Jak si u nás vedou odbytové organizace a proč se více zemědělců nesdružuje ke společnému odbytu? Poslední beseda u kulatého stolu, kterou jsme v redakci Zemědělce připravovali na závěr roku, se měla uskutečnit právě na toto téma. V téže době se však konala celostátní porada odbytových organizací, kterou do Hodkovic u Prahy svolaly Agrární komora ČR a Svaz zemědělských družstev a společností, a tak jsme dali přednost fóru s reprezentativnější účastí. Ze 78 odbytových organizací, což je jejich odhadovaný počet v celé republice, se dostavili zástupci 41 „odbytovek“. Do diskuse se jich po vystoupení představitelů komory, družstevního svazu a ministerstva zemědělství, zapojilo jen několik.
Václav Hlaváček, prezident Agrární komory ČR:
V letošním roce vznikla další nová odbytová družstva, většinou lokálního charakteru, řada odbytových organizací se upevnila, některé zápasí o svou existenci a odolávají tvrdým rozkladným tendencím. Silní odběratelé našich produktů vidí v upevnění pozice odbytových organizací oslabení svého silného a výhodnějšího postavení na trhu. Od nich pochází podpora a různé intriky k rozkladu odbytovek. Nejsilnější postavení má v oboru vepřového Agropork, i když je jeho činnost poznamenána nekázní členstva. Méně se již daří u hovězího a drůbeže. Nejsilnější odbytová organizace na mléko, Mlecoop, ztratila na síle odchodem odbytového družstva Jih, které se dostalo zcela do vleku Jihočeských mlékáren. Chybí silná odbytová organizace u obilovin a olejnin. Záměr přetvořit Obilnářskou unii na odbytovou organizaci v rukou zemědělců se zatím nedaří pro nevyrovnané staré závazky této organizace a nedokončený prodej akcií z okresních agrárních komor na pěstitele. Přitom zejména u olejnin máme co do činění prakticky s monopolním zpracovatelem, který si pro nákup suroviny sjednává různé překupníky, a my jsme nebyli dosud schopni zorganizovat nákup sami. Jak je důležité mít vlastní odbytovou organizaci, jsme se mohli u řepky letos opět přesvědčit. Nákupní organizace nám na začátku sklizně nabízely za řepku 6300 Kč/t, avšak poté ji chtěly prodat Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu za 7600 Kč/t i více. Podobná je situace u obilovin. Nákupci nebo mlynáři za pšenici v současné době platí 3700 nebo 3800 Kč/t, i když v Bavorsku je k mání za 4200 Kč/t a více. S dopravou a vstupním clem by k nám dovoz dovoz potravinářské pšenice přišel na 5800 Kč/t. Přitom se v médiích s využitím vyložených lží a demagogie vytváří situace, která má za cíl udržet propast mezi cenami placenými zemědělcům u nás a ve vyspělých evropských státech. A to nemluvím o kompenzačních platbách, které vyplácí EU v členských zemích a u nás pěstitelé nedostanou nic.
Nejde však jen o cenové rozdíly. Zemědělské odbytové organizace by také měly vyjednávat spravedlivé podmínky a náležitosti, za kterých se ceny sjednávají. Jsou to zejména dopravní podmínky, dodací a platební lhůty, jakostní podmínky a sazby za úhradu vyšších jakostních parametrů než základních, vyjednávat tzv. cenové masky, přirážkové či srážkové systémy, jakostní standardy. Smysl odbytových organizací zlepšit postavení prvovýrobců ve výrobkových vertikálách se tedy musí řešit v celém komplexu.
V období od únorové schůzky odbytových organizací sílily globalizační tendence a pokračovala koncentrace a tzv. konsolidace v potravinových řetězcích. Absolutně nejsilnějším článkem řetězců je maloobchod následovaný dodavateli vstupů. Agrární politika našeho státu přispívá k posílení slabého postavení zemědělských prvovýrobců jen velmi málo.
Mezi dominantním postavením maloobchodu, rostoucí koncentrací zpracovatelů a dodavatelů vstupů vzniká pro prvovýrobce nebezpečná past, která se podobá mletí mezi mlýnskými kameny. V dodávkách zemědělských potřeb, krmivářském průmyslu a zpracování drůbeže, ale i masa byly uskutečněny první vertikální integrace, které zasahují až do prvovýroby, například Agropol, Agrofert, ZŘUD apod.
