Inženýr Zdeněk Jandejsek nemá slovo podnikatel moc rád, přesto se stal jako ředitel akciové společnosti Rabbit Trhový Štěpánov Podnikatelem roku 2001. Titul mu udělila společnost Ernst&Young, která přihlížela k podnikatelskému záměru, dynamice rozvoje firmy, nárůstu tržeb i zaměstnanců během předchozích tří let. Rabbit v té době silně expandoval a dalo by se říci, že nabíral dech pro mimořádně úspěšný letošní rok. V rozhovoru pro náš týdeník ředitel Jandejsek naznačil, kudy povedou další strategické kroky firmy, která patří mezi nejvýznamnější zpracovatele drůbeže a králíků, věnuje se zemědělské prvovýrobě a rozšiřuje svou obchodní činnost.
Čím byly roky 1998 až 2000 u vás tak výjimečné?
Nedá se říci, že by byly mimořádné jen ony tři roky. Firmu budujeme deset let a vždycky jsme dopředu připravovali nějakou další činnost. Začínali jsme obratem 30 milionů korun, loni jsme dosáhli 720 milionů a letos budeme mít obrat asi 1,15 miliardy korun. S kapitálově propojenými firmami to bude zhruba dvojnásobek.
Přesto, jaké rozhodnutí bylo v historii firmy zlomové?
Asi to pro nás bylo včasné ponaučení, že v nestabilním hospodářském prostředí, které tu ostatně stále máme, se nemůžeme zaměřit pouze na jednu činnost. Sice vím, že to odporuje všem ekonomickým zákonům osvědčeným v zahraničí, ale v naší republice se nikdo nemůže spoléhat na pomoc státu třeba v případě odbytové krize zaviněné nadměrnými dovozy. Vzpomeňme například průšvih u prasat, kdy se sem nahrnulo obrovské množství vepřového a my jsme nedokázali zareagovat. I když tu postupně vznikají některé nástroje, kterými by se dalo zabránit zhroucení trhu, moc si od nich neslibuji. Dokud na tom stát nebude hospodářsky lépe, musíme výrobu diverzifikovat, a tím maximálně snížit rizika.
Jedním z hlavních hledisek při výběru nejúspěšnější firmy byla dynamika obratu. Co jí ve vašem případě především prospívá?
Naše filozofie je postavena na myšlence uzavřeného pohybu kapitálu. Je to v podstatě kombinátní způsob hospodaření, který prosazoval František Čuba. I když ho dnes téměř všichni zatracují, já jeho názory uznávám. Naše činnost začíná v prvovýrobě, na ni navazuje zpracování, máme vlastní obchodní síť a také pevnou vazbu s podniky vyrábějícími krmné směsi. V dobách, kdy nám zůstávaly u odběratelů pohledávky za zboží, jsem si řekl, že musíme peníze co nejvíce uchránit a svou činnost koncipovat tak, abychom je měli pod kontrolou. V roce 1998 jsme začali zřizovat první obchody a všichni se nám smáli, že tam stejně o peníze přijdeme, že nás prodejci okradou. Věděl jsem, že to bude složité, ale zároveň jsem si říkal, že se nemusíme tolik bát, když přivezeme zboží, oni přesně vědí, za kolik mají prodávat, nejsou žádné slevy ani rabaty. Ne, že by nebyla nějaká manka, ale dá se to uhlídat.
Jaký podíl produkce si prodáte ve vlastních obchodech a kolik přes řetězce?
Sami si prodáme přibližně třetinu kuřat, což je obrovský přínos v toku peněz. Většinu obchodů zavážíme každý den čerstvým zbožím a hned druhý den máme peníze. V současné době provozujeme 56 prodejen. Během tří let by maloobchodní síť mělo tvořit 60 obchodů Rabbitu pro oblast Čech, 40 obchodů pro Moravu a 40 prodejen v Čechách by měla mít Jatka Český Brod, jejichž je Rabbit stoprocentním akcionářem. Zhruba 12 až 15 procent produkce dodáváme do řetězců a tento podíl bychom chtěli zvýšit asi na 20 procent. Víc ani nechceme, protože si ve vlastních obchodech umíme prodat kuřata lépe. Přestože se dá do supermarketů prodat kilogram kuřete za 56 korun, s různými akčními, množstevními a časovými slevami je výsledná cena podle mého odhadu kolem 48 až 50 korun, zatímco my si jej prodáme za 51 korun. Konkurence nám pak vyčítá, že podtrháváme ceny. Kdyby to byla pravda, museli bychom zkrachovat, ne se rozvíjet.
Velmi dynamicky rozšiřuje Rabbit spolu s kapitálově propojenými podniky své aktivity v zemědělské prvovýrobě. Co bylo vůbec prvotním impulsem, že jste se pustili do této oblasti a jaké v ní máte další plány?
Zemědělci nám neustále zdůvodňovali, proč potřebují vyšší cenu za jatečná kuřata, tak jsme si pořídili vlastní chovy, abychom zjistili, za kolik se dá vyrábět. A ověřili jsme si, že to jde za rozumné ceny. Dalším důvodem, který nás dovedl do prvovýroby, je nedostatek suroviny. V rámci skupiny si nyní zajišťujeme 30 až 40 procent kuřat z vlastních chovů, za rok a půl by to mělo být přes 60 procent. Poměrně radikálně rozšiřujeme zpracovatelské kapacity - z letošních 10 milionů kusů na 16 milionů v příštím a 20 milionů v přespříštím roce. Současně si zajišťujeme vyšší dodávky suroviny. Jednak si je domlouváme se zemědělskými podniky, jednak si stavy zvyšujeme sami. Třeba i tím, že kupujeme ve dražbách staré rozpadlé farmy, kde budeme mít výkrm kuřat. Letos uskutečníme sedm takových akvizic, z toho pět jsme již realizovali. Strategickým cílem našeho uskupení je kapitálově převzít či odkoupit zemědělské podniky s objemem obhospodařované půdy 15 až 20 tisíc hektarů půdy, které se vedle rostlinné výroby zaměří na výrobu jatečných kuřat a mléka. Do skupiny chceme zapojit také podnik zemědělských služeb, který bude schopen vyrobit 60 až 65 tisíc tun krmných směsí za rok.
