Řídit mléčný trh od produkce mléka přes jeho zpracování až po uplatnění výrobků tak, aby nedocházelo k odbytovým krizím, a tím ke zbytečným ztrátám žádného z přímých účastníků tohoto trhu - zemědělce, zpracovatele, obchodníka a spotřebitele, je náročný úkol. O tom se lze poučit z příkladu Evropské unie. Po nadprodukci mléka kolem roku 1974 tam začal proces řízené produkce této komodity, který měl zabránit hromadění zásob a růstu ztrát.
Po sérii neúspěšných pokusů, jakými byly prémie za snížení či zastavení produkce, snížení intervenčních cen apod., byl z iniciativy Německa a Francie zaveden režim mléčných kvót. Po zkušenostech s jejich realizací se postupně upřesňovala jeho pravidla platná v celé unie. Nejdůležitější pravidla jsou obsažena v současných nařízeních EU č. 3950/92, č. 1256/99 a 1392/01, která mají pro členské státy vyšší účinnost než má národní legislativa. Nařízení EU vymezují též kritéria, která je možné v národní legislativě volit alternativně, tzn. pro daný stát zvolit nejvhodnější postup (výše národní rezervy, vymezení oblastí s omezením převodu individuálních kvót, saldování individuálních kvót, burzu mléčných kvót apod.)
Řízením mléčných kvót na národní úrovni byly ve všech členských státech pověřeny organizace (AMA, Onilait) vybavené dostatečným počtem odborníků schopných připravit národní pravidla režimu mléčných kvót, která budou respektovat evropská pravidla a současně vyjadřovat národní specifické požadavky v souladu s agrární politikou dané členské země. O náročnosti řízení mléčného trhu ke spokojenosti všech svědčí např. počet národních legislativních aktů, které jednotlivé země od roku 1984 pro řízení mléčných kvót vydaly. Např. v SRN do roku 1995 vyšlo 31 právních předpisů EU týkajících se mléčných kvót a jejich aplikace v této členské zemi v tomto období zahrnuje 62 právních předpisů (MGV). Většina těchto právních aktů byla vyvolána měnícími se pravidly režimu mléčných kvót.
Vzhledem k tomu, že poslední tři roky jsou pravidla EU relativně stabilizována (poslední upřesnění pravidel bylo v nařízení č. 1392/01), je situace kandidátských zemí při zavádění mléčných kvót podstatně jednodušší. Zejména mohou využít bohatých praktických zkušeností současných členských zemí, a tím se vyhnout chybám při koncipování národních předpisů
k mléčným kvótám. To se ale v případě ČR nepodařilo, o čemž svědčí poslední novela zákona o SZIF č. 128/2003.
Přitom příprava režimu mléčných kvót u nás začala velice slibně. Vzhledem k náročnosti se zahájila včas - ustavením pracovní skupiny pro kvóty při MZe v říjnu 1998. Její složení bylo kvalifikované, ve skupině byli zástupci budoucích přímých účastníků režimu kvót – chovatelské svazy, zpracovatelé, AK, ČMSM, SFTR, MZe, zástupci odbytových družstev a výzkumné ústavy. Práce skupiny dávala předpoklady, že příprava, odzkoušení a zavedení mléčných kvót bude ve shodě všech zúčastněných, v souladu s unijními předpisy a včas. Vznikl časový harmonogram přípravy zásad režimu kvót s prvky národních priorit, který zahrnoval i jejich odzkoušení v praxi před předpokládaným vstupem již v roce 2003. Důležitým bodem byla instruktážní činnost i za účasti zahraničních expertů osvětlující principy mléčných kvót v jednotlivých členských zemích unie.
V dalším vývoji došlo ke dvěma závažným nedostatkům, jejichž důsledky se projevily a projevují při řízení mléčného trhu u nás. Prvním nedostatkem bylo nevčasné ustavení kvalifikované skupiny pro přípravu legislativy k řízení kvót v rámci intervenční agentury. Nezbytnou podmínkou a výhodou rychlého získání kvalifikace těchto pracovníků jsou osobní kontakty s pracovníky institucí řídících mléčné kvóty v členských státech EU (studijní pobyty, pozvání expertů apod.). Nepřipravenost SZIF na kvalifikovanou přípravu národní legislativy pro kvóty se projevuje v zásadních nedostatcích posledních znění zákona o SZIF, které neumožní, aby platil pro režim mléčných kvót po vstupu do EU. A nejen to. Neumožní, aby z něho vyplývající nižší legislativní akty s konkrétními pravidly mléčných kvót v ČR mohly být připraveny tak, aby mohly platit v době vstupu.
Druhým nedostatkem bylo nedodržení plánovaného harmonogramu přípravy pravidel mléčných kvót v důsledku přání vedení MZe urychleně zavést mléčné kvóty již v roce 2001 jako prostředek k řešení tehdejší mléčné krize. Názor pracovní skupiny byl, že mléčné kvóty neřeší vzniklou mléčnou krizi způsobenou nedostatkem prostředků na exportní dotace. Naopak, zavedení nedostatečně připraveného režimu bude nákladné, omezí probíhající restrukturalizaci zemědělské výroby, zvláště výroby mléka a zkompromituje se u výrobců i zpracovatelů.
