Fencl o nových perspektivách
Po dlouhých letech úpadku a odsouvání zemědělství na vedlejší kolej se podařilo zastavit pokles rozměru zemědělství v České republice a zemědělci tak získali perspektivu pro své podnikání. Na semináři k agrární politice v roce 2002, který uspořádalo v závěru loňského roku vydavatelství týdeníku Zemědělec v Nové galerii Pražského hradu, to řekl ministr zemědělství Jan Fencl.
Podle jeho slov to lze doložit statistickými údaji, které ukazují, že v roce 2001 nastane meziroční zvýšení hrubé zemědělské produkce ve stálých cenách o 4,5 procenta na 77,5 miliardy korun. Pokud tento údaj vztáhneme k roku 1998, kdy byla hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách 77,35 miliardy korun, pak jasně vidíme, že se rozměr zemědělství udržet podařilo. Odhad hrubé zemědělské produkce v běžných cenách za letošní rok činí 134,5 miliardy korun. Tato hodnota by byla oproti roku 2000 vyšší o 13 až 14 procent a zároveň by představovala dosud nejvyšší dosaženou úroveň. „Věřím, že se tyto odhady během prvních měsíců roku 2002, po zpracování konečných výsledků letošního hospodaření, potvrdí,“ dodal s tím, že za rozvojem a oživením zemědělského sektoru stojí důsledné naplňování koncepce vládní zemědělské politiky a z toho plynoucích změn. Přitom však do sektoru proudí pouhá tři procenta státního rozpočtu, takže pokud by byla k dispozici větší suma peněz, byl by i vývoj zemědělství rychlejší a úspěšnější.
Priority zůstávají
Za hlavní priority současné agrární politiky označil Fencl údržbu krajiny v méně příznivých oblastech, další zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství v produkčních oblastech, zajištění široké nabídky bezpečných potravin z produkce domácího potravinářského průmyslu a důraz na vodní hospodářství jako na zdroj kvalitní, zdravotně nezávadné vody, stabilizující prvek krajiny a účinný prostředek k ochraně před povodněmi. V oblasti lesního hospodářství usiluje agrární politika o trvale udržitelný rozvoj lesů, při posilování biodiverzity a ekologické stability porostů.
„Všechny naše kroky současně směřují k tomu, abychom zemědělství a přidružené sektory dostali před naším vstupem do EU na co nejvyšší možnou úroveň, ve které budeme schopni úspěšně obstát a konkurovat na společném evropském trhu. V souladu se stanovenými prioritami koncepce tak postupně procházíme procesem ozdravení, restrukturalizace, stabilizace a adaptace celého zemědělského sektoru i s navazujícími odvětvími. Zemědělskou politiku zaměřujeme jednak na řešení aktuálních problémů, jednak na pokračující a intenzivní přípravu celého sektoru na vstup do EU a na jeho další budoucnost. V některých případech se nám již podařilo dosáhnout úrovně srovnatelné s hodnotami unie jako celku. Například rozměr českého zemědělství měřený podílem na celkovém HDP je přibližně 4,5 procenta a podíl pracovníků přibližně 3,7 procenta, což jsou hodnoty již plně srovnatelné s evropským průměrem. Někde se unii již přibližujeme, například produktivita práce v zemědělství je momentálně na úrovni 80 procent průměru EU, přičemž produktivita práce celého národního hospodářství dosahuje pouze 58 procent,“ řekl ministr.
O správnosti současné koncepce agrární politiky svědčí podle něj i pravidelná zpráva Evropské komise pro rok 2001, která byla zveřejněna 13. listopadu. Ta je v kapitolách Zemědělství a Rybolov kladná a neodhalila zde ani žádnou oblast, která by nebyla Českou republikou ošetřena. Kapitola Zemědělství konstatuje pokrok v otázkách harmonizace legislativy a i v otázkách budování institucí a zavádění režimů prostřednictvím rozšiřování činností SZIF. Zpráva vyzdvihuje přijetí opatření k regulaci trhu s komoditami cukr, obiloviny, mléko, slad a škrob, pozitivně hodnotí zpracování strategie bezpečnosti potravin, opatření k řešení problému BSE a nakládání s živočišnými odpady a také pokrok v přípravách na zapojení do systému hlášení nákaz zvířat, či reorganizaci struktury ministerstva zemědělství. Na druhé straně však upozorňuje na místa, které dosud nejsou zcela v souladu s požadavky EU a na řadu rozpracovaných úkolů, které je třeba dokončit ještě před vstupem do EU – zejména dobudování všech institucí pro obsluhu Společné zemědělské politiky.
