci, který na ní hospodaří, budu muset, ač mám vysokou školu a osm let pracuji v zemědělském výboru, absolvovat nějaké rychlokursy, abych mohl vůbec začít hospodařit. Neučiním-li tak a nebudu-li zaregistrován jako zemědělský podnikatel, hrozí mi obrovské sankce a pokuty. Na jednu stranu tedy chceme, aby nám lidé na venkově zůstali a obdělávali půdu, na druhé straně jim házíme klacky pod nohy. V takovém omezení hospodaření na vlastní půdě vidím rozpor s ústavními principy. A rozhodně to nejsou podmínky, které po nás požaduje EU. Myslím, a já si to mohu dovolit říci, že jsme často papežštější než papež a navzájem si komplikujeme život. S tím souvisí také návrh zákona o nájmu, předložený kolegy z levicových politických stran, o kterém jsem již před časem řekl, že z něj čouhá plíživá kolektivizace. Ten návrh jednoznačně nadřazuje zájmy uživatele nad zájmy vlastníků, dokonce umožňuje i podnájem bez souhlasu majitele, a to by se skutečně 15 let pro roce 1989 na půdě demokratického parlamentu objevit nemělo.
Stát na jedné straně prodává půdu na třicetileté splátky, podporuje nákup soukromé půdy přes PGRLF a na druhé straně chceme na čtrnáct let zablokovat nájmy, vládní návrh chce na dalších pět let výpovědní lhůty. To jsou protiklady a trh s půdou takhle opravdu nerozhýbeme. Ten musí být založen především na dohodě dvou subjektů. Není pravda, že nebudeme-li mít sedmi nebo pětileté nájmy, nemáme šance na dotace. Jednak pětiletá podmínka hospodařit na půdě se týká jen agroenvironmentálních opatření, jednak existuje řada možností, jako to ošetřit. Chci-li například odstoupit od dotačního programu, vrátím dotaci. Převezme-li pozemek jiný uživatel, tak i s časově omezeným věcným břemenem. To jsou standardní prvky, které se v zemích unie běžně používají. Nestrašme se tedy, že když nepřijmeme tyto strašné zákony, nedosáhneme na evropské peníze. Jestliže všechno zakonzervujeme, jenom tím oddalujeme řešení a připravujeme půdu pro zahraniční investory.
Skopal: Co se týká devizového zákona, došlo tam k opomnění, ale ve sněmovně se již učinila opatření, jak to napravit. Přiznejme si ale jedno: dnes už právnická osoba, kterou stoprocentně vlastní cizinec, může podle platného práva nakupovat půdu. A úplně tomu nikdy nezabráníme. Říkám zcela otevřeně - kdo chce, ten se k půdě dostane, i když do devizového zákona doplníme ustanovení, na kterých jsme se domluvili. Kolega Papež tu ale řekl spoustu věcí, které jsou proti tomu, aby sem tekly peníze z EU. Nebudeme-li mít pětileté nájmy, zablokuje se část finančních prostředků z unie. Stabilita zemědělství není tehdy, pronajímá-li se půda na jeden rok, kdy musím stále myslet, zda dostanu výpověď nebo ne. Současný občanský zákoník jasně říká, že i když mám smlouvu na 14 let, můžu dát roční výpověď. A co se týká nedávno schváleného zákona o zemědělství, myslím, že i zemědělec by měl mít určité vzdělání. Stát má zájem, aby o peníze, které od něj dostává, pečoval ten, kdo podnikání v tomto odvětví rozumí. Ostatně každý podnikatel potřebuje nějakou kvalifikaci.