Ze studie Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky, která se pokusila odhadnout příležitosti našeho zemědělství v rozšířené Evropské unii, nevychází drůbež právě nejlépe. Co si o tom myslíte?
Určitě je na tom kus pravdy. Tvrdím, že nemá smysl vykrmovat kuřata, když jeden člověk neobslouží minimálně 40 až 50 tisíc kusů. Zrovna tak rozměry haly rozhodují o tom, jak drahá bude investice do technologií a je jasné, že se podstatně prodraží u menších provozů. Mnohé podniky u nás jsou schopny konkurovat zahraničí, ale je tu i řada těch, které neobstojí.
Nejen zemědělci, ale i potravináři si stěžují na stále horší přístup k bankovním úvěrům. To se vás asi netýká, když mohutně investujete?
Spolupracujeme se třemi bankovními ústavy a s půjčkami nemáme problém. Jen by jejich vyřizování nemuselo trvat tak dlouho. Co nám ale komplikuje život, je neodpovídající ohodnocení výrobních prostředků. Jestliže je pořizujeme za nízkou cenu, máme nízké odpisy, pak i prostou reprodukci musíme danit a všechny rozsáhlé modernizace hradit ze zisku. Kdyby se odpisy v nákladech zvýšily alespoň sedminásobně, pak by mi vůbec nevadilo, kdybych platil třeba 30procentní daň ze zisku, protože by se vypočítávala z podstatně menší částky.
Vstupem do Evropské unie se našim výrobcům zpřítupní trh, na který vaše společnost už nyní exportuje. Některé potravinářské podniky však budou muset žádat o přechodné období. Jaké jsou podle vás perspektivy zpracovatelů v rozšířené Evropě?
My si jedině oddechneme, až odpadnou kontroly na hranicích. Říkám, že největší brzdou při vývozu králíků je každý celník a německý veterinář. Čtyřhodinové zpoždění na hranicích je pro nás nepříjemné, když vozíme téměř výhradně čerstvé maso. Pak nám také odpadne šestiprocentní clo. U králíků bude vstup do EU jasnou výhodou, u drůbeže uvidíme, bude záležet na cenách. Jinak si myslím, že přípravy na integraci trošku dramatizujeme, stav je ve skutečnosti jiný. Viděl jsem v Evropě desítky farem i zpracovatelských závodů, jak u drůbeže, tak králíků. Jsou mezi nimi špičkové podniky, průměrné i špatné, stejně jako u nás. To, co se ale prezentuje, je „bublina“ s jediným cílem: aby u nás bylo co nejméně podniků, co nejméně konkurence pro výrobce z nynějších členských zemí.
Coby vývozci do EU máte zkušenosti s inspekcemi z Bruselu, jaké jsou?
Pokaždé přijedou kontroloři z jiného státu a každý se soustředí na něco jiného, má různá měřítka a představy. Naposledy tu byli Angličané, kteří byli velmi důslední a vadily jim naražený roh či prasklá dlaždička. Když jsme se zmínili, že se k nim přijedeme podívat, abychom se poučili, slušně nás odmítli s vysvětlením, že mají jen jatka regionálního významu. Co to ale znamená? Evropská unie je přece jeden celek, od nového roku má společnou měnu a chápu ho jako jeden region.
Co si podnikatel roku myslí o odbytových družstvech
„Nejsem z nich nadšený, ne proto, že vůči mně budou vystupovat jednotně, ale kvůli tomu, že sdružují každého, tedy i zemědělce, kteří nemají budoucnost. Ten, kdo neumí vyrábět lacino, má nevyhovující kapacity, nízkou produktivitu práce, musí skončit. Jestliže dnes šéf odbytového družstva říká, že producenti dělají kuřata za cenu 27 korun za kilogram s „odřenýma ušima“, je to k smíchu. Kdo při současných nákladech nedokáže vyrobit kuře za 22 či 23 korun, tak to nemá dělat. Chceme být konkurenceschopní v evropském regionu, pak se ale všichni, prvovýrobci, zpracovatelé i obchodníci, musíme snažit dodávat za přiměřené ceny. Pokud u nás bude deset, patnáct odběratelů jatečných kuřat, nemají odbytová družstva u této komodity opodstatnění. Cenu určuje a musí určovat trh. Obecně ale odbytové organizace nezavrhuji, třeba u mléka je situace jiná.“
Má stát podporovat potravináře?
„Přímé dotace bych nikomu nedával, proč nalévat podnikům peníze, když potřebujeme vyrábět úsporně, abychom mohli konkurovat. Stát by měl ale vypomáhat způsobem běžným ve světě. Když na trhu nastane přetlak určité komodity, musí během pár dnů reagovat a intervenčním zásahem odlehčit od přebytků. Nečekat, až se zhroutí ceny. Mohli bychom také vyvážet na východní trhy, kdyby stát na sebe převzal garanci u těchto obchodů, pokud se peníze nevrátí,“ přivítal by ředitel Rabbitu Zdeněk Jandejsek.