Nejdále proběhl proces konsolidace u dodavatelů zemědělských potřeb. U rozhodujících vstupů, jako jsou osiva, agrochemikálie a hnojiva se rozvíjí tzv. oligopolní prostředí. Toto daleko výhodnější postavení dodavatelů vstupů je u nás na rozdíl od vyspělých zemí násobeno tím, že jsou obvykle i nákupci zemědělské produkce a poskytovateli „zelených“ úvěrů. Hospodářská závislost zemědělských prvovýrobců přetrvává i přes možnost využití skladních listů. Bez vlastní odbytové organizace se jí nedokážeme zbavit.
V potravinářském průmyslu se vývoj v jednotlivých oborech značně liší. Celkově přes pokračující koncentraci je v potravinářském průmyslu více než 11 tis. podnikatelských subjektů. Malé a střední firmy do 299 zaměstnanců tvoří co do počtu firem více jak 90 %. Ekonomicky nejvýraznější jsou však podniky se 100 až 299 zaměstnanci, které se podílí 33 % na tržbách potravinářů celkem. Podíl podniků s 1000 a více zaměstnanci činí 22 %. Tendence ke koncentraci až globalizaci se v jednotlivých oborech prosazuje různou silou. Celková tendence je však urychlování tohoto procesu. Rostou i přímé zahraniční investice.
Zvětšování tržní síly pokračuje i v mlékárenském průmyslu, i když dosud existuje více než 70 provozních jednotek, což je na konkurenceschopnost, byť jen v evropském měřítku, dosud příliš mnoho. Prosazují se však již i nadnárodní firmy. Čtyři největší firmy mají téměř poloviční podíl na trhu. Ještě konsolidovanější situace je v drůbežářském průmyslu, v masném probíhá tento proces pomaleji. Průběžně musíme vyhodnocovat situaci v každém zpracovatelském oboru a přizpůsobovat se jí. Tady vidím dominantní úlohu odborných společenstev Agrární komory ČR, které pokud tak již nečiní, by se měly této úlohy zhostit a rychle reagovat.
Nejvíce se rozvíjí maloobchod. Jsme svědky rychlé výstavby a rozvoje supermarketů a hypermarketů, které mají absolutně největší tržní sílu v potravinovém řetězci. Podle průzkumů dvě třetiny domácností nakupují ve velkoplošných prodejnách. Internacionalizace maloobchodu je u nás jedna z nejpokročilejších v Evropě. Přitom se české firmy prakticky nevyskytují. Čtyři největší firmy v maloobchodě mají 40% podíl na trhu - jaká shoda např. s podílem zpracovatelských firem u mléka. Rozvojové potřeby obchodních sítí se přenášejí přes zpracovatele až do prvovýroby. Největší tržní síla maloobchodu v potravinovém řetězci se tak projevuje jak v tlaku na ceny a kvalitu dodávek, tak i v opožďování plateb, vynucování zápisného, regálného a vysokého podílu na nákladech na uvedení nového výrobku na trh. Krizový vývoj, zejména u hovězího masa, zcela jasně odhalily sílu maloobchodu, která se projevila absolutním odpoutáním od pohybu cen v předchozích článcích potravinového řetězce. Tedy jde o možnost blokace přenosu cenových pohybů v potravinových řetězcích. A ten, kdo má silnější postavení na trhu, toho plně využívá.
Takový postup je silně stimulován právním stavem v naší republice, kde zatím převažuje tendence k nevynutitelnosti smluv. Nedávný seminář se zástupci největších obchodních systémů ukázal, že jsou ochotni jen přijímat nabídky, vyhodnocovat je a klást si zejména finanční podmínky.
Co se dá proti takovým tendencím, které mají na zemědělce vždy negativní dopad dělat ? Odpověď je především v lidech, kteří vedou odbytové organizace zemědělců. V jejich manažerských schopnostech vést úspěšně tyto organizace. Úspěch, zejména při vyjednávání o cenách, je nejpádnější argument pro sdružování při odbytu a zlepšování postavení zemědělců na trhu. To je tedy na nás - přesvědčit ostatní, kteří se dosud nesdružili. V tomto smyslu zazněla i výzva posledních sněmů AK ČR.