Z pohledu vstupu ČR do unie pro nás podle Fencla představuje největší oříšek zřejmě restrukturalizace a modernizace zpracovatelského průmyslu, kde na transformační změny prvovýroby a snížení jejího objemu dostatečně reagovala jedna čtvrtina podniků. Proto byl, vedle již fungujícího programu PGRLF Hygiena, zaveden nový podpůrný program s názvem Podpora zvyšování konkurenceschopnosti českého potravinářského průmyslu, do kterého by mělo v příštím roce směrovat 150 milionů korun. V této souvislosti ministr kritizoval prodlení programu Sapard, který měl přinést peníze právě i do modernizace a restrukturalizace potravinářství. „Jeho zpoždění se počítá již na roky, a proto si dovolím tvrdit, že namísto plánovaných programů a přílivu financí, které měly z tohoto programu plynout a na kterých jsme se měli také učit využívání a práci se strukturálními fondy, můžeme dnes mluvit o zklamání. Namísto, aby peníze prostřednictvím jednotlivých projektů našich zemědělců a zpracovatelů pracovaly a vytvářely nové hodnoty, jsou nevyužité a zakonzervované na účtech. Určitou útěchou je fakt, že se objemy financí za jednotlivé roky načítají a budou k dispozici a využití v budoucnu. Je pro mě nemyslitelné, aby se tak nestalo již v počátku roku 2002, ale přesné datum si po předcházejících zkušenostech netroufám vyřknout,“ řekl.
Dotace pomohou restrukturalizaci
Ke změnám dotační politiky, které vstoupily v platnost v roce 2001, Fencl uvedl, že hlavní snahou bylo obdobně jako v EU, oddělit dva základní směry, tedy strukturální podpory včetně podpory mimoprodukčních funkcí zemědělství a podpory související s organizací trhu.
Základním nástrojem pro strukturální podpory a podporu mimoprodukčních funkcí se stalo nařízení vlády č. 505/2000 Sb., které do sebe zahrnulo veškeré podpory do zemědělství financované v předvstupním období z vlastních zdrojů a které budou po vstupu do EU převedeny v rámci Nařízení rady 1257/1999 k podpoře trvale udržitelného rozvoje venkova. V rámci tohoto nařízení byly nově vymezeny méně příznivé oblasti (LFA), kam bylo vyčleněno necelých 60 procent výměry zemědělské půdy v ČR. Nově byl zařazen také program údržby travních porostů pastvou hospodářských zvířat jakožto program plnící mimoprodukční funkce zemědělství. Nařízení mimo jiné garantuje transparentní sazbové podpory pro ekologické hospodaření na orné půdě, travních porostech a v sadech, vinicích a chmelnicích. V závěru roku 2001 proběhla novelizace zmíněného nařízení o mimoprodukčních funkcích zemědělství, která původní verzi doplnila, zpřesnila a odstranila drobné dílčí nedostatky, které se objevily v souvislosti s jeho aplikací v praxi. „Konkrétně jsme zpřesnili vymezení méně příznivých oblastí, jejichž plocha mírně vzrostla a nyní zaujímá 60,24 procenta z rozlohy celé republiky. Dále jsme povýšili sazbu dotací pro částečné vyrovnání ekonomické újmy ve všech pásmech LFA o 200 korun. Rozlišili jsme sazby za výkony při změně struktury zemědělské výroby zalesněním a na základě systému bonitovaných půdně-ekologických jednotek,“ vysvětlil.
Druhým pilířem nové dotační politiky se, jak řekl, stalo nařízení vlády č. 86/2001 Sb., které komplexně řeší podporu orné půdy ve vazbě na uvedení části orné půdy do klidu Toto nařízení obdobně jako v EU řeší podporu orné půdy jednotnou sazbou, a není tedy rozlišována výnosnost orné půdy v té či oné výrobní oblasti. „Z věcného hlediska dochází od roku 2002 díky novelizaci tohoto nařízení také k několika změnám. Předně je možné řepku a zelené hnojení pěstovat až na deseti procentech výměry orné půdy uvedené do klidu, čímž se ruší dosavadní šestiprocetní omezení. Z plodin pěstovaných na půdě uvedené do klidu jsme vyjmuli tritikale, které letos způsobilo značné komplikace kvůli problémům s uplatněním produkce na zpracování biolihu. Nově také zavádíme povinnost pěstovat hořčici vždy ve směsce s obilovinou, a to díky některým zemědělcům, kteří riskovali a snažili se hořčici sklidit. Poslední významnější úpravou je povinnost zaorat plodiny zeleného hnojení již do 10. srpna,“ upřesnil Fencl.
