Jak rozdělit platby

Zatímco zemědělce naplno pohltil žňový kolotoč, resortní ministerstvo promýšlí, jak jim bude od příštího roku poskytovat přímé platby. Ve hře jsou tři varianty. Úplně zjednodušený systém není zřejmě favoritem, za reálnější považuje ministerstvo rozdělení části prostředků zvlášť na rostlinnou a živočišnou výrobu. Jasno by mělo být mezi polovinou září a října.

Jak se proplatí 25procentní podíl přímých plateb, které půjdou ze zdrojů Evropské unie, je jasné už dnes. „Tato čtvrtina se bude v každém případě rozpočítávat na plochu takzvaným zjednodušeným modelem, to znamená na hektar zemědělské půdy. Zvažuje se ale způsob, jak vyplácet tu část plateb, která půjde z národních zdrojů,“ řekl Hugo Roldán z tiskového oddělení MZe. Ministr Jaroslav Palas chce rolníkům zajistit dalších 30 procent plateb do 55 procent unijní úrovně.
Jaké varianty tedy připadají v úvahu? „Jednou z možností je doplnit jednotnou platbu na plochu o navýšených 30 procent. Celková částka by pak měla odpovídat součtu jednotlivých přímých plateb, které by farmář obdržel při realizaci současně platného systému,“ přiblížil Roldán. Ministerstvo uvažuje také o přechodném řešení pouze pro příští rok. „Třicetiprocentní podíl přímých plateb z národního rozpočtu by se použil jako záloha na proplacení nákladů spojených s jarními pracemi v průběhu měsíců března a května. Zbylých 25 procent by se proplatilo v souladu s předpisy společné zemědělské politiky unie po 16. listopadu příštího roku,“ popsal Roldán další z variant, která je však podle něho nejméně pravděpodobná.
Za nejprůchodnější se zatím považuje třetí cesta, kdy by se platby rozdělily sektorově – zvlášť v rostlinné a živočišné výrobě. „Je snaha co nejvíce zmírnit určitou nespravedlnost při rozdělení plateb, která při zjednodušeném systému nutně vzniká. Současně ale nechceme ztratit jeho výhody,“ poznamenává Roldán. Jak naznačuje, zemědělec by nemusel žádat o přímou platbu na každou jednotlivou komoditu a měl by volnost v rozhodování o tom, kterou část podnikání získanou podporou posílí. „Nechceme jít až do rozdělení plateb po jednotlivých plodinách a kategoriích zvířat, tak bychom se dostali k plnému Integrovanému administrativnímu a kontrolnímu systému. Jde o to, seskupit komodity tak, aby žádná plodina nebo druh hospodářského zvířete nebyly ve výrazné nevýhodě proti ostatním,“ dodal.
Různé scénáře poskytování přímých plateb modeluje Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky (VÚZE). Pro období 2004 až 2006 pracuje s variantami při minimální úrovni plateb 25 až 35 procent a při povoleném 30procentním navýšení. Se standardním dotačním systémem srovnává zjednodušený způsob, při němž se minimální podpory přepočítávají rovnoměrně na každý hektar zemědělské půdy. Zjišťuje se rovněž, zda by pro Česko byla přijatelná cesta, kdy by se 25 až 35 procent plateb, které budou přicházet z EU, rozdělilo na celkovou plochu nárokovatelné zemědělské půdy ČR. Navýšené prostředky, tzn. vyjednaných maximálně 30 procent plateb, by se vyplácely podle zjednodušených či úplných pravidel nyní používaných v unii, kde by podpory mohly jít i na jednotlivé kategorie zvířat.
„Plně zjednodušený systém uplatňovaný i pro veškeré navýšené podpory, to znamená v příštím roce do 55 procent úrovně současných členů EU, se ukazuje být lákavý,“ hodnotí na základě prvních propočtů ředitel VÚZE Tomáš Doucha. Hlavním přínosem jsou podle něho zejména mnohem nižší nároky na administrativu. „Navíc každý podnikatel dostane dotace podle počtu hektarů, ne podle produkce. Získá tak možnost vybrat si, čemu se chce věnovat,“ jmenuje další výhodu takového systému. Při jiných variantách rozdělení navýšených podpor se o vytrácí přednost zjednodušeného systému, protože by vedle sebe musely existovat dva administrativní a kontrolní systémy – jeden na zjednodušené a druhý na navýšené platby.
Nejjednodušší způsob by ale dosti výrazně postihl například pěstitele chmele a škrobárenských brambor. Jestliže chmelaři už počítali s přímou platbou na hektar, která by mohla v období 2004 až 2006 při plném navýšení dosahovat kolem 10 tisíce korun, při rovnoměrném rozdělení dotací na plochu by museli oželet přes 6000 korun. Ještě více by ztratili bramboráři – místo potenciálních 18,2 tisíce korun na hektar průmyslových brambor (stejně jako u chmele při 55 až 65procentní úrovni) by se propadli téměř na pětinu. Naopak pěstitelům máku či jiných plodin, kteří dosud nemohli s platbou na hektar počítat, tak odpadá rozhodování, zda kvůli chybějícím dotacím s produkcí skončit. Zjednodušené přímé platby by se měly týkat i ovoce a zeleniny či vinné révy. Oborům, které by si proti dosud připravovanému systému plateb nejvíce pohoršily, mohou pomoci zvláštní podpory hrazené z navýšených zdrojů, tzn. z prostředků nad 25 procent plateb garantovaných unií.
Jatečný a dojný skot bude efektivnější chovat ve vyšších oblastech a využívat trvalých travních porostů, než se tomuto výrobnímu směru věnovat v nížinách a zvířatům dávat krmiva vypěstovaná na orné půdě. Takový závěr zřetelně vychází ze všech scénářů. S tímto předpokladem souvisí i očekávání, že v prvních letech po vstupu do EU by na tom měly být ohledně podpor lépe podniky v marginálních oblastech. Je to díky vyrovnávacím příspěvkům v LFA, které se mají vyplácet na trvalé travní porosty. „Rozdíl hor ve vztahu k nížinám se ale bude každoročně stírat. Příspěvky v LFA už totiž neporostou, zatímco přímé platby se budou každý rok zvyšovat,“ vysvětlil Doucha.