Čtyři procenta z prostředků, které Evropská unie vynakládá na zemědělství, jsou určena na podporu systémů hospodaření šetrných k životnímu prostředí Farmáři dostávají kompenzace za to, že se vzdají některých praktik intenzivního zemědělství, například že sníží dávky umělých hnojiv. Má se tak zabránit mizení některých rostlinných a živočišných druhů ze zemědělské krajiny.
Ročně se na tyto programy utratí v zemích EU 1,7 miliardy euro. V blízké budoucnosti má podpora ekologicky šetrného zemědělství stoupnou dvaapůlkrát. Z výsledků výzkumu nizozemských vědců z university ve Wageningen vyplývá, že se tyto prostředky zatím nevynakládají příliš účelně.
Štědré dotace EU
Země Evropské unie dotují ročně zemědělskou výrobu sumou 40 miliard euro. Nepřesáhla už dnes podpora západoevropského zemědělství únosnou míru? Ve Velké Británii došlo v roce 1998 k paradoxní situaci, když se státní dotace staly pro zemědělské výrobce významnějším zdrojem příjmů než samotná zemědělská výroba. Ze zemědělské produkty stržili britští farmáři 2,17 miliardy liber. Na dotacích mezi ně bylo rozděleno 2,67 miliardy liber. Je zřejmé, že Evropská unie bude muset svůj přístup k dotacím do zemědělství výrazně přehodnotit. Nutí ji k tomu například požadavky Světové obchodní organizace, která má výhrady k masivní státní podpoře tohoto odvětví národního hospodářství v zemích EU. Štědrá politika nebude udržitelná ani s výhledem na rozšíření Evropské unie o státy východní Evropy.
V neposlední řadě vyvolají po změně současné zemědělské politiky EU i ochránci přírody. Domnívají se, že je třeba zastavit honbu za tunami obilí a masa, které se následně jen s obtížemi uplatňují na přesyceném evropském trhu s potravinami. Domnívají se, že ušetřené peníze by bylo možné vynaložit na to, aby se zemědělské hospodaření dostalo do souladu s ochranou přírody.
Jak ušetřit přírodu
Zemědělcům se nabízejí dva přístupy, jak udržet alespoň část krajiny v ekologicky únosném stavu. V Evropě je zemědělství provozováno na většině ploch a je tedy nutné volit takové způsoby hospodaření, které jsou k přírodě co nejšetrnější. Devastace zemědělské krajiny by dopadla s drtivou silou na většinu území evropských států.
Je zajímavé, že mnozí ochránci přírody nezavrhují ve svých vizích ani tzv. geneticky manipulované zemědělské plodiny. Ty totiž nemusí (a s vysokou pravděpodobností ani nemohou) ohrožovat zdraví a životy lidí. Jejich pěstování naopak napomáhá ochraně životního prostředí. například rostliny odolné proti chorobám nebo škůdcům nebude nutné ošetřovat pesticidy.
Mizející ptactvo
Masový ústup od intenzivního zemědělství se ale v Evropě zatím nekoná a ekologičtí aktivisté i biologové bijí na poplach. Druhová pestrost organismů v zemědělské krajině povážlivě klesá.
Britští ornitologové odhadují, že z venkovské krajiny Britských ostrovů zmizelo za posledních 20 roků asi 10 milionů ptáků náležejících k deseti druhům. Například strnad luční mizí z britské venkovské krajiny během posledních deseti let rychlostí, která bere dech. Každý rok zmizí 5 % celkové strnadí populace. Mizející ptáci jsou ale jen příslovečnou špičkou ledovce, protože pokles druhové pestrosti a početnosti ptactva provází přinejmenším stejně významné mizení bezobratlých živočichů, rostlinstva a mikroorganismů.
Tento neblahý trend není zdaleka jen britskou specialitou, i když právě z Británie přicházejí nejpodrobnější údaje o vymírání ptáků díky dlouhodobému programu sčítání ptactva prováděnému organizací British Trust for Ornitology (BTO). O celkově neradostné situaci v Evropě svědčí fakt, že na tomto kontinentu je mezi ohrožené tvory zařazeno 116 ptačích druhů. To představuje plnou pětinu druhového bohatství evropského ptactva.