Politické rozhodnutí o urychleném zavedení kvót bylo nastartováno zákonem č. 256/2000 Sb., o SZIF, a na něm navazující nařízení vlády o stanovení produkčních kvót mléka. Předkladatelé ignorovali dosavadní práce a návrhy pracovní skupiny, takže zákon i nařízení obsahovaly řadu nesmyslů a bodů rozporných s nařízeními EU. Členové pracovní skupiny návrh nařízení kritizovali.
Ani další úpravy zákona o SZIF ve věci mléčných kvót nepřinesly zlepšení. Přestože předkladatel v důvodové zprávě tvrdí, že touto úpravou zákona č. 256/2000 Sb. bude dosaženo stavu, který bude plně slučitelný s předpisy EU, ignoroval některá pravidla požadovaná nařízeními EU, ignoroval připomínky (např. Potravinářské komory ČR) k návrhu novely zákona, které na tyto rozpory upozornily. O tom svědčí i výčet nařízení EU, která byla k novela zákona využita: chybí klíčové nařízení č. 1392/01 k 31. březnu 2001, naopak bylo využito nařízení č. 536/93, které bylo zrušeno 31. 3. 2001.
Základní rozpory zákona č. 128/2003 Sb. s platnými nařízeními EU týkajících se mléčných kvót:
- předpisy EU neumožňují poskytovat držitelům mléčných kvót dotaci na vyrovnání újmy vzniklé zavedením mléčných kvót,
- předpisy EU neumožňují, aby si držitel dodávkou kvóty sám vyhodnotil plnění své kvóty pro účely případného odvodu za překročení kvóty,
- zákon č. 128/2003 Sb. neřeší stanovení velikosti individuálních dodávek kvót na základě individuální referenční tučnosti; není stanoveno referenční období pro stanovení individuální referenční tučnosti dodávek i přímých prodejů (nařízení č. 1392/2001, čl. 4),
- režim mléčných kvót v EU nepřipouští kategorii minimální ceny syrového mléka ve vztahu producent – odběratel,
- odvod za překročení individuální kvóty je dle nařízení č. 3950/1992 stanoven ve výši 115 % směrné ceny mléka, (309,8 eur/100 l), kterou stanovuje Rada EU pro všechny členské země jednotnou; nelze použít jinou cenu, natož minimální,
- odvod členského státu z překročení národní kvóty musí být naplněn odvody těch producentů mléka, kteří k překročení národní kvóty přispěly (nař. 3950/92, čl. 2, odst. 2) ), nikoliv odvodem odběratelů. Odběratel tyto odvody od výrobců, kteří své kvóty překročili pouze vybere (např. zadržením platby za dodávku mléka),
- zákon ani nařízení vlády neobsahuje pravidla režimu individuálních kvót přímého prodeje (nař. č. 1392/01, čl. 6).
V navazujícím nařízení vlády se samozřejmě opakují a rozvádějí tyto pravidla rozporná s předpisy EU. Na základě vládního nařízení se pracovníci SZIF např. zabývají zbytečnou pracovně náročnou agendou porovnávání hlášení o dodávkách mléka, kterou vyžadují od výrobců a odběratelů.
Předkladatelé zákona č. 128/2003 Sb. nevyužili poslední příležitost, jak dát před vstupem do EU do souladu národní předpisy týkající se mléčných kvót. Pro jejich řízení od 1. dubna 2004 bude nezbytné vydat podrobná pravidla. Ta dosavadní podle nařízení vlády nemohou z uvedených rozporných důvodů platit a kromě toho neobsahují některé nezbytné podrobnější pokyny zamezující nesprávnému výkladu či nejasnostem. Vydání takových pravidel však bude vyžadovat další novelu zákona. Je otázkou, zda je to z časových důvodů reálné. Jinak musí od 1. 4. 2004 platit příslušná nařízení EU (č. 3950/92, 1392/01, 1256/99) a tyto doplnit nařízením vlády s pravidly, která jsou v národní kompetenci.
Dosažení včasné opravy dosavadních chyb v národní legislativě vzbuzuje oprávněné obavy. Vycházejí z toho, že do zákona č. 128/2003, který má platit v roce 2004, se nevzaly v úvahu ani připomínky a doporučení komise nezávislých expertů z členských států EU, kteří se seznámili s naším systémem mléčných kvót. Tyto obavy rozhodně nerozptýlil ředitel SZIF Ing. Jan Höck, který v rozhovoru pro Zemědělec v č. 22 sdělil, že po vstupu „překročení stanovené kvóty přijde draho – sankce 115 procent z ceny bude dopadat na zpracovatele“.
Je nejvyšší čas, aby se SZIF seznámil s pravidly EU, jejichž má být garantem.
