Kvalita nebo cena

Podniky investují, aby splnily a v mnoha případech i překročily náročné parametry Evropské unie. Docení to však spotřebitel? Upřednostňuje již český zákazník opravdu kvalitu?

Kolem 100 milionů korun investovala v loňském roce a. s. Maso Planá do technologie, která jí umožní zvýšit kvalitu. Osvědčilo se jí i omračování prasat oxidem uhličitým, u něhož podle výkonného ředitele Emila Kaspera roční praxe potvrdila, že maso je daleko kvalitnější. Jak uvedl, není to poprvé, kdy se Planá vydala progresivní cestou: Jako první začala balit maso do ochranné atmosféry a předtím, než to nařídila vyhláška, značila původ hovězího masa na obalu. V těchto dnech rozšiřují tento systém i na vepřové maso, takže i zde je možné identifikovat chovatele a zvířat. Dohledatelnost původu podle značení na obalu až k chovateli zavedla i a. s. Kostelecké uzeniny, a to u kuřecích dílů. Otázku kvality potravinářských výrobků je však podle Kaspera třeba posunout až do prvovýroby. Jak uvedl, svědčí o tom právě příklad vepřového masa. „V roce 2001, kdy se zaváděl výkup podle normy SEUROP, se ve třídách S a E vykupovalo pouze 15 procent prasat, ve třídě ostatní skončilo 35 procent dodaných prasat. Dnes je ve třídách S a E 40 procent, do skupiny ostatní se dostane jen osm procent.“ Již dnes sleduje výrobu v masokombinátu v Plané 16 kamer a do dvou let by měl celý proces od živého zvířete až po expedici masných výrobků běžet online na webové stránce podniku. „Nemáme co schovávat,“ vysvětlil ředitel a dodal: „Pokud investujeme tolik do technologie, nemůžeme vydávat mnoho prostředků na to, abychom učili spotřebitele, jak se má v obchodě orientovat.“ Zda zákazník dostane potřebné informace a také, zda se vůbec zboží na pulty dostane, záleží na obchodnících. „Jsme schopni dělat nové kvalitní výrobky, ale bohužel se nám je nepodaří protlačit k zákazníkovi. Náš trh je konzervativní má stále zájem jen asi o deset masných výrobků,“ povzdechl si. „Podnikatelé budou vždy reagovat na to, po čem je poptávka,“ konstatovala Vladka Pivoňková, marketingová ředitelka a. s. Kostelecké uzeniny. „Je-li poptávka po levných výrobcích, budeme je vyrábět. To ale neznamená, že jsou nekvalitní,“ poznamenala s tím, že je otázka, co je to kvalita. Rok před účinností vyhlášky., která zpřísnila požadavky na jakost některých masných výrobků, začaly Kostelecké uzeniny podle Pivoňkové vyrábět kvalitní, a tedy i dražší špekáčky, po nichž údajně spotřebitelé volají. Zatímco těchto špekáčků se prodalo 400 kg za týden, levných buřtíků 20 tun denně. „Sociální situace není u nás stále taková, abychom mohli prodávat jen drahé potraviny,“ potvrdil Stanislav Sekyra z obchodního řetězce Makro a dodal: „Důležité je ale říkat zákazníkům, za co platí a proč to platí.“