K tomu musíme ale také požadovat od orgánů státu upevňování právního prostředí ekonomiky a zajištění vynucení závazků přijatých na rovnoprávném základě. Musíme požadovat využívání, ale také zdokonalování zákona o hospodářské soutěži. Není možné, aby mne úřad pro hospodářskou soutěž vyslýchal, když vyjádřím veřejně svůj názor, za kolik hodlám prodat pšenici z podniku, který řídím, nebo jakou si představuji ekonomicky odůvodněnou cenu mléka či hovězího masa. Je velkým handicapem, že se nepodařilo prosadit do novely zákona o hospodářské soutěži tzv. princip hospodářské závislosti, který je pro zemědělce typický a je součástí evropského práva.
Dalším naším požadavkem je solidnější podpora horizontální integrace zemědělců, tedy zemědělských odbytových organizací. Myslím si, že stanovit kritéria taková, která vlastně plné čerpání neumožňují, je spíše kontraproduktivní. Ke zlepšení jsme předali naše návrhy již počátkem září. Od věci by určitě nebyla ani taková úprava, která by znamenala zvýšení státní podpory s růstem objemu odbytované produkce, a tím podpory přizpůsobení se obecnému trendu koncentrace a globalizace. Ovšem při zachování rozjezdové podpory nově založených odbytovek.
Miroslav Jirovský, předseda Svazu zemědělských družstev a společností:
Proč zemědělci ve světě prodávají přes odbytové organizace většinu své produkce a u nás se to nedaří? Proč verbálně se k společnému odbytu hlásíme a prakticky se tím neřídíme? Situace v našem zemědělství se do značné míry liší od situace v jiných zemích Evropy. U nás se 75 % půdy obdělává a kolem 85 % zemědělské produkce produkuje velkovýrobně v kapitálových společnostech, kde je vyloučena kooperativnost, tak ji zná EU v odbytových družstvech při rodinných farmách. Vzhledem k tomu, že nebyla restituována hospodářská a zpracovatelská družstva, začala se nově utvářet nadpodniková spolupráce. Ta je stále potřebnější, ale vědomí zemědělců tuto potřebu ještě plně neakceptovalo. Je jen otázkou, zda příčinou jsou neadekvátní formy a chyby v činnosti našich odbytových organizací spíše než neochota zemědělců.
V EU i celém světě se zemědělci sdružují do odbytových organizací k zajištění plynulého zásobování trhu a svého odbytu specializovaným produktem, a to i při výkyvu výroby tak, aby nedocházelo k propadům cen a příjmů zemědělců. Za tím účelem zajišťují: centralizaci nabídky, přípravu na prodej –marketing a nabídku velkoodběratelům. Pokud tyto odbytové organizace chtějí využívat výhod CAP, musí i v EU požádat o uznání a uzpůsobit činnost komunitárnímu právu. Významně se však liší podmínky pro všeobecné komodity – obiloviny, olejniny, cukrovka, mléko, maso, kde koncentrace zpracovatelského průmyslu výrazně pokročila, a odbytovými organizacemi pro ovoce, zeleninu, chmel, víno a brambory, u nichž EU podporuje rozvoj zpracování a nabídky na trh, zatím nedostatečně krytou koncentrací producentů a ucelenými nabídkami pro obchodní řetězce. EU podporuje tyto organizace více i ve financování provozních nákladů z důvodu, že mají za úkol stahovat produkci z trhu, jako součást CAP (obdoba SZIF). Proto jsou tyto odbytové organizace podporovány rozdílně v jednotlivých státech unie, nejvíce v Portugalsku, Španělsku, Řecku, Irsku, kde jejich podíl nedosahuje 15 – 25 %, kdežto všeobecné komodity se v těchto zemích obchodovují přes odbytové organizace z 65 – 100 %.U všeobecných komodit na straně vstupů i produkce je obchodování přes odbytové organizace běžné (v EU od 55 – 100 %, v USA u mléka 75 %, cukru 53 %, ale i na Novém Zélandu či Japonsku).
