Vše podstatné pro náš vstup do Evropské unie je dojednáno, žádný zásadní obrat v pozici zemědělství nenastane. Uvedl to poslanec Vlastimil Tlustý na semináři Centra pro ekonomiku a politiku 14. listopadu v pražském Obecním domě, když hodnotil přítomnost a budoucnost českého zemědělství. Jiné pohledy nabídli tajemník Agrární komory ČR Jan Záhorka a publicista Jiří Fencl.
„To, co dosavadní resortní ministři a hlavní vyjednavač sjednali, je útlum českého zemědělství,“ prohlásil Tlustý. Odpovědní političní představitelé podle něho v jistém smyslu obětovávají zemědělce vstupu do Evropské unie. Ministr zemědělství Jaroslav Palas nemohl poslanci oponovat, protože na seminář, kde měl také vystoupit, nedorazil.
Dvourychlostní pojetí společné zemědělské politiky, které EU zvolila jako východisko, jak vystačit s daným finančním rámcem po přičlenění nových zemí, je podle Tlustého důkazem, že peníze jsou důležitější než ideály a přívlastek „společná“ by měl byl vygumován.
Tajemník Agrární komory ČR Jan Záhorka, který pojmenoval obavy spojované s naší integrací do EU, považuje za největší riziko nerovnoprávné postavení českých zemědělců na unijním trhu. „Zemědělství po dalším zmenšení rozměru nebude schopno zajistit údržbu krajiny ani sociální funkce, které plní na venkově,“ řekl.
Centrální plánování naruby
Hrátky s kvótami šokují předsedu ODS Václava Klause, který debatu v Obecním domě moderoval. Regulační systémy v EU přirovnal k centrálnímu plánování, avšak naruby. Zatímco za socialismu jsme si plánovali stále větší výrobu, unie nás nutí produkovat méně a méně. „Stále se ovšem mluví o výrobě, ale ani slovo o spotřebě,“ komentoval Klaus vystoupení tajemníka agrární komory. Předseda ODS postrádá rovněž ekonomickou úvahu, která by odůvodnila, proč žádáme stejné dotace, ale nechceme sjednotit všechny ceny potravin. „Lidem se říká, aby se nebáli prudkého zdražení, když jejich platy budou i po vstupu v odlišné rovině. Je-li průměrná cenová hladina EU sto, třeba ve Finsku je 115, ve Španělsku či Portugalsku 70, u nás bude při vstupu kolem 50,“ porovnal.
Předseda Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) Stanislav Němec, který spolu s dalšími zástupci praxe vstoupil do diskuse, nelpí na stoprocentních přímých platbách. Žádá ale seriózní porovnání nákladů a prodejních cen, z něhož by mělo vycházet následné dorovnání podpor našim zemědělcům. „I tři procenta zemědělců – daňových poplatníků – mají právo na důstojné žití. Jestli se většina občanů vysloví pro vstup do unie, musí současně vědět, že s ním jsou spojené i určité náklady,“ poznamenal Němec. Stejně jako Tlustý nesdílí optimismus, že se ještě vyjednají příhodnější vstupní podmínky. „Stále si nalhávat, že unie za nás něco zařídí nebo vyřeší, je pro podnikatele cesta do pekel,“ dodal.
Vsadit na české čerstvé
Zatímco od vstupu do unie si Jan Záhorka slibuje zlepšení odbytu tuzemské produkce, Tlustý očekává, že čeští zemědělci nebudou výrobci surovin a potravin pro EU, ale dodavateli specialit a pochoutek. Zároveň se přimlouvá za propagaci domácích potravin a nabízí heslo „České čerstvé“. Záhorka však připouští, že nejsme připraveni na to, prodávat na evropský trh kvalitní výrobky s vysokou přidanou hodnotou. „Potřebujeme investice ve zpracovatelském průmyslu i ve výzkumu. Také zemědělci musí vycházet vstříc potravinářskému průmyslu,“ zdůraznil.
Systém podpor bez diskuse
Vlastimil Tlustý považuje za chybu, že se u nás nediskutuje vedle přímých plateb a výrobních kvót také druhá varianta agrárních podpor, kterou nám unie nabízí, a to plošné platby nevázané na produkci, ale orientované na strukturální změny, ekologii a investice. I ty však mají podle Tlustého útlumový efekt. „Limitní příspěvek 300 tisíc eur na jednu farmu je zaměřen proti České republice. Farmy s výměrou nad 500 až 900 hektarů nebudou mít smysl,“ řekl Tlustý. Očekává, že maximálně během pěti let se společná zemědělská politika unie zásadně změní. „WTO trvá na zrušení proexportních podpor, do pěti let zaniknou přímé platby, ale přípustné budou ekologické subvence, investiční podpory, příspěvky na animal welfare,“ dodal.
