Zemědělci se hrozí zhroucení obilního trhu přede žněmi. Obavy z dalšího vývoje sdílejí také obchodníci. Stát oddaluje intervenci a prostřednictvím resortního ministerstva netrpělivým podnikatelům sděluje: nepočítejte s jinou než záchytnou cenou.
Nevyhlásit intervenční cenu pšenice na počátku loňské sklizně bylo dobré rozhodnutí - v tom mezi zemědělci a ministrem Janem Fenclem panuje shoda. Ale od podzimu se už jejich pohledy rozcházejí.
Podle komoditní rady pro obiloviny je potřeba v marketingovém roce 2001/02 vyvézt asi 600 tisíc tun pšenice. „Z dosavadního průběhu vývozu je patrné, že bez státní intervence to nebude reálné,“ upozorňuje prezident Agrární komory ČR Václav Hlaváček a volá po zahájení intervenčního nákupu pšenice z loňské sklizně.
„Pokud stát nepřispěchá s vývozní podporou, zůstane v republice obilí ležet a nakonec se zkazí, protože u řady výrobců je nevhodně uskladněné,“ varuje Jaroslav Říha ze společnosti Agropol Trading. Jak dodává, na světovém trhu nejde o skutečnou konkurenci, ale o soutěž subvencí. „V tomto směru my nikdy nebudeme na úrovni západní Evropy nebo USA, alespoň něco bychom však měli pro naše zemědělce udělat,“ míní.
Ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu Jan Höck předpokládá, že by se mohlo vyvézt 300 až 400 tisíc tun krmného obilí. Do exportu se však nemusí stát zapojovat, ale mohou ho uskutečnit běžné komerční firmy bez státní dotace, řekl Höck našemu týdeníku koncem ledna.
„Protože předmětem činnosti komerčních firem není dobročinné podnikání zaměřené na dosahování ztrát, nezbývá našim farmářům - pokud se tento názor nezmění - než se smířit s vývozními cenami, které budou odpovídat cenám zahraničním,“ předesílá Jaroslav Říha. Naše domácí ceny, podobně jako v Evropské unii, jsou totiž podle něho mnohem vyšší než zahraniční. „Cenový propad začal v důsledku poklesu kurzu dolaru vůči euru a snížení cen americké pšenice narůstat. Poprvé po několika měsících vyhlásila Evropská unie 16. února clo na dovoz krmné pšenice ve výši 5,33 eur, tedy asi 170 korun za tunu,“ doplnil. Náš export nelimitují podle Říhy pouze ceny obilí, ale také požadavky některých zemí, včetně Polska, na splnění fytotechnických podmínek, které nemůžeme zaručit.
Jakým tempem se vlastně obilí vyváží? Za minulý rok odešlo za hranice 150 tisíc tun pšenice a zhruba 40 tisíc tun pšeničné mouky, což je v přepočtu přibližně 66 tisíc tun pšenice. Vývoz se však uskutečnil především v první polovině loňského roku. Ve druhém pololetí dosáhl export 26 tisíc tun pšenice a 14 618 tun mouky, tj. asi 24 500 tun pšenice. Z loňské sklizně se tedy uplatnilo venku zhruba 50 tisíc tun pšenice. „Vývoz pokračuje, ale čísla za leden a únor ještě nemáme. Nebudou však vysoká ani v mouce, ani přímo v pšenici, přibude pár tisíc tun, ale ne desítky,“ poznamenal Říha.
Václav Hlaváček v této souvislosti konstatoval: „Po dlouhodobém tlaku na státní orgány jsme dosáhli zrušení vývozních licencí. Zatím nám to však není nic platné, zvláště když intervenční fond vydává opačné, falešné tržní signály.“ Kritizoval tím zahájení prodeje 30 tisíc tun pšenice ze sklizně roku 2000 za ceny, které jsou výrazně nižší než ceny tržní, s termínem vývozu přesahujícím příští sklizeň.
Ministr Fencl připouští, že situace na trhu s obilím je složitá. Jak ale řekl, byl by rád, kdyby si přebytek našel svůj odbyt. „Jakmile selžete a začnete obilí prodávat pod cenou, začneme intervenovat, ale za záchytnou cenu, která nepřekročí 3300 korun za tunu,“ upozorňuje zemědělce a zdůrazňuje, že cena pak bude platit pro každého, kdo nabídne tuzemské zboží. „Na takový obchod budeme potřebovat velké peníze, které budeme muset vzít odjinud, třeba z podpor na set-aside či na mléko. Když cenu vyhlásíme, bude platit trvale a působit jako cenový signál pro novou sklizeň,“ varuje ministr před negativy takového kroku a přimlouvá se za oddálení intervence až k letošní sklizni. „Pak bychom mohli uvažovat o výrazně vyšší ceně,“ naznačuje.