Z toho pro nás vyplývá druhý významný rozdíl: odbytové organizace jsou v EU sice ve dvou stupních, ale vlivem podstatně nižší koncentrace zemědělských podniků jsou v ČR na prvním stupni uznané odbytové organizace často ve velikosti našich výrobců – akciových společností, zemědělských družstev či s. r. o. Tento fakt je velmi významný a doposud dostatečně nevyužitý. Možná i významně ovlivňuje úspěch Agroporku a CZ Fruit a bude nutné jej více využít i v ostatních organizačních formách družstev. Pro rovné podmínky je třeba oddělit členství velkých podniků a malí, nesplňující minimální velikost, by se měli sdružovat do místních družstev a pak jako družstva prvního stupně vstoupit do sdružení – národní odbytové organizace. Ty, které přesahují minimální velikost, musí být samy přímo členy národní odbytové organizace. Tím se dají omezit konflikty a zvýšit účinnost. Zde jsou příklady minimální hranice: Belgie - 1000 DJ skotu, 15 000 prasat, 3500 t obilí, Irsko - 700 DJ skotu, 3000 t obilí, 3000 ovcí, Rakousko - 5000 ks skotu, 20 000 prasat. Odbytové organizace II. stupně v EU musejí mít rozsah většinou minimálně 5 % národního trhu. Není-li možné mít dnes v ČR jednu odbytovou organizaci II stupně i jedné komodity, není důvod, aby existovalo zatím několik obdobných organizací v různých teritoriích a spolupracovaly v rámci republikového seskupení, v rozdílu, zda jsou vlastníky zpracovatelů či nejsou, aby tento rozdíl nezpůsoboval konflikty.
Odbytová družstva v ČR dělí Miroslav Jirovský podle významu do čtyř kategorií :
1. Pouze zprostředkování - zaplatí členovi, až dostane zaplaceno od odběratele, kterému bylo dodáno zboží člena.
2. Obchodování - nakupuje od členů a prodává odběratelům podle svého rozhodnutí, platí v termínech své smlouvy, neplacení od odběratele je riziko odbytového družstva.
3. Obchoduje a tvoří rezervy - pro případ neúspěšných obchodů tím garantuje členům úhradu v plné výši.
4. Vlastní zpracovatelské kapacity a dodává přímo do obchodních řetězců.
Třetím, podle mě nejvážnějším rozdílem neujasnění předmětu podnikání. Činnost většiny našich odbytových organizací odpovídá pouze zprostředkování, nikoliv obchodování. Tento fakt je umocněn i tím, že se ponechává na vůli člena, komu bude dodávat. Domnívám se, že to je příčina neúspěchu Mlecoopu. Přes tato družstva se obchoduje s velkými penězi bez standardních záruk, které požadujeme v ostatních obchodních případech. Musíme se rozhodnout, zda přejít na zprostředkovatelskou činnost nebo na plnohodnotnou obchodní činnost se všemi zárukami managementu a odpovědností členů včetně ručení za dodržení stanov. Srovnejme si Milkagro a třeba Mlékařské hospodářské družstvo Střední Čechy, lze tady uplatnit jednotný postup? Neúspěch v integraci mléka spočívá v chybné konstrukci mlékárenských odbytových družstev, nevytvoření solidárních zdrojů, malé zainteresovanosti členů – nízkých vkladech, nerealizování útlumu neperspektivních mlékáren, nevyjasněných vztazích mezi odbytovými mlékárnami vlastněnými zemědělci a ostatními, nevytvoření podmínek pro řádné obchodní vztahy, které nebudou na rozporech mezi slovy a činy v těchto organizacích. Stanovy umožňují snadný odchod člena s možnými sankcemi pro mlékařské družstvo za neplnění smluv, ale postih člena není žádný.
Čtvrtým rozdílem, který významně omezil rozvoj odbytových organizací v ČR, je nízká podpora státu. Současná vláda výrazně zvýšila podporu zemědělství, ale pro finanční podporu odbytových organizací se vymýšlela pravidla, která v praxi ani nešla realizovat, a tím se čerpaly i velmi nízké dotace. V roce 1999 to bylo jen 5,2 milionu korun, loni 11,6 mil. a letos se očekává jen asi 23,5 milionu. V EU se rozlišuje podpora odbytovým organizacím prvního stupně (nazývá se seskupení) a druhého stupně (sdružení). U seskupení jde o pětiletou podporu vycházející z tržní hodnoty výrobků, maximálně ve výši 5 ,5, 4, 3 a 2 % s tím, že částka nebude vyšší než náklady na založení a administrativu. V ČR tomu odpovídá titul 10.B se sazbou jen 2 % po dobu tří let nebo také titul 10.A na založení s podporou úhrady nákladů na první tři roky (60, 40 a 20 %). Pro druhý stupeň odbytových organizací v EU se vyplácí podpora od založení tři roky. Fungující odbytové organizace v unii pak mohou žádat ze strukturálních fondů další prostředky na investice. V EU nemůže obdržet podporu zpracovatel, pokud v něm není zajištěn dostatečný majetkový podíl prvovýrobce. U nás se program pro soukromé zpracovatele zavedl od roku 2000 bez tohoto požadavku a myslím, že je to na úkor odbytových organizací. Letos byl druhým rokem v PGRLF zaveden u programu Investice podprogram Odbytová organizace s garancí úvěrů do 60 % a dotací části úroků na podporu nových investic. Bohužel opět silně omezující činnost, neboť neumožňuje na nákupy při privatizaci, ani na pořízení obchodních či družstevních podílů, ani akcií zpracovatelských společností.