Restrukturalizační efekt nové dotační politiky je podle něj nesporný a projevil se i v tom, že řada podniků, které nezareagovaly na podněty nového dotačního systému zaznamenaly meziročně pokles dotací. Naopak podniky, které mají vysoký podíl zatravnění, chovají masný skot, případně hospodaří ekologicky dostávají meziročně srovnatelnou podporu na hektar a v některých případech tato podpora dokonce vzrostla. „Podnikatelé zabývající se intenzivní výrobou ve znevýhodněných oblastech mají obecně dotací méně. Odpovídá to i prioritám, které jsme přijali při nastavování sazeb v okamžiku, kdy bylo jasné, že kapitola ministerstva zemědělství bude v roce 2001 disponovat s chudším rozpočtem. Na prvním místě bylo nezbytné zachovat podporu masného skotu, ovcí a ekologického zemědělství a na místě druhém bylo cílem podpořit pastvu dojnic, i když v menším rozsahu než tomu bylo v roce 2000. Celkově však lze konstatovat, že navzdory snížení rozpočtu pro zemědělství se podařilo pro méně příznivé oblasti zachovat celkový objem finančních prostředků, a to přibližně 3,5 miliardy korun bez PGRLF, exportních subvencí a zelené nafty,“ řekl.
Cenu ovlivní export
Sklizeň obilovin v roce 2001 zhodnotil Fencl jako rekordní, bohužel však jen s průměrnou až podprůměrnou kvalitou. Vývoz obilovin z ČR byl ale v uplynulých dvou letech velmi příznivě ovlivněn zahraniční poptávkou a zvýšený export významně přispěl ke snížení zásob z předchozích let. Do stávající sklizně tak zemědělci vstupovali bez přebytků a naopak u některých obilovin - žita, ječmene, ale i u sladu, poptávka převýšila nabídku. Produkce roku 2001 pokryje podle jeho slov domácí poptávku ve všech základních obilovinách a vznikly i značné možnosti pro vývoz, především u pšenice.
V souvislosti s realizací úrody obilovin ministr zmínil také otázku vyhlášení či nevyhlášení intervenční ceny u potravinářské pšenice: „Jelikož jsme se chtěli vyvarovat úkazu z let minulých, kdy bylo právě vyhlášení intervenční ceny zpravidla chápáno jako cenový signál, podle kterého se posléze odvíjela cena na trhu, odložil SZIF vyhlášení intervenční ceny až na období po skončení sklizně. Chtěli jsme tak dát prostor obvyklým tržním mechanismům, chtěli jsme nechat volné pole působnosti přirozené cenotvorbě, do které bychom zasáhli až v případě potřeby. Nakonec se naše rozhodnutí ukázalo jako příznivé, podpořené ještě zvýšeným exportem přebytků z minulých let a zvýšenou poptávkou. Ačkoliv trh po nové sklizni výrazně zareagoval na předpoklady vyšší produkce pšenice, nebyl v ČR pokles cen tak dramatický jako v jiných státech střední Evropy. Dnes již máme polovinu prosince a intervenční cena stále není vyhlášena. Přesto k tomuto kroku s nejvyšší pravděpodobností přistoupíme, neboť doposud bylo z plných sýpek, obsahujících asi 800 tisíc tun pšenice na export, vyvezeno pouze několik desítek tisíc tun. Přitom na další cenový vývoj bude mít zásadní vliv především to, jak se podaří vyvézt bilanční přebytky z poslední sklizně. Při modelování intervenční ceny tedy není významné posuzovat tuto cenu pouze s ohledem na konkurenceschopnost v zahraničí, ale také uvnitř ČR. Pokud by intervenční cena měla za následek narušení této dosud křehké rovnováhy nárůstem ceny pšenice na vnitřním trhu, existuje velké riziko zvýšeného dovozu především z Maďarska a Slovenska. Vše tedy bude otázkou analýz a následného rozhodnutí prezidia SZIF.“
