Akciová společnost Agropodnik Beroun byla jednou z prvních, která se zapojila do programu SAPARD. O tom, co šest právě realizovaných projektů společnosti přinese a s jakými úskalími se při získávání dotace mohou účastníci řízení setkat, jsme hovořili s generálním ředitelem společnosti Ing. Stanislavem Šmídem, CSc.
AGP Beroun, který momentálně zaměstnává na 180 lidí, je podnikem bez půdy specializujícím se na živočišnou výrobu. V uzavřeném obratu stáda vyprodukuje 4400 tun vepřového masa ročně, 1200 tun drůbežího a zabývá se také výkrmem býků. V minulosti se zde věnovali také agrochemickým pracím ve službách, ať již to byly postřiky, rozmetání hnojiv nebo vápnění. Tyto činnosti však postupem času poněkud omezili. Další činností je výroba zahradnické zeminy, ke které se dobře hodí podestýlka z výrobny brojlerů. Jednou z významných činností je výroba krmných směsí pro vlastní potřebu. I když vztahy s dodavateli krmných směsí byly dobré, rozhodli se v Agropodniku pro vlastní výrobu, jelikož byli nuceni zpracovávat suroviny získané v rámci vyrovnání pohledávek. Pracovní záběr je tedy více než pestrý, ale v Berouně nezapomínají na budoucnost, proto se bez váhání zapojili jako jedni z prvních do programu SAPARD. Čeho se jejich projekty týkají?
„Projektů máme celkem šest a týkají se obnovy technologie výroby vepřového masa. Mám-li být konkrétní, jde hlavně o rekonstrukci poroden prasnic, ať již ustájení, větrání atd. Zkrátka technologie, které se nám zdály ještě před několika lety moderní, už dožívají a vzhledem k požadavkům Evropské unie, které se nám nevyhnou, jsme se rozhodli přistoupit k rekonstrukcím stájí už nyní. Použité nové technologie zaručují mnohem lepší životní prostředí pro zvířata, což se odrazí i na hospodářských výsledcích. Podle našich zatím krátkodobých pozorování (jednu porodní halu jsme rekonstruovali již v loňském roce) se zvýšil počet zdravých odchovaných selat.“, říká Ing. Stanislav Šmíd a dodává:
„Na zahájení programu SAPARD jsme byli připraveni delší dobu. Trochu nás mrzí, že neodstartoval alespoň o něco dříve, protože za dané situace jsme byli nuceni zahájit rekonstrukce poroden z vlastních prostředků. První tři projekty jsme podali ihned, jak to bylo možné. Jelikož ani na jedné straně nebyly s podobným programem zkušenosti, plnili jme úlohu průkopníků a naráželi na počáteční nedokonalost předpisů a směrnic. Množství potřebných formulářů bylo až neuvěřitelné. Ale musím zdůraznit, že již při podání dalších třech projektů se schvalovací lhůty zkrátily minimálně na polovinu a vše bylo daleko jasnější.“
V berounském Agropodniku měli velké štěstí, protože díky kvalitě a odbornosti vlastních zaměstnanců mohli, až na výjimky, čerpat z vlastních zdrojů a projekty si připravit a hlavně podle toho, jak se vyvíjely směrnice, operativně upravovat. Na zahájení projektu SAPARD se totiž připravovali zhruba rok a půl a podle získaných zkušeností dalo asi největší práci předělávat projekty podle aktuálně platných směrnic, tak jak šel vývoj. Zadávat tuto práci lidem zvenčí by bylo patrně dost finančně náročné.
Finanční náročnost je určitě nejdůležitějším aspektem, který zajímá každého především. Proto nás zajímalo, kolik realizace projektů vlastně stojí a jakou část z této sumy pokryje dotace? K tomu opět Ing. Šmíd:„Je pravdou, že do podobné akce by si nemohl dovolit jít ekonomicky slabší nebo nestabilní podnik. Vždyť bezdlužnost je jednou ze základních podmínek, bez níž žadatel nemá v žádném případě nárok. Stejně tak je dost složité pokrýt takovouto investici úvěrem, protože jeho získání není vůbec jednoduché a hlavně časově velice náročné.
Celkové náklady našich investic jsou totiž zhruba 29 milionů korun včetně DPH. Přijatelné náklady tvoří asi 20 milionů a dotace by měla pokrýt polovinu přijatelných nákladů, tj. 10 milionů korun. Proto je pro nás nezbytně nutné dokončit rekonstrukce v dohledné době, aby proúčtování mohlo proběhnout ještě v letošním roce. Vzhledem k dosavadním zkušenostem s dodavatelskými firmami, které rekonstrukce provádějí, by se to mělo podařit.“
Nebylo by normální, kdyby se při práci na tak náročných projektech nenaráželo na potíže. Podle slov Ing. Šmída byl zásadní problém v tom, že program začal pozdě. Takže ti, kteří určité projekty rozběhli nikoliv proto, aby dostali dotace, ale že investovat skutečně potřebovali, finančně tratili. V počátcích se vlastně učili žadatelé i pracovníci Agentury a tak se nevyhnuli určitým nedorozuměním. Ve druhém kole bude takovýchto situací určitě podstatně méně, protože jak jedna, tak i druhá strana už ví do čeho jde a vyvaruje se chyb, jejichž odstranění zbytečně zdržovalo schvalovací řízení.
V případě projektů Agropodniku Beroun, a. s. jde skutečně velice těžko odhadnout návratnost investic. Vzhledem k tomu, že výkupní ceny vepřového masa kolísají v tak širokém rozmezí, vyřknout nějaké konkrétní datum by bylo jen plácnutím do vody nebo zbožným přáním. Ale, jak řekl Ing. Šmíd: „My tady nejsme pro jeden den a nepracujeme v omezených časových horizontech. Prošli jsme úspěšně transformací a zrovna tak úspěšně chceme vstoupit do Evropské unie. Na to je třeba se řádně připravit a investice neminou nikoho, kdo bude chtít v budoucnu uspět.“
Text: Roman Paleček