V poslední době přinesla některá média zavádějící informace v souvislosti se zákonem č.139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon, připravený v rámci poslanecké iniciativy, bude v účinnosti od 1.1.2003, od kdy nahradí dosavadní platnou právní úpravu o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech.
Uveřejněné příspěvky se zaměřily na závěr pozemkových úprav, který je z technických důvodů spojený s nutností aktualizace nájemních vztahů s ohledem na nové uspořádání pozemků a jejich vlastnictví.
Takto podané informace vyplývají z nepochopení problematiky pozemkových úprav a smyslu nové právní úpravy. To vyvolává u vlastníků půdy, nájemců půdy a zemědělských společností zbytečné obavy o existenci možnosti zajištění dalšího užívání pozemků. Rovněž pak zpochybňuje pozemkové úpravy jako takové, když je zřejmé, že především touto cestou dochází konečně k vyjasnění polohy pozemků, určení jejich hranic a tedy stabilizaci vlastnictví k pozemkům v katastru nemovitostí. Pouze z toho lze posléze odvíjet potřebnou transparentnost v uzavírání nájemních smluv. To vše je i celospolečensky uznávaným předpokladem vstupu České republiky do Evropské unie.
Především považujeme za nutné zdůraznit, že 1.1.2003 obecně nekončí platnost uzavřených nájemních smluv. V souladu s novou právní úpravou budou zanikat dosavadní nájemní vztahy pouze v souvislosti s postupně ukončovanými řízeními o pozemkových úpravách, kdy dochází k výměně vlastnických práv k pozemkům. Ukončení řízení o pozemkových úpravách představuje výměnu vlastnictví v souvislosti s novým prostorovým a funkčním uspořádáním pozemků; pozemky jsou ve smyslu zákona scelovány, případně děleny, jsou vyrovnávány jejich hranice, vytvářeny podmínky pro zlepšení životního prostředí, zvýšení ekologické stability krajiny a zabezpečení přístupnosti pozemků. Na základě výsledků pozemkových úprav dojde k obnově příslušné části katastru nemovitostí. Prakticky tak zanikne starý stav (včetně původních parcelních čísel a původních výměr parcel) a nově vzniklému stavu tedy již většinou nemohou odpovídat dosud uzavřené smlouvy o pronájmu pozemků. Tuto situaci dosud právní úprava neřešila a v praxi docházelo po pozemkových úpravách k nejasnostem ohledně dalšího fungování nájemních vztahů. Stávající praxe však sama pro nastolení nového pořádku naznačila, že ani jiný postup není možný. Nový zákon proto tuto oblast konečně upravuje, když zrušením původních nájemních vztahů jasně vyzývá k aktualizaci nájemních vztahů, popřípadě k nastolení nových nájemních vztahů. Zánik dosavadního nájemního vztahu není překážkou uzavření nového, jehož předmětem budou již konkrétní nově existující pozemky, jejichž určení bude ve shodě s údaji katastru nemovitostí. Přípravu nových nájemních smluv lze provádět ještě před ukončením řízení o pozemkových úpravách, aby prakticky bezprostředně po vyhlášení nového stavu katastru nemovitostí v daném území mohly platit i aktualizované či nové nájemní smlouvy. Nutno připomenout, že i v případě, že by nebyl obnoven mezi stranami nájemní vztah (což by se mělo stávat spíše ojediněle), nic nebrání tomu, aby se strany dohodly na vypořádání vynaložených nákladů, popřípadě náhradě škody.
Pominuto bylo také ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 139/2002 Sb., které jednoznačně upravuje dobu zahájení hospodaření na nových pozemcích, a to tak, že preferuje především dohodu mezi vlastníky (popř. vlastníky a uživateli) a nedojde-li mezi nimi k dohodě, stanoví, že se tak stane po sklizni úrody a provedení podmítky, zpravidla k 1. říjnu běžného roku.
V úvahu také nebyla vzata skutečnost, že při původní nájemní smlouvě, která již nebude vázána na platný stav katastru nemovitostí (tzn. výpis z listu vlastnictví) by nájemci nesplnili podmínky k využití podpůrných programů pro zemědělství při nárokování příslušné dotace.
Pro informaci uvádíme, že za současného nedostatečného stavu finanční podpory pozemkových úprav se ročně ukončuje pouze cca 70 akcí komplexních pozemkových úprav, což představuje zhruba 0,7 % z celkové plochy zemědělské půdy.
Věříme, že poskytnutí výše uvedených faktů přispěje k objasnění situace a k uklidnění zemědělské veřejnosti.