Samotná zemědělská prvovýroba bez sdružení k odbytu nebo včetně zpracování se bude stále menším podílem dělit o přidanou hodnotu vznikající při výrobě potravin. Po vstupu do EU se setkáme nejen s koncentrovanými potravinářskými podniky a obchodními řetězci, ale též se silnými odbytovými organizacemi zemědělských prvovýrobců z unie, které se budou chtít prosadit v ekonomické soutěži a prodat svoji stále rostoucí produkci i na náš úkor. Nebudeme-li stejně organizováni, budeme mít cestu pouze v nízkých cenách a dnešní pozici si moc nezlepšíme. Naše konkurenční výhoda vyplývající z velikosti podniků se bude odčerpávat.
Rozvoj odbytových organizací brzdí také stát zákonnými předpisy, neboť neumožňuje vyjmout zemědělskou prvovýrobu ze zákona pro hospodářskou soutěž, a tím uzavírat dohody mezi jednotlivými odbytovými organizacemi.
Jirovský: Jaká jsou východiska?
- dosáhnout dostatečné velikosti k uspokojení potřeb odběratele – stát se dominantním vůči odběrateli,
- dosáhnout dostatečné velikosti k vytvoření vlastních zdrojů k podnikání na vlastní účet a zaměstnání profesionálního managementu s plnou hmotnou odpovědností,
- stanovit zásady činnosti závazné pro všechny členy a vyžadovat jejich plnění, docílit majetkového propojení a vytváření rezerv pro řešení nepředpokládaných situací,
- specializovat se pouze na několik příbuzných produktů tak, aby se neohrozila volná soutěž dalších tržních produktů.
Jan Pellar, ministerstvo zemědělství:
Souhlasím s názorem, že zapojení zemědělců do odbytových organizací výrobců za účelem získání větší tržní síly je jediné řešení. Ze 78 odbytových organizací výrobců, které SZDS zmapovalo, je 33 uznaných a ty získávají nárok na dotace z podpůrného programu 10. Ten má letos tři podtituly: 10.A k podpoře vzniku a činnosti v prvních třech letech se uplatňuje už tři roky, 10.B byl vypsán poprvé loni a slouží k technologickému rozvoji a rozvoji marketingové struktury odbytové organizace. Loni byl o tento podtitul, z něhož je možné čerpat prostředky investičního i neinvestičního charakteru, zájem malý, letos je již větší. Nový podtitul 10.C má dávat startovní pobídku pro sdružení odbytových organizací výrobců (v EU seskupení II. stupně) - zde letos žádný žadatel nebyl, ale žadatelé se mohli připravovat na čerpání v příštím roce.
Domnívám se, že odbytových organizací je u nás málo, pak i žadatelů o dotace je málo a nelze vyčerpat určený limit finančních prostředků. Účinnost dotačního titulu se vyhodnocuje podle obratu odbytových družstev a ten se z roku 1999 na rok 2000 zvětšil dvakrát, i letos se určitě zvýší. Zapomíná se na to, že úkolem odbytové organizace výrobců není jen zobchodovat produkci od členů, ale také zajistit od kteréhokoliv člena standardní kvalitu. Družstvo si má vytvořit vnitřní pravidla pro zajišťování kvality a jednotné úpravy. Ti, kdo do toho směru investují z podpory 10.B, jdou po správné cestě. Souhlasím také s tím, že jestli nějaký producent dodává odběrateli jako člen sám a faktury ukazují na to, že prodal sám, tak „co si hraje na člena odbytového družstva“. Potom státní dotace pro takové družstvo jsou vyhozené peníze. A k výhradám o nízké podpoře státu: stát poskytoval takové dotace, jaké parlament schválil. Podpůrný program 10 asi nemůže nahradit programy transformace, ale měl by podporovat iniciativu těch, kdo se spojují do odbytových organizací. Říká se, že podmínky pro jejich uznání jsou složité. Jsou i nejsou. Pokud by unijní systém podpory odbytových družstev z bruselských zdrojů vydržel i nadále, tak právě díky těmto podmínkám by naše organizace neměly po vstupu prakticky žádné velké problémy. Lišíme se například tím, že v EU mohou družstva operovat v jedné komoditě.