Doucha: Základní otázkou je, co tady vlastně chceme. Buď aby se dál zemědělství zlepšovalo, tedy restrukturalizovalo, nebo zda chceme konzervovat určitý stav, který se tu dosud vyvinul. Zpravidla veškerá opatření, která se snaží něco stabilizovat, působí proti restrukturalizaci. V zamýšlených pravidlech pro nájmy vidím určitá pozitiva. Zemědělec bude mít lepší pozici pro dlouhodobé snažení, bude se moci snadněji zapojovat do agroenvironmentálních programů. Zároveň ale souhlasím s panem Papežem, že by to nemělo být právně striktně zakotveno a měla by být možnost převodu na dalšího uživatele. Všichni víme, že minimálně 50 až 75 procent přímých podpor, které jdou zemědělcům, se transformuje do peněz vlastníků půdy. Jsem hluboce přesvědčen o tom - a naše analýzy tomu nasvědčují - že konzervace současného stavu není řešením a zemědělství musí projít další restrukturalizací. V budoucnu zde vzniknou jakési tři proudy, které budou do trhu půdy vnikat, a i když jim dáme překážky, stejně je překonají. V prvním proudu jsou ti, kteří žijí na venkově a mají jeden či několik málo hektarů půdy. Ti si dobře zváží, jaké dostanou podpory a co do toho musí vložit. Připomínám, že EU umožňuje přijímat dotace na pozemky, aniž by bylo nutné je využívat k zemědělské produkci. Pouze musí být pozemek ošetřován podle zásad správné zemědělské praxe. Každý si může lehce spočítat, co pro něj tato podmínka bude znamenat, a je možné, že tady vznikne tlak těchto malých uživatelů a zároveň vlastníků. Což je pro rozvoj venkova nepochybně plus. Na druhé straně zde budou zřejmě snahy dvou velkých a kapitálově orientovaných ekonomických subjektů. Z českých pozic je to i nezemědělský kapitál, který začne v očekávání toho, co všechno může získat, vstupovat na trh s půdou. Na ní pak bude muset nějakým způsobem hospodařit a splňovat další podmínky, aby mohl získat dotace. Tento nezemědělský kapitál už sem proniká přeléváním z jednoho sektoru hospodářství do druhého. Jako ekonom musím říci, že to není z národohospodářského hlediska dobré. Spíš bychom tento kapitál potřebovali využít jinde, v produktivních odvětvích, ne aby se táhl za rentami. Ale je tu také zahraniční kapitál, který sem evidentně přichází, a myslím, že to také není ke škodě věci. Znám mnoho příkladů, že se takové subjekty často starají o půdu lépe než někteří současní uživatelé. Možná, že tyto tři síly, které sem pronikají, budou nositeli restrukturalizace v zemědělství.
Bylo řečeno, že minimálně polovina podpor uniká ze zemědělství k vlastníkům půdy. U nás, protože trh půdy není rozvinut, je to relativně málo. Musíme ale počítat s tím, a to je ta negativní stránka, že s rozvojem trhu půdy bude průchodnost těchto peněz k vlastníkovi větší. Co to ale znamená 50 procent? Máme-li dnes změřený průměrný nájem zhruba 600 či 700 korun za hektar, tak polovina průměrné sazby na hektar, kterou můžeme v příštích třech čtyřech letech očekávat, se může pohybovat třeba kolem 2000 korun. Jsem přesvědčen, že se najde dost podnikatelů i mimo zemědělství, kteří půjdou do podniků a nabídnou vlastníkům půdy i takto vysoký nájem. Bariéry, které se budou stavět do cesty tomuto procesu, mohou sice napomáhat současným uživatelům půdy, ale budou brzdit přirozený rozvoj trhu půdy.
Kubiš: Naše firma hospodaří na okraji Prahy, takže její pozice je trochu jiná. V naší oblasti je očekávání ceny půdy úplně někde jinde a také žádný ekonom nemůže odsouhlasit nákup půdy na zemědělské účely, protože cena je tak vysoká, že se zemědělcům v žádném případě nemůže vyplatit. Vyplatí se tomu, kdo má „dlouhý“ kapitál a počká si nějaký rok, až z ní budou stavební parcely. Tak tomu není všude. Například kdo v Mnichově prodá zemědělskou půdu jako stavební parcelu, musí prostředky, které za ni dostane, investovat do zemědělství. Pokud to neudělá, stát mu sebere 80 až 85 procent ceny. Nemůžeme podezřívat Německo, že nectí vlastnictví půdy. Myslím si, že se musí ctít oba, majitel i nájemce. Majitel má právo se svým majetkem nakládat a když se rozhodne, že nechce hospodařit, tak musí mít stabilitu nájemce, který se rozhodne riziko hospodaření na sebe vzít. Na vesnici to působí trochu jinak a nechme sedláky, aby si to srovnali. Vítáme, že je možnost nákupu půdy od soukromníků s podporou PGRLF. Už to možná mohlo být o trochu dřív a ostatní ať ukáže doba.
Kadrnka: Já mám vztahy s vlastníky dobré a jsou založené na vzájemné dohodě. Myslím, že jakákoliv zákonná úprava musí vycházet z toho, že na prvním místě je domluva vlastníka půdy se zemědělcem. Obvykle mám nájemní smlouvy s výpovědí deset let. Bez problému jsme se s vlastníky domluvili. Pro mne návrhy zákonů, které jsou v parlamentu, nic neznamenají.
