Podle zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu z července 2000 má vláda svým nařízením vyhlásit cílové ceny pro jednotlivé agrární komodity na čtyřleté období, pro každý rok zvlášť. Jak praví zákon, cílová cena se stanovuje na základě dlouhodobého hodnocení domácích a zahraničních trhů, účinků zásahů státu do zemědělství, možností rozpočtu SZIF a předpokládaného vývoje trhů tak, aby se v závěru čtyřletého období v maximální možné míře přiblížila cílovým cenám stanoveným příslušnými předpisy Evropských společenství.
Ještě loni v říjnu tvrdil ministr Jan Fencl v dopise Marii Brodinové, která vládě připomínala její úkol, že se na nařízení intenzivně pracuje. Dnes se k cílovým cenám jeho úřad příliš nehlásí.
Marie Brodinová, soukromý zemědělec, Úhořilka:
„Cílové ceny už měly být stanoveny loni, nejsou však ani letos a vláda je nemá ve svém legislativním plánu. Bohužel zákon jí neurčuje termín, dokdy má toto nařízení vydat. Z mnoha důvodů je přitom stanovení cílových cen potřebné.
Po vstupu do EU bude nutné rychle začlenit náš trh do jednotného trhu unie. V případě přechodného období bude naše zemědělství značně omezeno a jen velmi těžko bude odolávat silně podporované konkurenci zemědělců z nynějších členských zemí a jistě na to doplatí i naši spotřebitelé. V souvislosti s tímto zákonem je nutné uskutečnit postupné a významné zásahy do ekonomiky státu a provést hluboké změny v zemědělství. Skutečně podpořit vymezený rozsah českého zemědělství a přispět tak k jeho konkurenceschopnosti. Je přitom nezbytné definovat způsob, jak toho docílit, s jakou finanční podporou státu. Česká vláda je povinna přibližovat naše ceny evropským, protože ceny zemědělských komodit v jednotném trhu musí být srovnatelné ve všech státech EU a k nim by měly být srovnatelné výše dotací a přímých plateb. Jinak nepůjde o jednotný trh. Musí být jasně řečeno, jak budou pokryty výrobní náklady zemědělců, tedy jestli je zaplatí spotřebitelé, nebo můžeme počítat se státními dotacemi (před vstupem do EU) a přímými platbami (v době členství). Protože potraviny jsou každodenní potřebou každého občana, týká se to celé společnosti, nejen zemědělců. Ceny potravin ovlivňují vývoj inflace a sociální postavení obyvatel. Cílové ceny mají zajistit stabilitu našeho trhu, mají být signálem pro zemědělce, zpracovatelský průmysl, obchodní řetězce i spotřebitelskou veřejnost. Obávám se však, že při novelizaci zákona o SZIF bude snaha zrušit tuto povinnost vlády, cílové ceny nestanovit a ponechat jejich vývoj tlakům trhů, aby se s tím sami zemědělci i spotřebitelé nějak vyrovnali. Avšak zemědělci mají nárok na ceny, které musí být v době vstupu co nejvíce vyrovnány s evropskými. Nechtějí vysoké ceny a dotace, chtějí pouze jako všichni ostatní pokrýt svými tržbami výrobní náklady a mít přiměřený zisk. Vždyť zemědělci na začátku a spotřebitelé na konci trhu jsou ve stejně nevýhodném postavení bez možnosti bránit se tržním tlakům a obchodním řetězcům. Mám obavy, že v tomto směru nebudeme připraveni na vstup do jednotného trhu EU. Ta pak bude požadovat přechodné období. Jak bude dlouhé, v jakém rozsahu, při jaké ochraně našeho trhu? Na tyto otázky neznáme odpověď a vstup se blíží.“
Jiří Felčárek, tiskové oddělení MZe:
„Dikce paragrafu 2 odst. 2 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, byla do návrhu ministerstva zemědělství zařazena až dodatečně na základě poslanecké iniciativy, zřejmě v dobré víře pomoci po vzoru Evropské unie našim zemědělcům. Poté, co daný zákon vstoupil v účinnost, mělo ministerstvo v úmyslu dostát povinnostem daným zákonem v plné míře. Jak se ale ukázalo, formulace příslušného odstavce zákona byla a je technickou překážkou okamžité legislativní proveditelnosti. Vyřešení tohoto problému tedy lze očekávat v připravované novela zákona o SZIF.
Pokud to bude nezbytné, tak cílové ceny zavedeme, ale jejich konkrétní význam pro zemědělce považuji za mizivý. Na druhou stranu bych si chtěl položit otázku, zda vůbec je správně pochopen systém a význam cílové ceny, nedochází zde k záměně například s cenou intervenční, jejímž účelem je vytvořit určitou cenovou záchrannou síť? Zde je třeba vysvětlit, že charakter cílové ceny v EU u všech komodit byl a je pouze víceméně informativní a nezakládal žádná práva či povinnosti. Navíc postupem času a v důsledku Uruguayského kola GATT (WTO) a reforem Společné zemědělské politiky (MacSharryho a Agenda 2000) se v EU snížil význam cílové ceny a v celkovém pohledu se od jejího stanovení a využívání upouští. Například u nejdůležitější společné organizace trhu s obilovinami byla cílová cena zrušena již v roce 1995. Již delší čas není v unii stanovena ani pro vepřové maso, drůbeží maso a vejce, hovězí maso, skopové maso. Rovněž není od 1. července minulého roku stanovena cílová cena pro společnou organizaci trhu s cukrem.
Naší snahou je v dostatečné míře přizpůsobit principy české zemědělské politiky principům Společné zemědělské politiky EU, i když je jasné, že jde o střelbu na pohyblivý terč. Proč bychom však měli postupovat proti současným trendům vývoje Společné zemědělské politiky v EU a zavádět mechanismy, o kterých s jistotou víme, že se od nich upouští?
Závěrem lze tedy konstatovat, že význam cílové ceny pro české zemědělství je v podstatě marginální, a to jak s ohledem na cenotvorbu, kterou ovlivňuje postupné narovnávání cen a postupná liberalizace obchodu s EU, tak s ohledem na postavení a definici cílové ceny v rámci Společné zemědělské politiky EU.“