Josef Haničinec, předseda představenstva Odbytového družstva Bílé Karpaty:
Jsme vlastníky mlékárny, kterou jsme koupili a museli si na ni vzít úvěr. Bance ho jistí každý z našich členů, což neumožňuje, aby jednoduše odešel. Má to ale i svá úskalí. Jako vlastník mlékárny nejenže nakupujeme a prodáváme mléko, ale i zpracováváme a obchodujeme s výrobky. Stáváme se sice rovnocennými partnery na trhu se sousední mlékárnou i obchodními řetězci, ale naše postavení naráží na legislativu odbytových družstev. Chtěl bych apelovat na Hlaváčka i Jirovského, aby prosadili do legislativy pro příští roky možnost, kdybychom mohli obchodovat s našimi mlékárenskými výrobky jako každý druhý a přitom se na nás nepohlíželo jako na každou jinou mlékárnu. Protože my nejsme mlékaři, ale sdružení prvovýrobců. Za problém považuji i to, že v uznaném odbytovém družstvu může být jenom prvovýrobce. My ale potřebujeme získat silné spojence ze služeb, kteří mají peníze. Postrádáme také možnost, aby nám PGRLF přispíval na překlenovací úvěr. Tím, že jsme sýrárna, máme dlouho peníze blokované v zásobách.
Mělo by se také podle okresů zmapovat, jak se jednotliví představitelé SZDS zapojují do činnosti odbytových družstev. Myslím si, že kdo se nechá zvolit do nějaké funkce, měl by být progresivní v tom, že podporuje odbytová družstva v okrese. Není možné, aby mě někdo stavěl do stejné situace jako mlékárnu se zahraničním kapitálem. Zhruba třetina dodavatelů do naší mlékárny lavíruje mezi mnou a zahraniční mlékárnou s tím, že jim nabízí takové a takové možnosti. Apeluji i na kolegy v jiných odbytových družstvech, protože pokud se nedokážeme domluvit mezi sebou, může se stát, že za dva roky, kdy máme vstoupit do EU, už nás nikdo nebude potřebovat.
Jarmila Vlasáková, Odbytové a hospodářské družstvo Pardubice:
Máme 52 členů, z toho je 29 fyzických a 23 právnických osob hospodařících na 50 tisících hektarech v okresech Pardubice a Chrudim. Družstvo vzniklo loni v červnu a letos rozšířilo počet komodit, s nimiž obchoduje, i o nákup potřeb pro členy, chemií počínaje a naftou konče. Jaké jsou naše zkušenosti ze zakládání? S odbytovým družstvem producentů rostlinných komodit je to o to obtížnější, že zemědělci mají zelené úvěry a nemohou říci: „Uzavřeli jsme smlouvu na něco s někým a budeme prodávat přes někoho jiného.“ V prvním roce není možné dosáhnout obchodování s 80 procenty produkce členů a bylo to těžké i v roce letošním.
U některých odbytových organizací by měl být možná stanoven dotační titul podle objemu obchodování členů a ne striktně jako dnes. Naše družstvo je bez dotací, ač se stává v regionu velmi významným subjektem. Jeho vznik měl dopad na ceny v minulém i letošním roce. Letos u nás byla díky soustředěné nabídce nejnižší cena řepky ve žních 7200 korun, u krmné pšenice 3160 korun, potravinářské pšenice jsme prodali minimum. Spokojeni jsme i u dalších komodit, protože jsme je prodali za očekávané ceny a lepší než jiní. Říci, že členové vstupující do družstev by neměli obchodovat bokem, nelze v praxi tak jednoduše splnit. Musí se jít postupně, ale tím pádem nemáme šanci dosáhnout na dotace. Poznáváme však, že odbytová družstva jsou nechtěným dítětem a odběratelé by měli největší radost, kdybychom skončili, což my jim udělat nechceme.