Doucha: Myslím, že tato debata je nutná a čím dříve se začne mluvit s vlastníky, tím lépe. Tento stát se musí postarat o to, aby poskytoval informace i vlastníkům půdy. Nejen proto, aby poněkud utlumil jejich očekávání a aby se poučili o svých právech, ale aby také věděli, co všechno půda, kterou vlastní, může obnášet. Jaké jsou její vztahy k agroenvi-programům apod. Vlastníci toho dnes mnoho nevědí a budou tak možná z nevědomosti blokovat přirozené pohyby směrem k jinému využití půdy. Přitom si ani neuvědomí, že jejich majetek se možná transformuje v něco daleko pozitivnějšího a že se na něm nebude například vyrábět pšenice, ale něco jiného, říkejme tomu třeba veřejné zboží, a to bude hrazeno. Proč by měla klesat hodnota takového hektaru půdy? Na některých půdách, které dnes zbytečně ždímáme zemědělskou produkcí, může být ten efekt daleko vyšší. Je proto třeba začít osvětu i směrem k vlastníkům půdy.
Skopal: Nemyslím, že by byly nějak extrémně špatné vztahy mezi vlastníky a nájemci. To není účel předkládaného zákona, ani návrhu vlády. Snahou je doopravdy vnést určitou ekonomickou stabilitu. Když bych to přirovnal – existence trestního zákona ještě neznamená, že všichni vraždí, znásilňují a kradou. Legislativní úpravu nájmů ale žádá větší část zemědělské veřejnosti. Chceme, aby dohoda na konečném znění předpisu byla širší, abychom ho nepřijali těsnou většinou jednoho hlasu a v dalším volebním období se zákon zase měnil. Proto očekáváme od opozičních poslanců, že přijdou se svým návrhem. My se nebráníme změnám, které budou pozitivní a přinesou určitý konsensus do této legislativy.
Papež: Nechme to na sedlácích. Oni si dokáží nájemní vztahy domluvit. Nešněrujme jim to legislativou, je to zbytečné a nedůstojné. Já s žádným legislativním návrhem nepřijdu. Jak jsem už říkal, do pravidel poskytování dotací se dají dát takové klauzule, aby peníze nespadly pod stůl, ale to není třeba upravovat zákonem. Jestli vládní koalice čeká, že s nějakým zákonem přijdeme, čeká marně. Zemědělcům je třeba především vzkázat, aby se k nějaké legislativní pomoci neupínali a od nových úprav neočekávali, že za ně problémy vyřeší. Nakonec se sedláci budou muset stejně spolehnout sami na sebe. O tom, jak tyto návrhy v parlamentu dopadnou, by mohlo být rozhodnuto v létě, možná až na podzim. Lze ale očekávat tlaky zájmových skupin proti zmíněným předlohám a projdou-li i přesto, předpokládám, že se řadou jejich částí bude zřejmě zabývat Ústavní soud.
Doucha: Pokud bychom měli predikovat, jak se bude trh půdy vyvíjet, bude to velmi záviset právě i na legislativních opatřeních, o kterých tu mluvíme. Jestliže je zákonodárci přijmou, bude trh vypadat jinak. Velkou roli bude hrát i způsob rozdělování podpor - zda se budou vyplácet plošně, oddělené od produkce, nebo zda u nás budou nadále částečně „komoditně dolaďované“. Pak se může stát, že půda v horách, velmi neúrodná, ale vhodná pro extenzivní chov dobytka, bude dražší a zajímavější než třeba velmi úrodná půda v nížině, která bude z hlediska dotací méně výnosná. Z toho je vidět, že agrární politika může deformovat nejen například trh pšenice, ale samozřejmě také trh vstupů do zemědělství, a tím způsobit mnohdy i potíže samotným zemědělcům.
Netolický: V případě nákupu půdy na hypotéky budou její ceny stanovovat odhadci, ale důležitější bude, jak se dohodne prodávající s kupujícím. My nechceme tvořit nějaké umělé ceny. Znalecký posudek je nutný, nicméně není k tomu, aby stanovil reálnou hodnotu půdy. Ta bude i nadále někde jinde, než za kolik se bude skutečně prodávat. Chci ještě říci, že od našeho programu neočekáváme, že zásadně změní majetkovou strukturu. Je to první impuls pro nastartovaní nějakého procesu.
Kadrnka: Každá banka má pro stanovení ceny půdy úplně jinou metodiku. Bude velice zajímavé, jak to podle té které banky bude vycházet. Pro zemědělce bude ale hlavně důležitá délka úvěru. Některé banky budou dávat deset až 15 let, některé 20 let. Na druhém místě bude odhad ceny, na jehož základě banka peníze půjčí. A zatím nevíme, jak tyto odhady budou vycházet. Jestliže u jedné banky to bude 50 tisíc korun za hektar a u druhé 70 tisíc, tak zemědělec půjde tam, kde bude levnější. Uděláme si průzkum a členům SMA budeme podmínky jednotlivých bank sdělovat.