Před odbouráním plateb svázaných s produkcí varuje Záhorka, když se opírá o zkušenosti USA. „Desítky let tam používali systém vyrovnávání v dolarech při poklesu farmářských cen pod světovou úroveň i při propadu sklizní. Pak přešli na programy podobné těm, k jakým míří unie. Zase se od nich ale odklonili, protože stejně museli výkyvy na trhu dorovnávat a celková podpora je nakonec vyšla dráž,“ vysvětlil.
Brusel a jeho ochranářská politika nejsou tou jistotou, po které naši zemědělci velice touží, řekl publicista Jiří Fencl. Konstatoval, že společná zemědělská politika začíná stále více vadit daňovým poplatníkům, kteří ovšem v ČR mlčí.
Barák nadzvedl zemědělce
Diskutující Vilém Barák spočítal, že loni bylo 156 tisíc lidí v zemědělství podporováno 28,5 miliardy korun. „Na jednoho farmáře je to platba 182 tisíc korun, což na měsíc vychází 1500 korun. Od roku 1995 dosáhly zemědělské podpory celkem 207 miliardy korun. Podpora jednoho zemědělce produkujícího cukr nás loni stála téměř dva miliony korun,“ vyčíslil Barák. Každý občan by podle něho měl mít právo si vybrat, zda chce platit zemědělcům či nikoli a pak mít možnost požádat stát o vrácení adekvátního podílu z daní.
Proti těmto číslům se ohradili zástupci zemědělců, kteří se akademické besedy účastnili v nemalém počtu. Otázku, kdo si odnáší 28,5 miliardy korun, položil předseda Zemědělského svazu ČR Miroslav Jirovský. „Jsou to zemědělci, kteří mají nejnižší platy? Rozebírají je snad vlastníci? Dotace šly na útlum inflace, když držely dole ceny potravin,“ odpověděl. Josef Kubiš, ředitel akciové společnosti Agro Jesenice u Prahy, uvedl, že jejich podnik zaměstnávající 240 lidí odvede na daních na každého pracovníka 120 tisíc korun, ale dostane 25 tisíc korun. „Od srpna jsme museli o 10 procent snížit mzdy, tak skutečně nevím, kde pan Barák tyto údaje bere,“ kontroval.
Stát deformuje tržní prostředí
Tento názor Klause a Tlustého nebyl při besedě zdaleka ojedinělý. Jiří Fencl zalitoval, že se u nás nemohla plně rozvinout odbytová družstva, protože jejich roli suploval Státní zemědělský intervenční fond, dříve Státní fond tržní regulace, který dlouhá léta a za nemalé náklady daňových poplatníků určoval především obchod s mlékem a obilím. „Vždy ještě na úkor zpracovatelů a potravinářů administrativně určoval a určuje co nejvyšší cenu klíčových komodit, u obilí navíc s negativním vlivem na cenu krmného obilí a tedy i masa. Pravidla této regulace nebyla nikdy nastavena dlouhodobě, což znamenalo velkou nejistotu pro zemědělce i zpracovatele. Nejen z těchto důvodů se stále více ukrajoval prostor pro vlastní iniciativu prvovýrobců, která většině z nich bude nyní chybět,“ řekl Fencl.
Že u nás nefunguje tržní prostředí, si postěžoval velký propagátor odbytových družstev David Novák: „Na vnitřním trhu jsme vazaly svých odběratelů. Při prodeji pšenice nemám na výběr, musím přistoupit na cenovou nabídku výkupu.“
Deset let stále na rozcestí
Proti tvrzení, že zemědělství je jediný plně transformovaný resort, což nedávno pronesl Petr Pithart, se ohradil publicista Fencl. České zemědělství je podle jeho slov i po deseti letech na rozcestí. „Nesplňuje především základní předpoklad pro udržení života na venkově, kterým je vlastnictví půdy. Její nájemci neměli vážný zájem, aby tu vznikl trh s půdou, protože by se jim zvýšily náklady a nechtěli ani nakupovat, protože by se museli dlouhodobě zadlužit,“ řekl.
Podle ředitelky pardubické agrární komory Jarmily Vlasákové však na pronajaté půdě hospodaří i většina soukromých zemědělců. A půdu zemědělci nekupují proto, že na ni nemají peníze. Také Vlasáková však kritizovala domácí agrární politiku: „Kdyby intervenční fond stanovil směrné ceny na úrovni dobrých výrobců, měli jsme dnes transformaci dávno za sebou a úspěšnější mohli převzít ty horší.“ K tomu Tlustý poznamenal: „Bylo by krásné, kdyby podpory dostávali ti nejlepší, ale ti horší to nedovolili.“
Nebezpečí z východu
Nikdo se nezamýšlí nad tím, poukázal tajemník ASZ Michal Pospíšil, co způsobí invaze zboží z dalších přistupujících zemí, třeba Litvy či Estonska. Václav Klaus by se podle svých slov nezabýval tolik otázkou, co bude s českým zemědělstvím po vstupu do EU, ale zejména situací, která nastane po ekonomické a politické stabilizaci evropské obilnice – Ukrajiny. „Pak hrozí, že české zemědělství zahyne. Dánský farmář nás nezničí,“ míní Klaus.