David Novák, za OHD Pardubicko a Východočeské mlékařské družstvo (člen Mlecoopu):
Byl bych rád, aby z naší iniciativy vznikla schůzka odbytových družstev pro rostlinné komodity a zkusili bychom se domluvit na jejich sdružení, na tom, abychom si vzájemně nepodráželi ceny v jednotlivých oblastech. Vím, že Mlecoop vznikl cestou sdružení menších mlékařských družstev, jenže se při tom objevilo nesmírné množství problémů, které nebylo snadné vyřešit.
Pavel Sáňka, místopředseda Mlecoopu a předseda Mlékařského odbytového družstva Morava:
Jsem především producent mléka s roční výrobou 3 mil. litrů. Mlecoop tu byl kritizován, ale já díky němu dostávám od 1. listopadu za litr mléka 8,42 koruny. Od některých mlékáren máme příplatky 10 až 20 haléřů, protože prodáváme přes Mlecoop, protože jsme pro zpracovatele partnery. Pro mne jako producenta mléka Mlecoop znamená zprostředkování, obchod i rezervu. Žádná mlékárna mi nikdy neposkytla takovou rezervu a finanční zajištění, jaké máme dnes vytvořené v Mlecoopu. Jsou to obchodní záležitosti, informace jsou zboží a další informace podávat nebudu. Mohu jen říci, že pro příští rok s námi už mlékárny uzavírají smlouvy.
Jan Fibinger, předseda družstva Agropork:
Rok, který máme téměř za sebou, byl nejenom pro producenty vepřového masa relativně příznivý. Možná proto byl klid mezi zemědělci i z hlediska odbytových družstev. Troufám si ale říci, že nejen vzhledem k tomu, jak se blížíme k EU, vstupujeme do období krize a půjde o krizi velmi těžkou. Nadprodukce se dnes projevuje u vepřového a drůbežího masa a mohl bych pokračovat u dalších komodit. Nastane období, kdy odbytová družstva začneme skloňovat daleko více i z jiných pozic. Každé se bude snažit něco uhájit pro své členy, což bude znamenat určitý souboj. A to přesto, že se agrární komora a svaz družstev budou snažit dát zemědělce dohromady a souboj utlumit. Jenže nám půjde o ekonomické bytí a každé družstvo je ekonomickým subjektem, který se zodpovídá svým členům, nikomu jinému.
Stejně rychle jako šly ceny vepřového nahoru, jdou nyní dolů a ozývá se mnoho hlasů s otázkou, co dělá Agropork? Zkrátka děláme, co umíme. Ale zemědělci si asi neuvědomují, že když je poptávka, cena se snadno táhne nahoru i při 25 procentech, které Agropork na trhu má. Je-li přebytek, ani tato síla nestačí.
Mělo by se zveřenit, jak jsou ti, kteří říkají „pojďme do družstev, dělejme něco“, v nich skutečně zapojení. Není možné jedno říkat a jinak se chovat. To je ale pro tuto zemi vlastní. O Agroporku se v tomto roce republikou šířily fámy, že je před rozkladem, že se dokonce někdo bude zodpovídat za ztráty, které tam vznikly. Skutečností je, že družstvo letos dosáhne 5,5 miliardy korun obratu, zrealizuje 128 tis. tun vepřového a 12,5 tis. tun hovězího masa. Za mimořádný úspěch pokládám, že se Agropork vypořádal se 100 mil. korun ztrát ve čtyřech krachujících masokombinátech. A kázeň členů není horší, než byla dřív. Předpokládáme, že v příštím roce budeme obchodovat o něco více než letos. Od 1. ledna vstupujeme do obchodu s drůbežím masem, a to s objemem kolem 30 až 40 tisíc tun. Byť náš krok je v rozporu s tím, že odbytové družstvo má obchodovat s jednou komoditou, usoudili jsme, že nemáme čas ani možnost dál plýtvat energií. Drůbežářská družstva se v republice snažila zavést různá uskupení a pod různými taktovkami dva roky, nic se ale nedařilo.