Netolický: Jsou to bankovní odhadci a budou se snažit ocenit půdu co nejníže, protože to je v zájmu úvěrující banky. Odhady budou zřejmě poměrně nízké a bude záležet na tom, zda taková cena bude vyhovovat vlastníkovi. Může se stát, že banka půjčí méně než možných 90 procent ceny půdy. Půjčí třeba 60 procent, což může být důkaz toho, že náš program není tak výhodný. Čili konkrétní podmínky, za nichž banky budou ochotny peníze půjčovat, budou v prvních týdnech a měsících velmi rozdílné. Po čase by se ale měl ukázat nějaký trend, který naznačí reálnější cenu půdy. Nový program není samospasitelný, najednou nezmění myšlení vlastníků, ani zemědělců.
Doucha: Máme signály o tom, že banky také hledají informace, aby si ujasnily nejen současnost, ale hlavně budoucnost, protože současné podmínky jsou pro úvahy o patnácti či víceletém prodeji samozřejmě malým prvkem.
Kubiš: Stejně, jako si naši odběratelé vybírají mezi námi, musíme se i my naučit vybírat si mezi bankami. Máme zkušenosti, že je dobré oslovit více bank, protože ony soupeří o svého klienta. Nesmíme se nechat vtlačit do pozice toho, kdo jen čeká, co mu banka dá. Je tu ale určitý rozpor. Na jednu stranu banky říkají, že mají zákaz dávat do zemědělství peníze, na druhou stranu od nich slyšíme, že zemědělství je sektor, který je nejserióznější a nejspolehlivější.
Netolický: Do programu se zapojily Česká spořitelna, GE Capital Bank a nově i Komerční banka. Tyto tři banky z více než 50 procent financují zemědělský sektor. O vstupu do tohoto dotačního titulu uvažují i další banky. Zahraniční vlastníci bank tuší, že půda bude mít v dlouhodobém horizontu skutečně perspektivu. Konkurence, která tu při poskytování hypoték vznikne, poslouží k tomu, že úrokové míry nebudou tak vysoké.
Kadrnka: Program PGRLF na podporu prodeje půdy je dobrá věc, ale nejzásadnější je, že je v něm zatím málo peněz. Jestliže jsou zatím peníze jen na 50 tis. ha, tak je to zhruba jedno procento používané půdy. Přiklonil bych se k tomu, aby v dalších letech tam peněz bylo více.
Kubiš: Musím se ještě vrátit k tomu, co tu zaznělo - že musíme restrukturalizovat zemědělství. Já o tom tak přesvědčený nejsem. Samozřejmě, že musíme upravit vlastnické vztahy. Dneska ale již jeden zemědělec z prvovýroby živí sedmdesát obyvatel, což odpovídá průměru EU. V unii se pronajímá 55 až 60 procent půdy a tento podíl stoupá. U nás, pokud vezmu v úvahu, že akcionáři jsou také vlastníky půdy, je v nájmu asi 80 procent. Nemůžeme stanovovat cenu půdy podle dotací, protože EU je v pohybu a nevíme, jak dopadne jednání s USA a ostatním světem. Ideální by bylo, kdyby vlastník pozemku byl zároveň jeho uživatelem, ale to asi nezměníme. Je mi trošku smutno z toho, že se zemědělství dostalo na úplný chvost hospodářství a na jaké úrovni je průměrná mzda. A pořád máme strach, až přijdou nějaké dotace, co s nimi sedláci budou dělat.
Doucha: Je to ekonomický zákon. Jakmile začne stát podporovat cenu vstupu, tak se za tím táhne zvýšení ceny toho vstupu. Vzniká jednak větší poptávka, jednak je tam čistý rentní efekt, a ty dotace prosakují do jiných sektorů. Tak jako část dotací zemědělců plyne vlastníkům, tak část peněz musíte odevzdat ještě bance jako dodavateli vstupu. Dá se to omezit, ale zabránit se tomu nedá.
Ještě k restrukturalizaci zemědělství. Ta není o tom, jaká forma hospodaření tady bude dominovat, ale jde spíše o strukturu užití našeho půdního fondu. Zatím máme nepřirozeně vysoké procento zornění. Aspoň v tomto ukazateli se musíme přiblížit okolním zemím. V porovnání s bývalou NDR jsme se u nás příliš nehýbali a je to vidět. Běžte se podívat na strukturu užití půdy v dnešních nových spolkových zemích v porovnání s rokem 1989. Tam lze vidět tu dynamiku změn. Naši zemědělci budou muset jednat o využití půdy s vlastníky, a ti jsou bohužel většinou z města. Do jisté míry tak půjde o střet vesnice s městem, proto musí být obě strany dobře informované. Dokud nenastane pohyb, není problém. Ale pohyb již je ve vzduchu a síly, které ho způsobí, jsou reálné. Jsou tu ekonomické subjekty, které se už o něco fakticky snaží, a je to jen otázkou času, než vniknou do tohoto prostoru a jeho určitou strnulost naruší.