Devastuje ale populace ptáků a dalších organismů skutečně intenzivní zemědělská výroba? Britští ochránci přírody jsou přesvědčeni, že mohou toto tvrzení opřít o celkem přesvědčivé důkazy. Ze 42 ptačích druhů sledovaných členy BTO se jich 13 ukázalo být výhradními obyvateli zemědělsky obhospodařované půdy. Příkladem ptáků existenčně spjatých se zemědělskou krajinou je skřivan polní nebo strnad luční. A právě stavy těchto ptáků poklesly za posledních 25 roků o plných 30 %. Zbývajících 29 ptačích druhů se na zemědělskou krajinu nespecializuje a jejich představitelé (k nim můžeme přiřadit například střízlíka obecného nebo vránu obecnou) zaznamenali za stejné období naopak vzestup stavů o více než 20 %.
Vyhozené peníze EU
Vedou ale ke stejně pozitivní výsledkům i ekologické zemědělské programy, které dotuje ze svých zdrojů Evropská unie? Nizozemští vědci vyhodnotili bohatství rostlinných a živočišných druhů na farmách hospodařících ekologicky a na farmách, které hospodaří intenzivně. Výsledky vyznívají pro programy EU dosti nelichotivě.
Dejme slovo přímo citované studii: „Ekologické hospodaření nemá žádný efekt při ochraně bohatství druhů, které byly podrobeny našemu hodnocení: nenašli jsme žádný přínos ekologického zemědělství pro rostliny a ptáky. Čtyři nejběžnější druhy brodivých ptáků se na polích ekologických farem vyskytují dokonce v menším počtu. Pestřenky a včely zaznamenaly na ekologicky obhospodařovaných polích jen mírný nárůst v počtu druhů.“
Finanční podpora přitom směřuje právě k ochraně ptactva a rozšíření bohatství druhů flóry. Farmáři dostávají kompenzace za odložení sklizně nebo pastvy do období, kdy se na lukách vyklubou v hnízdech ptačí mláďata. Další finanční dotace je motivují k nižším dávkám umělých hnojiv, které mají umožnit návrat některých rostlin do zemědělské krajiny.
Brodiví ptáci, jako čejky, břehouši, ústřičníci nebo vodouši dávají zjevně přednost vydatněji hnojeným pozemkům, protože tam zřejmě nacházejí více potravy než na ekologicky obhospodařovaných farmách. Omezení hnojení není podle některých odborníků dostatečně razantní k tomu, aby se projevilo ve zvýšeném bohatství rostlinných druhů. Podle nizozemských vědců vedených Davidem Kleijnem jsou poměry v Nizozemí typické pro celou řadu evropských zemí, především pro Belgii, Francii a Velkou Británii. Omezenou platnost můžou mít závěry nizozemské studie především v zemích s hornatým povrchem.
Proč se tedy dotuje?
Dotace na zbrzdění intenzivní zemědělské výroby plní v zemích EU především ekonomické a sociální účely, když zajišťují příjmy zemědělských prvovýrobců a brzdí nadvýrobu potravin. Ochraně přírody ale příliš nenapomáhají. Společensky a politicky je nicméně daleko únosnější, když jsou tyto výdaje zdůvodňovány ochranou přírody. Pokud by byly jako důvod uvedeny hospodářské motivy, voliči a daňoví poplatníci by proti těmto výdajům měli velmi vážné výhrady.
Ochrana přírody spolu s racionálním a šetrným využíváním zemědělské krajiny jsou jistě aktivity hodné podpory. Ale zdaleka ne všechny programy, jsou stejně účinné. Když už se některé země rozhodnou ochranu přírody v zemědělské krajině dotovat, měly by následně velmi pečlivě kontrolovat, zda tyto programy skutečně přinášejí kýžený efekt.
Jaroslav Petr
VÚŽV Praha - Uhříněves