S rozpaky jsem tu slyšel výhrady k nízkým členských vkladů. Agropork neustoupil ze svých 100 tisíc korun, byť je diferencoval, a je za tuto částku trvale kritizován, že je moc vysoká. A to od podniků, které mají stamilionové obraty. K roztřídění odbytových družstev do čtyř skupin se dá o Agroporku říci: Obchodujeme, vymáháme pohledávky, řešíme soudní případy, tvoříme i rezervy. Bohužel sami členové si přáli, aby se rezervy dál netvořily. Bylo mi to líto, protože nevím, kdy jindy chtějí producenti tvořit rezervy než v době, kdy měli za prase 48 – 49 korun za kilogram. Navíc nejde ani tak o rezervy na krachy masokombinátů, ale o prostředky investičního charakteru. Mohu oznámit, že jsme přistoupili ke čtvrtému stupni, tj. cestě ke zpracovatelskému průmyslu. Bude to otázka spíše burzy s masem, jedině burza by nás mohla posunout v ceně. Nechci bojovat s odběrateli, ale musíme si uvědomit, že je-li jich 400 a má jich být 30, asi se v klidu nedomluvíme. S rozpaky slyším informace, že na jedné straně nám roste počet odbytových družstev, na druhé straně říkáme, že síla družstva je umocňována velikostí. Čím více jich bude vznikat, tím budeme slabší. Proto je dotační titul na zakládání družstev naprostý nesmysl. Měl by se přehodnotit přístup a ne aby se říkalo: „Dobře, už je nás 90“ a přitom se očekávalo, že se družstva budou sdružovat. My jsme tuto snahu po kritice nabídli, ale jsme zjistili, že o takovou snahu z druhé strany vůbec nejde.
Miloš Pazderka, předseda představenstva odbytového družstva Mlecoop
Za základní problém považuji velikost odbytových družstev. Jinak je tomu v Evropské unii, jinak u nás, kde jsou družstva malá. Jedině ve velikosti je ale síla, proto nemá cenu, aby vznikala další odbytová družstva, ale přemýšlejme o propojení nynějších. K odpovědnosti zemědělců obchodujících přes regionální mlékařská družstva a dál přes Mlecoop mohu říci: poruší-li člen stanovy tím, že dodává sám, musí ukončit členství. Na druhou stranu se ale snažíme, aby zemědělců v odbytových družstvech přibývalo.
Mlecoop se odchodem jihočeského mlékařského družstva oslabil, jednáme s ním však dál, aby se znovu zapojilo. Ale i s Jihočechy máme na trhu stále malý podíl – kolem 40 procent. Potřebujeme nejméně dvě třetiny, abychom mohli tvořit rezervy a dostali se do mlékáren. Je rozdíl mezi Mlecoopem a Agroporkem, vepřové maso není mléko. V řadě mlékáren jsme „namočeni“ jako sedláci, z toho pramení i jiné zájmy, ale to se nedá nic dělat. Je otázkou podnikatelského rizika, jestli tito zemědělci investovali dobře či špatně.
A ještě k ceně mléka: výše 8,50 koruny za litr je za daného stavu korektní, prosazovat nyní devět korun by vůči mlékárnám nebylo jednoduché. Která mlékárna ale nepodepíše cenu 8,50 pro příští rok, bude mít s Mlecoopem bezsmluvní vztah. Mohu jen říci, že nerozumím tomu, když někteří zemědělci dnes prodávají za cenu o padesát haléřů nižší a pořád stojí mimo, nepřipojí se. Chtěl bych vyzvat ke spolupráci také další mlékařská družstva, která dnes neobchodují přes Mlecoop.
Východiska z porady odbytových družstev
- Dál pokročit v koncentraci odbytu zemědělských výrobků a přisvojení si části přidané hodnoty, zejména u mléka a hovězího masa.
- Prosadit přijetí zákona o odbytových organizacích a zákona o marketingovém fondu.
- Hledat další cesty odbytu, včetně přípravy odbytu výrobků pro obchodní sítě a spolupráce se zahraničními nebo nadnárodními odbytovými organizacemi.
- Prosadit úpravu příslušného dotačního titulu, aby umožňoval čerpání určených položek na založení a zahájení činnosti odbytových organizací od samého počátku a u konsolidovanějších organizací podporoval zvyšování koncentrace nabídky agrárních produktů včetně spojování jednotlivých organizací.
- Doplnit pravidla pro poskytování podpory z PGRLF o možnost, aby uznané odbytové organizace mohly získat akcie zpracovatelských kapacit, které jsou v držení PGRLF.
- Je potřeba upravit programy PGRLF tak, aby bylo možné dotovat úroky z provozních úvěrů odbytových organizací, včetně zásob.
- Lobbovat v parlamentu za prosazení daňových prázdnin u odbytových organizací.