Lesníci se v oblastech severní Moravy a Slezska potýkají s problémem chřadnutí smrkových porostů. Poškozeny jsou zejména porosty části ostravské pánve, podhůří Nízkého Jeseníku a Podbeskydské pahorkatiny (v působnosti oblastního inspektorátu (OI) Krnov se jedná především o lesní správy (LS) Opava a Vítkov). Podle vědců z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) Jíloviště-Strnady způsobují chřadnutí smrku především biotičtí škůdci (václavka, kůrovec). Chřadnutí smrkových porostů způsobila pravděpodobně souhra více faktorů.
Prvotním faktorem je poškozování smrkových porostů imisemi (pozorováno lesníky již za „první republiky“). I přes pokles produkce emisí v 90. letech minulého století jsou škody dosud znatelné. Projevují se především snížením odolnosti porostů vůči dalším vlivům.
Dalším faktorem, který negativně ovlivnil stav lesů na severní Moravě, bylo nepochybně dlouhé a pro tuto, jinak velmi vlhkou oblast, zcela netypické období sucha v 90. letech minulého století, které připravilo vhodné podmínky pro rozšíření václavky. Tato jinak chutná, jedlá houba v těchto polohách přirozeně napadá kořenové systémy smrku, což má obvykle za následek snížení stability porostů
i snížený příjem živin. Teplo a sucho posledního desetiletí však zaktivovalo rozšíření václavky natolik,
že působí přímé hynutí napadených stromů. Agresivní působení václavky v takovém rozsahu se v jiných oblastech České republiky (ČR) nevyskytuje.
Z hmyzích škůdců se na hynutí stromů nejvíce podílí kůrovci. V oblasti severní Moravy a Slezska se kromě lýkožrouta smrkového, který je obvykle spojován s kůrovcovými kalamitami, vyskytuje
i lýkožrout severský. K přemnožení kůrovce došlo v této oblasti poprvé v první polovině 90. let minulého století. Do té doby byl v ČR znám pouze z jednotlivých nálezů. S lýkožroutem smrkovým se lesníci potýkají již staletí, proto je známa celá škála potřebných opatření k zabránění kalamitních škod.
U lýkožrouta severského však hledají účinná opatření „za pochodu“. Dnes je již například známo, že lýkožrout severský velmi nerad nalétá na ležící kmeny, a tak nezbývá nic jiného než neustále vyhledávat stromy napadené nastojato. Jelikož nalétá až do horních částí kmenů, je jeho vyhledávání velmi obtížné. Navíc jinde charakteristické změny v korunách jsou zde zaměnitelné s poškozením imisemi, suchem a václavkou.
Na tomto stavu se podílí i změněná společenská objednávka. Zatímco porosty byly v minulosti zakládány především jako zdroj dřeva pro doly a hutě, je požadavek dnešní společnosti daleko širší. Porosty jsou proto těženy ve vyšším věku než bylo původně plánováno a tak i působení škodlivých činitelů má větší dopady.
Se současným stavem se lesníci samozřejmě nesmiřují a průběžně přijímají opatření ke zlepšení zdravotního stavu lesů v uvedené oblasti. Cílem těchto opatření je:
zpomalení rozpadu stávajících porostů tak, aby nedošlo k jejich současnému rozpadu na velkých plochách,
zakládat nové porosty tak, aby co nejlépe odolávaly měnícím se přírodním podmínkám a zároveň vyhovovaly současným požadavkům na les.
Pro zpomalení procesu rozpadu porostů došlo k navýšení ochranných opatření tlumících rozšíření kůrovců, byly posíleny stavy zaměstnanců LČR, zajišťující ochranu lesa v chřadnoucích porostech a dohodnuty postupy zpracování s dodavatelskými firmami. Hledají se způsoby výchovy mladších porostů, které budou zvyšovat jejich odolnost. LČR na tomto úkolu současně spolupracují s výzkumnými pracovišti, zejména s VÚLHM v Jílovišti – Strnadech. Na některé problémy hodlají LČR zadat vlastní výzkumné úkoly, jejichž výsledky budou k dispozici i ostatním vlastníkům lesů.
Při zakládání nových porostů se pracovníci LČR zaměřují na změnu druhové skladby. V posledních letech podíl listnatých dřevin v zalesňování na území spravovaném LČR výrazně vzrostl. V roce 1996 činil podíl listnáčů v zalesnění 34,5%, v roce 2001 již 44,5% (dnes se např. na LS Opava sází již 65% listnáčů, 16% smrku, 7% jedle a 12% dubu).
Vyšší podíl listnáčů je však příčinou růstu nákladů na zalesnění neboť zalesnění jednoho hektaru smrkem se realizuje zhruba za 40 tis. Kč a zalesnění téže plochy bukem za přibližně 102 tis. Kč.
Na nejvíce postižených místech se smrkem již nezalesňuje vůbec, je zde ponechán pouze smrk z přirozené obnovy, který je doplňován listnáči.
Lze předpokládat, že výnosnost celé oblasti bude postupně klesat nejen z důvodu vysokých finančních nákladů na ochranu porostů proti kůrovci, václavce a dalším škůdcům, ale také z důvodu menších zisků z prodeje smrkového dříví. Výnos z napadeného dříví je zhruba o 300,- Kč/m3 nižší než ze zdravého dříví, přičemž m3 zdravého smrkového dříví se prodával v roce 2002 zhruba za 700,- Kč.
Ačkoli jsou listnáče, kterými se lesníci snaží nahradit stávající smrkové porosty, z hospodářského hlediska v současnosti méně atraktivní než smrk, investují LČR do zalesnění na severu Moravy a Slezska takřka dvojnásobek obvyklých nákladů s cílem zlepšit situaci zdejších lesů a vypěstovat zde zdravé a odolné smíšené lesní porosty. Tento přístup je možný pouze díky velikosti státního podniku a principu solidarity mezi regiony, tj. přerozdělení zisku z výnosnějších oblastí. Jen tak jsou LČR schopny pokrýt všechny nároky, plynoucí z péče o svěřené lesy a nepožadovat od státu dotace.
