Rozhovor týdne

s Josefem Kubišem, předsedou komoditní rady pro obiloviny

Komoditní rada posoudila 10. července předpokládanou bilanci obilovin v tomto marketingovém roce. K jakým jste došli závěrům?
Očekáváme, že bilance bude mírně nedostatková. Sklizeň základních obilovin bude podstatně nižší, nejhorší za posledních třicet čtyřicet let. Je ale také nutné říci, že spotřeba oproti minulosti klesla spolu s redukcí stavů zvířat. Za socialismu se říkalo, že pro soběstačnost potřebujeme přes sedm milionů tun obilí, dnes je to asi o milion méně. Značně napjatá bude především bilance pšenice, jejíž plochy klesly proti normálním rokům o třetinu. Uvažuje se o tom, že by se část pšenice mohla dovézt. Potravinářská pšenice zřejmě chybět nebude, když mlynáři potřebují asi 1,2 milionu tun a pšenice celkem by se mělo sklidit zhruba 2,8 milionu tun, když vycházíme z odhadů Českého statistického úřadu. Ty se vztahují k 20. červnu, přičemž údaje z podniků jsou zhruba k polovině června. Vývoj počasí však od té doby porostům vůbec nepřál. Obilí místo dozrávání zasychá. Předpokládáme tedy, že sklizeň bude nižší, než uváděla červnová prognóza. Nechceme vyvolávat paniku, že hrozí absolutní nedostatek obilí, na druhou stranu nabízené ceny zdaleka neodpovídají očekávané úrodě.
V komoditní radě jsou vedle pracovníků ministerstva zástupci prvovýroby, mlynářů, pekařů a obchodníků. Můžete se v tomto složení shodnout na nějaké cenové představě?
Jistěže pekaři a mlynáři mají zájem, aby cena obilí byla co nejnižší, a zemědělci naopak. Mlynáři stále žijí v přesvědčení, že situace je stejná jako vloni a pšenici si budou moci dovézt. Jenže Ukrajina před rokem sklidila 20 milionů tun obilí a letos to má být zhruba polovina. Rusko mělo loni přebytek kolem 20 milionů tun, nyní odhaduje jen asi šest milionů. Podstatně menší úrodu očekávají také na Slovensku, v Maďarsku a Polsku. Komoditní rada tedy konstatovala, že současné ceny neodpovídají horší sklizni, ani cenám na středo- a východoevropských trzích a v zemích Evropské unie. Shodli jsme se na tom, že jsou tu předpoklady pro růst cen obilovin, především pšenice, kde by cena měla být výrazně vyšší než intervenční při loňském nákupu. Obáváme se totiž, že při úrovni 2700 až 3000 korun za tunu potravinářské pšenice hrozí nebezpečí, že by se mohla vyvážet, protože produkce bude nižší v celé střední a východní Evropě. Dovézt k nám se však nedá levněji než za 3800 až 4000 korun. Pokud by se tolik platilo u nás, neznamenalo by to žádné ohrožení spotřebitelů. Před dvěma lety byla cena 4000 až 4500 korun za tunu, takže není důvod, aby teď byla tak nízká. Ceny by měly stoupnout v celé vertikále.
Nevylučujete, že by se pšenice mohla dovážet. Intervenční fond ji ale s velkým prodělkem vyprodal do zahraničí. Neměl si část ponechat?
Na jaře, kdy se už vědělo, že ozimé pšenice bude podstatně méně, jsme doporučovali, ať třeba polovinu z nakoupených 724 tisíc tun neprodává. Jenže pro obchodníky to bylo výhodné, tak fond nasmlouval export na celé množství. Veškerá pšenice měla odejít za hranice do 30. června. Z informací celní statistiky, které měla komoditní rada k dispozici, ale vyplývá, že republiku opustilo asi 640 tisíc tun.
S jakými zásobami obilí se vlastně vstupuje do sklizně?
Jsou ve výši zhruba 1,36 milionu tun, tedy přiměřené. V minulých letech bývaly i 1,7 či 1,9 milionu tun.
Nevládní organizace vyzývají pěstitele, aby za nabízené ceny neprodávali. Mnozí jsou ale zavázáni výkupům zelenými úvěry, co mají dělat?
Ve smlouvách určitě nemají uvedenou cenu, za kterou budou sklizeň dodávat. Měli by si tedy dojednat lepší a nepřistupovat na nabízené 2700 až 2900 korun za tunu potravinářské pšenice či na 2200 až 2400 korun za krmné obilí. Čím bude cena nižší, tím více úrody při nízkých výnosech odevzdají, a to je cesta do pekel.